druhé straně přispělo k rozkolům a rozdělením v křesťanstvu, které už dávno přestalo být pravým křesťanstvím. Teokratické uspořádání schopných, poctivých, duchovně smýšlejících starších–dozorců se změnilo v hierarchii duchovenstva. Dobrovolná služba sboru se přeměnila v placené povolání vyžadující roky vyššího vzdělání v teologii, filozofii a kanonickém zákoně.

20. Jaké otázky si nyní žádají odpověď?

²⁰ Znamenalo to, že pravé křesťanství se svým původním teokratickým uspořádáním pro každý sbor nebude nikdy obnoveno? Nebo že zdravá prostota služby vykonávané „staršími muži“ neboli „dozorci“ se navždy ztratila? A co Izaiášovo proroctví poukazující na vyvýšení teokratické organizace? Říká: „Místo mědi vnesu zlato a místo železa vnesu stříbro a místo dřeva měď a místo kamenů železo; a jmenuji ti pokoj za dozorce a spravedlnost, která ti bude přidělovat úkoly.“ (Iz. 60:17) Následující článek odpoví na tyto závažné otázky.

„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení“

„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Židům 13:7.

1. Jaké změny vzhledem k pravému uctívání nastaly ke konci 19. století, ale jak byli vybíráni křesťanští starší?

V POSLEDNÍ čtvrtině 19. století se začalo obnovovat pravé uctívání prostřednictvím skupinky oddaných badatelů Bible, spojené s Charlesem Taze Russellem v Pittsburghu v Pennsylvánii. Nejprve usilovali o obnovu pravého učení Bible, očištěného od babylónských tradic a filozofií. Na poli sborové organizace však byl počáteční proces obnovy pomalejší. Badatelé Bible sice měli starší a diákony (služební pomocníky), ale stále převládaly v některých ohledech falešné náboženské názory. Až do 20. století byli tedy starší ve sborech vybíráni pomocí demokratického hlasovacího postupu zvednutím ruky.

2. Jaké vysoké měřítko však bylo stanoveno pro starší v Jehovově lidu?

² I tak bylo požadováno vysoké měřítko, neboť „Strážná věž“ z 1. listopadu 1909 (angl.) psala na straně 325: „Při vybírání starších by měli zasvěcení pamatovat, že na nich spočívá odpovědnost; a neměl by být dán žádný hlas bez pečlivého zvážení božské vůle a bez modlitby o božské vedení.“ Článek dále zdůraznil tři charakteristické vlastnosti staršího: 1. měl být zběhlý ve vyučování, 2. měl vyučovat pravdu, a ne omyl, a 3. pokora a zbožnost byly „převládajícími a prvořadými znaky způsobilosti pro úřad staršího“.

OBNOVA TEOKRATICKÉHO POŘÁDKU

3, 4. Jaké historické změny, pokud jde o jmenování do odpovědnosti ve sborech, nastaly v roce a) 1919? b) 1932? c) 1938 a d) 1971?

³ V roce 1919 byl učiněn první krok k obnově teokratického jmenování. Sbory byly vyzvány, aby doporučily horlivého bratra jako „ředitele“ služby, jenž by se ujal vedení v kázání. Nebude podléhat místním každoročním volbám, ale bude jmenován přímo Společností Strážná věž, která je zákonným zástupcem sboru pomazaných. V roce 1932 pak byli volení starší, kteří měli spolupracovat s „ředitelem“ služby, nahrazeni služebním výborem zralých bratrů, kteří zastávali různá služební postavení ve sboru, ale dosud byli voleni sborem. Označení „starší“ se přestalo používat a místo toho byl „služebník skupiny“, „služebník biblických studií“ a tak dále.

⁴ Úplné zrušení voleb nastalo až v roce 1938, kdy bylo ukázáno, že jmenovací moc patří vedoucímu sboru světaširého křesťanského sboru. Od té doby byli způsobilí muži jmenováni přímo Společností jako „služebníci“, aby se starali o různé povinnosti ve sboru. Ve vydáních „Strážné věže“ z 15. listopadu a 15. prosince 1971 (angl.) bylo předloženo další jasnější pochopení úlohy staršího a dozorce. Byly uvedeny pádné důvody pro návrat k biblickému názvosloví starší muž neboli starší (presbyteros) a dozorce (episkopos).

5. a) Proč je nutná zvláštní opatrnost při doporučování starších? b) Jaké činitele by se měly brát v úvahu?

⁵ Znovu byly zdůrazněny vysoké požadavky na staršího, stanovené svatým duchem a zapsané v Božím slově. Proč? Protože starší, má-li být hoden úcty, se musí ‚ujímat vedení‘ v křesťanském chování a ve službě už předtím, než je doporučen a jmenován. (Žid. 13:7, 17) Proto by rady starších neměly ukvapeně doporučovat nové starší. (1. Tim. 3:6; 5:22) Často totiž stojí mnohem víc času a diskusí, aby byl nezpůsobilý starší odvolán, než když se doporučuje jeho jmenování. Doplňujícím vodítkem, kterým je možné se řídit, je to, zda sbor již před jeho jmenováním jedná s bratrem tak, jako by byl starším. Získal si natolik úctu sboru, že ohledně doporučení nejsou pochybnosti?

„VEDE ZNAMENITÝM ZPŮSOBEM SVOU DOMÁCNOST“

6. Jmenuj některé požadavky na staršího ve vztahu k jeho rodině.

⁶ Zopakujme si krátce některé požadavky na staršího, jak je uvádí apoštol Pavel, a podívejme se, co v praktickém ohledu znamenají dnes. Pavel napsal:

„Jestliže je někdo bez obžaloby, manžel jedné manželky, který má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti nebo nepoddajnosti.“ — Tit. 1:6.

„Dozorce by tedy měl být . . . muž, který vede znamenitým způsobem svou domácnost, který drží děti v podřízenosti se vší vážností (jestliže někdo skutečně nedovede vést svou domácnost, jak bude pečovat o Boží sbor?).“ — 1. Tim. 3:2, 4, 5.

7. Jaká patřičná rovnováha je nutná mezi odpovědností staršího k jeho rodině a ke sboru?

⁷ Požadavek, aby se starší patřičně starali o svou domácnost, je pro mnohé náročným úkolem. Jak se může starší ujímat vedení ve sboru, a přece nezanedbávat duchovní a citové potřeby své manželky a dětí? Není to snadné. Rozhodně je nutná duchovní zralost, aby udržel mezi těmito odpovědnostmi patřičnou rovnováhu. Někdy vyžadují členové sboru čas a pozornost, které by měl starší správně věnovat své rodině. Proč je jeho starost o rodinu tak životně důležitá? Protože bez ohledu na všechny své schopnosti a horlivost ztratí přednost být starším, zanedbá-li své rodinné vztahy nebo se jeho nedospělé děti stanou v duchovním ohledu provinilci. Proto bychom měli pamatovat na to, že pastýřská práce začíná doma! Ano, je nutné projevovat patřičnou rovnováhu, ať už jde o požadavky staršího a jeho rodiny, nebo o požadavky sboru. — Ef. 5:28–33; 6:4; 1. Tim. 5:8; 1. Petra 3:7.