patří jesličky a stromy k prosincové výzdobě, a těchto symbolů užívají i další protestantské kostely.

Vánoční zvyky se snad v různých zemích liší, ale kouzlo vánoc, se svíčkami a stále zelenými rostlinami, jesličkami a koledami, slavnostním posezením a s dárky je v očích mnoha lidí neodolatelné. „Pro které dítě není Štědrý den ten nejkrásnější den v roce?“ zeptal se historik Pimlott. Proč je však v tomto pojednání zmínka o nebezpečí, jestliže tolik lidí považuje vánoce za tak radostné? Pravý původ vánoc je ve skutečnosti znepokojující a může mít škodlivé účinky. Proč?

Vánoce — Proč jsou nebezpečné?

„VÁNOCE,“ napsal v roce 1897 George Bernard Shaw, „jsou váhavému a znechucenému národu vnucovány obchodníky a tiskem.“ Bylo tomu tak tehdy? A co je ještě důležitější, je tomu tak i dnes?

Ve vánočním poselství roku 1983, jež vyšlo v listu „The Star“ v jihoafrickém městě Johannesburgu, se objevilo zastesknutí: „Z rádia, televize, z velkých obchodních domů, z novin a časopisů zaznívá hlasitá výzva, aby se utrácelo a utrácelo a utrácelo, a tak mnoho lidí ztratilo v nákupní horečce ze zřetele poselství lásky.“

Proto nábožní lidé naléhají: „Vraťte Kristu jeho místo ve vánocích.“ Křesťané však mají důvod k otázce: Měl vůbec někdy Ježíš Kristus nějakou úlohu při oslavování vánoc? To je rozhodující otázka, protože praví křesťané jsou si vědomi nebezpečí. Budou-li se podílet na náboženské činnosti, kterou Bůh neschvaluje, nebudou mít jeho požehnání. Jaký je tedy původ vánoc?

Jejich původ

Starověké severské národy se obávaly, že dlouhá prosincová tma přemůže slunce. Jako součást magického rituálu zdobili si domy cesmínou, břečťanem, jmelím, vavřínem a jinými stále zelenými rostlinami, protože se zdálo, že mají nadpřirozenou schopnost přežít. Byly rozsvěcovány svíčky a zažehovány ohně ve snaze opět oživit umírající slunce. Na některých místech v Evropě se stále ještě provádí slavnostní pálení klády. Co se skrývá za tímto zvykem, který dnes patří k vánočním obyčejům? „Zřejmě ze splynutí dvou starých zvyků — používání světel a stále zelených rostlin — vznikl náš dnešní vánoční stromek,“ uzavírá Michael Harrison ve své knize „The Story of Christmas“.

Staří Římané slavili zimní slavnosti, které se jmenovaly saturnálie a trvaly od 17. do 24. prosince. Dr. Conway popisuje tyto oslavy ve své knize „Starověká Itálie a moderní náboženství“ (angl.): „Na základě všeobecného souhlasu se každodenní život úplně obrátil naruby: lidé zanechávali důležité činnosti, a pokud právě nehodovali v něčím domě, potulovali se po ulicích a volali na sebe navzájem: ‚Io Saturnalia‘, stejně jako my říkáme: ‚Veselé vánoce‘. . . Při tomto svátku se očekávalo, že dá každý nějaký dárek všem svým přátelům;. . . ten, kdo by byl během saturnálií střízlivý, by byl považován za velice nespolečenskou osobu!“

Asi v roce 85 n. l. vydal římský básník Martialis dvě knihy, a to „Xenia“ a „Apophoreta“, jež sestávaly z 350 epigramů. Tyto krátké básně měly být opisovány a přikládány k dárkům, jež se rozesílaly při saturnáliích, aby jim dodaly, jak vysvětluje dr. Conway, „příjemný literární tón“. Nepřipomíná nám to dnešní vánoční pohlednice? A mnohé z Martialových veršů byly velmi nemravné, podobně jako některé dnešní vánoční pohlednice.

Sotva skončily saturnálie, slavili Římané novoroční slavnost Kalend. „V tomto období všeobecného veselí,“ vysvětluje kniha „The Story of Christmas“, „byl vyhrazen jeden den zvláštnímu uctívání slunce, jehož zřejmé znovuzrození při zimním slunovratu bylo původně omluvou pro tyto rozšířené pohanské radovánky. Ten den byl známý jako dies natalis solis invicti, den narození nepřemožitelného slunce, a připadal podle našeho kalendáře na 25.prosinec.“ Tato oslava byla později označena jako vánoce, aby se římské obyvatelstvo cítilo přitahováno k úpadkovému „křesťanství“.

Ano, původ vánoc je v nekřesťanském uctívání slunce. Stopy této slavnosti můžeme dále sledovat až do starověké Babylónie, kde lidé uctívali slunečního boha Šamaše. V knize „The Englishman’s Christmas“ připouští historik Pimlott, že se „v babylónských novoročních oslavách objevují zlověstné obdoby vánočních zvyků“.

Chápeš tedy, proč je možné spojit s vánocemi slovo „nebezpečí“? Bible důrazně varuje křesťany ohledně Velikého Babylóna (k němuž patří náboženství založené na starověkých babylónských naukách). Boží slovo radí: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“ (Zjev. 18:4) Někteří lidé si snad myslí, že je poněkud přehnané považovat vánoce v duchovním ohledu za nebezpečné. Povšimněme si však historických skutečností, abychom zjistili, jak se dívali první křesťané na dodržování svátku, který byl údajně zaměřen na Ježíšovo narození, ale ve skutečnosti byl spojen s pohanskou oslavou.

Oslavovali první křesťané vánoce?

Profesor Ferguson říká ve své knize „Náboženství římské říše“ ( angl.), že „první křesťané neslavili Ježíšovo narození; nebyl o něm žádný záznam“. Bible neudává přesné datum Ježíšova narození. A kromě toho naznačuje, že se Ježíš nenarodil v chladném, deštivém měsíci prosinci nebo lednu, ale v teplejším období. Proč to můžeme říci?

Asi v době Ježíšova narození přikázal římský císař Caesar Augustus, že mají poddaní cestovat do města svého narození a dát se tam zapsat. Bible podává zprávu: „Všichni lidé cestovali, aby byli zapsáni, každý do svého města.“ (Luk. 2:1–7) Josef a Marie cestovali přes 110 kilometrů z Nazaretu do Betléma. Bylo to v chladném, deštivém prosinci praktické nebo vůbec možné?

To ale není všechno. O době Ježíšova narození Bible dodává: „V téže krajině byli také pastýři, kteří žili venku a v noci bděli nad svými stády.“ (Luk. 2:8) Tento popis se nehodí na izraelský deštivý měsíc, který odpovídá našemu dnešnímu prosinci — době, kdy může teplota v okolí Betléma klesnout velmi nízko. — Ezdr. 10:9, 13; Jer. 36:22.