zbytečnými lidskými pravidly. K takovému jednání mohou mít silný sklon ti, kteří jsou velmi přísní nebo nároční sami k sobě, a mají proto pocit, že by se druzí měli dívat na věci stejně. Pavel však napsal křesťanům: „Ne že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníci k vaší radosti, protože stojíte svou vírou.“ (2. Kor. 1:24) Vzhledem k tomu by dnes měli křesťané všeobecně dávat pozor, aby nechtěli od někoho, kdo má autoritu, aby určoval pravidla v každé věci. Měli bychom spíše růst v poznání o tom, co říká Boží slovo, a tak bychom měli cvičit své svědomí a svou vnímavost. — Žid. 5:14.

17. Před jakým nesprávným názorem se musíme mít na pozoru?

¹⁷ Jiným nebezpečím však je přejít do opačného extrému a domnívat se, že každý křesťan může opravdu činit cokoli, co mu dovoluje svědomí. Někteří z toho v poslední době vytvořili spornou otázku. Řekli: „Křesťanství není náboženství pravidel“, a dovolávali se pasáží, jako jsou například slova: „Byli jste ovšem povoláni ke svobodě; jen této svobody nepoužívejte jako popudu pro tělo, ale s láskou si navzájem služte jako otroci. Vždyť celý Zákon je naplněn v jednom výroku, totiž: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe.‘ “ (Gal. 5:13, 14) Je pravda, že křesťané nejsou pod mojžíšským Zákonem ani pod žádným jiným podrobným souborem božských zákonů. Ale měli bychom dávat pozor, aby nás ‚nikdo neoklamal výmluvnými argumenty („přesvědčivými a přitažlivými argumenty a podvodnou řečí“, „Amplified Bible“)‘, protože poctivé zkoumání Bible ukazuje, že nám opravdu dává nějaké zákony a nějaká pravidla. — Kol. 2:4.

KŘESŤANÉ NEJSOU BEZ ZÁKONA

18, 19. Jaký je postoj křesťanů, pokud jde o biblické zákony a pravidla?

¹⁸ Pavel napsal křesťanům, že muž, který se provinil smilstvím, by měl být vyloučen. Dodal, že modláři, cizoložníci, homosexuálové, zloději, chamtivci, opilci, utrhači a vyděrači „nezdědí Boží království“. (1. Kor. 5:1, 6, 7, 11–13; 6:9–11) Také čteme, že křesťané se musí ‚zdržovat věcí obětovaných modlám, krve, zardoušeného a smilstva‘ a že údajní bratři, kteří podporují falešné nauky, mají být zamítnuti. (Sk. 15:28, 29; Tit. 3:10; 2. Jana 9–11) Je zřejmé, že zde jde o zákony. Kdo pěstuje takové věci, nemůže se stát pravým křesťanem. A jestliže některý Boží služebník nečiní pokání a pokračuje v takových hříších, musí mu být odňata pospolitost.

¹⁹ Také nacházíme biblická pravidla ohledně věcí, které nejsou takovými přestupky, že by vyžadovaly odnětí pospolitosti. Například Pavel napsal, že svobodní křesťané by měli vstoupit do manželství „pouze v Pánu“, a přikázal: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ (1. Kor. 7:39; 2. Tess. 3:10) Někdo si možná řekne: ‚Jestliže mi nebude odňata pospolitost za nerespektování této rady, jistě to nejsou vážná pravidla.‘ Jak je to nemoudré uvažování! Bůh považuje tato pravidla za vážná. Cožpak Pavel neřekl Tessaloničanům, aby si ‚označili‘ líné lidi, kteří svévolně neposlouchali toto pravidlo o práci, a aby se s takovým ‚přestali stýkat‘? — 2. Tess. 3:14, 15.a

20, 21. Co můžeme poznat ohledně sborových směrnic? Jak bychom se na ně měli dívat?

²⁰ Některá pravidla jsou výslovně pro dobro sboru. Například v minulosti mohli někteří křesťané mluvit jazyky. Pavel dal pokyn, že mají při určité příležitosti mluvit jen dva nebo tři z nich, že mají mluvit jeden po druhém a že má být přítomen překladatel — to byla pravidla, jež podporovala pokoj a pořádek. (1. Kor. 14:26–33) Podobně i dnes by měli starší ve sboru dát pokyny, aby východy ze sálu království zůstávaly volné, aby se zbytečně nedržela místa, aby parkování vozidel se dělo s ohledem na sousedy a na bezpečnost. Taková sborová pravidla nejsou nebiblická, protože sledují stejný účel (pokoj a dobrý pořádek) jako Pavlova rada o jazycích. Souvisí s tím biblická rada: „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení.“ (Žid. 13:17) Jestliže se vystříháme hříchu, jako je lhaní a krádež, posloucháme tím Boha, a proto se tento text musí vztahovat na to, že máme ve sborových záležitostech poslouchat vedení starších. Není to obtížné, jestliže starší nepůsobí jako zákonodárci a ‚nepanují nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím‘. — 1. Petra 5:3.

²¹ Jiná „pravidla“ nebo způsoby, jak se něco dělá, jsou k užitku stáda na celém světě. Od svědků Jehovových se například žádá, aby podávali zprávy o své svědecké činnosti. (Srovnej Skutky 2:41, 42; 8:14.) Kdo má sklon k extrému, pokud jde o osobní svobodu, možná že s tímto postojem nesouhlasí. Ale uvědom si, jak je to dobré, protože ti, kteří dohlížejí na stádo, mohou ze zpráv poznat, v jakém rozsahu se vydávalo svědectví o království, kde je třeba pomoci a kdy je možné vytvořit z nových učedníků sbor. A neradujeme se snad, když čteme zprávy z celého světa? (Ezech. 9:11; Mar. 6:30; Sk. 14:21–23; 15:3; 19:1–6) Doufáme, že Bůh řídí svůj lid, a proto můžeme projevit ducha podpory a spolupráce.

22. Proč musíme dále studovat tento námět o svědomí?

²² Kromě výslovných zákonů a pravidel Písmo obsahuje i zásady, které jsou pomocí a které mohou moudří křesťané uplatnit, aby byli „bezúhonní na své cestě“. (Žalm 119:1) Zásady nám obzvláště pomáhají, chceme-li přizpůsobit své svědomí Božímu myšlení. Co to však znamená, jde-li o ‚věci svědomí‘? Někteří se domnívají: ‚Je-li to něco, co závisí na mém svědomí, je zcela mou osobní věcí, co udělám.‘ Prozkoumejme tuto věc v dalším článku a poučme se dále, jak můžeme cvičit své svědomí, abychom z něj měli co největší užitek.

Měj užitek ze svědomí, které jsi dostal od Boha

„Zákon jeho Boha je v jeho srdci; jeho kroky nebudou kolísat.“ — ŽALM 37:31.

1, 2. Proč bychom se měli zajímat o to, jaké vedení nám poskytne naše svědomí? (Přísl. 12:15; 14:12)

AČKOLI Bůh nedal křesťanům nějaký rozsáhlý zákoník, přece nám poskytl určité zákony nebo přímá pravidla, a také mnoho zásad, jež máme uplatňovat v souladu se svou vírou a svědomím. Mít svědomí je však jedna věc, a něco jiného je mít z něho plný užitek. Mnozí lidé si myslí: ‚Pokud něco netrápí mé svědomí, je to v pořádku‘. Je takové uvažování správné?

² Bible ukazuje, že naše tělo je hříšné, a proto nás může svědomí svést; může být slabé, svedené nebo poskvrněné. Názor „dej se vést svým svědomím“ je nebezpečný, a my to lépe pochopíme, zamyslíme-li se nad tím, jací byli v prvním století obyvatelé Kréty. Bylo o nich známo, že to jsou „lháři, škodlivá divoká zvířata, nezaměstnaní žrouti“. — Tit. 1:10–12.

3. Jak působilo svědomí na Kréťany?

³ Stejně jako všichni lidé měli Kréťané vrozené svědomí. Neměli z něho však žádný užitek. Když apoštol Pavel psal Titovi na Krétu, řekl: „Čistým je vše čisté. Avšak poskvrněným a nevěřícím není čisté nic, ale jak jejich mysl, tak jejich svědomí je poskvrněné.“ (Tit. 1:15; Řím. 2:14, 15) Většina Kréťanů měla necitlivé svědomí, které jim nepomáhalo činit to, co bylo mravné nebo čisté. (1. Tim. 4:2) Mnoha Kréťanům ‚nic nebylo čisté‘. Jak to? Měli poskvrněné svědomí, a proto v každé situaci viděli příležitost udělat něco ničemného. Možná, že si říkali: ‚Svědomí mě netrápí.‘ Ale mělo je trápit! Někteří krétští Židé nebo proselyté však byli v Jeruzalémě o letnicích roku 33 n. l. Jejich duchovní poznání by jim bylo pomohlo, aby přestali být lháři, aby přestali být škodliví nebo požívační. A ti, kteří přijali Ježíše, dostali další pomoc na základě jeho učení, takže mohli mít dobré a působivé svědomí. — Sk. 2:5, 11; Tit. 1:5; 2:2–5; 3:3–7.

4, 5. Čemu se můžeme naučit z Pavlova případu, pokud jde o svědomí?

⁴ Ale svědomí může svést dokonce i někoho, kdo chce být pod vlivem Božího slova a chce činit to, co je správné. Saul neboli Pavel znal Písma a horlivě se věnoval uctívání podle Zákona. Ale nesledoval, jak se postupně plní Boží vůle. Když Mesiáš přišel, kázal a zemřel, čímž se splnilo proroctví, praktikoval Pavel dále farizejský judaismus. Svědomí mu nezabránilo v tom, aby nebyl ‚pronásledovatelem sboru‘ a aby ‚nesoptil hrozbami a vražděním proti Pánovým učedníkům‘. — Fil. 3:4–6; Sk. 9:1, 2.

⁵ Tyto příklady nám ukazují, že nás svědomí může vést špatně. Musíme činit mnohá rozhodnutí, na něž se nevztahují nějaké určité biblické zákony, ale je to věc svědomí. Proto musíme vědět, jak máme své svědomí cvičit a jak z něho můžeme mít co nejplnější užitek. Budeme nyní uvažovat o třech oblastech.

CO NAZNAČUJE BOŽÍ SLOVO

6, 7. Jaký je jeden způsob, jímž nám Boží slovo může pomáhat ve věcech svědomí?

⁶ Dokonalé Boží slovo obsahuje mnohé, co nám může objasnit Boží smýšlení nebo zásady a čím můžeme vzdělat své svědomí. Jak jsme se již zmínili, Josef neměl žádný psaný Boží zákon proti cizoložství. Ale jeho svědomí bylo správně vyškoleno. Bezpochyby uvažoval