Buď moudrý — ‚Chovej se jako menší‘

„Ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“ — Lukáš 9:48.

1, 2. a) Kdo patřil mezi nejšťastnější lidi, kteří kdy chodili po zemi, a proč? b) Jaký problém však mezi nimi kupodivu opětovně vznikal?

KDO patřil mezi nejšťastnější lidi, kteří kdy chodili po zemi? Bezpochyby mezi ně patřilo 12 učedníků Ježíše Krista, které si vybral za apoštoly. Jakou velkolepou měli přednost, když ho směli doprovázet „od města k městu a od vesnice k vesnici“, a on přitom „kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království“! (Luk. 8:1) Jakou rozkoší pro ně muselo být, když naslouchali Ježíšovým proslovům, jako bylo Kázání na hoře, a byli svědky toho, jak koná zázrak za zázrakem! A neposkytoval jim kromě toho Ježíš také stále soukromě poučení? Jistě.

² Přesto se tito nejšťastnější kupodivu opětovně mezi sebou přeli, kdo z nich je hlavní či nejpřednější. Ani jeden z nich se nechtěl chovat jako menší. Přispívalo takové soupeření k pokoji, souladu a štěstí? Líbilo se to Jehovovi Bohu? Stěží, vždyť co jim při jedné příležitosti řekl Ježíš? Postavil vedle sebe malé dítě a řekl jim: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá také mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá také toho, který mne vyslal. Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“ — Luk. 9:48.

3. Uveď některé světské příklady neochoty chovat se jako menší.

³ Kdo se však dnes moudře spokojuje s tím, že se chová jako menší? Málokdo! Proto je v tomto starém světě tolik zmatku, soupeření, svárů a válek. Národy a bloky národů stále navzájem soutěží; každý chce být nahoře, být nejpřednější, být nejmocnější. Tak národy zatěžují svůj lid obrovskými výdaji na zbrojení. A co jiného je hnutí za osvobození žen než to, že část jeho členek se odmítá chovat jako menší ve vztahu ke svým manželům? A nepostihuje to i mnoho dnešních mladých? Dráždí je úloha, kterou hrají jejich rodiče, a nechtějí se chovat jako menší vůči starším, vůči svým rodičům. Přinesla taková neochota chovat se jako menší nějaké štěstí? Je moudrá? Zdaleka ne!

UČIT SE Z BIBLICKÝCH PŘÍKLADŮ

4. Kdo byl první osobou s takto povýšeným myšlenkovým rozpoložením a co to ukazuje?

⁴ Neochota chovat se jako menší je pošetilá. To je vidět ze skutečnosti, že všechny obtíže ve světě začaly proto, že jistý anděl se tak nechtěl chovat. Proč to lze říci? Protože onen anděl, který uvedl naše první rodiče na cestu hříchu a smrti, odhalil své pravé pohnutky ve třetím pokušení, které na poušti předložil Božímu Synu, Tam totiž satan nabídl Ježíši všechna království světa, jestliže mu prokáže jen jediný akt uctívání! Co to ukázalo? Že satan chtěl být roven Jehovovi Bohu, že se vůči němu nechtěl chovat jako menší. To je zřejmé z Ježíšovy odpovědi satanovi: „Odejdi, satane! Je totiž psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘ “ Pro svou neochotu chovat se jako menší se stal satan hanebným a bezectným a nakonec bude zničen. — Mat. 4:8–10; Žid. 2:14.

5. a) Jak ukázala Eva, že není ochotna chovat se jako menší? b) Co ukazuje, že stejně cítil i Kain?

⁵ Nebyla také neochota chovat se jako menší důvodem, proč Eva podlehla satanovým úkladům a neposlechla Jehovu Boha? Satan ji ujistil, že bude jako Bůh, sní-li zakázané ovoce, bude schopna sama rozhodovat, co je dobré a zlé. (1. Mojž. 3:5) To, že se Eva nechtěla chovat jako menší, se jí stalo osudným. A co její prvorozený syn? Není snad pravda, že Kain zavraždil svého bratra Ábela, protože se prostě nedokázal vůči němu chovat jako menší? Tak hořké bylo pro Kaina to, že byla Ábelovi dána přednost. Tento pyšný myšlenkový postoj způsobil, že Kain byl zavržen jako první lidský vrah. — 1. Mojž. 4:1–16.

6. Jak projevili neochotu chovat se jako menší a) Josefovi nevlastní bratři? b) Áron a Miriam? c) Chóre, Dátan a Abiron?

⁶ Pak tu byli Josefovi nevlastní bratři. Protože jejich otec Jákob dával přednost Josefovi — byl totiž synem jeho oblíbené manželky Ráchel — naplnilo je to trpkým nepřátelstvím do té míry, že neměli klid, dokud se ho nezbavili. (1. Mojž. 37:3–35) Časem měli i oni důvod litovat svého jednání. O léta později se dokonce i Miriam a Áron vzbouřili a nechtěli se chovat jako menší vzhledem k svému mladšímu bratru Mojžíšovi. Stěžovali si: „Mluvil snad Jehova jedině skrze Mojžíše? Což nemluvil také skrze nás?“ Ale jak dále ukazuje zpráva, Jehova Bůh naslouchal. Byl velmi nespokojen s jejich myšlenkovým postojem, protože oběma stěžovatelům řekl: „Slyšte, prosím, má slova. . . můj služebník Mojžíš! Je mu svěřen celý můj dům. Od úst k ústům s ním mluvím. . . Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?“ Jehova Bůh byl tak nespokojen, že ranil Miriam malomocenstvím. Pak zde byli Chóre, Dátan a Abiron, kteří se vzbouřili ještě povážlivěji. Nechovali se jako menší a utrpěli za to zničení. — 4. Mojž. 12:1–15; 16:1–35; 26:9–11.

7, 8. a) Kteří dva starověcí králové žalostně skončili, protože se nechtěli chovat jako menší? b) Jaké příklady máme z apoštolské doby?

⁷ Jiný Boží služebník, který zápolil s tímto problémem, byl král Saul. Nesnesl prostě, že izraelské ženy zpívaly: „Saul porazil své tisíce a David své desetitisíce.“ To Saula rozzuřilo tak, že od onoho dne „stále pohlížel na Davida podezřívavě“, ba pronásledoval ho jako honící pes ve snaze odstranit ho. Jak velmi zhořkl Saulovi život, protože nebyl ochoten chovat se v tomto ohledu vůči Davidovi jako menší! A jak tragicky skončil! (1. Sam. 18:7–9; 31:3–6) Pak tu byl král Uziáš. Vojenskými úspěchy, které byly skutečně velké, jeho srdce zpychlo. Nespokojil se již tedy moudře s tím, aby sloužil jako král, řídil státní záležitosti a ve vztahu ke kněžstvu se choval jako menší. Chtěl se kněžím vyrovnat i v chrámovém uctívání. Za opovážlivost ranil Jehova Bůh Uziáše malomocenstvím. Jako malomocný také zemřel. — 2. Par. 26:16–21; Přísl. 11:2.

⁸ Když přejdeme ke Křesťanským řeckým písmům, víme již o problému, který mělo 12 apoštolů, dokud byl s nimi Ježíš — ani jeden z nich nebyl ochoten chovat se jako menší. Povšimněme si však, že se už nedočteme o ničem podobném, jakmile o letnicích přijali Božího svatého ducha. Jiní křesťané prvního století však tento problém měli. Zdá se, že křesťané v Korintě, přinejmenším někteří, nebyli spokojeni s tím, že by se měli chovat jako menší ve vztahu k apoštolu Pavlovi. A apoštol Jan považoval za nutné přísně pokárat Diotrefa, protože chtěl být první a nechoval se s úctou k tomu, co byl Jan nucen říci tehdejším křesťanům. — 2. Kor. 10:1–11; 12:5–9; 3. Jana 9, 10.

PROČ TEN PROBLÉM?

9. Co je kořenem neochoty chovat se jako menší?

⁹ Proč tento problém tak převládal v celých lidských dějinách? Proč ovlivňoval nejen světské lidi, národy i jednotlivce, ale i služebníky Jehovy Boha? Je to pro zděděné sobectví. Jak čteme v 1. Mojžíšově 8:21: „Sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý.“ V důsledku toho „srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ — Jer. 17:9.

10–12. Jaké příklady ukazují, kde a proč vzniká tento problém?

¹⁰ Svědkové Jehovovi mají všeobecně málokdy obtíže s tím, aby se chovali jako menší vůči těm, kteří očividně zaujímají nadřízené postavení. Problém však vzniká, když se mají chovat jako menší vůči těm, kdo jsou jim více méně rovni. Ani jedinému z apoštolů nebylo například zatěžko chovat se jako menší ve vztahu ke svému Pánu, Ježíši Kristu. Ale když došlo na srovnání s kýmkoli jiným z ostatních 11 apoštolů, nastávaly těžkosti. Nikdo se nechtěl vůči ostatním chovat jako menší!

¹¹ Podobně se může i dnes vyskytnout v křesťanském sboru určité soupeření nebo se může objevit trochu ženské žárlivosti, a to zejména mezi těmi, kdo snad mají podobné dary či nadání. Zdá se, že to tak bylo i se dvěma křesťankami ve sboru ve Filippech, takže apoštol Pavel musel napsat: „Vybízím Evodu a Syntychénu, aby byly stejné mysli v Pánu. Ano, prosím také tebe, pravý druhu pod jedním jhem, pomáhej těmto ženám, které se mnou zápasily bok po boku za dobré poselství s . . . mými ostatními spolupracovníky.“ (Fil. 4:2, 3) Velmi pravděpodobné byly obě tyto sestry mimořádně schopné a horlivé kazatelky „dobrého poselství“, takže do jejich srdcí vstoupil duch soupeření a způsobil třenice.

¹² Stejně tak mohou časem vznikat problémy mezi bratry, kteří mají podobná pověření. V křesťanské organizaci všeobecně nebývá služebním pomocníkům zatěžko chovat se jako menší ve vztahu ke starším, starším ve vztahu ke krajskému dozorci, krajským dozorcům ve vztahu k oblastnímu dozorci a tak dále. Zkouška však přichází, jde-li o vztah k sobě rovným. Budou služební pomocníci ochotni chovat se jako menší ve vztahu k jiným služebním pomocníkům, starší ve vztahu k jiným starším v tomtéž sboru a tak dále?

ZEMSKÁ, ŽIVOČIŠNÁ, DÉMONSKÁ MOUDROST

13–15. Proč lze svárlivost a žárlivost označit jako a) zemskou moudrost? b) živočišnou moudrost?

¹³ Protože mnozí nejsou ochotni chovat se jako menší pro lidskou nedokonalost, pokládal učedník Jakub za nutné napsat: „Máte-li však ve svém srdci hořkou žárlivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která přichází shora, ale je zemská, živočišná, démonská. Vždyť kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá hanebnost.“ — Jak. 3:14–16.

¹⁴ Jak pravdivě mluví učedník Jakub o žárlivosti a svárlivosti jako o zemské, živočišné, démonské. Je zemská, hmotařská, je znakem sobeckých, nedokonalých lidí a stojí v protikladu k té, která je shora, nebeská. Tento duch je také živočišný, protože je znakem živočichů. Etologové, kteří studují živočichy v jejich přirozeném prostředí, objevili u různých živočichů, například u krav a kuřat, to, čemu se říká „zobací pořádek“, kde jistí jedinci vždy předcházejí druhé?

¹⁵ Před několika lety například vyprávěl tisk o vystoupení dvanácti tygrů v jednom newyorském cirkuse. Po skončení výstupu mířili tygři k průchodu, který vedl do jejich klecí, když náhle vedoucí tygr Rádža chňapl tygřici Ilu za hrdlo. Než je zřízenci cirkusu od sebe odtrhli, utrpěla tygřice smrtelné zranění. Co se stalo? Místo aby se držela svého místa za Rádžou, opovážlivě vykročila napřed, a to Rádžu rozlítilo tak, že ji napadl. Neochota chovat se jako menší ji stála život.

ZNAMENITÉ PŘÍKLADY MOJŽÍŠE, JEŽÍŠE A PAVLA

16. Jaký znamenitý příklad ochoty chovat se jako menší poskytl Mojžíš?

¹⁶ Jedním z Jehovových starověkých služebníků, který vynikal tím, že se choval jako menší, byl Mojžíš. Jak velkolepě ho Jehova používal: vydal svědectví faraonovi, přivolal deset pohrom, rozdělil Rudé moře a nadpřirozeně opatřoval svému lidu vodu! Přes všechny tyto přednosti a význačné postavení, jež z toho plynulo, čteme, že „muž Mojžíš byl zdaleka nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu půdy“. Pro ochotu, s níž se choval jako menší, ho Jehova Bůh učinil velkým v očích světa, stejně jako v očích jeho vlastního lidu. — 4. Mojž. 12:3.

17–19. Co ukazuje, že Ježíš se choval jako menší a) před příchodem na zem? b) během svého pobytu na zemi? c) od svého vzkříšení a návratu do nebe?

¹⁷ A jak znamenitý příklad stanovil Ježíš Kristus, Boží Syn, když se choval jako menší! Na rozdíl od anděla, který se stal satanem ďáblem, Slovo neboli Logos, „ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, aby něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu“. Ochotně sloužil v úzkém spojení se svým Otcem jako „mistr v díle“ při stvoření. — Přísl. 8:30; Jan 1:1–3, 14; 1. Kor. 11:3; Fil. 2:6–8.

¹⁸ Během svého pobytu na zemi, choval se Ježíš vůči svému Otci stále jako menší. Prohlásil: „Otec je větší než já“, a ‚nikdo není dobrý, jen Bůh sám‘. (Luk. 18:19; Jan 14:28) Když byl Ježíš na zemi, choval se jako menší i vůči druhým lidem. Přijímal úlohu služebníka. Sám to vyjádřil: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Vykonal i krajně ponížený úkon — umyl nohy svým apoštolům. A jak vysoko byl vyzdvižen za poníženost své mysli! — Mat. 20:28, „EP“; Jan 13:2–16; Fil. 2:9–11.

¹⁹ Od svého vzkříšení a vystoupení do nebe se Ježíš chová stále jako menší vůči svému Otci Jehovovi a trpělivě čeká, dokud mu Jehova nepoloží nepřátele jako podnož. Pak, po Ježíšově tisíciletém panství, až mu Jehova položí pod nohy všechny nepřátele, „potom se také sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh každému vším“. — Žalm 110:1; 1. Kor. 15:25–28.

20, 21. a) Jak ukázal apoštol Pavel, že je v těchto ohledech dobrým napodobitelem Ježíše Krista? b) Co nám pro naše dobro ukáže následující článek?

²⁰ Mezi Kristovými následovníky byl apoštol Pavel v tomto ohledu zvláště znamenitým napodobitelem Ježíše Krista. Pro „dobré poselství“ se stal otrokem všech. To jistě znamenalo chovat se jako menší. (1. Kor. 9:19) Choval se jako menší vůči vedoucímu sboru v Jeruzalémě ohledně své služební činnosti, obvodu, kde má kázat, i naukových záležitostí. (Sk. 15:2; Gal. 2:7–10) Při jedné příležitosti pocítil nutnost zeptat se sboru v Korintě: „Anebo jsem zhřešil tím, že jsem se pokořil, abyste vy byli vyvýšeni?“ Není divu, že Jehova Bůh tak bohatě žehnal Pavlově službě! — 2. Kor. 11:7.

²¹ Jak jsme tedy viděli, neochota chovat se jako menší je pošetilá, kdežto ochota chovat se tak je známkou moudrosti. Proto se budeme chtít vydat touto moudrou cestou. K tomu budeme potřebovat pomoc, neboť jsme zdědili nedokonalost. Následující článek nám poukáže na pomoc, s níž si můžeme osvojit tento správný myšlenkový postoj.

Co nám pomůže, abychom se ‚chovali jako menší‘?

1. Jaké biblické informace, o kterých jsme uvažovali dříve, nám mohou pomoci, abychom se chovali jako menší?

CO nám pomůže, abychom se ‚chovali jako menší‘? Všechno, co bylo ukázáno v předchozím článku o tom, jaké špatné plody to přináší, když se tak nechováme, by nám jistě mělo posloužit jako varovný příklad. Přece nechceme selhat na cestě k životu! Na druhé straně by nás všechny znamenité příklady těch, kteří se chovali jako menší a obdrželi odměnu, měly povzbudit ke snaze o napodobení.

2, 3. a) Jak nám může dobrý vztah k Jehovovi Bohu pomoci, abychom se chovali jako menší? b) Proč nám může pomoci pokora?

² Některé z nás to možná nenapadlo, ale jednou z největších pomocí je dobrý vztah k Jehovovi Bohu, plná důvěra k němu. Když tak budeme jednat, nebudeme se neúměrně starat, abychom nepřišli zkrátka, nebyli podceňováni nebo přehlíženi. Ano, chceme ‚důvěřovat v Jehovu celým srdcem a nespoléhat na své vlastní porozumění. Budeme-li si ho všímat na všech svých cestách, on sám urovná naše stezky k našemu největšímu dobru.‘ (Přísl. 3:5, 6) Pak se také můžeme spolehnout, že nechá všechna svá díla spolupůsobit k našemu dobru. — Řím. 8:28.

³ Je také třeba pokory, abychom se chovali jako menší. A proč bychom neměli chtít být pokorní? Je nám řečeno: „Lepší je být pokorný v duchu s mírnými, než se dělit o kořist s těmi, kteří se sami vyvyšují.“ Cesta pyšného se sama hroutí: „Pýcha předchází pád a domýšlivý duch je před klopýtnutím.“ Více než to, pýcha způsobuje, že Bůh se staví proti nám, jak čteme: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ Apoštol Petr zdůrazňuje totéž co učedník Jakub slovy: „Všichni se však přepásejte pokorou mysli k sobě navzájem.“ Ano, všichni bychom se měli chovat jako menší — „protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost“. — Přísl. 16:18, 19; Jak. 4:6; 1. Petra 5 :5; srovnej Římanům 12:16.

ZÁSADA VEDENÍ PROSTŘEDNICTVÍM HLAVY

4, 5. a) Jak nám v té věci pomůže, jestliže oceňujeme zásadu vedení prostřednictvím hlavy? b) Jak to lze dobře znázornit?

⁴ Další pomocí je, oceňujeme-li zásadu vedení prostřednictvím hlavy. Kdykoli se má vykonat práce, k níž je třeba více než jednoho člověka, nutně se musí jedna osoba ujmout vedení a činit konečné rozhodnutí, jinak vzniká zmatek a záměry se kříží. Jinými slovy, je zapotřebí organizace. Organizaci mnoha osob lze připodobnit k lidskému tělu. Kolik různých údů mají naše těla, a přece je řídí jedna hlava! Některé údy snad více vynikají, jsou důležitější než jiné, ale jak ukazuje apoštol jasně, žádný úd nemůže říci druhému „nepotřebuji tě“. Všechny jsou nutné. Když se tím budeme řídit, nebudeme potom spokojeni, že máme podíl na uskutečňování záměru organizace? — 1. Kor. 12:21.

⁵ Jak důležité je uznávat zásadu vedení prostřednictvím hlavy, je také možno dobře znázornit na orchestru. Ve velkém symfonickém orchestru může být stovka nadaných hudebníků, a přece se každý z nich musí chovat jako menší. I dirigent se musí chovat jako menší, protože je vázán tím, co svou hudbou zamýšlel skladatel. A všichni hudebníci v orchestru musí dávat pozor na dirigenta a jsou vzhledem k němu menší. Nejen to, ale v každé sekci, kde hraje na určitý nástroj více než jeden hudebník, je „první hudebník“ a ostatní hudebníci v této sekci se musí co nejpřesněji řídit jeho stylem. U prvních houslí je například koncertní mistr. Jen při takovém uspořádání může vznikat krásná, harmonická hudba. Ano, oceňování zásady vedení prostřednictvím hlavy nám pomůže, abychom se chovali jako menší.

DUCH ZDRAVÉ MYSLI A BOŽÍ SVATÝ DUCH

6, 7. Jak může pomáhat duch zdravé mysli, abychom se chovali jako menší?

⁶ Mít ducha zdravé mysli nám v této věci také pomůže. Apoštol Pavel nám radí: „Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel víc, než je třeba, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý podle toho, jakou míru víry mu Bůh přidělil.“ (Řím. 12:3) Když se na sebe podíváme střízlivě a nedovolíme, aby nám pohled zamžila pýcha nebo sebeláska, najdeme hojnost důvodů, abychom se chovali jako menší. Jak to?

⁷ Každý z nás je daleko důvěrněji obeznámen sám se sebou než s druhými. Měli bychom daleko lépe než ostatní vědět, kolik se nám nedostává k tomu, jací máme být a jak máme jednat. Pavel bědoval: „Vždyť co chci, to nedělám, ale činím to, co nenávidím.“ (Řím. 7:15, „Žilka“) Kromě toho jsme jako křesťané povinni nesoudit druhé příliš přísně, ale spíše omlouvat jejich nedokonalosti a projevovat shovívavost. Jsme si bezpochyby bolestně vědomi vlastních slabostí i okolností, kdy nás snad ovlivnila nesprávná pohnutka. Právě pro tuto skutečnost bychom měli být ochotni chovat se jako menší ve vztahu k druhým. Je to nesporné: duch zdravé mysli nám v těchto věcech pomáhá. — 2. Tim. 1:7.

8. Jak nám pomůže chovat se jako menší, jestliže oceňujeme moc Božího svatého ducha?

⁸ Také znamenité ocenění pro moc Božího svatého ducha nám pomůže, abychom se chovali jako menší. Bez ohledu na naše přirozené nadání nebo získané schopnosti je v Jehovově organizaci rozhodující Boží svatý duch. (Zach. 4:6) Právě svatý duch způsobil, že služba raných křesťanů byla tak účinná, takže jejich nepřátelé si stěžovali, že „převrátili obydlenou zemi“. (Sk. 17:6) Bylo to Božím duchem, že mohli mluvit s takovou otevřeností před svými náboženskými odpůrci, ačkoli byli z přirozeného hlediska nevzdělaní a obyčejní. (Sk. 4:13, 29–31) Když uznáváme, že všichni naši bratři mají Božího svatého ducha, pomůže nám to, abychom se vůči nim chovali jako menší, i kdybychom třeba ze světského hlediska vynikali nějakými schopnostmi. Tak by pro nás mělo být snazší dbát rady: „Předcházejte se navzájem v projevování úcty.“ — Řím. 12:10.

9. Jaký účinek by na nás mělo mít ocenění prvořadosti Jehovova království?

⁹ Oceňujeme důležitost království Jehovy Boha? Jestliže ano, pak budeme ochotni klást jeho zájmy na první místo v našem životě. I to nám pomůže, abychom se chovali jako menší. Proč to lze říci? Jestliže si totiž uvědomujeme, že důležité je dílo království, na kterém se všichni podílíme, a ne my sami, pak nás nepřiměřeně nevzruší, budeme-li náhodou přehlédnuti vzhledem k přednostem služby, po nichž jsme snad toužili. Chceme brát vážně Boží dílo, a ne sebe. Na různých sborových shromážděních je koneckonců jen určité množství úloh, na oblastním sjezdovém programu také, a stejně i na krajském sjezdu. Někteří z nás tedy nutně zůstanou stranou. Bude-li to naším údělem, radujme se s bratry, kteří tu přednost získali, místo abychom jim záviděli. Mějme myšlenkový postoj žalmisty, který řekl: „Neboť den v tvých nádvořích je lepší než jinde tisíc. Zvolil jsem si raději stát u prahu v domě svého Boha, než obcházet ve stanech špatnosti.“ Ano, je daleko lepší být menším v Jehovově organizaci, než být větším v satanově špatné odsouzené organizaci. — Žalm 84:10; 84:11, „KB“.

PRAKTICKÁ MOUDROST

10. Od jakých rozpaků můžeme být uchráněni, jestliže se budeme chovat jako menší?

¹⁰ Boží slovo, Bible, mluví mnoho o praktické moudrosti. Ukazuje například, jak moudré je užívat ostrých nástrojů, aby se člověk nemusel zbytečně namáhat. (Kaz. 10:10) Dává nám také praktickou radu, jak se chovat jako menší. Ježíš to vysvětlil, jak čteme u Lukáše 14:8–11: „Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nelehej si na nejvýznamější místo. Snad současně pozval někoho váženějšího, než jsi ty, a ten, který pozval tebe i jej, přijde a řekne ti: ‚To místo ať má tento muž.‘ A pak se s hanbou zvedneš, abys zaujal nejnižší místo. Ale když jsi pozván, jdi a spočiň na nejnižším místě, aby ti muž, který tě pozval, řekl, až přijde: ‚Příteli, vystup tam výše.‘ Pak budeš poctěn před všemi ostatními spoluhosty. Neboť každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“

11. a) Proč přispívá k dobrým vztahům s druhými, když se chováme jako menší? b) V kterých dalších ohledech pomáhá tento myšlenkový postoj?

¹¹ Dá se také dobře říci, že je prakticky moudré snažit se o dobré vztahy s druhými. Chovat se jako menší je jedna z cest, jak tohoto vytouženého cíle dosáhnout. V lidské povaze je starat se o vlastní výhody, a když jsme ctižádostiví nebo se příliš úzkostlivě snažíme vyniknout, vyvoláváme v ostatních nepříjemné pocity. Ale když se chováme jako menší, neohrožujeme postavení druhých a nevzbuzujeme v nich pocit nejistoty nebo méněcennosti. Z toho vyplyne, že nám budou spíše projevovat přátelství a náklonnost. Navíc, když se budeme chovat jako menší, nebudeme soupeřit v tom, abychom nějak vynikli. To nás bude chránit, abychom si netroufali na víc, než na co stačí naše schopnosti nebo síly; bude nás to chránit, abychom, jak se říká, ‚neukousli větší sousto, než můžeme spolknout‘. Neboli, jak to mnohem lépe vyjádřil Ježíš, je moudré spočítat náklady. Praktická moudrost nás bude kromě toho chránit, abychom neslibovali víc, než dokážeme vykonat. — Luk. 14:28.

12. Jak to pomáhá, jestliže se v rodinném kruhu chováme jako menší?

¹² Praktická moudrost, která nás vede, abychom se chovali jako menší, se uplatňuje i v rodinném kruhu. Moudrá manželka se například spokojí s doplňující, podřízenou úlohou ve vztahu ke svému manželovi, protože ví, že to přispívá k pokoji v rodině a vede to ke štěstí. Plní-li tuto úlohu ochotně, získává si náklonnost a lásku svého manžela, takže ten má potom chuť pro ni leccos udělat. A kdy je manželka šťastnější, než když má manžela, který je vůči ní tak dobře naladěn, že jí stále podává důkazy svého ocenění a náklonnosti slovem i činem? V tomto ohledu je také prakticky moudré pro manžela, aby uznal, v čem jeho manželka vyniká, spokojil se s úlohou menšího a projevil jí jako hlava své uznání. To zase na ni bude mít znamenitý účinek.

NEJVĚTŠÍ POMOCÍ JE NESOBECKÁ LÁSKA

13, 14. Jak v tomto ohledu pomohla nesobecká láska a) Jonatovi? b) Ježíši Kristu?

¹³ Pomůže nám náklonnost a nesobecká láska, abychom se chovali jako menší? Ano, více než všechno ostatní! Znamenitý příklad máme v Jonatovi, synu krále Saula. Čteme, že hned po tom, co David zabil obra Goliáše, „Jonatova duše se připoutala k duši Davidově a Jonata ho začal milovat jako svou vlastní duši“. (1. Sam. 18:1) Jak plynul čas, Jonata si začal uvědomovat, že ne on, ale David je Jehovovým vyvoleným, aby nastoupil po Saulovi jako král v Izraeli. Ale pro svou lásku mu Jonata vůbec nezáviděl, a naopak řekl: „Neboj se, protože ruka mého otce Saula tě nenajde, a ty sám budeš králem nad Izraelem, a já sám se stanu druhým po tobě.“ — 1. Sam. 23:17.

¹⁴ Jak znamenitý příklad máme také v Ježíši Kristu! Ježíš řekl: „Miluji Otce.“ Pro tuto lásku Ježíš nikdy ani na okamžik nepomýšlel na to, aby byl svému Otci roven, ale vždy oceňoval, že Jehova Bůh je jeho hlavou. (Jan 14:31; 1. Kor. 11:3; Fil. 2:6) A co víc, z veliké lásky k pomazaným následovníkům svých šlépějí byl Ježíš ochoten za ně i zemřít. (Ef. 5:25) Ježíšův příklad pokory a lásky by nám měl jistě pomoci, abychom se chovali jako menší.

15. Jaký znamenitý příklad takového chování poskytl apoštol Pavel?

¹⁵ Již dříve jsme poznamenali, že se apoštol Pavel choval jako menší vůči svým spolukřesťanům. Proč? Bylo to proto, že k nim měl velkou lásku. Když psal svým spolukřesťanům v Římě, netěšil se tedy jen na to, jak posílí jejich víru, ale jak také oni vzájemným povzbuzením posílí jeho víru. (Řím. 1:8–12) Podobné svědectví přinášejí jeho slova bratrům v Korintu: „Naše ústa se k vám otevřela, Korinťané, naše srdce se rozšířilo. V nás nemáte nedostatek místa, ale máte nedostatek místa ve svých vlastních něžných náklonnostech. Tak se náhradou a na oplátku — mluvím jako k dětem — rozšiřte i vy.“ (2. Kor. 6:11–13) Všimni si podobných myšlenek vzhledem ke křesťanům ve Filippech a v Tessalonice. — Fil. 1:8; 4:1; 1. Tess. 2:7, 8.

16, 17. a) Co se dá říci o novodobých příkladech lidí, kteří se chovají jako menší? b) Jakou pomoc v tom může poskytnout láska?

¹⁶ Nemáme mnoho takových znamenitých příkladů v nové době? Na odpovědných místech jsou mnozí, kteří dávají znamenitý příklad a chovají se jako menší. Jsou pokorně k službám svým bratrům, kteří potřebují pomoc. To se zejména projevuje na našich větších shromážděních. Tehdy si bez ohledu na přirozené nadání nebo postavení v organizaci všichni, jak se říká, ‚vyhrnou rukávy a dají se do práce‘, aby byla hotova.

¹⁷ Nesobecká láska nám pomáhá, abychom se chovali jako menší. Ano, ‚láska se nevychloubá, nenadýmá se, nehledá své vlastní zájmy‘. Nestará se přehnaně o to, aby dostala všechno, co jí náleží. (1. Kor. 13:4, 5) Láska nám opravdu pomáhá, protože nás pohání k tomu, abychom ‚nehledali svou vlastní výhodu, ale výhodu druhých‘. (1. Kor. 10:24) Jak řekl Pavel galatským křesťanům: „S láskou si navzájem služte jako otroci.“ Sloužit si navzájem jako otroci jistě vyžaduje, aby se každý z nás choval jako menší! — Gal. 5:13.

18. Jak se dá dobře shrnout látka o tom, jak se chovat jako menší?

¹⁸ Biblická zpráva i starověké a soudobé dějiny jasně potvrzují, že chovat se jako menší je moudrá cesta. Přispívá to k dobrým vztahům s Jehovou Bohem, s našimi spolukřesťany a s členy našich vlastních rodin. Navíc je to cesta ke štěstí, protože to znamená dávat druhým výhody a přednosti, a „je větší štěstí v dávání než v přijímání“. (Sk. 20:35) Je také mnoho věcí, které nám pomohou a přivedou nás k tomu, abychom se chovali jako menší: všímejme si biblických příkladů, uznávejme zásadu vedení prostřednictvím hlavy, pěstujme ducha zdravé mysli, dejme se vést Božím svatým duchem a projevujme praktickou moudrost a nesobeckou lásku. Kéž vždycky pokládáme za přednost a požehnání, že se můžeme chovat jako menší, a to k prospěchu druhých i nás samotných, ale především k Jehovově chvále.