ODLOUČENÍ VYBRALO SVOU DAŇ

Po čtyřech letech na Rarotonze musela Clarkova rodina pro nemoc odejít. Na čas bylo omezeno spojení s ostatním Jehovovým lidem a nastalo odloučení. Bez vnější pomoci malá skupina duchovně mladých svědků zmalomyslněla a postupně se dostala do skutečné nečinnosti.

Ale v roce 1969 se situace zlepšila, když se na Rarotongu přistěhoval na pracovní smlouvu svědek z Nového Zélandu s manželkou. Brzy se pořádala pravidelná křesťanská shromáždění a byla obnovena činnost kázání o království. Od té doby dílo království stále vzrůstá.

MAORŠTÍ ZVLÁŠTNÍ PRŮKOPNÍCI PODPORUJÍ RŮST

Mezi novozélandskými Maory a obyvateli Cookových ostrovů (zde se také nazývají „Maorové“) existuje velká podobnost, a to i pokud jde o jejich jazyk. Proto když zvláštní průkopníci Sarn a Agnes Wharerauovi začali v roce 1970 sloužit na Rarotonze, byli brzy schopni mluvit místním jazykem. To vedlo k tomu, že během čtyřletého pobytu pomohli ostrovanům poznat biblickou pravdu.

Vzrůst byl zřejmý, a soukromý dům již více nestačil pro místo shromáždění. Byl nutný sál království. S Jehovovým požehnáním byl opatřen pronájem ideálně položeného majetku v Arorangi. Začátkem roku 1971 se již pracovalo na budově a za několik měsíců se sbor přestěhoval do nového sálu. Zdálo se, že všechno jde dobře.

V roce 1974 však vznikl vážný problém. Na popud Náboženské dozorčí rady vydala vláda výnos, který povoloval na Cookových ostrovech jen ta náboženství, jež tam působila již delší dobu. Svědkové Jehovovi ovšem žádali o uznání, ale po nějaký čas nemohli mít shromáždění v sále království ani na nějakém jiném veřejném místě. V roce 1975 však získali ústní povolení k užívání sálu jako místa shromáždění. A 1. června 1976 naštěstí následoval dopis, který schvaloval svědky Jehovovy jako šesté uznané náboženství na Cookových ostrovech.

DÍLO KRÁLOVSTVÍ DOSAHUJE AITUTAKI

V třicátých letech tohoto století Sydney Shepherd jako první zasel semena pravdy na krásném Aitutaki, korálovém atolu s 14,5kilometrovou lagunou. Tuaivi Mose, Polynézan, okamžitě přijal pravdu. Kromě toho, že o ní mluvil s druhými na Aitutaki, psal také známým na ostrov Mangaia. Protože si uvědomoval důležitost křesťanských publikací v rodném jazyku, začal překládat knihy, které měl. Žádní svědkové nenavštívili Aitutaki do doby, než jej v roce 1964 opustil, a tak mohl být bratr Mose pokřtěn jako symbol své oddanosti Jehovovi, kterou učinil o mnoho let dříve, teprve když se přestěhoval na Nový Zéland. Protože mluvil o své víře, stal se na Aitutaki známý jako „muž Strážné věže“. Až do své smrti před několika lety zůstal bratr Mose věrný pravdě.

Dílo království se na Aitutaki skutečně rozběhlo v lednu 1972, kdy tři svědkové, kteří poznali biblickou pravdu na Novém Zélandu, přišli domů na návštěvu a devět zvěstovatelů z Rarotongy se k nim připojilo, aby vydali na ostrově dobré svědectví. Našli mnoho zájmu a 60 lidí bylo přítomno na veřejné biblické přednášce. Šestnáct bylo přítomno na první Památné slavnosti konané na ostrově. Leden 1973 zastihl Evropana Wayne Blakea a jeho aitutakskou manželku Aileen, jak oznamovali „dobré poselství“, a 71 přítomných na Památné slavnosti v tomto roce zahrnovalo zajímající se pozorovatele z pěti místních církví.

Obyvatelé Aitutaki lpějí na svých tradicích, ale mnoho z dřívějšího nepřátelství k Jehovovu lidu ustalo. Zjistili, že svědkové, nechtějí lidem uškodit, ale touží pouze po tom, aby s nimi mohli mluvit o Bibli. Ani pastorové už nejsou nepřátelští.

ROZŠÍŘENÍ SVĚDECTVÍ NA VNĚJŠÍ OSTROVY

I když „dobré poselství“ má na Rarotonze a Aitutaki dobré základy, na 10 obydlených ostrovech tohoto souostroví žije dalších asi 6 000 lidí. Za krátkých návštěv během let byla předána biblická literatura těm, kteří čtou anglicky. Avšak skutečným darem pro dílo byla kniha „pravda, která vede k věčnému životu“ v jazyce rarotonga.

Na Mauke je zvykem, že když dorazí nějaký člun, všechno obyvatelstvo (710) se shromáždí u přístaviště a uspořádá umukai (slavnost) pro návštěvníky. Je to ideální doba k nabídkám knihy „Pravda“! Dvě přijíždějící křesťanské ženy to při té příležitosti zkusily a za chvíli byla celá krabice knih prázdná. Vrátily se tedy zpět na člun pro další knihy. Brzy byly i ty pryč a lidé stále chtěli nové výtisky. Pro uspokojení potřeby bylo posláno později na Mauke ještě dalších 50 knih.

Stejný úspěch zažili svědkové, když navštívili Mangaiu. Dali 769 knih a 600 brožur 1 630 obyvatelům ostrova. Ani v jediném domě nebyla literatura odmítnuta.

PŘIPRAVENO PRO DALŠÍ POŽEHNÁNÍ

Vyžadovalo to čas, výlohy a úsilí rozšířit na těchto ostrovech „dobré poselství“. Ale tato činnost měla očividné Jehovovo požehnání. Dnes je jeden kvetoucí sbor 47 zvěstovatelů království na Rarotonze a druhý s 16 zvěstovateli na Aitutaki. Kromě toho jsou dobré vyhlídky pro založení dalších sborů na některých z vnějších ostrovů.

Když se blížil konec roku 1978, svědkové Jehovovi na Cookových ostrovech si toužebně přáli navštívit mezinárodní sjezd „Vítězná víra“ v Aucklandu na Novém Zélandě. Ale jak by to bylo možné? Hospodářský stav na ostrovech je takový, že by zájezd na sjezd stál každého malé bohatství. Avšak Jehovova ruka není ukrácena. Milující srdce duchovních bratrů a sester na Novém Zélandu byla podnícena, a tak opatřili okružní letenky asi pro 60 ostrovanů. Ti byli přítomni od 6. do 10. prosince mezi 12 328 osobami, které se účastnily této velké slavnosti. Rodilí obyvatelé Cookových ostrovů měli účast na programu a v sobotu večer po pravidelné celodenní náplni se objevili s programem písní a tanců v barevných domorodých oděvech, k radosti ostatních zámořských návštěvníků. Jejich radostná jednota s Maory, Samojci a s obyvateli ostrova Nine byla dalším živým svědectvím, že Jehova dnes shromažďuje lid ze všech národů a kmenů do celosvětové jednoty s Ježíšem Kristem. — Ef. 1:10.

Natanael — muž, v němž není žádný klam

JISTĚ by to byla velká čest, kdyby nějaký muž byl označen jako pravý Izraelita, v němž není žádný klam. Čest by byla ještě větší, kdyby pochvalné vyjádření pocházelo od někoho, jehož úsudek je uznáván za vyšší než kohokoli z ostatních lidí. Tato velká čest byla prokázána Natanaelovi, který je také znám jako Bartoloměj. Slova: „Hle opravdu Izraelita, v němž není žádný klam,“ neřekl o něm nikdo jiný než sám Boží Syn. — Jan 1:47; 1:48, „KB“.

Ježíš Kristus pronesl tato slova dříve, než se Natanael stal jedním ze dvanácti apoštolů. Podle zprávy, kterou napsal apoštol Jan, pozval Ježíš Filipa, aby byl jeho následovníkem. Filip potom vyhledal svého přítele Natanaela a sdělil mu radostnou zprávu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, Ježíše, syna Josefova, z Nazaretu.“ — Jan 1:45; 1:46, „KB“.