vyhlížet po tom, jak se splňují jejich modlitby? Nebo se snad stalo, že nauky jejich církví tak okleštily význam této modlitby, že zbylo jen velmi málo, po čem by měli vyhlížet?

Proč mnozí přestali být bdělí

Křesťané měli vyhlížet po znameních Kristovy přítomnosti (řecký výraz parousia je v mnoha překladech Bible přeložen slovem „příchod“). Proč? Protože to mělo znamenat, že je blízko Boží království, jejich vysvobození a konec „světa“ neboli přítomného zlého „systému věcí“. Různé církve křesťanstva měly pomáhat svým členům, aby zůstávali duchovně bdělí a nebyli nalezeni jako spící, až přijde Pán. Splnily církve v tomto ohledu své poslání?

Jedna odborná příručka o tom říká: „Čas plynul a k parousii nedocházelo, a tak se v pojetí církve odsunovala stále do vzdálenější budoucnosti, takže nakonec vzniklo nebezpečí, že vůbec přestane být článkem víry.“ — „The New International Dictionary of New Testament Theology“.

A právě to se stalo. Církve křesťanstva zanechaly křesťanské bdělosti, kterou Ježíšovi učedníci neměli nikdy zanedbat. Už nevyhlížejí Kristovu přítomnost a příchod Božího království. Očekávání „závěru systému věcí“ neboli „konce světa“ racionalisticky odmítají.

Francouzská jednosvazková encyklopedie „QUID 1984“ uvádí nejmodernější definici náboženského přesvědčení o konci světa. Pod heslem „Charakteristika katolického náboženství“ říká: „Zdá se, že dnes církev definuje konec světa tak, že jde o individuální zkoušku, kterou podstupuje každý jednotlivec, když umírá.“ „The New Encyclopaedia Britannica“ tuto otázku dále rozvádí: „Uznávanější křesťanské církve vyloučily eschatologii [učení o „posledních věcech“] jako bezúčelnou nebo jako nevýznamný mýtus.“

Jaká je tedy překvapující, ale nevyhnutelná odpověď na otázku: „Co se stalo s křesťanskou bdělostí?“ Byla zničena „uznávanějšími křesťanskými církvemi“, to jest církví římskokatolickou, východní ortodoxní a hlavními církvemi protestantskými. Členové těchto církví na tom nenesou vinu. Mnozí z nich si možná kladou otázku, jak a proč jejich církev racionalisticky odmítla křesťanské očekávání Kristovy přítomnosti, příchodu Božího království a konce nynějšího zlého systému věcí. Historické okolnosti, které k tomu vedly, budou probrány v dalším článku.

Jak ochablo křesťanské očekávání

JEŽÍŠ řekl svým učedníkům, aby ‚zůstali ostražití‘, pokud jde o jeho přítomnost a příchod jeho království. (Mar. 13:37) V Křesťanských řeckých písmech je mnoho důkazů, že tak křesťané v prvním století jednali. Někteří se však stali velmi netrpělivými. (2. Tes. 2:1, 2) A proto, ve snaze zabránit ochabnutí křesťanského očekávání, psal Pavel, Jakub, Petr i Jan dopisy, v nichž vybízeli své bratry, aby zůstali duchovně bdělí a trpělivě očekávali Kristovu „přítomnost“ a „Jehovův den“. — Žid. 10:25, 37; Jak. 5 :7, 8; 2. Petra 3:1–15; 1. Jana 2:18, 28; 1. Petra 4:7.

Tuto skutečnost uznávají příručky, které vydali historikové i teologové křesťanstva. Uznávaný francouzský katolický slovník „Dictionnaire de la Bible“ ve svém rozsáhlém dodatku uvádí: „Je marné snažit se za každou cenu popírat stav očekávání konce, který je patrný ve většině novozákonních textů. . . V raném křesťanství hraje. . . očekávání