‚Šťastní jste, když vás lidé pronásledují‘

„Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě pro ti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ — MATOUŠ 5:11, 12.

1–4. Která zkušenost může vyvolat v naší mysli otázky o tom, zda je možné radovat se v pronásledování?

MŮŽEŠ být opravdu šťastný, když o tobě lidé mluví lži a snaží se všemi způsoby ti ubližovat? Zamysli se nad tím, co postihlo jednu mladou ženu ve Finsku, která před několika lety začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Brzy se začala radovat z toho dobrého, co se dověděla o Jehovově předsevzetí s lidstvem, a začala být hluboce vděčná za jeho dobrotu a lásku.

² Potom však její manžel začal projevovat odpor a nechtěl, aby studovala Bibli. Když odmítla přestat studovat, začal se k ní chovat násilně. Nakonec se obrátil k soudu a žádal povolení k rozluce. Mladá žena byla brzy vyhnána z domova a přinucena opustit své tři malé děti, z nichž jednomu bylo jen něco přes rok. Soud je svěřil do opatrování otci. Proč? Zanedbávala snad své povinnosti k nim? Ne, protože studiem Bible učila se, jak být lepší manželkou a matkou.

³ Za několik týdnů ji manžel násilím vzal z jejího pracoviště do zdravotního střediska, aby byla zbavena svéprávnosti a aby se dostala do ústavu pro choromyslné. Vyšetřující lékař zpočátku nechtěl vydat takový příkaz, ale později, když na něj manžel naléhal, skutečně přikázal, aby byla poslána do ústavu pro choromyslné. Mladá žena, která byla nyní pokřtěna a byla jedním ze svědků Jehovových, však tehdy již odešla do jiného města, kde navštívila jiného lékaře. Ten ji vyšetřil a ochotně jí vydal potvrzení o tom, že je duševně zdravá.

⁴ Tím však nebyl zrušen příkaz prvního lékaře. Proto se musela několik týdnů ukrývat, dokud tento příkaz neztratil platnost. Potom již lékař odmítl vydat nový příkaz. Sestra se tedy mohla vrátit do města, kde byl její domov. Časem manžel dosáhl rozvodu na základě příkazu k rozluce a soud dal děti do opatrování otci.

5, 6. a) Byla by tato nebo podobná zkušenost důvodem k radosti? Proč? (Mar. 10:29, 30) b) Jak je ukázáno ve výše uvedených textech, proč se mohl Job radovat po svém pronásledování?

⁵ Považoval bys takové zážitky za důvod k radosti? Jistě žádná manželka nebo matka by nebyla šťastná, kdyby byla nucena opustit svůj domov a kdyby jí byly odňaty její malé děti. Ani by se neradovala, kdyby se její milovaní snažili dát ji dopravit do ústavu pro choromyslné pouze proto, že chtěla studovat Bibli a uplatňovat její znamenité zásady. Ale povšimni si, co říká Ježíš o tom, proč bychom se měli za takových okolností radovat: „Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ — Mat. 5:12.

⁶ Ano, jestliže důvod k pronásledování je skutečně, jak Ježíš řekl v předcházejícím verši, „pro mne“, můžeme se radovat z toho, že máme příležitost projevit ryzost Jehovovi a podílet se na ospravedlňování jeho jména, jak to činil Ježíš. Tak dokazujeme, že ďábel je lhář, když tvrdí, že je schopen odvrátit všechny lidi od Boha. Takový postoj na straně Jehovy Boha se Jehovovi líbí, a jak je ukázáno na případě Jobově, nezůstane bez odměny. — Job 1:9, 10; 42:10–16; 1. Petra 2:19, 20.

PRONÁSLEDOVÁNÍ JE NUTNÉ OČEKÁVAT

7. a) Proč mohou křesťané očekávat, že budou pronásledováni? b) Platí to pro všechny křesťany, nebo jen pro některé z nich?

⁷ Proč by však měl být člověk pronásledován jen proto, že chce studovat Boží slovo, Bibli, a být křesťanem? Ježíš na tuto otázku odpověděl slovy: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše. Ale to všechno vám udělají pro mé jméno, protože neznají toho, kdo mne poslal.“ (Jan 15:18–21) Jak apoštol Pavel ukázal ve svém druhém inspirovaném dopise Timoteovi, musí křesťané čekat pronásledování. Napsal: „Všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ — 2. Tim. 3:12.

8. Kdo ve skutečnosti stojí za pronásledováním křesťanů a jaký cíl sleduje?

⁸ Nezapomeňme, že za pronásledováním nestojí nikdo jiný než velký odpůrce, satan ďábel. Tvůj pevný křesťanský postoj a tvá láska k Jehovovi Bohu dokazují, že satan je lhář, protože ten tvrdí, že nikdo ve skutečnosti nemiluje Boha, a že pokud někdo přece Bohu slouží, činí to jen proto, aby z toho něco měl. Satan se vychloubal, že by mohl od Boha odvrátit Joba, a tudíž i všechny ostatní lidi, kdyby měl volnou ruku. (Job 1:8–11; 2:3–5) Ďáblovi se sice nepodařilo zlomit Jobovu ryzost, ale nikdy se nevzdal. — 2. Kor. 4:4.

KŘESŤANÉ V RANÝCH DOBÁCH BYLI PRONÁSLEDOVÁNI

9. Uveď biblické příklady, jež ukazují, jaké druhy pronásledování museli snášet křesťané v raných dobách?

⁹ Podle Ježíšovy výstrahy zakoušeli křesťané v raných dobách skutečně pronásledování, které bývalo někdy velmi tvrdé. Mnozí byli vyháněni ze svých domovů a nuceni utéci do jiných oblastí, jak se to stalo v jeruzalémském sboru. (Sk. 8:1) Jiní, jako apoštol Jan, byli posláni do vyhnanství. (Zjev. 1:9) Apoštol Pavel a ti, kteří s ním pracovali ve veřejné kazatelské službě, byli kamenováni a bičováni. (Sk. 14:19; 16:22) Mnozí z křesťanů raných dob se dostali do vězení, někteří přišli o svůj majetek, a někteří byli dokonce zabiti. (Kol. 4:3; Filem. 9, 10; Žid. 10:34; 13:3; Sk. 12:1, 2) Ale mohli se radovat, protože plně chápali, proč byli pronásledováni.

10. Co ukazuje, že se Kristovi následovníci v prvním století nedali pronásledováním zastrašit?

¹⁰ Vedlo takové pronásledování k tomu, že by se zastavilo nebo alespoň zpomalilo dílo, při němž se ‚mluví o Bohu a vydává svědectví o Ježíši‘? Ne, protože křesťané v raných dobách se nedali zastrašit. Zpráva ve Skutcích 5:40–42 nám říká, že úředníci židovského soudu sanhedrinu „předvolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a nechali je jít“. Co potom dělali tito křesťané? „Oni tedy odešli ze sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno. A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíši.“

11. Jak Petr a Jan reagovali na hrozby, které byly proti nim vznášeny?

¹¹ Apoštol Petr a Jan byli předtím před sanhedrinem proto, že uzdravili chromého a učili na základě Ježíšova jména. Zpráva nám říká: „Nato je [vladaři a starší muži] zavolali a přikázali jim, aby se nikde nevyjadřovali ani nevyučovali na základě Ježíšova jména. Petr a Jan jim však odpověděli: ‚Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu. My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.‘ Když jim tedy ještě pohrozili, propustili je, protože nenašli žádný důvod, pro který by je potrestali, a kvůli lidem.“ — Sk. 4:18–21.

12. O jakou pomoc od Jehovy prosili apoštolové a učedníci, když byli pronásledování?

¹² Nedali se zastrašit hrozbami. Zpráva ukazuje, že apoštolové a učedníci se vhodně modlili, ne aby je Jehova zbavil pronásledování, ale aby jim dal prostřednictvím svého ducha sílu, aby dále směle mluvili jeho slovo. A Bůh to učinil. — Sk. 4:29, 31.

13. K jakým dobrým výsledkům vedlo Pavlovo uvěznění v Římě, podle toho, co Pavel psal Filipanům?

¹³ Pavlovo uvěznění v Římě mělo užitečné výsledky, jak to vysvětlil ve svém dopise Filipenským: „Rád bych, bratři, abyste věděli, že se mé záležitosti vyvinuly spíše k pokroku dobrého poselství než jinak, takže se má vězeňská pouta ve spojení s Kristem stala veřejně známými mezi celou pretoriánskou stráží a všemi ostatními. Protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ (Fil. 1:12–14) Ano, Pavlovo pronásledování vedlo k tomu, že bylo vydáváno větší svědectví, nejen proto, že se stal veřejně známým a měl příležitosti vydávat svědectví soudním úředníkům, ale také proto, že tím byli jiní křesťané povzbuzeni, aby rozšířili svou činnost.

PRONÁSLEDOVÁNÍ V „POSLEDNÍCH DNECH“

14. Jak Ježíš vysvětlil, proč budeme v dnešní době pronásledováni?

¹⁴ Stejně jako zakoušeli pronásledování Boží proroci ve starých dobách i Ježíš Kristus a jeho apoštolové a učedníci v prvním století, mohou křesťané v těchto „posledních dnech“ tohoto systému věcí očekávat, že budou muset snášet pronásledování. Ježíš to předpověděl jako součást složeného „znamení“ konce tohoto systému věcí. Řekl: „Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno.“ — Mat. 24:9.

15, 16. a) Které další proroctví o naší době ukazuje, že můžeme očekávat pronásledování proto, že vydáváme svědectví? b) O kterých otázkách máme nyní uvažovat?

¹⁵ Později Ježíš naznačil apoštolu Janovi, co mohou očekávat jeho následovníci na zemi po zrození nebeského království. Mluvil obraznými slovy a řekl: „Když nyní drak [označený ve verši 9 jako „prahad, který je nazýván ďábel a satan“] viděl, že byl svržen na zem, pronásledoval ženu [Boží univerzální organizaci], která porodila dítě mužského rodu [království s Kristem jako králem]. . . A drak se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“ — Zjev. 12:13, 15–17.

¹⁶ Splnilo se to v těchto „posledních dnech“? Jak musí praví křesťané v naší době snášet pronásledování a jak je možné, že se přesto radují? Jak pronásledování zapůsobilo na ně a na mnohé z lidí, kteří to pozorují? O těchto otázkách se bude uvažovat v dalším článku.

Radostně vytrvávat přes pronásledování

„Jásejme, když jsme v soužení, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost pak schválený stav, schválený stav pak naději, a naděje nevede ke zklamání.“ — ŘÍMANŮM 5:3–5.

1. Co je zřejmé z toho, že jsou křesťané v těchto „posledních dnech“ pronásledováni?

ZKUŠENOSTI Jehovova lidu v těchto „posledních dnech“. skutečně dokazují, že jsou pravdivá Ježíšova slova: „Šťastní jste, když vás lidé nenávidí a když vás vylučují a haní vás a zavrhují vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte se ten den a poskakujte, neboť hleďte, vaše velká odměna je v nebi, protože totéž dělávali jejich předkové prorokům.“ (Luk. 6:22, 23; 2. Tim. 3:1) Ano, Boží služebníci mohou věrně vytrvat v pronásledování všeho druhu, a činí to radostně.

2. a) Dostanou ti, kteří jsou více pronásledováni, větší odměnu? b) Uveď něco z užitečných výsledků, k nimž vede úspěšné vytrvání v pronásledování.

² To neznamená, že bychom se radovali z toho, že jsme pronásledováni, protože pronásledování je nepříjemné a obvykle bolestné. Důvodem k radosti nám není pronásledování samotné, ale to, k čemu vede. (Jak. 1:2, 3) Křesťané nechtějí být pronásledováni. Nesnaží se být mučedníky a nedomnívají se, že budou mít v očích svého nebeského Otce tím větší zásluhu, čím více pronásledování snesou. Ti, kteří zakoušejí více pronásledování, neobdrží větší odměnu, ani to nemusí nutně znamenat, že jsou věrnější než ti, kteří byli pronásledováni méně. Povšimni si však řetězové reakce, k níž dochází, když křesťan úspěšně vytrvá v soužení: „Soužení působí vytrvalost, vytrvalost pak schválený stav, schválený stav pak naději, a naděje nevede ke zklamání.“ — Řím. 5:3–5.

3. a) Jak podle slov v Římanům 5:3 soužení působí vytrvalost? b) Jak to vede k posílení naší víry? (Židům 10:38, 39)

³ Když čteme o pronásledování, jež na některých místech podstupují naši spolukřesťané, snad se ptáme: „Mohl bych to snést?“ Ale potom, když se náhle setkáme s odporem nebo se zkouškami a nevzdáme se a nepřestaneme sloužit Bohu, ale naopak obracíme se k němu o pomoc, zjišťujeme, že vyslýchá naše modlitby, a poznáváme, jak soužení vede k vytrvalosti. Pak se již neptáme, zda bychom je mohli vydržet; víme, že můžeme, v Jehovově síle. První zkouška možná není příliš těžká, ale přesto byla naše víra zkoušena, a je tím silnější. Další zkouška může být těžší, ale naše víra je tím pevnější, protože jsme v prvním případě neustoupili. A tak můžeme v Jehovově síle opravdu obstát v každé zkoušce své víry, neboť víme, že nepřipustí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. Také nás neponechá „na holičkách“. — 1. Kor. 10:13; 2. Kor. 4:8–10.

4. Jestliže jsme úspěšně vytrvali v pokušení nebo v pronásledování, proč se můžeme radovat?

⁴ Vytrváme-li v soužení, je to skutečně důvodem k jásání. Můžeme být rádi, že jsme nepodlehli pokušení, ale že jsme se pevně drželi toho, co je správné. Víme, že to Bůh schvaluje, a když jsme úspěšně vytrvali, přivedlo nás to blíže k němu, což je dalším důvodem k radosti, jak je to jasně ukázáno u Jakuba 1:12.

MNOHO ZPŮSOBŮ PRONÁSLEDOVÁNÍ

5. Jaká je dnes situace v mnoha zemích, pokud jde o pronásledování a neustálé znepokojování našich bratrů? Proč je to tak? (Amos 7:10–17)

⁵ Dnes je dílo svědků Jehovových omezováno ve více než 40 zemích, a na mnohých z těchto míst musí Boží lid snášet těžké zkoušky a pronásledování pouze proto, že je rozhodnut věrně sloužit svému Bohu, Jehovovi. V mnoha případech podnítili zákaz náboženští duchovní, kteří chtěli zastavit naše kazatelské dílo, a proto uvedli do špatného světla to, že se nevměšujeme do politiky. Informované osoby na odpovědných místech vědí, že svědkové Jehovovi nejsou podvratné živly a že také v žádném směru neohrožují stát. Osvícení vládní úředníci vědí, že svědkové jsou svědomití občané, kteří respektují zákony a ze všech sil se snaží podporovat a poslouchat zákony země. Svědkové Jehovovi však na první místo staví svou věrnost Bohu. Proto se v žádné zemi neúčastní politiky. Pokud tedy dojde ke konfliktu s Božími zákony, jednají podobně jako apoštolové a ‚poslouchají Boha jako panovníka spíše než lidi‘. — Sk. 5:29.

6. a) Uveď některé příklady pronásledování, které museli snášet svědkové Jehovovi. b) Můžeš vyprávět o podobných situacích v dnešní době?

⁶ Bezzákonná lůza, někdy pod vedením náboženských duchovních nebo politických fanatiků, na mnoha místech jednala špatně s Jehovovým lidem. Mnozí naši duchovní bratři byli nuceni opustit své domovy a majetek a utéci, aby si zachránili život. To se v nedávných letech stalo v Malawi a Etiopii. Někteří byli propuštěni ze zaměstnání nebo vyháněni ze svého pracoviště, zatímco jiným byla znemožňována jejich výdělečná činnost prostě proto, že jsou svědky Jehovovými. (Zjev. 13:16, 17) Byla rušena a přerušována jejich křesťanská shromáždění, při nichž se studuje Bible; v jejich domovech byly domovní prohlídky a byly jim zabavovány Bible a biblická literatura. Užívalo se zastrašování a hrozeb ve snaze vyvolat v nich bázeň, a mnozí byli zatýkáni a vězněni, a někteří byli dokonce i zabiti. Pronásledování bylo obzvláště kruté za světových válek, ale v mnoha zemích pokračuje až dodnes.

7. V jakých situacích museli vytrvávat mnozí z Božího lidu i v zemích, kde není aktivní pronásledování ze strany úřadů?

⁷ Po celé zemi musí tisíce našich bratrů a sester také denně čelit odporu a pronásledování ze strany svých rodin a příbuzných, protože chtějí sloužit Jehovovi jako učedníci Ježíše Krista. Jak Ježíš předpověděl: „Nepřátelé člověka budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ — Mat. 10:35, 36.

CÍL PRONÁSLEDOVÁNÍ

8. Jsou svědkové Jehovovi pronásledováni proto, že by jednali špatně nebo porušovali zákony?

⁸ Co sledují pronásledovatelé Božího lidu? Pronásledují snad jeho svědky za to, že dělají něco špatného nebo že to jsou zločinci? Ne. Svědkové Jehovovi jsou všeobecně uznáváni jako lidé, kteří dbají zákona a zachovávají vysokou morálku. Jsou to dobří pracovníci, příjemní, přátelští, laskaví a rozumní lidé a nechovají se jako náboženští fanatici. Je opravdu dobré mít je jako sousedy. (Tit. 2:6–10; Gal. 6:9, 10) Jejich poselství je pokojné, přináší útěchu těm, kteří jsou sklíčeni a truchlí. Káží „dobré poselství“, že Boží království brzy odstraní utlačovatele a zavede spravedlivý nový pořádek. — Mat. 6:10; Žalm 37:10, 11.

9. Kterou naši činnost chtějí odpůrci zastavit? Proč?

⁹ Ale kázání tohoto „dobrého poselství“ odhaluje náboženské vůdce křesťanstva a ukazuje, že nemají pro lidi žádné nadějné poselství. Proto se snaží umlčet ty, kteří je káží. Také někteří vládní představitelé jsou sice ochotni dovolit svědkům Jehovovým, aby věřili, v co chtějí, ale mají námitky proti tomu, že káží jiným. V podstatě jednají stejně jako židovští náboženští vůdci, kteří tváří v tvář nadšené činnosti prvních křesťanů řekli: „Pohrozme jim, aby již nemluvili na základě [Ježíšova] jména s vůbec žádným člověkem.“ (Sk. 4:17, 18) Ano, chtějí, abychom přestali se svým kázáním. — Viz též Skutky 5:28, 40.

10. a) Co se ještě satan snaží dosáhnout kromě toho, že chce zastavit kazatelské dílo? b) Jak je to patrné z určitého druhu zákazu, který je často vydáván v souvislosti s naší činností?

¹⁰ Také si vzpomeň, že skutečným podněcovatelem pronásledování je satan ďábel. (1. Petra 5:8) Nejenže chce, abychom přestali se svým kázáním, ale chce také oslabit naši víru a zlomit naši ryzost vůči Bohu a tak způsobit, abychom přišli o věčný život. Proto dalším cílem pronásledování je odříznout nás od duchovního pokrmu a od společenství s našimi bratry při našich shromážděních. Když je tedy zakázána naše činnost, je obvykle zakázáno naše kázání a všechna naše shromáždění. Často slyšíme: „Můžete být svědky Jehovovými, ale nesmíte kázat a nesmíte konat shromáždění.“ Ale kdybychom nekázali a nekonali shromáždění, nebyli bychom svědky Jehovy Boha ani Ježíše Krista, protože svědek, který nic neříká, není ve skutečnosti vůbec žádný svědek. (Iz. 43:10, 12; Sk. 1:8) A co by se stalo s naší vírou, kdybychom přestali poslouchat Boží příkaz, že se máme scházet? — Žid. 10:24, 25.

VYTRVAT V PRONÁSLEDOVÁNÍ

11. Jak reagují věrní křesťané na pronásledování, jež je postihuje?

¹¹ Jak reagují Boží služebníci v dnešní době na pronásledování, které se proti nim kupí? Jako křesťané v raných dobách nepodléhají strachu, ale směle pokračují v kazatelském díle i přes zákazy a hrozby. Podobně jako Pavel mají důvod ‚být rádi a radovat se‘. Svým pevným postojem na Jehovově straně ve sporné otázce dokazují, že ďábel je lhář. Je to výsada, že se mohou podílet na oslavování Jehovova jména. — Fil. 2:17, 18; 2. Tess. 1:4.

12. Máme se nějak bát hrozeb našich pronásledovatelů?

¹² Skutečně není důvod bát se těch, kteří nás pronásledují. Pavel napsal Filipanům: „Jen se chovejte způsobem hodným dobrého poselství o Kristu, . . . a v žádném ohledu se nelekáte svých protivníků. Právě to [že se jich nebojíte] je pro ně důkazem zničení, ale pro vás záchrany; a toto znamení je od Boha.“ — Fil. 1:27, 28.

13, 14. a) Co nedávno udělali v jedné zemi úředníci, kteří projevovali odpor a snažili se zastrašit svědky Jehovovy? b) Co ve skutečnosti naznačují tyto zkušenosti?

¹³ Nedávno v jedno evropské zemi, kde dílo svědků Jehovových není zákonně uznáno, byl jeden bratr zatčen, protože pronášel krátkou utěšující biblickou přednášku při pohřbu. Byl zatčen i bratr, který pronášel modlitbu. Místní úředníci řekli, že při pohřbech mohou mluvit jen lidé, kteří k tomu mají státní oprávnění, a že modlitba je zakázána, „protože modlitbu lze využít k vyučování“. V téže oblasti byl zatčen jiný bratr, protože četl Bibli své vlastní rodině. Proti těmto bratrům nebylo vzneseno žádné obvinění. Byli krátkou dobu drženi ve vazbě a pak byli propuštěni. Zřejmým cílem bylo zastrašit je a přimět je, aby přestali.

¹⁴ Ale kdo se ve skutečnosti bojí? Jestliže se místní úředníci cítí ohroženi mužem, který čte své rodině z Bible, nebo bratrem, která má při pohřbu proslov nebo se modlí, pak se jistě musí velmi bát biblického poselství a těch, kteří je káží! Proč bychom se tedy měli bát my jich? Jak naznačil Pavel, naše jednota a odvaha „je pro ně důkazem zničení, ale pro vás záchrany“. — Fil. 1:28.

15. Jak může naše reakce na hrozby ve skutečnosti ovlivnit trvání pronásledování?

¹⁵ Na některých místech jsou zvěstovatelé „dobrého poselství“ voláni vždy po několika týdnech na policejní stanice a tam jsou káráni a často je jim vyhrožováno přísným trestem, nepřestanou-li mluvit o Božím království. Ale když si bratři a sestry hrozeb nevšímají a dále pokračují v práci, úředníci se obvykle vzdávají a nechají je být. Jakmile si však u zvěstovatelů království povšimnou nějakých důkazů oslabení, dále se snaží je zastrašovat.

POKRAČOVAT I TAM, KDE JE ZÁKAZ

16, 17. a) Jak bylo vynakládáno úsilí, aby dostali duchovní pokrm bratři na místech, kde je dílo zakázáno, a bratři ve vězeních? b) Proč je to důležité?

¹⁶ V zemích, kde je dílo zakázáno a kde se nesmí rozšiřovat literatura, si svědkové uvědomují, jak je důležité pravidelně přijímat duchovní pokrm. „Strážná věž“ a jiné publikace svědků Jehovových nemohou být v určitých zemích vydávány legálně a posílány poštou, a proto jsou učiněna jiná opatření, aby se ke každému dostal duchovní pokrm. Když bylo za Hitlera pronásledování v Německu, byly studijní články rozmnožovány na cyklostylu, opisovány na stroji a někdy i ručně. To se na mnoha místech děje i dnes. Není-li možné pořídit dostatek kopií, aby měl každý svoji, exempláře kolují, takže každý má příležitost si látku přečíst. Důležité je pravidelně přijímat duchovní pokrm. — Mat. 4:4.

¹⁷ Zkušenosti ukazují, že Jehova vždy řídil věci tak, aby pronikl duchovní pokrm i za velmi obtížných okolnostítam, kam má. Bylo používáno nejrůznějších prostředků, aby se vpašoval do vězení a do koncentračních táborů. A jak to bylo posilující pro ty, kteří tam byli vězněni!

18. Proč je důležité uvažovat o duchovním pokrmu pravidelně společně s jinými? Jak je to možné činit i za obtížných okolností?

¹⁸ Pokud je to vůbec možné, přijímají věrní Boží služebníci pravidelně duchovní pokrm společně — i když jejich shromáždění jsou zakázaná a oni jsou ve vězení. Každodenní úvaha o biblickém textu spolu s jinými, pokud je to možné, slouží k tomu, aby se mysl zaměřila na duchovní věci. I krátká rozprava každý den poskytuje mnoho duchovní síly. — Žalm 1:2; Sk. 17:11.

DŮLEŽITOST SHROMÁŽDĚNÍ

19. a) Jaký neočekávaný zážitek měli mnozí naši bratři v Libérii? b) Co podle zprávy v „Ročence“ z roku 1977 pomohlo věrným, aby vytrvali?

¹⁹ V březnu 1963 se asi 400 osob účastnilo oblastního sjezdu svědků Jehovových v Gbarnga v Libérii. Byli tam obklíčeni a čtyři dny byli bez jídla drženi ve vojenském objektu. Byl na ně vyvíjen nátlak, aby učinili kompromis ve svém náboženském přesvědčení a zdravili liberijskou vlajku. Bylo s nimi krutě zacházeno a byli připraveni o svůj majetek. Několik se jich ze strachu vzdalo a učinilo kompromis, ale převážná většina zachovala ryzost. Povšimněme si komentáře, který o tom vyšel v „Ročence svědků Jehovových na rok 1977“ (angl.) na stránce 176: „Pocházeli ze všech tříd, byli mezi nimi negramotní i velmi vzdělaní. Ti, kteří byli ve skupině věrných, navštěvovali před tím věrně shromáždění.“

20. Jak mnozí vynakládají velké úsilí, aby se ‚nevzdávali svého shromažďování‘, a přes jaká nebezpečí?

²⁰ Boží inspirované slovo nám radí, abychom ‚se nevzdávali svého shromažďování‘. (Žid. 10:24, 25) V dobách pronásledování to je neméně důležité. Shromáždění se musí možná konat v malých skupinkách v soukromých bytech; musí se snad měnit místa i čas a není to možná vždy pohodlné, někdy se shromáždění konají i pozdě večer. A přece, i přes různá nebezpečí, se naši věrní bratři a sestry ze všech sil snaží být přítomni při každém shromáždění. A bratři ochotně dovolují, aby se k takovým shromážděním užívalo jejich bytů, i když mohou ztratit svobodu, kdyby se na to přišlo.

21. a) Při jakých příležitostech je možné za takových okolností získat plný užitek z duchovního pokrmu? b) Které biblické texty ukazují, že je důležité pravidelně se účastnit takových shromáždění a podílet se na nich?

²¹ Když se shromáždění konají v menších skupinách, není snad možné, aby všichni mohli poslouchat ty nejlepší učitele ve sboru, ale každý má více příležitostí k účasti, a tak může ze shromáždění více získat. Někdy se mohou sejít větší skupiny ve spojení se společným jídlem venku, s výlety nebo někdy na základě soukromého pozvání. Pravidelná účast na všech shromážděních je velmi důležitá, mají-li se ‚pevně až do konce přidržovat důvěry, kterou měli na počátku‘, aby zachovali ryzost a dosáhli splnění slibu tím, že se ‚nevzdají‘. — Žid. 3:14; 10:36; Gal. 6:9.

KÁZÁNÍ TAM, KDE JE ZÁKAZ

22. a) Proč dnes Boží lid nemůže přestat mluvit o věcech, které viděl a slyšel? b) Jak se to děje na mnohých místech?

²² Podobně jako apoštolové nemůže Jehovův lid ani dnes ‚přestat mluvit o tom, co viděl a slyšel‘. (Sk. 4:20) Ježíš řekl, že „musí být ve všech národech. . . kázáno dobré poselství“ a že tomu nemůže zabránit žádný lidský ani démonský nástroj. (Mar. 13:10) Na některých místech je sice zakázána činnost svědků Jehovových, ale přesto je možné chodit dům od domu jako soukromé osoby a používat při tom jen Bible.

23, 24. a) Jak se vykonává kazatelské dílo na místech, kde není radno pracovat dům od domu? b) Můžeš vyprávět nějaké zkušenosti, jež ukazují, jakých dobrých výsledků se tak dosáhlo?

²³ Kde není radno chodit dům od domu, může se „dobré poselství“ kázat jinými způsoby. Je snad možné vykonávat izolované návštěvy v různých místech obvodu, přičemž budovy nejsou propracovávány soustavně. Nemusíme však čekat, až lidé budou za dveřmi. Naši bratři v mnoha zemích mají nádherné výsledky, když mluví s lidmi, kdekoli se s nimi setkají — na ulicích, na hřbitovech a v parcích nebo při cestování. Někteří se dokonce vydali jako turisté do míst, kde nejsou žádní svědkové, a tam začínají mluvit s lidmi, kdekoli je to možné. Neexistuje naprosto žádný způsob, jak by nám nepřítel mohl zabránit, abychom nemluvili těmito rozmanitými metodami, pokud dýcháme a pokud zde jsou lidé, s nimiž můžeme mluvit.

²⁴ Jehovův lid získává praxí zkušenost v tom, jak přátelsky začínat rozhovory na mnoho různých námětů, a vhodně zaměřují rozpravu směrem k Bibli. V jedné zemi jeden svědek přistoupil v parku k dvojici mladých lidí, kteří právě pili z pramene. Svědek se jich zeptal, nechtějí-li vědět, kde je ještě lepší voda. Nato jim začal vyprávět o životodárné vodě v nadcházejícím ráji, a jejich rozmluva pak trvala tři hodiny. To vedlo k biblickému studiu a po třech měsících se oba mladí lidé začali podílet na polní službě. Za rok byli oba pokřtěni a muž později sloužil jako služební pomocník ve sboru. — Srovnej Jana 4:7–15.

25. Čemu bychom se měli snažit vyhnout obzvláště v místech, kde je naše kázání zakázáno?

²⁵ Při veškeré této činnosti je moudré vyvarovat se přímé konfrontace s odpůrci. Musíme být také opatrní, abychom nepřátelům neposkytli nějaké informace, jestliže se nás snaží získat přátelskou řečí a lichocením. Musíme pamatovat na Ježíšovu radu: „Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky; buďte proto obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice.“ (Mat. 10:16) Pavel také radí: „Je-li to možné, pokud to záleží na vás, udržujte pokoj se všemi lidmi.“ — Řím. 12:18.

ZACHOVÁVÁNÍ RYZOSTI VEDE KE ZNAMENITÝM VÝSLEDKŮM

26. K jakým znamenitým výsledkům vedlo zachovávání ryzosti i přes prudké pronásledování?

²⁶ Jaké podivuhodné svědectví vydávali během staletí všichni ti, kteří přes prudké pronásledování pevně lpěli na své ryzosti! Všechno úsilí ďábla a jeho nástrojů, aby bylo zabráněno vydávání svědectví, vedlo jen k většímu svědectví ke cti Jehovova jména. A jak podivuhodný podíl na tom mají tisíce, ano milióny těch, kteří zachovávali (a stále ještě zachovávají) svou ryzost v pronásledování a tak dokazují, že ďábel je lhář. Dokazují přitom svou nezlomnou víru v Jehovu Boha a lásku k němu.

27. Jaký máme osobní užitek, jestliže věrně vytrváváme ve zkouškách a v pronásledování?

²⁷ Jestliže věrně vytrváme, máme dobré svědomí a víme, že jsme učinili to, co je správné, a že Jehova naše jednání schvaluje. To posiluje naši víru, čímž se zvětšuje naše radost. Naše víra byla vystavena zkoušce, a protože jsme se nestáhli do ústraní ani jsme neutekli před pronásledováním, Jehova nám pomáhal vytrvat. Naše víra je proto nyní pevnější než kdy předtím. Tato ‚vyzkoušená jakost naší víry‘ vede k tomu, že jsme lépe vyzbrojeni pro budoucí zkoušky. — 1. Petra 1:6, 7.

28. a) Jaké důvody k radosti má finská sestra, o níž byla zmínka na začátku? b) V co může dále doufat?

²⁸ Sestra, o níž byla zmínka za začátku předcházejícího článku, zjistila, že to tak je. Opět žije v městě, kde byl její domov, a již nějaký čas tam slouží jako pravidelná průkopnice (zvěstovatelka království plným časem). Nemá sice právo opatrovat své tři malé děti, ale je jí dovoleno stýkat se s nimi třikrát za měsíc. Má možnost vyprávět jim „dobré poselství“ a jejich reakce je povzbuzující. A kdo ví, k čemu to nakonec povede? Je mnoho a mnoho případů, kdy věrný postoj našich bratrů a sester tak zapůsobil na násilné odpůrce a pronásledovatele, že se sami podívali do Bible a z některých se dokonce stali ctitelé Jehovy.

29. Jaké další povzbuzení máme všichni, abychom zůstali věrní a radostní i přes pronásledování?

²⁹ Jakub napsal: „Bratři, vezměte si ve snášení zla a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili v Jehovově jménu. Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali.“ (Jak. 5:10, 11) Máme další znamenité příklady křesťanů z prvního století a křesťanů z dnešní doby, a to všechno nás velmi povzbuzuje, abychom byli radostní i přes pronásledování.