pšenice se nikdy neproměňuje v plevel. To by odporovalo Jehovovu nezměnitelnému zákonu: „Ať země způsobí, aby vyrašila tráva, rostlinstvo nesoucí semeno, ovocné stromy, které plodí ovoce podle svých druhů.“ (1. Mojž. 1:11, 12) Tento vědecký fakt zbavuje „Syna člověka“, Krista Ježíše, „rozsévače znamenitého semene“, vší odpovědnosti za to, co se přihodilo na jeho „poli“. „Znamenité semeno“, které zasel, by se nikdy nestalo úrodou plevele. Mohlo zplodit jedině „pšenici“ neboli pravé „syny království“. Co se na jeho poli stalo později, bylo přímým důsledkem toho, že jeho nepřítel záměrně a zlomyslně nasel na pole „plevel“ neboli „syny toho zlého“.

16. Čím je pro nás historicky zajímavé podobenství o „pšenici“ a „plevelu“?

¹⁶ Tak Ježíšovo podobenství o „pšenici“ a „plevelu“ vysvětluje mnohé ze staletých dějin křesťanství. Historické skutečnosti ukazují, že po smrti apoštolů zanesl satan do sborů pravých křesťanů mnoho „plevele“, „utlačujících vlků“ a „antikristů“, právě jak předpovídali Ježíš, Pavel, Petr, Jan a Juda. (Sk. 20:29; 2. Petra 2:1–3; 1. Jana 2:18; Juda 4) Bylo to přesně tak, jak Ježíš řekl: „Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel.“ — Mat. 13:26.

17. Kdy začal být „plevel“ zvláště patrný?

¹⁷ Tento „plevel“ začal být zvláště patrný během druhého a třetího století, kdy takzvaní církevní otcové začali učit takovým nebiblickým naukám, jako je vrozená nesmrtelnost duše, pekelný oheň a trojice. Mnozí z těchto mužů byli spíše filozofy než pravými křesťanskými dozorci, kteří by byli věrní biblickému učení. Vše vyvrcholilo počátkem 4. století, kdy pohanský císař Konstantin sloučil toto odpadlé křesťanství s pohanským náboženstvím Říma. Nepravé křesťanství ve svých odrůdách římskokatolické, ruské ortodoxní, řecké ortodoxní a protestantské plodilo hojnou úrodu „plevele“ nejen po celá minulá staletí, ale plodí jej až dodnes.

„AŤ OBOJÍ ROSTE SPOLU“

18. Jaký je další vývoj podle Ježíšova podobenství?

¹⁸ Tato situace nemohla nechat „otroky“ ‚Syna člověka‘ klidnými. Ježíšovo podobenství pokračuje: „Hospodářovi otroci proto přišli a řekli mu: ‚Pane, nezasel jsi na své pole znamenité semeno? Kde se potom na něm vzal plevel?‘ Řekl jim: ‚To udělal nepřítel, člověk.‘ Řekli mu: ‚Chceš tedy. abychom vyšli a vybrali jej?‘ Řekl: ‚Ne, abyste snad při vybírání plevele nevytrhali i pšenici. Ať obojí roste spolu až do žně; a v období žně povím žencům. Nejdřív vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení, potom jděte a shromážděte pšenici do mé zásobárny.‘ “ — Mat. 13:27–30.

19. Proč byli „hospodářovi otroci“ rozrušeni?

¹⁹ Zda jsou tito znepokojení „otroci“ (verš 27) totožní s „ženci“ (verš 30), Ježíš nevysvětluje. Jestliže ano, znamenalo by to. že andělé byli rozrušeni hojným vzrůstem „plevele“ na poli jejich Pána. (Mat. 13:39) Tito „otroci“ se ptali, zda mají okamžitě vyplít jílek mámivý, který symbolizuje „syny toho zlého“. (Mat. 13:38) Báli se, že tito nepraví křesťané neboli „plevel“, zlovolně zasetý „nepřítelem“ ďáblem, by mohli zadusit pravou „pšenici“, opravdové „syny království“.

20. Jakou odpověď dal „hospodář“ svým „otrokům“? Jak to dějiny potvrdily?

²⁰ Ale „hospodář“, „Syn člověka“, nepověřil své „otroky“, aby šli vybrat „plevel“ neboli pseudokřesťany a oddělili je od „pšenice“, pravých křesťanů. Řekl: „Ať obojí roste spolu až do žně.“ A tak se stalo, že pravé a falešné křesťanství rostlo spolu na „poli“ neboli ve „světě“ lidí. Ale muselo přijít „období žně“. Kdy se tak stalo? A jak se to dotýká tebe?

Žňové dílo v „čase konce“

„Žeň je závěr systému věcí.“ — Matouš 13:39.

1. Proč je „žeň“ předpovězená Ježíšem dvojím důvodem k radosti?

DOBRÁ žeň je vždycky důvodem k radosti a díkůvzdání. Je to čas sklízení plodů dlouhé, tvrdé práce. Žeň předpovězená v Kristově podobenství o „pšenici“ a „plevelu“ by měla celému lidstvu poskytnout dvojí důvod k radosti. Proč? Nejen proto, že znamená shromáždění požadovaného počtu „synů království“ neboli „svatých“, aby byli spojeni s Kristem v jeho „panství na neurčitý čas“, čímž zajistí pro zemi dobrou vládu, ale také protože tato „žeň“ bude sama o sobě důkazem, že žijeme v „závěru systému věcí“ a na úsvitu spravedlivého nového pořádku. — Dan. 7:14, 27; Mat. 13:38, 39; 2. Petra 3:13.

„SYNTELEIA“ A „TELOS“

2. Proč je vhodnější překládat řecké slovo synteleia jako „závěr“ než jako „konec“? Jakému období zmíněnému u Daniela odpovídá synteleia?

² Ježíš neřekl, že „žeň“ je „konec světa“, jak nás nutí věřit některé překlady Bible. („Kralická bible“, „Ekumenický překlad“, „Americký standardní překlad“, „Jeruzalémská bible“) Takové překlady nečiní rozdíl mezi řeckými slovy synteleia a telos. „Výkladový slovník slov Nového zákona“ od W. E. Vinea vysvětluje slovo synteleia: „Slovo neoznačuje ukončení, ale směřování událostí k určenému vyvrcholení.“ Když tedy Ježíš řekl, že „žeň je závěr [synteleia] systému věcí“, mluvil o období činnosti, které bude mít počátek a konec. Podle Matouše 13:30 mluvil Ježíš o „období žně“, čímž zjevně označil časový úsek, období, o němž Daniel mluvil jako o „času konce“. (Dan. 12:4) Zajímavé je, že překladatelé řecké „Septuaginty“ použili při překladu tohoto verše slova synteleia.

3. S čím souvisí „období žně“? Co znamená a označuje slovo telos u Matouše 24:14?

³ Totéž slovo je použito u Matouše 24:3, kde se učedníci ptali Ježíše: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru [synteleia] systému věcí?“ „Období žně“ tedy souvisí s Kristovou neviditelnou přítomností jako Žence. V odpovědi na otázky svých učedníků uvedl Ježíš mezinárodní válčení, nedostatek potravin, nákazy, velká zemětřesení, bezzákonnost a celkové ovzduší strachu. (Srovnej souběžné zprávy u Matouše 24, Marka 13 a Lukáše 21.) Potom, aby ukázal, že „období žně“ bude mít konec, dodal: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec [telos].“ (Mat. 24:14) Slovo telos znamená „konec“, „ve smyslu ukončení, zastavení. . . poslední části, uzavření, závěru, zejména posledních věcí závěrečného dějství kosmického dramatu.“a