byl v trápení, a uviděl v dálce Abraháma a Lazara u něho na místě u prsou. Zvolal tedy a řekl: ‚Otče Abraháme, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil špičku prstu ve vodě a zchladil mi jazyk, protože jsem v úzkostech v tomto planoucím ohni.‘ “ — Luk. 16:19–24.

Jak vidíš, Ježíš neřekl nic o tom, že by boháč žil nějakým hanebným životem, takže by si zasloužil ohnivý trest; jeho chybou bylo, že nesytil chudé. Ježíš také neřekl nic o tom, že by Lazar dělal dobré věci, věci, jimiž by si zřejmě zasloužil, aby se dostal do nebe, což je podle některých církví význam slov, že byl přijat do Abrahámovy náruče. Ostatně Abrahám byl mrtev a v hrobě, stejně jako David, takže andělé nemohli doslova odnést Lazara do jeho náruče. (Sk. 2:29, 34; Jan 3:13) A kdyby byl boháč ve skutečném pekle, nemohl by mu Lazar nijak prospět pouhou kapkou vody!

Koho tedy znázorňoval boháč a koho Lazar? Co bylo zobrazeno jejich smrtí? Boháč znázorňoval náboženské vůdce, kteří byli důležití ve svých vlastních očích a nesytili duchovně lid. Lazar znázorňoval prostý lid, který přijal Ježíše Krista. Jejich smrt zobrazila změnu jejich stavu.

K této změně neboli smrti, pokud jde o dřívější stav boháče a Lazara, došlo, když Ježíš duchovně nasytil zanedbávaný lid podobný Lazarovi. Tak se dostali do přízně většího Abraháma, Jehovy Boha. Židovští náboženští vůdci, kteří se cítili důležití, současně „zemřeli“, pokud jde o Boží přízeň, a začali být trápeni učením Krista a jeho následovníků. Když je například Štěpán veřejně obvinil, „cítili bodnutí u srdce a skřípali na něj zuby. . . a zacpali si uši“. — Cítili trápení. Sk. 7:51–57.

Ježíšův příběh tedy neučí o posmrtném trápení v ohnivém pekle, ale popisuje změnu stavu, k níž došlo mezi dvěma třídami lidí na základě jeho učení.

Živá obrazná řeč Bible

UMÍŠ si představit život beze slov? Slova nám nejen sdělují skutečnosti, ale také poutají naši pozornost, podněcují naše city a rozněcují naši představivost. Slova změnila průběh dějin.

Nikde to není tak patrné jako v případě Bible — ta je nejpůsobivějším příkladem psaného slova v dějinách. Proč je tak účinná? Protože je to psané slovo Boží, a také proto, že předkládá Boží myšlenky živým způsobem. A to je částečně způsobeno tím, že užívá živé obrazné řeči.

„Jako strom“

Nejjednodušší řečnický obraz je přirovnání. Je sice jednoduché, ale velmi účinné. Co je to přirovnání? Když řekneme, že je nějaký muž „silný jako býk“ nebo že je „tvrdohlavý jako mezek“, užíváme přirovnání. Slovem „jako“ srovnáváme dvě věci, které jsou ve skutečnosti úplně odlišné, ale mají nějakou společnou význačnou vlastnost, například sílu nebo tvrdohlavost.

Bible nám například říká, že muž, který miluje Jehovův zákon, je jako strom. V čem? „Jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co udělá, se podaří.“ (Žalm 1:3) Pravda je, že se člověk od stromu velice liší. Ale bujný strom zasazený u bohatého zdroje vody velice silně připomínal žalmistovi duchovní blahobyt muže, jehož „potěšení je v Jehovově zákoně“. — Žalm 1:2.