o tom, že si Bůh přál, aby manžel a manželka („ti dva“) byli jedno tělo, že se mezi ně neměla vměšovat žádná třetí cizoložná strana. A Josef jistě věděl o zkušenosti Božího přítele Abraháma, v níž je náznak toho, jak se Bůh dívá na cizoložství. — Mat. 19:5; 1. Mojž. 2:24; 20:1–18.

⁷ Podobný užitek můžeme mít i my. Můžeme například stát před rozhodnutím, zda přijmeme pozvání k jídlu nebo k nějaké obchodní záležitosti s někým jiné národnosti, rasy nebo společenského původu. To je věc osobního rozhodování. Jestliže jsme však z Bible přijali Boží názor na nestranickost a na čestné jednání, bude naše vyškolené svědomí působit proti jakémukoli předsudku, který by snad byl obvyklý v prostředí, v němž jsme vyrůstali. Budeme jednat podle toho. (Sk. 10:34, 35; Jak. 2:1–4) Tak mohou biblické zásady pomoci i nám.

8. Co bychom měli dělat, stojíme-li před rozhodnutím, při němž jde o svědomí?

⁸ Máme-li se rozhodovat v nějaké věci, abychom si „zachovali dobré svědomí“, měli bychom pátrat po tom, co říká Jehova a co se k této věci vztahuje. To může a má totiž zapůsobit na naše svědomí a rozhodování. (1. Petra 3:16) Měli bychom nejen hledat výslovné zákony, ale měli bychom se také zajímat o to, zda jsou ve vztahu v dané otázce nějaké biblické zásady. Učinil nebo řekl Ježíš něco, co by naznačovalo, jak on smýšlí o takovém rozhodování? Můžeme prozkoumat biblické pomůcky, které se zabývají touto věcí. A můžeme se poradit se spolukřesťany, kteří nám mohou pomoci najít odpovídající biblické zásady. Tento krok bychom ovšem neměli podniknout s myšlenkou, že by oni měli nést odpovědnost za nás, a neměli bychom se také ptát: ‚Kdyby záleželo na tobě, co bys udělal?‘ — Gal. 6:5.

9. Co je naším cílem, rozhodujeme-li se v otázkách svědomí?

⁹ V situacích, kdy je nutné podniknout osobní rozhodnutí, měli by upřímní křesťané jednat tak, aby jejich svědomí zůstalo před Bohem čisté a nezatížené. Mělo by jim záležet na tom, aby mohli kdykoli říci: „Naše svědomí svědčí, že jsme se chovali ve světě, ale zvláště vůči vám, se svatostí a zbožnou upřímností.“ (2. Kor. 1:12) Jak dalece křesťan miluje Jehovu a jeho zásady, to se může projevit ve způsobu, jak se rozhoduje v otázkách svědomí.

JAK TO ZAPŮSOBÍ NA DRUHÉ?

10, 11. Které druhé hledisko ohledně otázek spojených se svědomím je patrné z problému, který ve starověkém Korintu vyvstal v souvislosti s jídlem?

¹⁰ Křesťané si přejí, aby je svědomí podněcovalo napodobovat Boha. Rozhodují-li se v otázkách, při nichž jde o svědomí, měl by je proto silně ovlivňovat milující zájem o druhé. Toto hledisko bral v úvahu Pavel, když psal o různých věcech souvisejících s jídlem.

¹¹ V korintském sboru vznikl problém ohledně masa, které bylo původně obětováno modlám. Bylo by modlářstvím, kdyby křesťan jedl obětní maso v průběhu obřadu, který souvisel s modlou. Ale Pavel vysvětlil, že nebylo hříchem jíst maso, které zbylo a bylo prodáváno v obchodech, jež se podobaly restauracím a byly spojeny s chrámem, nebo ve veřejných masných tržnicích. (1. Kor. 8:10; 10:25; Sk. 15:29) Ale někteří křesťané, kteří předtím uctívali modly, byli citliví (měli slabé svědomí) ohledně jedení takového masa, i když bylo prodáváno veřejně a nesouviselo s žádným náboženským obřadem. Pavel nepřehlížel slabé svědomí, a proto nabádal druhé, aby brali ohled na tyto bratry. Bylo by projevem nelásky, kdyby někdo dělal něco, co by mohlo přivést tyto bratry ke klopýtání nebo co by v nich mohlo vyvolat dojem, že není v rozporu se svědomím, budou-li se opět podílet na modlářství.

12, 13. Proč bychom měli brát v úvahu názory a svědomí druhých? Znázorni to.

¹² Pavel projevil postoj, který máme mít my všichni: „Jestliže. . . jídlo [nebo cokoli jiného] přivádí mého bratra ke klopýtání, již vůbec nikdy nebudu jíst maso.“ Jestliže ve věci, při níž záleží na našem svědomí a můžeme si tedy vybrat způsob jednání, přehlížíme svědomí druhých a tak ‚ničíme své bratry, za něž zemřel Kristus‘, mohli bychom ztratit své dobré postavení před Bohem. Pavel se zeptal: „Proč by měla být moje svoboda souzena svědomím někoho jiného?“ (1. Kor. 8:3, 11–13; 10:29) I když tedy má člověk pocit, že jde o ‚osobní věc svědomí‘, pokud jeho jednání škodí druhým, může mu přivodit záporný soud od Jehovy. To ukazuje, jak klamná může být úvaha: ‚Pokud záleží na mém svědomí, je to v pořádku.‘

¹³ Zamysli se nad případem jedněch manželů, s nimiž se vedlo biblické studium. Chodili na shromáždění a připravovali se ke křtu. Jeden starší ve sboru řekl tomuto muži, že se mu líbil určitý film. Muž odpověděl: „Cože, vy chodíte na filmy, které jsou označené jako mládeži nepřístupné?“a Starší se snažil omluvit své jednání a říkal, že některé z těchto filmů (jež i svět považuje za pochybné) mají určitou cenu, pokud si člověk závadných hledisek nevšímá. Ale toho muže se to zřejmě dotklo. Pokračoval potom pomaleji než jeho manželka. Kdyby byl starší uvažoval o takových textech jako Kolosenským 3:2–8, Efezským 5:3–5 a Matouš 7:12, mohly zapůsobit na jeho svědomí a chování. — 1. Kor. 9:22, 25–27.

14, 15. Jak by mohlo v určitých osobních záležitostech mít významnou úlohu svědomí rady starších?

¹⁴ Chceme-li brát ohled na druhé, znamená to také, že na nich nebudeme chtít, aby souhlasili s něčím, co je proti jejich svědomí. Starší ve sboru jsou například odpovědní za to, zda dovolí v sále království svatební obřad, za to, jak tento obřad bude probíhat, jak bude sál vyzdoben atd.b Starší v jednom sboru píší: „Při jedné svatbě šly všechny družičky uličkou mezi sedadly a ovívaly se. Další svatba měla předcházející překonat, a proto družičky procházely uličkou a točily slunečníky. Další měla být ještě větší a lepší; chtěli dvacet družiček a dvacet mládenců. Sál začal být užíván jako cirkus.“

¹⁵ Byla to ‚věc svědomí‘, při níž šlo o soukromé rozhodnutí? Nikoli. I kdyby svědomí snoubenců dovolovalo něco výjimečného nebo výstředního, nemělo být přehlíženo kolektivní svědomí starších. Nechtějí sice nikomu vnucovat svůj osobní vkus, ale záleží jim na pokoji, souladu a duchovním stavu celého sboru. A měli by svědomitě pomáhat lidem, aby ‚věděli, jak by se měli chovat v Boží domácnosti, kterou je sbor živého Boha, sloup a opora pravdy‘. — 1. Tim. 3:15; 1. Kor. 10:31.

16. Máš-li rozhodovat nějakou věc, při níž záleží na tvém svědomí, co bys měl brát v úvahu?

¹⁶ Stojíme-li tedy před nějakým rozhodnutím ‚ve věci svědomí‘, musíme přemýšlet o tom, (l) co v souvislosti s tím říká Boží slovo a (2) jak by naše rozhodnutí mohlo zapůsobit na druhé nebo jak by se jich mohlo týkat. Je však ještě třetí důležité hledisko.

JAK TO ZAPŮSOBÍ NA NÁS SAMOTNÉ?

17. Jak ovlivnilo svědomí jednoho bratra ve městě New Yorku?

¹⁷ Časopis „Natural History“ ze srpna 1981 obsahoval článek o newyorských doručovatelích, kteří na kolech rozvážejí expresní zásilky a dopisy do obchodů a kanceláří po celém městě. V článku se mluví o mužích, kteří přijali tuto práci. Mimo jiné tam čteme: „Donald, jedenačtyřicetiletý doručovatel, může ze svého výdělku uživit manželku a patnáctiletého syna. Donald byl zaměstnán vyvoláváním filmů, ale zanechal své zaměstnání, protože jako svědek Jehovův se nemohl smířit s tím, že by se podílel na výrobě pornografického materiálu. Jako doručovatel má nejen pocit čistého svědomí, ale může také podle svého uvážení této práce zanechat, aby mohl věnovat více času získávání stoupenců.“

18. a) Jak zřejmě došel tento bratr ke svému rozhodnutí? b) O čem se z toho můžeme poučit?

¹⁸ Při rozhodování o zaměstnání mají úlohu různé faktory (viz rámeček na stránce 16). Může se stát, že některý křesťan pracuje, podobně jako Donald, pro firmu, která vyvolává filmy — krátké záběry, filmy soukromě natočené, filmy reklamní a obchodní. Postupně firma přijímá i pornografické materiály. V určitém okamžiku začne křesťana trápit svědomí. Zjistí možná, že je nucen zabývat se pornografií nebo nějakou jinou nezákonnou činností. Protože je buď ztotožňován s firmou, která se zabývá pornografií, nebo jsou na něj kladeny takové pracovní požadavky, zjistí možná, že musí s takovou prací přestat, aby zůstal „bezúhonný“, což může být obzvláště závažné pro osoby, jež se snaží získat přednosti ve sboru. Takový člověk může při hledání jiné práce s důvěrou očekávat Jehovovo požehnání. (1. Tim. 3:2, 8–10; Řím. 13:5) Bezpochyby mnozí křesťané zanechali takovou práci a nepřipustili, aby je ohrozila nečistota. (Srovnej Matouše 5:28.) Stojíme-li tedy před rozhodnutím, při němž jde o svědomí, měli bychom si položit otázku: ‚Udělám-li tuto věc nebo odmítnu-li ji udělat, jak to zapůsobí na mne?‘ Jistě bychom neměli přehlížet své svědomí, neměli bychom je činit necitlivým, takže bychom se pak v budoucnosti snadněji dopustili něčeho špatného. — 1. Tim. 4:2; Juda 10; Ef. 4:18, 19.

19, 20. a) Jak nás může v naší službě ovlivňovat svědomí i víra? b) Po čem bychom měli toužit, ať jsme bohatí, nebo ne?

¹⁹ Když uvažujeme o rozhodnutí, které na základě svého svědomí učinil Donald, měli bychom si povšimnout, že nejen usiloval o schválený vztah k Jehovovi, ale také toužil více oznamovat svou víru. To odpovídá způsobu, jak Pavel spojil svědomí a víru: „Cílem tohoto pověření je skutečně láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z nepokrytecké víry.“ — 1. Tim. 1:5.

²⁰ Je chvályhodné, jestliže někoho víra a touha po dobrém svědomí přiměje ke změnám, aby ‚jeho kroky nekolísaly‘ a tak aby mohl věnovat více času a pozornosti rozšiřování „celé Boží rady“. (Sk. 20:26, 27) Ale jak bychom se měli dívat na druhé, kteří jsou zřejmě v okolnostech, jež jim umožňují kázat více, ale kteří to nečiní? Mají možná velký příjem ze své práce nebo ze svého obchodního podnikání a zdá se, že již mají finančně zcela zajištěný pohodlný život v tomto systému. A přece dále pracují na rozšiřování své obchodní činnosti, rozšiřují své domy a jejich luxusní vybavení, místo aby s radostí pracovali jako průkopníci plným časem a činili učedníky.c (Srovnej Marka 10:17–22; Lukáše 12:16–21.) Není naší věcí, abychom v tomto směru soudili druhé, protože „každý z nás bude Bohu skládat účty sám za sebe“. Ať nás proto raději naše víra nepokrytecky podněcuje, abychom plnou měrou sloužili Bohu a mohli tak mít čisté svědomí. — Řím. 14:1–4, 10–12.

DÁT SE VÉST DOBRÝM SVĚDOMÍM

21. Jak na nás může kladně zapůsobit naše svědomí?

²¹ Správně vyškolené a citlivé křesťanské svědomí nás povede k takovému jednání, které je dobré. Bylo tomu tak v případě Pavlově. Měl takový zájem o ‚své bratry‘, o Židy, jako byl on, že napsal: „Mé svědomí svědčí se mnou ve svatém duchu, že mám velký zármutek a bolest v srdci.“ (Řím. 9:1–3) Ano, činil všechno, co mohl, aby se s nimi dělil o dobré poselství křesťanství.

22. Proč nás svědomí může podněcovat ještě v širším rozsahu než pravidla?

²² Stejný postoj bychom měli mít my. Oceňujeme-li hodnotu svědomí, které jsme dostali od Boha, nebudeme chtít uvažovat jen o pravidlech. Pravidla možná určují jen minimální počet požadavků nebo cílů. Ale svědomí podněcované láskou a vírou na nás bude pravděpodobně klást ještě větší nároky a bude nás podněcovat k větším obětem a projevům nesobeckosti. Tak budeme mít jistě užitek ze svého svědomí. Bude nás chránit před věcmi, jež by mohly vést k projevu nesouhlasu od Boha. Pomůže nám činit věci, které Bůh rozhodně schvaluje. Je to tak zejména proto, že nás svědomí vede k tomu, abychom se více podíleli na oznamování dobrého poselství. Co by mohlo být užitečnější než jednání, o němž se Pavel zmínil Timoteovi? Řekl: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ — 1. Tim. 4:16.

Zprávy a jejich hlubší význam

Potrat je menší hřích?

● Britský sociolog Colin Francome poukázal ve dvouletém přehledu z klinik v Bostonu, Massachusetts, a Long Island, na nichž se provádí potraty, na některé otřesné skutečnosti. „Jeden překvapující statistický údaj, který se ukázal při této studii, je, že 66 procent pacientek, které na bostonské klinice podstupovaly potrat, byly katoličky, zatímco v Bostonu je v celém obyvatelstvu pouze 35 procent katolíků,“ řekl. Největším překvapením z této studie však bylo, že většinu pacientek tvořily neprovdané katolické ženy, které se domnívaly, že potrat je menší ze dvou zel. Proč? Studie ukazuje, že tyto ženy na základě svého náboženství dospěly k závěru, že je lépe podstoupit potrat než „opakovaně hřešit používáním antikoncepce“!

Církev, která dělá velký problém z kontroly porodnosti — o čemž se dokonce výslovně v Bibli nemluví, zatímco se mluví o zabití zárodku, jež je výslovně zakázáno —, zřejmě vštípila lidem velmi nevyrovnaný názor na hřích. Zatímco panuje pobouření nad kontrolou porodnosti, téměř bez povšimnutí zůstává hříšnost smilstva, při němž v první řadě dochází k nechtěnému početí dítěte. — 2. Mojž. 20:13; 21:22, 23; 1. Kor. 6:9, 10.