sama od sebe poznenáhlu plody.“ (Mar. 4:27, 28) Jestliže tedy semeno, které vyráží a roste, znázorňuje křesťanský sbor v jeho růstu, od malého počtu až do velkého počtu, znamená to, že rozsévač neví, jak sbor roste až do počtu 144 000. Ale Ježíš Kristus, předtím než byl člověkem, byl spolupracovníkem Jehovy Boha v třetím stvořitelském dnu, kdy „země začala vydávat trávu, rostlinstvo nesoucí semeno podle svého druhu a stromy, které plodí ovoce, jejichž semeno je v něm podle svého druhu“. (1. Mojž. 1:12) Tak Boží Syn za své předlidské existence v plném rozsahu znal růst rostlin a věděl, jak půda postupně sama od sebe přináší plody.

16. Které vidění v poslední knize Bible ukazuje, zda oslavený Ježíš Kristus je netečný nebo ospalý, pokud jde o růst křesťanských sborů?

¹⁶ Pokud však jde o růst sboru, poslední kniha Bible, Zjevení, napsaná asi 63 let po Ježíšově vystoupení do nebe ve čtvrtek 25. ijjara roku 33 n. l. (12. května roku 33 n. l.), líčí Ježíše Krista, jak se prochází mezi sedmi svícny, které zastupují sedm sborů v Malé Asii. Má „oči jako ohnivý plamen“ a má být naprosto bdělý, když zkoumá duchovní stav těchto sedmi významných sborů. Není tedy líčen jako ospalý nebo spící, pokud jde o růst sborů. Jistě věděl, jak tyto sbory dorostly do duchovního stavu, v němž je popisuje. — Zjev. 1:14; 2:18.

17. Které vidění popsané ve Zjevení 5:6 ukazuje, zda oslavený Ježíš Kristus mohl být znázorněn člověkem, který rozhazuje semeno na půdu a v noci spí?

¹⁷ V souvislosti s tím, že Ježíš vystoupil do nebe a objevil se v Boží přítomnosti, je zobrazen jako Beránek, který byl zabit, ale je opět živý a má ‚sedm očí, a ty oči znamenají sedm Božích duchů, kteří byli vysláni na celou zemi‘. — (Zjev. 5:6) Takové sedminásobné vidění, jímž se vyznačuje Beránek Boží, rozhodně nenaznačuje netečnost nebo ospalost, ale naopak stav naprosté bdělosti a stálé rozlišovací schopnosti ve všem. Oslavený Ježíš Kristus tedy zřejmě nemohl být znázorněn jako člověk, který rozhazuje semeno na půdu, v noci spí a neví, jak roste to, co zasel.

18. Koho tedy logicky znázorňuje člověk v tomto podobenství?

¹⁸ Koho tedy znázorňuje člověk v tomto podobenství? Pisatel evangelia, Marek, nás upozorňuje na tohoto jednotlivého zemědělce ihned po tom, kdy dal Ježíš radu svým důvěrným učedníkům, aby dávali pozor na to, co slyší. Za určitou míru pozornosti měli dostat přiměřenou odměnu, a ještě k ní mělo být přidáno. Je tedy zřejmé, že člověk v podobenství znázorňuje každého jednotlivce, který tvrdí, že je učedníkem nebo žákem Ježíše Krista, nejpřednějšího kazatele Božího království.

CHARAKTERISTICKÉ RYSY PODOBENSTVÍ

19, 20. Které dvě hlavní věci jsou rámcem celého podobenství? Která myšlenka je tedy vyjádřena tímto podobenstvím? Jde přitom o množství, nebo o jakost?

¹⁹ Ježíš uvedl podobenství slovy: „Boží království je tudíž [nebo: Tak je Boží království], jako když člověk rozhazuje semeno na zem.“ — Mar. 4:26, „NE“; „Meziřádkový překlad Království“.

²⁰ Povšimněme si dvou hlavních věcí, které jsou rámcem celého znázornění. Nejprve je to zasévání semene ve spojitosti s Božím královstvím, a potom je to sklízení, žeň úrody, která vzniká ze zasetého semene. Je zde tedy obsažena myšlenka, že stejně jistě jako bylo semeno zaseto nebo pěstováno, musí být očekáváno také sklízení neboli žeň. Jedno nevyhnutelně přichází za druhým. Je svatá pravda, že to, co člověk zasévá ve spojitosti s Božím královstvím, vede k tomu, co bude sklízet. Důležité není množství, ale spíše kvalita toho, co sklízí!

21. Vyjádřil Ježíš, o jaký druh semene přesně jde nebo na jakou půdu bylo zaséváno? Jaká otázka přesto vzniká ohledně semene?

²¹ Ježíš neřekl jmenovitě, jaký druh semene je pěstován nebo na jakém druhu půdy. Řekl: „Ale jakmile to plody dovolí, přiloží srp, protože přišel čas žně.“ (Mar. 4:29) Židé, jimž Ježíš dal toto podobenství, měli během zemědělského roku trojí žně. První byly ihned po jarním svátku pasach, kdy velekněz předkládal v jeruzalémském chrámu 16. nisana snop z úrody ječmene. Padesátý den potom velekněz předkládal v chrámu první plody ze sklizně pšenice, a potom tato sklizeň pokračovala. Třetí sklizeň byla koncem léta a připomínala se při svátku sklizně neboli chýší [stánků], který začínal 15. dne sedmého lunárního měsíce tišri. (2. Mojž. 23:14–17) Není řečeno, které z těchto tří žňových období bylo míněno v podobenství. Ale ať bylo zaseto jakékoli semeno, co to znázorňuje?

22. Jestliže semeno neznázorňuje členy křesťanského sboru, co tedy znázorňuje? Je růst takového „semene“ nekontrolovatelný?

²² Ježíšovo podobenství říká, že zaseté semeno vyrašilo a vyrostlo, dozrálo a mělo v klasu plné zrno. Uvedli jsme, že zaseté semeno neznázorňuje členy křesťanského sboru. Jak ukáže další článek, semeno rozseté na půdě znázorňuje semena osobních vlastností toho, kdo je rozsévá, jeho postojů a schopností ke službě ve spojitosti s Božím královstvím. Musí pro ně hledat výživu jakoby v půdě. Tyto osobní rysy postupně rostou a vyspívají ke zralosti. Musíme na to dávat pozor, protože to není nekontrolovatelné.

Sklízení plodů vhodných pro Boží Království

1. Nač upozornil Jehova u Jeremiáše 4:3, 4?

U JEREMIÁŠE 4:3, 4 Jehova říká: „Orejte si ornou půdu a nezasévejte již mezi trní. Dejte se obřezat pro Jehovu a odstraňte předkožku svého srdce, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, aby proti vám nevzplanula jako oheň má zloba a jistě by planula a nikdo by nehasil, pro špatnost vašeho jednání.“ Jehova upozorňoval svůj smluvní lid na špatný stav jejich srdce.

2. Jak nám podobenství o semenu padajícím na půdu zamořenou trním ukazuje, že bychom měli dávat pozor na to, do jakého prostředí duchovně zaséváme?

² Podobně Ježíš Kristus ve svém podobenství znázornil, jak skličující výsledky přinese zasévání mezi trní. U Matouše 13:1–9 a Marka 4:1–9 vylíčil, jak některé semeno vržené rukou rozsévače padlo na místa, kde byla semena trnitých rostlin. Z takových míst nezískal žádný výtěžek, protože trnité rostliny vzešly a udusily obilí a nebylo možné sklidit žádné zrno. (Luk. 8:4–8) To znázorňuje, že musíme být opatrní, pokud jde o prostředí, kde duchovně rozséváme.

3. Co znázorňuje semeno v podobenství u Marka 4:26–29? Co mají křesťané v dnešní době pěstovat, pokud jde o osobnost, stejně jako to měli činit křesťané v prvním století?

³ V podobenství o rozsévači a semeni, jak je vyprávěno u Marka 4:26–29, znázorňuje semeno osobní vlastnosti. Židům, kteří zavrhli podobenství o rozsévači i jiná podobenství, Ježíš řekl: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který přináší jeho ovoce.“ (Mat. 21:43, 45, 46) Podle toho existuje „ovoce“ Božího království. (Luk. 3:8) S tímto ovocem království je spojeno to, co je označeno jako „ovoce ducha“, totiž „láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. (Gal. 5:22, 23) Kdysi v prvním století měli křesťané, jimž psal apoštol Pavel, zasévat „semeno“ v podobě křesťanských vlastností, jež potřebují výživu. Totéž musí činit dnešní křesťané ve spojitosti s Božím královstvím. Tyto osobní vlastnosti musí být rozvíjeny až do plné zralosti, úplnosti. — Zach. 8:12; Jak. 3:18.

4. Co potřebuje ke své výživě „semeno“ osobních křesťanských vlastností?

⁴ V době jejich plné zralosti přijde normální čas ke sklizni. Ale kam by se měl křesťanský rozsévač rozhodnout zasévat taková „semena“, aby měl naději, že nakonec sklidí žeň, po které touží? Chce, aby jeho sklizeň měla Boží schválení, aby byl považován za hodného přijetí ve spojitosti s Božím královstvím. Stejně jako přirozené semeno potřebuje půdu, potřebuje určité prostředí i semeno osobních křesťanských vlastností, „ovoce ducha“. — Přísl. 18:1.

5. Máme-li sklidit očekávanou žeň, v jakém ohledu musíme být opatrní, jak to zdůrazňuje Lukáš 8:14?

⁵ Vzpomeň si na Ježíšovo podobenství, v němž mluvil o čtyřech druzích půdy, na kterou padlo semeno rozsévače. (Mar. 4:3–20; Luk. 8:5–15) Toto podobenství ukazuje, jak je nutné věnovat péči a správně volit prostředí pro semeno, má-li být sklizena očekávaná úroda. Je to tak, jak Ježíš vysvětlil ohledně prostředí, kde semeno roste mezi trním: „To, jež padlo mezi trní, to jsou ti, kteří slyšeli, ale tím, že jsou unášeni úzkostlivými starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.“ — Luk. 8:14.

6. Jak upozornil Pavel v Galatským 5:7–9 na účinky špatného prostředí?

⁶ V souladu s tím vyjádřil apoštol Pavel poznámku o křesťanech v Galacii, jimž psal o „ovoci ducha“. Varoval je, že na ně špatně působilo nesprávné prostředí. Řekl: „Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil, abyste dále neposlouchali pravdu? Takové přemlouvání nepochází od toho, který vás povolává. Trochu kvasnic zkvasí celé těsto.“ (Gal. 5:7–9; Mat. 13:33) Tito galatští křesťané byli ovlivněni lidmi, kteří zastávali judaismus a jejichž srdce byla netečná vůči plnému křesťanství. Jejich uši nereagovaly a jejich oči byly zalepené. (Mat. 13:14, 15; Gal. 5:10) Takového společenství, jež působí jako překážka, je nutno se vyvarovat a opustit je.

7. Jak vyjádřil Pavel, že má podobnou starost o to, jak špatné prostředí zapůsobí na křesťany v Korintě?

⁷ Apoštol Pavel se také obával, že by korintský sbor možná nepěstoval „ovoce ducha“. Napsal jim totiž: „Obávám se, abych vás, až přijdu, nenalezl takové, jaké bych si nepřál, a abych se vám nejevil takový, jakého si nepřejete, aby místo toho nebyl nějaký spor, žárlivost, případy hněvu, hádky, pomluvy, našeptávání, případy nadutosti, nepořádky.“ (2. Kor. 12:20) Nejdříve citoval ty, kteří říkají: „Jezme a pijme, protože zítra máme zemřít“, a potom mohl právem vyjádřit výstrahu: „Nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ — 1. Kor. 15:32, 33.

8. Proč budou osobní vlastnosti dále růst, i když křesťan spí? Proč si nemůže být jist, soudí-li podle prvních výrůstků?

⁸ Půda, do níž padá semeno, má od Boha sílu vyživit jak pšenici, tak i trní, stejně tak i prostředí, v němž se křesťan rozhodne pěstovat vlastnosti nebo osobnost, bude jej ovlivňovat k dobrému nebo ke zlému. Jestliže křesťan zapustil kořeny v takovém prostředí, pak na něj bude ustavičně, i když spí, působit zákon vlivu vnějšího prostředí, a nakonec to povede k tomu, že bude možno přiložit srp, protože přišel čas osobní žně. V této souvislosti Ježíš řekl: „Země přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu.“ (Mar. 4:28) Rozsévač sotva může rozeznat růst, a ten se děje silou, které nemůže rozumět. Růst tím nebo oním směrem probíhá postupně, rostlina vypadá nejdříve jako stéblo trávy, potom jako klas, a nakonec je v klasu plné zrno.

9. Jak znázorňuje podobenství o pšenici a plevelu, že při zasévání do určitého prostředí není jisté, jaký bude konečný výsledek?

⁹ Když semeno vyraší a vyrazí stéblo podobné trávě, rozsévač možná nemůže podle vzhledu s jistotou poznat, co sklidí. V tomto raném stádiu růstu si nemůže být naprosto jist tím, co vzejde; jenom si vzpomíná na to, jaký druh semene zasel. Je to patrné ze znázornění. V podobenství o pšenici a plevelu u Matouše 13:26–30 Ježíš řekl:

Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel. Hospodářovi otroci proto přišli a řekli mu: „Pane, nezasel jsi na své pole znamenité semeno? Kde se potom na něm vzal plevel?“ Řekl jim: „To udělal nepřítel, člověk.“ Řekli mu: „Chceš tedy, abychom vyšli a vybrali jej?“ Řekl: „Ne, abyste snad při vybírání plevele nevytrhali i pšenici. ať obojí roste spolu až do žně; a v době žně povím žencům: Nejdříve vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení, potom jděte a shromažďte pšenici do mé zásobárny.“

10. Kdy s konečnou platností rozeznáme, k čemu vedlo zasévání do určitého prostředí?

¹⁰ Když jsme tedy zaseli semena, totiž rysy své osobnosti, pak z toho, co vzchází jako stéblo trávy, nemusí být na první pohled patrné, co půda vynesla. Teprve později, až růst pokročí do zralosti a přinese ovoce, nebude pochyb o tom, co vynesla půda tomu, kdo do ní zaséval.

11. Co ještě kromě fyzických vlastností půdy je rozhodující pro kvalitu toho, co na takové půdě poroste?

¹¹ Půda je důležitý činitel, který ovlivňuje to, co nakonec sklidíme. Ježíš řekl: „Země [nikoli Bůh] přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu.“ (Mar. 4:28) V podobenství o čtyřech druzích půdy popsal Ježíš jen fyzikální vlastnosti půdy. Chemické vlastnosti půdy jsou však také důležité a určují kvalitu výtěžku. Záleží například na tom, zda je půda kyselá, nebo alkalická nebo zda je hnojena anorganickými či organickými hnojivy.

12. Co tedy znázorňuje půda?

¹² Protože půda je tak důležitá pro růst a kvalitu rostliny, znázorňuje sociální, morální a náboženské prostředí, v němž pěstujeme semena svých osobních rysů, a přirozeně k tomuto prostředí patří také lidé.a To je něco, co vyžaduje výběr.

PROSTŘEDÍ, V NĚMŽ PĚSTUJEME SVÉ POVAHOVÉ RYSY

13. Může být i v křesťanském sboru prostředí, které nevede ke správnému křesťanskému růstu?

¹³ I v křesťanském sboru může být prostředí nebo společnost, jež