To, že Davidovi nepřátelé musí mít zlomené zuby, znamená, že bude zlomena jejich moc škodit. Pouze Jehova mohl přinést takové osvobození. Proto žalmista uznává, že „záchrana patří Jehovovi“. Když pak myslel na své osobní těžkosti, cítil se David puzen uvažovat o Božím lidu jako celku a modlil se o Boží požehnání pro něj.

Stejně jako David ani my bychom neměli podléhat strachu z lidí. Bez ohledu na to, co mohou zlí učinit, neopustí Jehova svůj lid a nedovolí, aby byl vyhlazen ze země. Proto i my dále připisujme záchranu Nejvyššímu.

Zprávy a jejich hlubší význam

Kněz odpovídá papeži

● V posledních letech se řada římskokatolických kněží v různých zemích zapojila do politické činnosti, protože podporovali takzvané skupiny „teroristů“ a „partyzánskou válku“. O této činnosti se mluví jako o ‚teologii osvobození‘. Když papež Jan Pavel II. navštívil Mexiko, odsoudil jednání kněží, kteří se vměšují do takových záležitostí. Uznal, že je nutné pomáhat chudým, ale řekl, že kněží se nesmějí vměšovat do politické činnosti, která vede k násilí.

V této souvislosti papež řekl: „Myšlenka o tom, že by Kristus byl politickou postavou, revolucionářem, podvratníkem z Nazareta, neodpovídá církevnímu katechismu. Evangelia jasně ukazují, že pro Ježíše bylo pokušením všechno, co by pozměnilo jeho poslání jako služebníka Jahveho.“

Podobně i jiní vysocí církevní představitelé říkají, že by se kněží neměli zapojovat do politické činnosti, která vede k zabíjení. Byla to však i v dějinách politika církve? Bude to tak v budoucnosti, jestliže se národy opět zapletou do války? Nebo „mluví, ale nekonají“, jak to pozoroval Ježíš? — Mat. 23:3.

Kněz Ernesto Cardenal, zastánce jednoho takového „osvobozeneckého“ hnutí v Latinské Americe, říká, že platí tento druhý případ. Říká, že je nedůsledné, jestliže církev přikazuje kněžím, aby se nevměšovali do politických sporů, když ‚církev po staletí žehná vládám, jež zabíjejíí‘. Na tento rozpor také poukazoval článek v newyorském listě „Times“, kde bylo řečeno: „V minulosti místní katolické hierarchie téměř vždy podporovaly války svých národů, žehnaly armádám a modlily se za vítězství, zatímco jiná skupina biskupů na druhé straně se veřejně modlila za opačný výsledek.“

Německo — misionářské pole

● Po staletí církve křesťanstva vládly nad životy mnoha lidí v Německu. Ale luteránská státní církev podporovaná řadou nezávislých náboženských skupin činí nyní přípravy na to, aby se v Německé spolkové republice stal rok 1980 „misionářským rokem“. Proč? Protože podle sdělení „Švýcarské evangelické tiskové služby“ „Německo se stalo misionářským polem“.

Tisková služba poznamenává, že luteránská církev se po staletí dívala na evangelizační činnost jako na „nevlastní dítě“ a považovala za samozřejmé, že křesťanská víra může být předávána z generace na generaci automaticky. To se však nyní neděje. Zpráva říká: „Rodina, škola a společnost již rozhodně nejsou spolehlivými prostředníky nebo pomocníky křesťanské víry. Vnitřní a vnější emigrace z církve a z křesťanství dosáhla neočekávaného rozsahu.“