křeče z hladu, a marně čekají, až bude překonán nedostatek potravin a inflační ceny poklesnou na takovou hladinu, aby si chudí mohli zajistit své základní potřeby. Lékařská věda zůstává stát před novými druhy chorob a zhoubné nemoci se zmocňují dalších obětí, takže jezdec Smrt svého plavého koně nezarazil a Hádes — království hrobů — musí mu následovat v patách. Všechno to, co naznačují události od závěru časů pohanů v roce 1914, je vzrušující, ano, slavné! V tuto pokročilou dobu se blížíme ke konci „závěru systému věcí“, který vznikl po potopě za Noemových dnů roku 2370 př. n. l. čili před 4 352 lety. To je opravdu dobré poselství.

NÁSLEDUJE SLAVNÉ DÍLO

16. Znamená to konec naší obydlené Země, nebo ne?

¹⁶ Konec tohoto „závěru systému věcí“ neznamená konec tohoto pozemského domova lidstva. Vůbec ne! Znamená pro tuto starou Zemi, které padlé lidstvo hrozí, že ji změní ve zpustlý úhor, vstup do nového systému věcí. Stvořitel na trůně říká: „Pohleď, činím všechny věci nové.“ — Zjev. 21:5.

17. Jaké dílo máme přednost konat již dnes, a dokonce i v novém systému věcí?

¹⁷ Jaké slavné dílo mají před sebou ti, kteří přežijí konec tohoto „závěru systému věcí“! Vejdou do nového systému, kde už nebudou ohnivě zbarvený kůň, černý kůň a plavý kůň následovaný Hádem projíždět obydlenou zemí — zejména když je na obzoru vzkříšení celého vykoupeného lidstva! Avšak i nyní, než skončí jízda čtyř jezdců na koni, je dílo svědků Jehovových slavné, když zvěstují to nejlepší poselství. Je to poselství o Jehovově královské vládě v rukou Krista, která zkrášlí nový systém věcí rájem na celé zemi. Naplní ji vykoupeným lidstvem, které bude zachovávat mír a bude požehnáno věčným životem v lidské dokonalosti podle Božího obrazu a podoby. (1. Mojž. 1:26–28) My nyní máme čestnou, Bohem danou přednost podílet se na tomto slavném díle!

Kolosanům — zdravé rady o víře a chování

JAKÉ místo má Ježíš Kristus v Božím uspořádání? Musí praví křesťané zachovávat nějaké obřady a pěstovat asketismus, aby se přiblížili Jehovovi a získali záchranu? Co se požaduje od zbožných manželů, manželek, dětí a jiných?

Takové otázky bylo třeba zodpovědět křesťanům v 1. století, žijícím v městě Kolosy v Malé Asii. Byli obklopeni nežidovskými národy, jež lpěly na pohanských filozofiích vyžadujících askezi, a také Židy, kteří se zdržovali jistých pokrmů a světili určité dny. Falešné učení proto do jisté míry prosáklo do sboru.

Ve vězení v Římě obdržel Pavel, který možná nikdy nenavštívil Kolosy, zprávu o svých tamějších spoluvěřících. (Kol. 1:7, 8; 2:1) V jistých směrech jednali dobře, ale duchovně je ohrožovaly některé falešné nauky a apoštol měl hlubokou starost. Proto napsal pod božskou inspirací působivý dopis Kolosanům kolem r. 60 nebo 61 n. l.a Jeho zdravé rady ohledně víry a chování byly odpovědí na jejich vážné otázky, ale i na otázky křesťanů 20. století.

PRVOŘADÉ MÍSTO SYNA

Pavlův dopis byl adresován „svatým a věrným bratrům ve spojení s Kristem“, totiž Ježíšovým pomazaným následovníkům v Kolosech. Apoštol děkoval Bohu v modlitbě za jejich víru, naději a lásku. Navíc se Pavel a Timoteus ‚nepřestali za ně modlit a prosit, aby byli naplněni přesným poznáním, moudrostí a duchovním pochopením‘. Proč? ‚Aby se plně líbili Jehovovi.‘ — Kol. 1:1–12.

Podstatná část toho poznání se týká Božího Syna. Jeho výkupným byli křesťané osvobozeni a byly jim odpuštěny hříchy. Je „prvorozený všeho stvoření“, počátek Jehovových stvořitelských děl, skrze něhož byly vytvořeny milióny andělských synů, vesmír a Země s jejím rostlinným a živočišným světem. Syn je také „prvorozeným z mrtvých“ v tom, že připravil cestu pro své spoludědice, aby byli vzkříšeni a sdíleli s ním nesmrtelný život v nebi. A kromě jiného je Ježíš Kristus „hlava těla, sboru“, prvořadý mezi svými pomazanými následovníky. — Kol. 1:13–18.

Navíc ‚Bůh měl za dobré, aby všechna plnost přebývala v jeho Synu‘. Ten je pravým ztělesněním božských vlastností včetně moudrosti — ve skutečnosti všeho, co křesťané potřebují pro své poučení a vedení. Jeho učení, které je v souladu s ostatními Písmy, nic nepostrádá. Jeho prostřednictvím budou všechny věci v nebi i na zemi smířeny s Bohem. Díky Kristově oběti byla zjevena dlouho utajená „svatá tajná věc“, která zahrnuje naději, že Nežidé se s ním budou podílet na nebeské slávě. Toto smíření však závisí na křesťanech — zda zůstanou stálí a nedají se odtrhnout od naděje dobrého poselství. Pavel tvrdě pracoval jako služebník tohoto dobrého poselství, jež se soustřeďuje na Krista, toho nejpřednějšího v Božím uspořádání. — Kol. 1:19–29.

VYVRACENÍ FALEŠNÝCH NAUK

Aby se kolosští křesťané těšili ze slavné přednosti podílet se s Ježíšem na nebeském životě, bylo třeba, aby si pamatovali, že ‚v Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání‘. Měli se tedy střežit před každým, kdo by je mohl ‚odvést jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného klamu podle lidského podání, a ne podle Krista‘. Museli zavrhnout představy Řeků, neslučující se s Písmem, i nebiblické nauky Židů. Podobně je i dnes životně nutné, aby svědkové Jehovovi zavrhli falešné nauky a plně stáli za pravdou. — Kol. 2:1–12.

Dále Pavel posiloval Kolosany proti těm, kteří prosazovali judaismus. Poukázal, že Bůh odstranil mojžíšský Zákon tím, že jej přibil na Ježíšův mučednický kůl. Neměli by tedy nikomu dovolit, aby soudil jejich víru a spravedlnost na základě pokrmu, nápoje a dodržování určitých věcí. Proč? Protože takové věci jsou pouze stínem přicházejících věcí, „ale skutečnost patří Kristu“. — Kol. 2:13–17.

V boji proti jiným mylným náhledům varoval Pavel před těmi, kteří si libují v neupřímné, pokrytecké pokoře a „způsobu uctívání andělů“. V Kolosech se zřejmě někteří buď domnívali, že provádějí uctívání tak, jak je údajně provádějí andělé, nebo skutečně uctívali přímo je. Ale ani to, ani takové věci jako „zdánlivá pokora“ a askeze nebo „přísné zacházení s tělem“, nemá „hodnotu v boji proti uspokojování těla“, jak ukázal. Proto ani dnes takové věci jako askeze a předstíraná pokora nezpůsobí, že bychom byli duchovnější. — Kol. 2:18–23.

Ježíšovi pomazaní učedníci musí ‚upírat svou mysl k věcem nahoře, ne k věcem na zemi‘, aby si uchovali opravdové duchovní smýšlení a bojovali s nesprávnými tělesnými žádostmi. Jen tak mohou doufat, že budou zjeveni s Kristem v nebeské slávě. Podobně je třeba, aby i křesťané s pozemskou nadějí zaměřili svou náklonnost na duchovní věci. — Kol. 3:1–4; Mat. 6:19–21.

ZDRAVÉ RADY OHLEDNĚ CHOVÁNÍ

Co nám skutečně pomůže, abychom se přiblížili k Jehovovi a byli duchovnější? ‚Umrtvujte své tělo, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chamtivost,‘ napsal Pavel. Je nutné vyhýbat se i zneužívání řeči něčím takovým, jako je zloba, oplzlá mluva a lhaní. Jak napsal apoštol Kolosanům, musíme ‚svléknout starou osobnost a obléknout novou‘. Musíme si obléknout soucit, laskavost, pokoru mysli, mírnost, shovívavost a lásku — to ‚dokonalé pouto jednoty‘. To vše přispěje nejen k našemu pokoji, ale k pokoji celého sboru. — Kol. 3:5–17.

Stejně jako kolosští křesťané, i dnešní svědkové Jehovovi mohou mít prospěch z Pavlových rad o rodinných závazcích a jiných odpovědnostech. Manželky jsou nabádány, aby byly podřízeny svým manželům. Manželé mají stále milovat své manželky a nebýt „vůči nim rozhořčení“. Děti mají poslouchat své rodiče a otcové nemají dráždit své děti, „aby nepodléhaly sklíčenosti“. — Kol. 3:18–21.

Křesťanští otroci měli být poslušní a jejich věřící páni s nimi měli zacházet spravedlivě a nestranně. Filemon a jeho otrok Onesimus bydleli v Kolosech a oba bezpochyby přijali tuto radu s hlubokým oceněním. Stejné zásady by se měly uplatňovat u novodobých křesťanů ve vztahu zaměstnavatel — zaměstnanec. Vlastně ať děláme cokoli, měli bychom ‚na tom pracovat celou duší jako pro Jehovu‘. — Kol. 3:18 až 4:1.

Pavel vybízel své spoluvěřící, aby setrvávali v modlitbě s díkůvzdáním. Měli se také modlit, aby Bůh otevřel dveře výmluvnosti Pavlovi a jeho druhům, aby „mluvili svatou tajnou věc o Kristu“. Mělo by to i nás přimět k tomu, abychom vyjadřovali Jehovovi vděčnost a modlili se o zdar díla kázání království. A jak Pavel radí, ať je naše vlastní řeč vždy líbezná, „okořeněná solí“. To, co říkáme, by mělo lahodně působit na naše posluchače a mělo by směřovat k zachování života těch, kteří věnují pozornost našim slovům. — Kol. 4:2–6.

Osobní pozdravy a nabádání uzavřely tento velmi užitečný dopis. Tychikos a Onesimus (kteří jej zřejmě nesli) měli Kolosanům vyprávět podrobnosti o Pavlovi. Je řečeno, že Epafras, který snad pomáhal založit sbor v Kolosech, ‚stále se za ně ve svých modlitbách namáhá‘. Pavel uzavřel osobním pozdravem a modlil se, aby se těšili z nezasloužené laskavosti. — Kol. 4:7–18.

Pavlova rada koloským křesťanům nám pomáhá pochopit prvořadé místo Ježíše Krista v Božím uspořádání. Tento dopis nám ukazuje, co musíme dělat a čemu se vyhnout, abychom se přiblížili k Jehovovi a získali záchranu. Ukazuje Boží požadavky pro manžely, manželky, děti a ostatní, kteří touží po Boží přízni. Pavlův dopis Kolosanům poskytuje opravdu zdravé rady ohledně víry a chování.

[Poznámka pod čarou]