nevěděl, jak se celá záležitost vyvine. Měl však víru, že Bůh vzbudí semeno prostřednictvím Izáka, i kdyby musel Izáka vzkřísit z mrtvých. — Žid. 11:17–19.

DANIEL A JINÍ PROROCI

6, 7. a) Jaká Danielova slova ukazují, že Bůh odhaluje věci jen ve svůj patřičný čas? b) Jaké svědectví o tom dává apoštol Petr?

⁶ Mezi mnoha proroky, jimž Jehova projevil přízeň přímými zjeveními, byl Daniel, „velmi žádoucí muž“ v Božích očích. (Dan. 10:11, 19) Jehova mu poskytl mnoho zvláštních informací týkajících se jak jeho doby, tak budoucích časů; přesto Daniel všemu nerozuměl. O některých viděních, která spatřil, řekl: „Já slyšel, ale nemohl jsem porozumět.“ Když se dožadoval dalších informací, bylo mu řečeno: „Jdi, Danieli, protože ta slova jsou tajná a zapečetěná až do času konce.“ (Dan. 12:8, 9) Podobně Jehova stále odhaloval mnoho pravd svým služebníkům prorokům. Přesto však bylo mnoho věcí, kterým neporozuměli.

⁷ Proto mohl napsat apoštol Petr: „Právě na tuto záchranu se pilně vyptávali a pečlivě po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o nezasloužené laskavosti, jež byla zamýšlena pro vás. Neustále zkoumali, jaká zvláštní období nebo jaký druh období duch v nich naznačoval vzhledem ke Kristu, když předem svědčil o utrpeních určených pro Krista a o slávě, jež má po nich následovat. Bylo jim zjeveno, že nesloužili sami sobě, ale vám, tím, co vám nyní bylo oznámeno.“ Ve skutečnosti ani andělé neměli plné a dokonalé porozumění toho, jak se Boží předsevzetí uskuteční. — 1. Petra 1:10–12.

8. Jak ukázal dotaz Jana Křtitele, že jeho porozumění bylo neúplné?

⁸ Posledním z takových proroků byl Jan Křtitel. Bůh ho použil, aby připravil cestu před Kristem, Ježíšem. (Luk. 1:16, 17, 76–79) Jan byl velmi poctěn tím, že od Boha obdržel znamení, které označovalo totožnost Mesiáše, a že potom Mesiáše představil Izraeli. (Jan 1:26–36) Ani tehdy však Jan jasně nechápal všechny podrobnosti ohledně Ježíšova prvního příchodu. To je jasně patrné ze skutečnosti, že během svého uvěznění poslal za Ježíšem své učedníky s dotazem: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Janova otázka nebyla výrazem malé víry, ale touhy po přesnějším poznání. Ježíšova odpověď, která poukazovala na jeho skutky, Jana nepochybně potěšila. — Mat. 11:2–6.

JEŽÍŠ A JEHO APOŠTOLOVÉ

9. Co ukazuje, že Ježíš neměl úplné porozumění záměrů svého Otce?

⁹ Bůh odhaluje svou vůli svým služebníkům jedině ve svůj patřičný čas, a to platilo i pro Ježíše Krista. Dokud byl s Otcem v nebi, jistě přijímal přímé informace. Přesto sám nevěděl, kdy přijde konec našeho přítomného systému věcí. Proto přiznal: „O tom dnu a hodině nikdo neví, ani nebeští andělé, ani Syn, pouze Otec.“ — Mat. 24:36.

10, 11. a) K jakému mylnému závěru dospěli Ježíšovi učedníci vzhledem ke království? b) Proč neřekl Ježíš svým apoštolům o budoucnosti a jiných věcech všechno?

¹⁰ Když jednal se svými učedníky, držel se Ježíš sám zásady vyslovené v Příslovích 4:18. Řekl jim mnoho věcí o království: že odejde a vrátí se po dlouhém čase a vezme je k sobě do nebe. Přesto si jeho apoštolové mysleli, že mesiášské království bude obnovené Davidovo království v Jeruzalémě. Proto se ptali vzkříšeného Ježíše: „Pane, obnovíš v tomto čase království Izraeli?“ Ježíš jim řekl, že některým věcem ještě nemohou porozumět. „Není vaše věc, abyste poznali časy nebo období, která Otec ustanovil ve své pravomoci.“ — Sk. 1:6, 7.

¹¹ Z Ježíšových slov k apoštolům je zřejmé, že k tomu, abychom získali porozumění určitých rysů Božího předsevzetí, je zapotřebí patřičný čas: „Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nemůžete snést.“ (Jan 16:12) To naznačuje, že Bůh dává svým služebníkům porozumění své vůle ve shodě s jejich schopností pojmout a uplatnit takové porozumění. Ježíš sice svým apoštolům řekl, že je Boží duch uvede do „celé pravdy“ (Jan 16:13), ale mínil tím snad, že ode dne, kdy přijmou svatého ducha, budou rozlišovat celou pravdu, aniž budou později potřebovat další porozumění? Skutečnosti ukazují, že to tak nebylo.

PŘIJÍMÁNÍ POHANŮ

12, 13. a) Jaké jasnější ocenění získali Ježíšovi následovníci o letnicích a jaký to mělo účinek? b) Ačkoli je Ježíš pověřil, aby činili učedníky z lidí všech národů, kdy to začali teprve dělat? Proč teprve tehdy?

¹² V den letnic roku 33 n. l. přijali učedníci svatého ducha a s ním mnohem jasnější ocenění pravdy ohledně Ježíšova vzkříšení a nanebevstoupení a významu Božího království. Toto poznání v nich vzbudilo horlivost, aby sdělovali „dobré poselství“ druhým. Ačkoli Ježíš řekl, že mají činit učedníky z lidí všech národů, omezovali zprvu své kázání na Židy, nežidovské proselyty a později na Samaritány. Nechápali, že by měli jít k neobřezaným pohanům. (Mat. 28:19, 20) Jehova bezpochyby takové objasnění neposkytl, protože Danielovo proroctví prohlásilo, že do konce 70. týdne bude Mesiáš udržovat v platnosti smlouvu se Židy. — Dan. 9:24–27.

¹³ Když tento „týden“ v roce 36 n. l. skončil, zpřístupnil Jehova Bůh „dobré poselství“ lidem z národů. Petr skutečně potřeboval pomoc, aby přizpůsobil své smýšlení, než vstoupil do domu neobřezaného pohana, považovaného podle Zákona za nečistého. Musel být ve vidění poučen: „Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.“ Tak byl nucen Petr a ostatní apoštolové změnit v této věci své stanovisko. Petr se přizpůsobil, a Bůh ho použil, aby oznámil pohanům, že cesta do Božího nebeského království je otevřena. — Sk. 10:9–43.

14. Jaké světlo obdrželi po létech raní křesťané, pokud šlo o požadavky mojžíšského Zákona?

¹⁴ Přesto byla obřízka spornou otázkou mezi některými křesťany ještě po třinácti letech. Bylo nutné, aby Pavel a další učedníci šli do Jeruzaléma a tam probrali tuto věc s apoštoly a jinými staršími, kteří v té době tvořili vedoucí sbor křesťanských sborů. Vedoucí sbor vyslechl, co jim Petr řekl o obrácení Kornelia, i Pavlovo svědectví o mocných skutcích, které Bůh vykonal v souvislosti s jeho vlastní službou pohanům. Pak uvažovali, co říká o věci Boží inspirované Slovo. S pomocí svatého ducha dospěli ke správnému závěru: jistá měřítka chování jsou sice nezbytná, ale není třeba, aby se pohané obřezávali a zachovávali mojžíšský Zákon, chtějí-li se stát křesťany. — Sk. 15:1 až 16:5.

15, 16. a) Jaká Pavlova slova naznačují, že odhalování pravdy bylo postupné? b) Jaké podobné svědectví dal apoštol Petr?

¹⁵ Asi o šest let později napsal Pavel svůj první dopis Korinťanům, v němž prohlásil o duchem pomazaných křesťanech své doby: „Poznáváme totiž částečně a částečně prorokujeme; ale až přijde to, co je úplné, bude odstraněno to, co je částečné. Nyní totiž vidíme prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech, ale potom to bude tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám přesně, stejně jako jsem přesně poznán.“ Ani v tuto chvíli tedy duchem zplození křesťané včetně samotného apoštola Pavla nebyli svatým duchem přivedeni k úplnému poznání celé pravdy. Jejich poznání bylo stále jen částečné, do té míry, do jaké jim zatím Bůh poskytl porozumění. Postačovalo však pro jejich tehdejší potřeby. — 1. Kor. 13:9, 10, 12.

¹⁶ Co napsal Petr svým spolukřesťanům asi kolem roku 64 n. l., tedy zhruba devět let po výše uvedených Pavlových slovech? Když pohovořil o proměnění, které potvrdilo, že Ježíš je Boží Syn, řekl: „Proto máme prorocké slovo ještě jistější; a činíte dobře, jestliže na ně dáváte pozor jako na lampu, která svítí na tmavém místě, dokud se nerozední a nevyjde jitřenka ve vašem srdci.“ (2. Petra 1:16–21) Křesťané tedy stále potřebovali zkoumat Písma a věnovat velkou pozornost prorockému slovu, které se mělo podobat lampě svítící na tmavém místě. To musejí dělat až do doby, kdy pomazaní křesťané obdrží svou odměnu při slavném zjevení Ježíše Krista.

17. a) Když byla napsána kniha Zjevení, jaké nové pravdy poznali křesťané? b) Kdy mělo na tuto knihu zasvítit větší světlo?

¹⁷ Asi 32 let po tom, co Petr napsal svůj druhý dopis, neboli asi 63 let po letnicích roku 33 n. l., obdržel a zaznamenal apoštol Jan sled vidění, která tvoří knihu Zjevení. V těchto viděních byla duchem zplozeným křesťanům poprvé odhalena řada pravd ohledně Božího předsevzetí. Tak se například dozvěděli, že 144 000 mužů a žen bude vykoupeno ze všech národů, aby byli spoludědici s Ježíšem Kristem v nebi. Budou vládnout jako králové, kněží a soudci v mesiášském království trvajícím 1 000 let. (Zjev., kap. 7, 14 a 20) Ani křesťané z této rané doby však neměli úplné poznání. Dnešní badatelé Božího slova poznávají, že Zjevení sice bylo poučné a povzbudivé pro křesťany Janových dnů, ale zvláštní cenu má teprve pro ty, kdo žijí v „Pánově dnu“ neboli dnes. (Zjev. 1:10) Tak Zjevení 5:1–14 obrazně popisuje svitek s pečetěmi, které je třeba rozlomit, aby mohl být svitek otevřen. To naznačuje, že v době, kdy se budou jednotlivá proroctví ze Zjevení splňovat, bude poznání a porozumění postupně rozvíjeno tak, jak se uvolňuje jedna pečeť za druhou.

18. Jak tedy Jehova Bůh odhaloval pravdy svým služebníkům ve starověku a během prvního století?

¹⁸ Vidíme tedy, že jak Jehovovi věrní služebníci v předkřesťanských dobách, tak i pomazaní křesťané z prvního století našeho letopočtu měli neúplné poznání a porozumění. Museli stále dělat pokroky, přizpůsobovat své porozumění, jak pozorovali a zakoušeli postupné uskutečňování Jehovových předsevzetí. Stezka spravedlivých pro ně skutečně byla jako „jasné světlo, které svítí více a více“. (Přísl. 4:18) Jak přibývalo světla, rostli v poznání a plněji rozlišovali velkolepé pravdy, které jim Jehova stále odhaloval.

19. Co řekl Bůh proroku Danielovi o poznání a porozumění v „čase konce“?

¹⁹ Ale co Jehovovi služebníci v čase konce? Anděl řekl Danielovi: „A ty, Danieli, utaj ta slova a zapečeť tu knihu až do času konce. Mnozí se budou potulovat [v Božím slově], a rozhojní se [v důsledku toho] pravé poznání.“ (Dan. 12:4) V 10. verši se dále říká o Božích služebnících: „Mnozí se očistí a vybílí a budou vytříbeni. A zlí budou jistě jednat zle a vůbec žádní zlí neporozumějí; ale ti, kteří mají pochopení, porozumějí.“ Přijde však toto osvícení naráz? Bude nutné, aby Boží služebníci měli úplné, dokonalé poznání a porozumění, takže už nebudou muset přizpůsobovat své náhledy na určité nauky nebo jiné věci, aby mohli být rozpoznáni jako ‚ti, kteří mají pochopení‘? O těchto a jiných otázkách se bude uvažovat v následujících článcích.

Jak přibývalo světla v nové době

„Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více až do plného dne.“ — Přísloví 4:18.

1. Jaké důkazy jsme již zvážili, pokud jde o splňování Přísloví 4:18?

BIBLICKÁ zpráva od 1. Mojžíšovy do Zjevení ukazuje, že stezka Jehovových služebníků skutečně byla a je jako jasné světlo, které svítí stále více. (Přísl. 4:18) Za dnů Ježíše a jeho apoštolů začala být srozumitelná mnohá proroctví o Mesiáši, jak dosvědčil Matouš a ostatní pisatelé evangelií. A vylití Božího ducha o letnicích a předání „dobrého poselství“ pohanům byly provázeny dalším osvětlením Božího slova. — Sk. 2:14–36; 10:34–43; 15:6–21.

2. a) Co vysvětluje období tmy, která se snesla na ty, kdo se prohlašovali za následovníky Ježíše Krista? b) Co hrálo velkou úlohu v dělícím díle žně?

² Po smrti apoštolů však období tmy postupně pohltilo ty, kteří se prohlašovali za následovníky Ježíše Krista. Moci se ujali „utlačující vlci“. (Sk. 20:29, 30) Bylo to tak, jak Ježíš předpověděl v jednom ze svých podobenství. Přirovnal nebeské království k „člověku, který zasel na své pole znamenité semeno“. Pak „přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel“. V důsledku toho převládal na celosvětovém náboženském poli plevel po mnohá staletí. S obdobím žně však nadešlo dělení. Toto období žně je dnes v běhu, neboť „žeň je závěr systému věcí“. Naštěstí byla shromážděna třída „pšenice“ — pravých křesťanů. Skutečnosti ukazují, že stále rostoucí světlo na stezce těchto křesťanů hraje velkou úlohu při tom, aby se