‚Neužívejte svět plně‘

„Ti, kdo mají co dělat s tímto světem, ať v něm neutkvějí, neboť věci tohoto viditelného světa pomíjejí.“ — 1. Korinťanům 7:31, „Petrů“.

1, 2. a) Jaký názor na budoucnost světa dnes zastávají mnozí lidé? b) Co řekl Pavel o světě a o jeho užívání?

„NIKDO nemůže předpovědět, jaká překvapení nebo zklamání nám přinese budoucnost . . . Ale zdá se, že svět přece postupuje kupředu, ať již nešikovně nebo hladce, a že bude postupovat.“ Tak se vyjádřil před několika desetiletími historik H. G. Wells. Přestože prožil svět řadu krizí a kalamit, mnozí lidé se domnívají, že lidstvo nějak vyřeší své problémy a že svět, jak jej známe, přežije.

² Ale křesťanský apoštol Pavel, který psal pod božskou inspirací, předložil jiný obraz, když nabádal spoluvěřící: „Ať . . . ti, kteří užívají svět, [jsou] jako ti, kteří ho neužívají plně, neboť scéna tohoto světa se mění.“ Jiný překlad zní: „Ti, kdo mají co dělat s tímto světem, ať v něm neutkvějí, neboť věci tohoto viditelného světa pomíjejí.“ (1. Kor. 7:29–31, „Překlad nového světa“; „Petrů“) Co znamená tato rada pro služebníky Jehovy Boha dnes?

„VĚCI SVĚTA . . . POMÍJEJÍ“

3. Co rozebíral Pavel v 7. kapitole 1. Korinťanům a co patří k myšlenkám, jež tam uvedl?

³ V sedmé kapitole 1. Korinťanům pojednává Pavel o manželství mezi křesťany. Doporučoval svobodný stav jako lepší způsob, ale přitom uznává, že ti, kteří vstoupí do manželství, ‚nezhřeší‘. Dodal však, že budou mít „soužení ve svém těle“, protože s manželstvím jsou spojeny určité starosti. Například nemoc někoho milovaného může vyvolat stres. Pavel se zde sice nezmínil o pronásledování, ale další soužení může vzniknout manželům v době, kdy jsou od sebe odděleni, nebo jsou-li rodiče odděleni od svých dětí. — 1. Kor. 7:25–28.

4. Co znamenají slova v 1. Korinťanům 7:29?

⁴ Pavel dále prohlásil: „Bratři, říkám, že zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné.“ (1. Kor. 7:29) „Zbývající čas je zkrácen“, a proto by se křesťané, kteří jsou v manželství, neměli věnovat manželským přednostem a povinnostem tak plně, že by byly celou náplní jejich života. Měli by naopak stavět na první místo ve svém životě zájmy království, i když nesmějí zanedbávat manželské odpovědnosti. (1. Kor. 7:3–5, 29–40) Žijeme v „posledních dnech“, a proto máme tím spíše důvod řídit se touto inspirovanou radou. — 2. Tim. 3:1–5.

5. Co je „svět“, který bychom neměli užívat plně?

⁵ Protože „zbývající čas je zkrácen“, řekl Pavel: „Ať . . . ti, kteří užívají svět, [jsou] jako ti, kteří ho neužívají plně.“ (1. Kor. 7:29–31) Řecké slovo přeložené v tomto výroku výrazem „svět“ (kosmos) se nevztahuje přímo na lidstvo, jak je tomu u Jana 3:16, ale na lidskou sféru života a její řád. Lidstvo má své jazykové skupiny, národy, kmeny, rodiny, bohaté a chudé, a všeobecný řád, který lidi obklopuje a působí na ně. (1. Kor. 14:10; Jak. 2:5, 6; Zjev. 7:9; 14:6) Ano, Pavel mluvil o lidské sféře života a o tom, co s ní souvisí, když řekl: „Když užíváte světa, nesnažte se získat z něj všechno, co můžete.“ — 1. Kor. 7:31, „Nový zákon v dnešním jazyce“ (angl.) od Williama F. Becka.

6, 7. a) Jak se ‚mění scéna tohoto světa‘? b) Nač poukázal Jan ohledně budoucnosti světa?

⁶ Pavel také naznačil, že křesťané nemají ‚užívat světa plně‘, protože „scéna tohoto světa se mění“. Tento svět je jako měnící se scéna na jevišti. Ačkoli se může zdát působivá, její herci a kulisy se mění. Lidé přicházejí ‚na jeviště‘ a někteří hrají domýšlivě. Brzy však odcházejí spolu se svou generací a zapomene se na ně. (Kaz. 1:4) V dnešní době má na tomto starém světě ‚spadnout opona‘! Opravdu, „věci tohoto viditelného světa pomíjejí“. — 1. Kor. 7:31, „Petrů“.

⁷ Apoštol Jan uvedl podobnou myšlenku, když řekl: „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:15–17) Jan chtěl zřejmě říci, že nespravedlivá lidská společnost má pominout božským zničením, stejně jako zanikl bezbožný svět před potopou. (Žid. 11:7; 2. Petra 2:5; 3:6) S nespravedlivými lidmi ovšem odejde i přítomný lidský řád věcí a všechno, co nabízí.

8. Jakou naději přesto mají křesťané, přestože svět pomíjí? Jak by to mělo ovlivnit způsob, jak užíváme svět?

⁸ Ježíš však ukázal, že stejně jako přežili potopu spravedlivě smýšlející lidé, tak přežijí i někteří lidé rychle se blížící „velké soužení“. (Mat. 24:21, 22, 36–39; srovnej Zjevení 7:9–17.) Již se vytváří „nová země“, společnost lidí, kteří budou žít na této zemi pod panstvím království. (2. Petra 3:13; Zjev. 21:1; srovnej Žalm 96:1.) Jestliže tedy my osobně máme naději na přežití a na věčný život v novém pořádku, proč bychom měli věnovat většinu svého času a energie pomíjejícímu starému světu?

„CO NEJMENŠÍ“

9. Jakým vyrovnaným způsobem mohou svědkové Jehovovi správně užívat svět?

⁹ Jako svědkové Jehovovi žijící v tomto systému věcí nemůžeme ve skutečnosti „vyjít ze světa“. (1. Kor. 5:9, 10) Je proto v pořádku, že můžeme vyrovnaně, správně a v omezené míře užívat svět. Platíme například daně, a proto máme právo na určité služby, jež poskytují vládní „nadřazené autority“. (Řím. 13:1–7) Je správné, když používáme poštovních, policejních a jiných zákonných služeb, například dopravních systémů. K čemu? K tomu, abychom řádně žili a vykonávali Bohem dané dílo, při němž vydáváme svědectví o království. Protože však nemáme užívat svět „plně“, užíváme všech těchto věcí jen v té míře, nakolik slouží křesťanským zájmům.

10. a) Kolem čeho bychom měli soustředit svůj život? b) Jak Ježíš znázornil velkou cenu království? c) Jestliže pro nás zájmy království a důvěrný vztah k Jehovovi znamenají mnoho, jak to ovlivní způsob, jímž užíváme svět?

¹⁰ Nemůžeme si dovolit, aby nás světské zájmy ovládly. Musíme naopak soustředit svůj život na náš vztah k Jehovovi, na jeho uctívání a na naši službu jemu. Je z našeho jednání patrné, že je pro nás opravdu důležitý náš „důvěrný“ vztah k Bohu? (Job 29:4, „EP“) A poznáváme, že duchovní věci mají tu nejvyšší hodnotu? Cenu království znázornil Ježíš Kristus „jednou perlou“, která byla tak cenná, že obchodník „ihned prodal všechno, co měl, a koupil ji“. (Mat. 13:45, 46) Tak Ježíš ukázal, že člověk, který si uvědomuje, jak cenné je získat království, bude ochoten rozloučit se kvůli tomu s jakýmkoli pozemským pokladem. Jestliže i pro nás má právě takovou cenu království a jeho zájmy a zejména důvěrný vztah k Jehovovi, pak budeme udržovat „všechny styky se světem . . . co nejmenší“. — 1. Kor. 7:31, „Phillips“.

‚NEPŘIJALI JSME DUCHA SVĚTA‘

11, 12. a) Co je „duch světa“? b) Jakého ducha dostali křesťané a čím se liší od ducha tohoto světa?

¹¹ Jiný důvod, proč nemáme užívat svět plně, tkví v tom, že ti, kteří mají „ducha světa“, se nemohou těšit z důvěrného vztahu k Jehovovi. (1. Kor. 2:12) Duch neboli hybná síla, která ovládá svět nespravedlivé lidské společnosti, je démonický a odcizený Bohu. Svět se pod satanovým vlivem oddává sobectví a žádostem padlého těla, což vede k nepřátelství s Jehovou Bohem. — Jan 14:30; Ef. 2:1–3; 1. Jana 5:19.

¹² Apoštol Pavel ukázal rozdíl mezi duchem světa a duchem Božím. O křesťanech řekl: „Nepřijali jsme . . . ducha světa, ale ducha, který je z Boha.“ (1. Kor. 2:12) Způsob myšlení a jednání světa směřuje proti vlivu Božího svatého ducha a proti pokynům, které jsou obsaženy v Božím slovu, a proto se zbožní lidé musí tohoto ducha vyvarovat. Ti, kteří milují Jehovu, jednají správně, jestliže pěstují a projevují ovoce svatého ducha, totiž lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. — Gal. 5:22, 23.

13. Co napsal Jan v 1. Jana 4:1–6? Má to nějaký význam v otázce, jak užíváme svět?

¹³ Letitý apoštol Jan zajímavě ukázal, že Boží „inspirované výroky“ přicházejí prostřednictvím pravého křesťanského sboru, a ne z nekřesťanských světských zdrojů. Potom řekl: „Kdo poznává Boha, naslouchá nám; kdo nepochází z Boha, nenaslouchá nám.“ Je pravda, že Janovým námětem byly „inspirované výroky“. Poukázal však na to, že křesťané nemluví „to, co pochází ze světa“. (1. Jana 4:1–6) Proč bychom tedy měli užívat svět plně?

„ZACHOVÁVAT SE BEZ POSKVRNY OD SVĚTA“

14. Jak pomazaní křesťané a jejich Bohu oddaní druhové stojí stranou, protože „nejsou částí světa“?

¹⁴ V souvislosti se zaměstnáním a jinou činností musí mít svědkové Jehovovi v určitých směrech „co dělat s tímto světem“. Ale ‚neměli bychom v něm utkvět‘ ještě z jiného důvodu. („Petrů“) Ježíš řekl, že jeho následovníci „nejsou částí světa“. (Jan 17:14) Jehova poskytl prostřednictvím Kristovým záchranu z tohoto světa, který ovládá satan. (Kol. 1:13, 14) Pomazaní křesťané poslouchají zjevenou pravdu Jehovova slova, a tím byli posvěceni neboli učiněni svatými, odděleni, aby je Bůh používal ve své službě. Tak stojí společně s „velkým zástupem“ svých Bohu oddaných druhů stranou a „nejsou částí světa“, který se nedrží Jehovovy pravdy. (Zjev. 7:9; Jan 17:16, 17; Jak. 1:18; 1. Petra 1:22) Jak by bylo nevhodné, kdyby takoví lidé plně užívali svět!

15. Čeho je podle Jakuba 1:27 třeba k čistému a neposkvrněnému uctívání?

¹⁵ Jestliže nemáme být „částí světa“, znamená to, že musíme zachovávat neutralitu v rozporech a politických záležitostech světa. (Mat. 22:21; Jan 18:36, 37) Kristovi pomazaní následovníci a jejich Bohu oddaní druhové se proto musí vystříhat duchovního smilstva, jehož by se dopustili přátelstvím se světem. Vyžaduje se od nich mravní a duchovní čistota. (Ef. 4:25–32; Jak. 4:4) Máme-li tedy přinášet Jehovovi čisté a neposkvrněné uctívání, musíme se „zachovávat bez poskvrny od světa“, a nesmíme proto přijímat názory, řeč a jednání běžné u hříšných lidí odcizených Bohu. (Jak. 1:27) Nesmíme mít nic společného se světskou zkažeností, násilím, s nepoctivými plány a podobnými věcmi. Ano, musíme se ‚zachovávat bez poskvrny od světa‘, což je další velice důležitý důvod, proč máme ‚užívat věci tohoto světa tak, jako bychom je neužívali‘. — „EP“.

ZŮSTAŇME ‚SVATÍ SVÉMU BOHU‘

16. Proč si měli Izraelité dělat na sukních svého oděvu „okraje s třásněmi“?

¹⁶ Jehovův lid se liší od světa, pokud jde o naděje, touhy a jednání podle vůle jeho svatého Boha. (2. Mojž. 39:30) Měli by se Bohu prokazovat jako svatí. Proto si měl starověký Izrael „dělat na sukních svého oděvu okraje s třásněmi“ a nad třásněmi měla být modrá tkanice. Měli to dělat proto, aby se neoblékali stejně jako Moabité, Egypťané nebo jiní, a aby se jim připomínalo, že mají být jako Jehovův lid odlišní a že jej mají poslouchat a prokazovat se „svému Bohu jako svatí“. (4. Mojž. 15:37–41) Touha být ‚svatými svému Bohu‘ by nás měla podněcovat k opatrnosti, když užíváme svět.

17. Jak by mohl být náš vztah k Jehovovi ohrožen světskou snahou dosáhnout bohatství?

¹⁷ Mezi světské cíle patří bohatství, sláva a duchovně nezdravé druhy činnosti, které mohou podkopat křesťanskou víru. Jestliže například připustíme, aby úsilí o hmotné věci a bohatství zaujalo v našem životě přední místo, může nás to dokonce svést k tomu, že bychom chtěli získat sobecké výhody na základě nesprávného jednání, a tak bychom ohrozili svůj vztah k Jehovovi. (Přísl. 28:20; srovnej Jeremiáše 5:26–28; 17:9–11.) Ti, kteří užívají svět do té míry, že se jim úsilí o hmotné věci stane prvořadým zájmem, jsou v nebezpečí, že se zapletou do nepoctivého jednání a ztratí víru, protože zanedbávají duchovní věci. Kdo získá úspěch v obchodním podnikání nebo zbohatne, může se také stát ‚domýšlivým‘ a přikládá možná pyšně svým vlastním názorům vyšší cenu než radám od Božího sboru. (1. Tim. 6:9, 10, 17) To rozhodně není způsob, jak zůstat ‚svatými svému Bohu‘.

18. Proč bychom neměli usilovat o velké množství hmotných věcí, což by byl světský cíl?

¹⁸ Ježíš řekl výstižně: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali [vaši nebeští přátelé, Jehova Bůh a Ježíš Kristus] do věčných příbytků.“ (Luk. 16:9) Potřebujeme sice určité hmotné věci a můžeme takových prostředků používat k podporování zájmů království a činit si nebeské přátele, ale nesmíme připustit, aby naše srdce zkazily světské cíle, totiž snaha získat tyto věci v hojnosti. — Luk. 12:34.

19. Jak bychom se měli dívat na světský cíl, jímž je dosažení slávy?

¹⁹ Jiným světským cílem je snaha dosáhnout postavení, proslulosti a slávy. K tomu je často zapotřebí mnoha let náročného školního vzdělávání, postupu na sociálním žebříčku a podobně. Ale lidé, kteří usilují o slávu, jsou v Písmu přirovnáni k těm, kteří jedí příliš mnoho medu, což může způsobit zvracení. Proto čteme: „Jíst hojnost medu není dobré, ani není ctihodná věc prozkoumávat svou vlastní čest [slávu].“ (Přísl. 25:16, 27, „Rotherham“; „NS“) Uctívání světských hrdinů a hvězd je také nebiblické a křesťanští rodiče snad na to někdy budou muset laskavě poukázat svým dětem. (Srovnej Skutky 12:21 až 23.) Správný názor na takové věci je jistě rovněž velice důležitý, chceme-li zůstat ‚svatými svému Bohu‘ a chceme-li se vyvarovat toho, abychom neužívali světa plně.

‚NEUŽÍVEJ SVĚT PLNĚ‘

20, 21. Proč bychom neměli užívat svět plně?

²⁰ Jako věrní svědkové Jehovovi bychom tedy neměli užívat světa plně. ‚Neměli bychom v něm utkvět‘, protože 1. „zbývající čas je zkrácen“; 2. „věci tohoto viditelného světa pomíjejí“; 3. ve svém životě bychom se měli soustřeďovat na náš drahocenný vztah k Jehovovi; 4. měli bychom projevovat Božího ducha, a ne ducha světa; 5. musíme se „zachovávat bez poskvrny od světa“; a 6. musíme zůstat ‚svatí svému Bohu‘.

²¹ To všechno můžeme činit jen s Jehovovou pomocí. (Srovnej Zachariáše 4:6.) Máme nádhernou naději na království, a proto bychom neměli chtít užívat svět plně, jako kdybychom neměli nic jiného, než co nabízí svět. Co nám však může opravdu pomoci, abychom zavrhli světské způsoby a přání?

Zavrhni světské žádosti!

1, 2. a) Jak by měl být Jehova uctíván? b) Jací musí proto být jeho svědkové?

JEHOVA BŮH si zasluhuje, aby všichni, kteří se mu oddali, jej uctívali čistým, přímým způsobem. Vždy a v každém ohledu jej mají ctít slovem i skutkem. Rozhodně nesmějí mít „ducha tohoto světa“ — jeho hříšné a sobecké, často zkažené převládající zaměření neboli podněcující sílu. (1. Kor. 2:12, „Překlad v dnešní angličtině“) Jako lid organizovaný k chvále Jehovy musí svědkové Jehovovi vynikat tím, že se odlišují od tohoto světa. Musí celým srdcem uplatňovat božské poučení, aby „odvrhli bezbožnost a světské žádosti a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností“. — Tit. 2:11–14.

² Ale ne všichni, kteří tvrdí, že milují Jehovu, jej stále ctí, a ne všichni poskytují jasný důkaz, že zavrhli světské žádosti nebo způsoby. Přišla zpráva, že se určití Bohu oddaní křesťanští muži účastnili maškarního bálu převlečeni za ženy. Je možné říci, že takové chování není světské nebo že je k Jehovově cti? Takové skutky bychom jistě nečekali od těch, kteří ‚nejsou částí světa‘. (Jan 15:19) Vždyť muž, který nosí ženskou paruku a oblečení, by za většiny okolností nejen vypadal zženštile, ale také by poskytoval příležitost jiným mužům, aby mu navrhovali nepřirozené sexuální styky. — 5. Mojž. 22:5.

3. Které otázky ohledně světských způsobů a žádostí si zaslouží úvahu?

³ Jako svědkové Jehovovi snad uznáváme, že bychom ‚se neměli příliš zabrat do světských záležitostí‘, jak bylo ukázáno v předcházejícím článku. (1. Kor. 7:31, „Nový zákon: Nový překlad“ od Olafa M. Norlie) Snad si uvědomujeme, že Boží nezasloužená laskavost nás „učí říci ‚ne‘ bezbožnosti a světským vášním“. (Tit. 2:11, 12, „Nový mezinárodní překlad“, angl.; „NS“) Ale co dělat, jestliže naše srdce ve skutečnosti nereaguje tímto způsobem? Nebo dejme tomu, že toužíme posílit své rozhodnutí odmítat světské žádosti. Co nám může pomoci?

OBRACEJ SE K TOMU, ‚KTERÝ VYSLÝCHÁ MODLITBU‘

4, 5. a) Z čeho se mohou právem skládat naše modlitby? b) Jak se snad musíme někdy modlit ohledně svého srdce?

⁴ Jeden způsob, jak můžeme úspěšně zamítat světské žádosti, je obracet se vážně a pravidelně s prosebnými žádostmi o pomoc k tomu, ‚který vyslýchá modlitbu‘. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Ale jak se můžeme modlit, jestliže naše srdce jaksi prahne po světských věcech?

⁵ Jako svědkové Jehovovi bychom měli oznamovat Bohu své „prosebné žádosti“ „ve všem“. Činíme-li to ve víře, bude nesrovnatelný „Boží pokoj“ chránit naši mysl a naše srdce. Jehova ovšem sám řekl, že „sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý“. (Fil. 4:6, 7; 1. Mojž. 8:21) Proto se někdy musíme modlit o jiný postoj, o změnu srdce. Jestliže například světská lákadla zaměstnávají naše srdce, musíme prosit našeho nebeského Otce, aby nám pomohl nahradit takovou žádostivost duchovně zdravými přáními.

6. Jak bychom se měli modlit, zdají-li se nám světské způsoby a lákadla obzvláště přitažlivé?

⁶ Před staletími prosil žalmista David Boha: „Způsob, abych poznal tvé vlastní cesty, Jehovo . . . Způsob, abych chodil ve tvé pravdě, a uč mne.“ (Žalm 25:4, 5) Jehova to pro Davida učinil a určitě může vyslyšet takové modlitby svých dnešních služebníků. Jehovovy „cesty“ a jeho „pravda“, nejsou světské, a proto city a modlitby podobné Davidovým nám mohou pomoci, zdají-li se nám cesty tohoto světa obzvláště přitažlivé.

7. Jaký způsob jednání je moudrý, lákají-li nás nezdravé světské zábavy?

⁷ Svět zastává nemravné názory a je plný špatnosti. To je často patrné ve světských písních, tancích, knihách, hrách, filmech, televizních programech a v podobných věcech. Co máme dělat, jestliže nás jako Bohu oddané křesťany přitahuje nezdravá, světská zábava? V první řadě bude dobré, jestliže cenu různých příležitostí k zábavě odhadneme ve světle Božího slova. Ukáže nám, že máme ‚mít odpor k tomu, co je ničemné, lnout k tomu, co je dobré‘. (Řím. 12:9) Potom bychom se měli modlit o Jehovovu pomoc, aby naše srdce, ačkoli je nedokonalé, přestalo toužit po hanebných věcech. Náš Bůh v nás opravdu může ‚stvořit čisté srdce‘, jestliže jej o to upřímně prosíme. — Žalm 51:10; 51:12, „KB“.

POMOC SVATÉHO DUCHA

8. Co se může podle Žalm 51:11 (51:13, „KB“) stát, i když nyní máme svatého ducha?

⁸ Když bylo izraelskému králi Davidovi dramaticky vštípeno do mysli, jak vážný byl jeho hřích s Betsabé, prosil Jehovu: „Neodvrhuj mě z místa před svou tváří a svého svatého ducha mi neodnímej.“ (Žalm 51:11; 51:13, „KB“) Bůh tuto modlitbu vyslechl. Ale povšimni si, že člověk může svatého ducha ztratit nebo mu může být svatý duch odňat.

9. Co nás může vtahovat do světské zkaženosti a k čemu to může vést?

⁹ Jestliže jako oddaní křesťané připustíme, aby nás svět vlákal zpět do „hlubokého bahna prostopášnosti“, můžeme se tam duchovně utopit. (1. Petra 4:4) Může to začít zvědavostí, snad tak, že začneme sytit svou mysl a své srdce nemravnými, světskými myšlenkami z literatury a ze zábav, jež jsou z hlediska Písma závadné. Boží slovo nás nabádá, abychom ‚byli nemluvňaty vzhledem ke špatnosti‘, abychom se nesnažili poznat nemravné nebo ničemné věci. (1. Kor. 14:20) Zvědavost by nás však mohla strhnout do víru zkaženosti, a my si možná nemoudře myslíme, že jsme zralí nebo duchovně natolik silní, že můžeme odolávat poskvrnění. Pak se může vyvinout zpupnost, takže nechceme, aby nám někdo ‚říkal, co máme dělat‘ — dokonce ani Bůh. Důsledky mohou být katastrofální, protože nikdo nemůže vzdorovat Bohu a tvrdošíjně odmítat jeho rady, a přitom „vyváznout nezraněn“. — Job 9:1–4.

10. a) Co se nám může stát, pokud jde o svatého ducha, ponecháme-li volný průchod světským žádostem? b) Co nám tedy pomůže odolávat světu a jeho svodům?

¹⁰ Nebráníme-li se světským žádostem, mohou nás přimět k tomu, že zarmoutíme Božího svatého ducha tím, že na něj nebereme ohled, vydáme se cestou, která je v rozporu s jeho vedením, a zaměříme své srdce na jiné cíle, než k jakým by nás duch podněcoval. ‚Zarmucovat Božího svatého ducha‘ také znamená zavrhnout Boží slovo. (Ef. 4:30; srovnej Skutky 7:51–53.) To může vést k svévolné vzpouře proti zřejmému projevu Jehovova ducha a může to znamenat rouhání proti duchu, neodpustitelný hřích. (Mat. 12:31, 32; Mar. 3:29; srovnej Židům 6:4–6; 10:26–31.) Proto se nikdy nevydejme cestou nezávislosti a nezačněme si libovat ve světských zvycích, z nichž jsme již jednou byli z Jehovovy nezasloužené laskavosti vyproštěni. Modleme se místo toho o svatého ducha a podvolujme se jeho vlivu, což nám pomůže odolávat světu a jeho svodům. — Žalm 143:10; Luk. 11:13.

BOŽÍ SLOVO JE POMOCÍ

11. O čem chceme nyní uvažovat? Co by nám mohlo pomoci, abychom odolávali pokušení ‚užívat svět plně‘?

¹¹ Jedním z podivuhodných výtvorů Božího svatého ducha je Boží inspirované Slovo. (2. Sam. 23:2; 2. Tim. 3:16; 2. Petra 1:20, 21) Na jeho stránkách je to, „co bylo napsáno dříve . . . pro naše poučení“ a jsou tam „příklady, . . .[jež] byly zapsány jako výstraha pro nás, na které přišly konce systémů věcí“. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11) Jak se tedy dívali na svět někteří lidé, o nichž je záznam v Bibli?

12. Kdo byl Démas a jaký užitek můžeme mít z úvahy o jeho jednání?

¹² I varovný příklad je užitečný, protože nám ukazuje, čemu se máme vyhnout. Znázorněme si to: Apoštola Pavla opustil jeho spolupracovník Démas, „protože miloval nynější systém věcí“. Není ukázáno, jak a v jakém rozsahu Pavla opustil, ale láska ke světským zábavám a hmotným věcem se asi stala silnější než láska k věcem duchovním. Démas rozhodně nepoužil vynikající příležitost, kterou měl, aby posílil svého bratra Pavla. (2. Tim. 4:10) To by nás mělo podněcovat, abychom lnuli ke spoluvěřícím a neopouštěli je kvůli tomu, že bychom dovolili, aby naše srdce naplnila láska k nynějšímu systému věcí!

13. Co dokazuje, že Abrahám a Sára se příliš nezabrali „do světských záležitostí“?

¹³ Dnes máme celou Bibli jako své vodítko. Ale zbožní patriarchové Abrahám, Izák a Jákob a jejich věrně oddané manželky ‚neužívali svět plně‘. Abrahám (Abram) například jednal podle pokynů Jehovy Boha a opustil Ur, chaldejské město, kde se dobře bydlelo a kde bylo mnoho výhod. Ano, tamější vykopávky ukazují, že Abrahám a jeho milovaná manželka Sára (Sarai) museli přinést značné hmotné oběti, když chtěli jít tam, kam je Bůh vedl, a bydleli v Zaslíbené zemi ve stanech jako cizí usedlíci. Izák a Jákob také jednali ve víře jako „dědici [s Abrahámem] téhož zaslíbení“. Světské zájmy byly pro Abraháma poměrně málo důležité, protože „očekával . . . město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ — Žid. 11:8–10.

14. a) Jak lze ukázat, že Mojžíš ‚neužíval svět plně‘? b) Jaký můžeme mít užitek z Mojžíšova příkladu, pokud jde o náš názor na duchovní zájmy?

¹⁴ Prorok Mojžíš poskytuje jiný znamenitý příklad člověka, který důvěřoval v Jehovu a zavrhoval světské žádosti. Z víry si Mojžíš zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno společně s Božím lidem, a „kristovu pohanu [to jest pohanu Božího pomazaného služebníka] . . . považoval za větší bohatství než egyptské poklady“. Proto měl podivuhodné přednosti, přičemž sloužil neochvějně, „jako by viděl Toho, který je neviditelný“, Jehovu. (Žid. 11:24–27) Je tedy zřejmé, že Mojžíš nemohl učinit lepší rozhodnutí, než navzdory jakýmkoli světským lákadlům postavit duchovní zájmy na první místo ve svém životě. A lepší rozhodnutí nemůžeme učinit ani my. — Mat. 6:33.

15. Úvaha o které zkušenosti Izraelitů by nás měla přimět, abychom se vystříhali světských svodů k nemravnosti?

¹⁵ K věcem světa, jež brzo pominou s ním, patří „žádost těla“, jež se projevuje různými způsoby a některé z těchto způsobů jsou zlé. (1. Jana 2:15–17) Světských svodů k nemravnosti je nespočet a někdy mívají ničivý účinek i na lid oddaný Jehovovi. Ačkoli například Izraelité byli vysvobozeni z egyptského otroctví, tisíce z nich byly později usmrceny, protože ‚začali mít nemravné styky s moábskými dcerami.‘ (4. Mojž. kapitola 25; 1. Kor. 10:8) Nemělo by nás to podněcovat, abychom se vystříhali světských svodů k nemravnosti?

16. a) Co učinil Josef, když byl pokoušen k nemravnému jednání? b) Jaký užitek můžeme mít z Josefova příkladu?

¹⁶ Uvažuj o znamenitém příkladu Jákobova syna Josefa. Opakovaně ho manželka jeho egyptského pána vybízela, aby s ní měl sexuální styky. On však pevně odmítl. Není řečeno, že by ta žena byla tak ošklivá, že by muže odpuzovala. Josef spíše uprchl z její přítomnosti proto, že nechtěl zhřešit proti svému spravedlivému Bohu, Jehovovi. (1. Mojž. 39:7–20) Musíme podniknout nějaké změny v tom, co čteme, jak se rekreujeme nebo v nějakých jiných okolnostech, abychom nezhřešili proti Bohu? Jestliže ano, pak jednejme bez otálení, jako zbožný Josef. — 1. Petra 2:11, 12.

17. a) Jaký postoj je často podporován světským smýšlením? b) Jak se zdobily některé domýšlivé ženy v Judeji a co se stalo s nimi i s jejich ozdobami?

¹⁷ Světské smýšlení často podporuje nezávislost a pýcha. Svět zdůrazňuje hmotné stránky života, a to se týká i zdobení, což má význam zejména pro ženy, které chtějí pěkně vypadat. Ve starověké Judeji v době Izaiášově se domýšlivé ženy pokrývaly mnoha ozdobami. Takové hrdé ženy zřejmě chtěly vypadat podle tehdejší módy a nosily nánožní řetězy nebo řetízky upevněné u kotníku. Když žena šla, vydávaly tyto řetězy ‚cinkavý‘ zvuk a omezovaly délku jejího kroku, takže taková žena chodila „cupitavými kroky“ a její chůze mohla být považována za elegantní a ženskou. Takové zdobení skončilo ovšem i se svobodou, když Babyloňané dobyli v roce 607 př. n. l. Judeu. — Iz. 3:16–24.

18. Jaké je biblické měřítko ohledně ozdoby pro ženu?

¹⁸ Jak zrádný postoj k ženským ozdobám měla neskromná, světská Jezábel v porovnání se zbožnou, i když dobře oděnou Ester! (2. Král. 9:30; Ester 2:7; 5:1) Křesťanské ženy chtějí zřejmě být jako Ester. Proto se oblékají „dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“. Chtějí, aby jejich hlavní ozdobou byl „skrytý člověk srdce v neporušitelném rouchu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích“. — 1. Tim. 2:9; 1. Petra 3:3–5.

19. Jak poskytl Ježíš Kristus nejznamenitější příklad jednání, které není světské?

¹⁹ Ježíš Kristus nám poskytuje hlavní příklad toho, co to znamená nebýt světský. Ačkoli byl dokonalým člověkem a měl daleko větší možnost získat světský úspěch než kterýkoli jiný člověk, přece jeho prvořadý zájem byl duchovní — a to až do té míry, že ‚neměl kam položit hlavu‘. (Mat. 8:20) Ježíš rozhodně nebyl morálně zkažený tímto světem. Je o něm řečeno, že byl „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Žid. 7:26) My, kteří jsme nedokonalí, nemůžeme nyní následovat Ježíšovy kroky dokonale. Ale měli bychom se o to s Jehovovou pomocí co nejvíce snažit. — 1. Petra 2:21, 22.

NEUSTÁLE ZAVRHUJ SVĚTSKÉ ŽÁDOSTI

20. Jak můžeš zůstat uchráněn ducha tohoto světa, jsi-li ctitel Jehovův?

²⁰ Jsi-li ve šťastném zástupu Jehovových ctitelů, pak máš požehnání. Našel jsi něco daleko lepšího než všechno, co může nabídnout tento zkažený a umírající svět. Drž se pravého uctívání a vystříhej se ducha tohoto světa. Obracej se proto často k tomu, ‚který vyslýchá modlitbu‘, hledej pomoc jeho svatého ducha, vždy se podvoluj radám Božího slova a nikdy neopouštěj řady dlouhé — nyní již staletí trvající — linie Jehovových věrných svědků. — Srovnej Židům 12:1–3.

21. K čemu bychom měli být rozhodnuti, pokud jde o tento svět?

²¹ Buď rozhodnut neužívat tento svět plně. Měj naopak stále upřenou mysl i srdce k tomu, abys činil Boží vůli. Jednáš-li tak, budeš mít neselhávající podporu Jehovových „věčných paží“. (5. Mojž. 33:27, „EP“) Důvěřuj v takovou božskou pomoc a dále žij se zdravou myslí, spravedlností a zbožnou oddaností a zavrhuj přitom bezbožnost a světské žádosti.

Jak bys odpověděl?

• Prahne-li nějak tvé srdce po světských věcech, jak ti může pomoci modlitba?

• Jak nám může pomáhat svatý duch, abychom odolávali světu a jeho svodům?

• Které biblické příklady nám mohou pomoci, abychom zavrhli světské způsoby a žádosti?

• Jak se můžeme chránit před duchem tohoto světa?

Zprávy a jejich hlubší význam

Zázrak nebo podvod?

Když jednou ráno jeden kněz odemkl dveře baziliky svatého Jana z Boha v Granadě ve Španělsku, našel na tváři sochy Plačící panny čtyři krvavě rudé stopy po slzách a v její ruce kapesník se skvrnami. Novina se rychle rozlétla a do kostela se z města sjelo 130 000 hluboce nábožných katolíků, takže způsobili dopravní chaos.

Po bouřlivém týdnu byla socha odvezena do Madridu k vědeckému zkoumání. Jaký byl výsledek? Téměř naprosté mlčení — až na jedno krátké prohlášení granadského arcibiskupa: „Nic nenasvědčuje jakémukoli nadpřirozenému působení.“

Církevní autority stály před dilematem. Má církev vrátit sochu očištěnou a riskovat pobouření stáda? Nebo nemá dbát na vědecké nálezy a nechat mýtus trvat dále? Pokládalo se zřejmě za žádoucí pouze říci, že nešlo o nic nadpřirozeného.

V Granadě to však na mnohé nijak nezapůsobilo. Zázrak nezázrak, lidé dál chodí k prázdné vitrině sochy a předkládají tam své modlitby a květy. Podporuje však Boží slovo takovou slepou oddanost? Ne; Bible naopak radí: „Utíkejte tedy před modlářstvím.“ — 1. Kor. 10:14.