Jakým jménem nazýváš Boha?

Víš, jaké jméno používá Bible častěji než kterékoli jiné? Řekl bys David, Abrahám, nebo Ježíš?

Jestliže tě napadlo některé z těchto jmen, pak tě bude velmi zajímat tato série článků, protože to nejdůležitější jméno v Bibli je použito častěji než všechna tato jména dohromady.

V JEDNÉ náboženské publikaci bylo toto: Když někomu říkáš, že ho miluješ, nazýváš ho přitom jménem. Nikdo přece neřekne: „Muži, miluji tě.“ Nebo: „Ženo, miluji tě.“ Ale spíše: „Jane, miluji tě.“ Nebo: „Markéto, miluji tě.“ Pak se zmíněná publikace ptá: „Jaké jméno můžeš dát Bohu, aby byl pro tebe více osobní a bližší?“

Tuto otázku rozebírá na celé stránce, ale ani jednou se nezmiňuje o jménu, které si dal sám Bůh. A na závěr říká: „Jaké jméno si vybereš pro svůj důvěrný vztah k Bohu, to by mělo záviset na tobě.“ Nebylo by však lepší používat jména, které si Bůh zvolil sám a které je mnohotisíckrát v Bibli použito?

MÁ BŮH OPRAVDU JMÉNO?

Ano, má. V hebrejštině a řečtině, v nichž byla Bible původně napsána, se slovo „bůh“ vždycky nevztahovalo na pravého Boha. Dalo se použít, stejně jako v češtině, pro falešné bohy a modly. Jak se dá tedy pravý Bůh a stvořitel odlišit od bohů vytvořených lidmi? Tím, že používáme jeho osobní jméno. Jen málo lidí však zná Boží jméno a ještě mnohem méně je těch, kteří je dnes používají.

Ve skutečnosti jsi Boží jméno ve své Bibli nikde neviděl. Proč ne? Protože lidé, kteří tvé vydání Bible překládali do češtiny, je změnili. Možná, že nesouhlasili s pisateli Bible, které Bůh inspiroval, aby jeho jméno v Hebrejských písmech mnohotisíckrát použili.

Například v „Kralické bibli“, kterou už dlouho používají česky mluvící čtenáři, se Boží jméno vůbec nevyskytuje, zatímco původní hebrejský text je používá téměř sedmtisíckrát. Totéž lze říci o „Ekumenickém překladu“. Vypustil jméno Boha z jeho vlastní knihy. Jsou ale ještě jiné české překlady, které Boží jméno používají, například překlad Hegerův.

Toto JMÉNO bylo samozřejmě důležitější než slova, kterými je překladatelé nahradili, a tak české překlady povětšině používají slovo „Hospodin“. Jeden uznávaný biblický slovník vysvětluje: „Hospodin . . . ‚líbezný pán‘ [stejný kořen jako ‚hospodář‘], hebr. Jahve [JHVH].“ Vidíš-li tedy v Bibli slovo „Hospodin“, překladatel ti říká, že v původním jazyce se na tom místě používá Boží vlastní jméno Jehova. — „Biblický slovník“ od A. Novotného, 1956, str. 217.

Bez ohledu na to, zda jsi to jméno viděl ve své Bibli nebo ne, v původním hebrejském textu bylo. Němečtí učenci Keil a Delitzsch poukazují, že výraz „Jehova Elohim“ (Jehova Bůh) se v necelých padesáti verších 2. a 3. kapitoly 1. Mojžíšovy vyskytuje dvacetkrát. Říkají, že „je používáno se zvláštním důrazem, aby vynikla skutečnost, že Jehova je opravdu Elohim“ neboli Bůh. — „Commentary on the Old Testament“ od Keila a Delitzsche, 1973, sv. 1, str. 72, 73, angl.

Ježíšovo jméno vlastně znamená „Záchrana od Jah [Jehovy]“. A kdykoli říkáš „Halelujah“, vyslovuješ zkrácenou básnickou formu Jehovova jména. Najdi si Halelujah ve slovníku a uvidíš sám, že to znamená ‚Chvalte Jah‘ neboli ‚Chvalte Jehovu‘.

Pamatuj: Jehova je Boží vlastní jméno. Je to jméno, které si ON vybral, aby jím byl označován. Chtěl bys vědět, jak může používání tohoto jména zvětšit tvé ocenění pro Boha a pro jeho předsevzetí? O tom pojednávají následující články.

Mělo by se toto jméno používat?

MNOZÍ lidé pociťují zábrany, mají-li vyslovit Boží jméno. Zbožní Židé je vidí ve svých Biblích, ale domnívají se, že se nemá vyslovovat. I mnoho jiných nábožných lidí váhá používat toto jméno.

Jednou však celý izraelský národ slyšel, jak Bůh vyslovuje své jméno. Slyšeli je se správnou výslovností osmkrát u hory Sinaj v deseti výrocích neboli v Deseti přikázáních, jež zazněla z nebe. — 2. Mojžíšova 20:2–17.

Pokud překladatel tvého vydání Bible použil Boží jméno tam, kde se v hebrejském originálu vyskytuje, uvidíš, že přikázání začínají prohlášením: „Jsem Jehova, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků. Nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.“ „The Living Bible“ to překládá: „Jsem Jehova, tvůj Bůh . . . Nesmíš uctívat žádného jiného boha než mne.“ (2. Mojž. 20:2, 3) Jestliže nepoužívali překladatelé tvé Bible Boží jméno, zřejmě je nahradili slovem „PÁN“ nebo „Hospodin“, aby ukázali, že je v originálu na tom místě jméno.

Písma nikde neříkají, že by se toto jméno nemělo používat. Bůh prohlásil, abychom jeho jméno nebrali „nadarmo“ neboli „nevhodným způsobem“. To ale neznamená, že bychom neměli to jméno používat. Znamená to spíš, že služebníci Jehovy by neměli dělat věci, které jeho jméno znevažují. — 2. Mojž. 20:7.

Mojžíš, jehož prostřednictvím byl tento příkaz zaznamenán do Bible, ho nepochopil tak, že by se Boží jméno používat nemělo. vždyť to jméno napsal mnohosetkrát v Pentateuchu, prvních pěti knihách Bible. Nevyhnul se použití jména, naopak řekl: „Slyš, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova. A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ — 5. Mojž. 6:4, 5.

Z Bible nevyplývá, že toto jméno zůstávalo skryto nebo že se nevyslovovalo. Naopak ukazuje, že se po mnoho staletí běžně používalo. Bible cituje, jak je používala Eva. (1. Mojž. 4:1) Mojžíš říká, že je používal spravedlivý Abrahám, že Abrahám vzýval „jméno Jehovy, Boha trvajícího na neurčitý čas“, přestože v mnoha moderních překladech Bible je tato skutečnost zatajena. — 1. Mojž. 21:33.

Abrahám použil Jehovovo jméno, když mluvil se sodomským králem. Sára je použila v rozhovoru s Abrahámem. Pravidelně je používal Abrahámův sluha. Jákob, jeho manželka Ráchel a její otec Lában, ti všichni užívali Božího jména. — 1. Mojž. 14:22; 16:2; 24:35, 42, 44; 28:16; 30:24, 27, 30.

Mojžíš dostal přímo příkaz, aby používal Boží jméno. Mojžíš a Áron je použili, když mluvili k nevěřícímu faraónovi, a farao je použil v odpovědi. Řekl: „Kdo je Jehova, abych měl poslechnout jeho hlas a poslat Izraele pryč?“ — 2. Mojž. 5:1–3; 3:15.

Ani o staletí později nepovažovali lidé Jehovovo jméno za nevyslovitelné. Používali je, když mluvili se Samuelem, a on je použil v odpovědi. (1. Sam. 12:19, 20) Spravedlivý král David je veřejně opěvoval: „Chci oznamovat tvé jméno svým bratrům; uprostřed sboru tě budu chválit. Vy. kteří se bojíte Jehovy, chvalte ho!“ — Žalm 22:22, 23; (22:23, 24, „KB“).

Velký prorok Izaiáš se nedomníval, že by se to jméno mělo přehlížet. V biblické knize, která nese jeho jméno, je použil více než čtyřistakrát!

Izaiáš svým židovským čtenářům neříkal, aby Boží jméno nepoužívali. Naopak řekl: „Poděkujte Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Oznamujte mezi národy, jak jednal. Zmiňujte se, že jeho jméno má být vyvýšeno. Hrajte melodie Jehovovi, protože jednal nepřekonatelně. Je to oznámeno po celé zemi.“ — Iz 12:4, 5.

Vyvolává něco z toho, co bylo uvedeno, dojem, že by se toto mocné jméno mělo tajit, nepoužívat nebo nahrazovat nějakým jiným slovem? Je zřejmé, že překladatelé, kteří vypouštějí jméno Boha z jeho vlastní knihy, nemají pro toto jméno takové ocenění, jaké měli bohabojní lidé jako Abrahám, Sára, Jákob, Mojžíš, Áron, Samuel, David a Izaiáš.

Ani pozdější proroci toto jméno netajili; nepokládali je za příliš posvátné, než aby je mohli používat, ani se nedomnívali, že ranější bibličtí pisatelé se mýlili, a nemysleli si, že by se toto jméno mělo nahrazovat jiným slovem. Jejich poselství byla plná výroků, jako jsou tyto: „Slyšte Jehovovo slovo.“ „Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele.“ „Tak řekl svrchovaný Pán Jehova.“ — Jer. 2:4; 19:15; Ezech. 21:28.

Používání tohoto jména se rovněž neomezovalo jen na náboženské záležitosti. Používali je nejen učitelé, ale i prostí lidé vyslovovali Boží jméno v běžném hovoru. Bible říká, že Boaz oslovil dělníky na svém poli: „Ať je Jehova s vámi.“ A oni odpovídali: „Ať ti Jehova požehná.“ — Rút 2:4.

Archeologové našli potvrzení biblických prohlášení, že lidé toto jméno používali. Ve třicátých létech 20. století objevili dopisy z Lachiše, hliněné úlomky, o kterých se věří, že pocházejí z doby babylónského válečného tažení v sedmém století př. n. l. Opakovaně používají výrazy jako např. „Ať JHVH [Jahve neboli Jehova] dá mému pánu, aby ještě dnes slyšel dobré zprávy!“

Boží jméno znali a používali i Neizraelité. Gabaonité řekli Jozuovi: „Přišli tvoji sluhové s ohledem na jméno Jehovy, tvého Boha, protože jsme slyšeli o jeho věhlasu a o všem, co učinil v Egyptě.“ (Joz. 9:9) V desátém století před naším letopočtem dal nepřítel Izraele, moábský král Mesa, toto jméno zapsat na tzv. Moábský kámen, objevený roku 1868 a nyní vystavený v pařížském Louvru.

Tyto skutečnosti by neměly překvapovat. Mojžíš nenaznačil lidu, že je to soukromé, tajné jméno, které by se nemělo používat, ale naopak řekl: „A všechny národy země budou muset vidět, že nad tebou bylo vzýváno Jehovovo jméno.“ (5. Mojž. 28:10) Jak by to bylo možné, kdyby Boží jméno nepoužívali jeho ctitelé?

Jméno nebylo nevyslovitelné, ale bylo naopak v úctě, v lásce a ve vážnosti. Používalo se při pojmenování míst, a dokonce i lidí. Abrahám nazval místo, kam šel obětovat Izáka, „Jehova-jireh“.(1. Mojž. 22:14) A mezi známá biblická jména, v jejichž významu je obsažen Jehova nebo Jah, zkrácená básnická forma Jehovova jména, patří: Ezechiáš, Izaiáš, Joziáš, Nehemiáš, Abdiáš, Zachariáš a Sofoniáš. Dokonce i dnes lidé používají Boží jméno, když dávají jména dětem. Boží podivuhodné jméno může být ve skutečnosti obsaženo ve tvém vlastním jménu! Znáš někoho, kdo se jmenuje Joel? Jeho jméno znamená „Jehova je Bůh“. A co Jonatan? To znamená „Jehova dal“. Jozue znamená „Jehova je záchrana“. A každý, kdo má běžné jméno Jan, má jméno, které znamená „Jehova byl milostivý“.

A tak navzdory domněnkám některých lidí, že Boží jméno je příliš posvátné, než aby se mohlo vyslovovat, nebo jak si jiní myslí, že se má přehlížet, ukazuje Bible jeho používání a uznávání. Je obsaženo v mnoha biblických jménech, která se dávala během těch mnoha staletí, kdy lidé Boží svaté jméno JEHOVA nejen znali, ale používali v modlitbě, uctívání a běžném hovoru.

Co však Křesťanská písma, často nazývaná Nový zákon? Jehovovo jméno je obsaženo ve jménech Ježíš a Jan a ve slově „Halelujah“, ale proč se nevyskytuje častěji? Tuto důležitou otázku rozebírá následující článek.

[Rámeček na straně 5]

Jak se to jméno vyslovuje?

Jelikož se přestalo hebrejské slovo JHVH v náboženství používat, jeho původní výslovnost je neznámá. Někteří učenci dávají přednost výslovnosti „Jahve“.

V různých jazycích se ovšem jména často vyslovují různě. V češtině říkáme prvnímu křesťanovi, který zemřel pro svou víru, Štěpán, ale Francouzi mu říkají Étienne. Ježíš se hebrejsky nazýval Ješua nebo Jehošua, řecky Iesus.

Skutečnost, že Ježíšovo jméno — nebo jméno kterékoli jiné osoby — nevyslovujeme přesně tak, jak se vyslovovalo v původním jazyce, nás nepřiměje, abychom to jméno přestali používat. Prostě je říkáme, tak, jak se vyslovuje v našem jazyce.

Kniha „Pomůcka k porozumění Bible“ říká: „Protože dnes není možno s jistotou určit výslovnost, zdá se, že není důvod zříkat se známé anglické formy ‚Jehova‘ ve prospěch nějaké jiné navrhované výslovnosti . . . V angličtině označuje jméno ‚Jehova‘ pravého Boha a tuto skutečnost dnes zprostředkovává uspokojivěji než kterákoli z navrhovaných náhrad.“ — Str. 885, angl.

Boží jméno v Křesťanských písmech

KDYŽ Ježíš nazval Boha svým Otcem, věděli jeho židovští posluchači, o kom mluví. Viděli Boží jméno napsané v hebrejských biblických svitcích, které měli k dispozici v synagógách. Takový svitek podali Ježíšovi v synagóze jeho domovského města Nazaretu. Přečetl úryvek z Izaiáše, který dvakrát obsahoval Jehovovo jméno. — Luk. 4:16–21.

Ježíšovi raní učedníci viděli napsané Boží jméno také v „Septuagintě“ — v překladu Bible do řečtiny, který raní křesťané používali při vyučování a psaní. Je pravda, že v určité době byl názor, že se v „Septuagintě“ Boží jméno nevyskytovalo, ale nyní se s konečnou platností ví, že toto jméno bylo natolik v úctě, že se tetragrammaton (výraz pro čtyři písmena, jimiž se v hebrejštině zapisuje Boží jméno) opisoval do řeckého textu přímo hebrejskými písmeny.

Ještě ve druhém století psal Aquila Boží jméno hebrejskými písmeny do svého řeckého textu. Ve třetím století napsal Origenes, že „v nejvěrnějších rukopisech se JMÉNO píše hebrejskými znaky“. Ve čtvrtém století napsal překladatel Bible Jeroným: „Až dodnes nacházíme v určitých řeckých svazcích čtyřpísmenné Boží jméno, totiž vyjádřené starobylým písmem.“

Dr. Paul E. Kahle píše: „Nyní víme, že v řeckém textu Bible [„Septuagintě“], pokud jej psali Židé pro Židy, se božské jméno nepřekládalo kyrios [Pán], ale v takových rkp [rukopisech] se zachovával tetragrammaton psaný hebrejskými nebo řeckými znaky.“ — „The Cairo Geniza“, str. 222, 224.

Co to znamená? To znamená, že Ježíšovi posluchači viděli Boží jméno napsané v Písmech, která četli, ať už mluvili hebrejsky nebo řecky. Když tedy citovali z těchto textů, bylo jedině rozumné, že se drželi ustáleného zvyku a do textu svých křesťanských řeckých Písem vkládali čtyři hebrejská písmena Jehovova jména.

George Howard, docent náboženství na Georgijské univerzitě, napsal v časopise „Journal of Biblical Literature“: „Protože v kopiích řecké Bible, které tvořily Písma rané církve, se dosud psal tetragram, je rozumné věřit, že pisatelé N[ového] z[ákona] zachovávali tetragram v biblickém textu, když citovali z Písma.“ — 1977, sv. 96, č. 1, str. 77.

NAHRAZOVÁNÍ BOŽÍHO JMÉNA

Zdá se, že božské jméno bylo později vypuštěno jak ze „Septuaginty“, tak z „Nového zákona“, když již nežidovští křesťané nerozuměli hebrejským písmům. Dr. Kahle tedy píše: „To křesťané sami nahradili tetragrammaton slovem kyrios [Pán], když se již nerozumělo božskému jménu psanému hebrejskými písmeny.“ — „The Cairo Geniza“, str. 224.

Jak závažná ztráta to byla? Profesor Howard říká: „Domnívám se, že odstranění tetragramu zaneslo do myslí raných nežidovských křesťanů zmatek, pokud šlo o vztah mezi ‚Pánem Bohem‘ a ‚Pánem Kristem‘.“ — Str. 63 dříve citovaného článku.

Například Žalm 110:1 říká: „Jehovův výrok k mému Pánu je.“ To je citováno u Matouše 22:44. Později, když bylo vypuštěno Jehovovo jméno, většina novodobých překladů zní: „Řekl Pán Pánu mému.“ Tak se pro členy církví křesťanstva ztratilo zřetelné rozlišení mezi Jehovou („Pán“) a Ježíšem („Pán můj“).

Řídit se příkladem Bible v používání Božího jména má velké výhody: 1. Pomáhá nám to pohlížet na Boha jako na osobu, a ne jen jako na sílu. 2. Pomáhá nám to, abychom se k němu přiblížili. 3. Odstraňuje to zmatek, zostřuje to naše přemýšlení o něm a přibližuje nás to k tomu, co Bible skutečně učí.

To nejvznešenější jméno

„To musíš říci Izraelitům, že tě k nim poslal JEHOVA, Bůh jejich předků, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův. To je mé jméno navždy; to je můj titul v každé generaci.“ — 2. Mojžíšova 3:15, „The New English Bible“.

1. Jakou hodnotu má jméno ve srovnání s jinými slovy, která se dají použít pro určení něčí totožnosti?

KAŽDÝ z nás má jméno. Naše jméno určuje naši osobní totožnost. Když slyšíš jméno někoho, kdo tě silně odpuzuje, vzbudí to v tobě negativní pocity, zatímco jméno toho, koho máš velmi rád, vyvolává příjemné, šťastné myšlenky. Vedle tvého jména mohou stát také jiná slova, která popisují některé zvláštní stránky tvého života. Téže osobě se dá říkat profesor, vedoucí, tatínek nebo dědeček — podle okolností. Každé z těchto slov vyvolá jiné představy o té osobě a poukáže na jinou stránku jejího života. Ale její jméno nám vybaví osobu celou — všechny její rysy, všechno, co o ní víme.

2, 3. Jak mohou slova, která používáme pro označení Boha, ovlivnit naše přemýšlení o něm?

² Platí stejná zásada, když přemýšlíme o Bohu? Je tvůj pohled na stvořitele nějak ovlivněn tím, jak ho nazýváš?

³ Slova „stvořitel“ a „všemohoucí“ upozorňují na určité stránky jeho činnosti. „Hospodin“ poukazuje na jeho autoritu. „Bůh“ ho popisuje jako toho, který má nadlidské vlastnosti a nadlidskou moc. Čtenář francouzských překladů od Segonda a Darbyho, který vidí božské jméno zaměněné slovem l’Éternel (Věčný), bude mít možná trochu jinou představu Boha než čtenář českých Biblí, jejichž překladatelé změnili jméno na „Hospodin“. Jeden náboženský pisatel proto řekl: „Kdybychom zavedli Boží osobní jméno v křesťanském uctívání a teologii, mohlo by to mít překvapující a tvůrčí výsledky.“

4. a) Co můžeme říci o různých slovech, která používáme, když mluvíme o Bohu? b) V jakém rozsahu se jeho jména používá v Písmech?

⁴ Různá slova, která Boha popisují — Pán, všemohoucí, stvořitel — jsou správná. V Bibli se používají. Je však slovo, které Bible používá častěji než kterékoli z nich. Je to Boží osobní JMÉNO a to jméno by nám mělo připomenout všechno, co o jeho nositeli víme. To jméno, které se dnes běžně vyslovuje Jehova nebo Jahve, se v textu biblického originálu vyskytuje daleko častěji než kterékoli jiné slovo, jež označuje Boha. „Souhrnná konkordance Překladu nového světa Svatých písem“ (angl.) potřebuje 43 sloupců, aby uvedla případy, kdy se v Bibli používá slovo „Bůh“ nebo „Boží“, ale na uvedení všech výskytů jména „Jehova“ nebo „Jehovův“ potřebuje 77 sloupců.

5. a) Co nám o Božím jménu říká 2. Mojžíšova 3:15? b) Co můžeme říci o výslovnosti jména „Jehova“?

⁵ Toto jméno nevybrali lidé. Bible říká, že je vybral Bůh a že řekl, aby se používalo. Řekl: „To musíš říci Izraelitům, že tě k nim poslal JEHOVA, Bůh jejich předků, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův. To je mé jméno navždy; to je můj titul v každé generaci.“ (2. Mojž. 3:15, „NE“) Proč tento široce uznávaný moderní překlad používá v tomto textu jméno Jehova? Protože je to obvyklá anglická výslovnost Božího jména, které se mnohotisíckrát objevuje v hebrejském originálu Bible.

6. Jakou jinou výhodu má používání Božího jména?

⁶ Když v Bibli čteme jméno, označující Boha, pomáhá nám to, abychom na něho nemysleli jen jako na sílu, ale jako na osobnost. Pomáhá nám, abychom se k němu přiblížili. Bůh se zdá mnoha lidem vzdálený. Přesto apoštol Pavel prohlásil: „Ve skutečnosti není daleko od nikoho z nás.“ — Sk. 17:27.

TVÁ REAKCE NA JMÉNO

7, 8. Jak reaguješ ty, když slyšíš jméno Jehova? Proč?

⁷ Jak reaguješ, když slyšíš Boží jméno? Vzbuzuje v tobě negativní, nebo příjemné šťastné myšlenky? Jsi naučen reagovat negativně na jméno, pod kterým si přeje být Bůh podle vlastních slov znám, nebo v tobě vyvolává srdečné ocenění, jak by to také podle Bible mělo být?

⁸ Když slyšíme jméno Jehova, měli bychom pomyslet na stvořitele nebe a Země. V hebrejském originálu říká Bible: „Jehova Bůh [Jehovah Elohim] udělal Zemi a nebe.“ Říká také: „A Jehova Bůh přistoupil k vytvoření člověka z prachu půdy a foukl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ (1. Mojž. 2:4, 7) Vděčíme mu tedy za svůj život. To, že tvořil, umožnilo tvou existenci. Ovlivňuje tato skutečnost tvou reakci na Boží jméno?

9. Co by nám ještě mělo připomenout Boží jméno?

⁹ Bůh je nejen stvořitel, ale má i své předsevzetí. Má se za to, že jméno Jehova znamená „Působí, aby se stalo“. On sám působí, aby se stalo vše, co je třeba k jistému splnění jeho předsevzetí a slibů.

10. Co znamenají slova ve 2. Mojžíšově 6:3?

¹⁰ Jehova řekl Mojžíšovi: „Objevoval jsem se Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi jako všemohoucí Bůh, ale pokud jde o mé jméno Jehova, nedal jsem se jim poznat.“ (2. Mojž. 6:3) Znamenalo to, že Abrahám, Izák a Jákob jeho jméno nikdy neslyšeli? Ne, neboť Jehova předtím Mojžíšovi řekl, že je Bohem těchto tří mužů. (2. Mojž. 3:15) A jak ukazuje předchozí článek „Mělo by se toto jméno používat?“ (str. 4), tito věrní služebníci stále používali toto jméno. Mělo však být zjeveno novým způsobem. To, co neznali, byl jeho význam, který měl být odhalen, až lidé uvidí, jak daleko Jehova půjde, aby zajistil splnění svých slibů a předsevzetí.

11. Jak měli Izraelité poznat Jehovu významnějším způsobem než jejich předkové?

¹¹ Jakých předsevzetí? Lidé měli být svědky bázeň vzbuzujících deseti ran. Měli být suchou nohou provedeni Rudým mořem. Za děsivých okolností obdrží u hory Sinaj Zákon. Budou ochraňováni cestou přes „velkou a bázeň vzbuzující pustinu“ a uvedeni do Zaslíbené země. — 5. Mojž. 1:19; 2. Mojž. 6:7, 8; 14:21–25; 19:16–19.

JEHO LÁSKYPLNÉ ČINY

12, 13. Uveď, co nám říká Bible o Jehovových láskyplných činech.

¹² Celý příběh Bible vysvětluje, kdo je stvořitel. Vypráví o jeho věrnosti, přímosti a smyslu pro právo. Bible říká: „Dobrý a přímý je Jehova.“ „Jak velká je . . . jeho dobrota!“ „Skála, dokonalá je jeho činnost, vždyť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ — Žalm 25:8; Zach. 9:17; 5. Mojž. 32:4.

¹³ Bible představuje Jehovu jako krále (Žalm 10:16; Dan. 4:34; 4:31, „KB“), soudce (Žalm 50:6; 98:9), Otce (Iz. 64:8; Mat. 6:6–9), manžela (Iz. 54:5; Jer. 3:14), učitele (Žalm 71:17; 71:18, „KB“; Iz. 50:4; 54:13) a pomocníka (Žalm 30:2; 30:3, „KB“; 115:9–13; 121:2). Jeho jméno by nám mělo připomínat jeho láskyplné činy, to, že zavedl správné zásady a že má právo vyžadovat od svých pozemských dětí poslušnost a oddanost. Písma říkají: „Jehova je známý podle soudu, který vykonal.“ „Jehova střeží všechny, kteří ho milují, ale všechny ničemné vyhladí.“ — Žalm 9:16; 9:17, „KB“; 145:20.

14. a) Jak dali najevo svou důvěru v Jehovu pisatelé a zpěváci žalmů? b) Co o něm ukazují Přísloví?

¹⁴ V celé biblické knize Žalmů se toto jméno objevuje 749krát. Žalmy neboli písně chvály zpívali radostní ctitelé, kteří vzdávali „díky Jehovovu jménu“ v jeruzalémském chrámu. (Žalm 122:1–4) Pisatelé a zpěváci žalmů znali jméno Jehovy (Žalm 9:10; 9:11, „KB“), důvěřovali v jeho jméno (33:21), vzývali jeho jméno (80:18; 80:19, „KB“; 105:1), vzdávali díky jeho svatému jménu (106:47), hledali v jeho jménu pomoc (124:8) a ustavičně jeho jméno chválili (68:4; 68:5, „KB“; 135:3). Jeho jméno nebylo skrývané, ale milované. (Žalm 89:1; 89:2, „KB“; 92:1–5; 92:2–6, „KB“) Jehova nejen vykonal láskyplné činy, které žalmy chválí, ale inspiroval i moudrost, která je zaznamenaná v biblické knize Přísloví. Říká se tam: „Jehova sám totiž dává moudrost; z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.“ (Přísl. 2:6) Pokud na těchto místech tvůj překlad Bible používá slova „PÁN“ nebo „Hospodin“, buď si jistý, že v hebrejském originálu se v každém z nich objevuje Boží jméno.

15. a) Jaké významné události by nám mělo připomínat Boží jméno? b) Co nám podle Daniela 2:20, 21 a 4:17 opatřuje základ pro žehnání Jehovovu jménu?

¹⁵ Toto jméno by nám mělo připomenout historické události, proroctví, zákony a moudrost, které jsou v Bibli. Mělo by nám připomenout ohromující proroctví, jež ukazovalo světový vývoj. Jehova působil, aby se historické události děly tak, že se jeho proroctví plnila na Egyptě, Asýrii, Babylóně, Médo-Persii, Řecku a Římě, a i našem bouřlivém 20. století a ještě dále. — Daniel, kapitoly 2, 7, 8.a

JEŽÍŠ A OTCOVO JMÉNO

16. a) Jak by měl Ježíšův pobyt na zemi ovlivnit naše ocenění pro Otce, Jehovu Boha? b) Jak zejména oznámil Ježíš jméno svého Otce?

¹⁶ Vřelý pocit ocenění, který by v našem srdci mělo vyvolávat Jehovovo jméno, měl by být ještě posílen důležitější skutečností: Jehova zázračně poslal na zem svého „Prvorozeného“, „Slovo“, které se stalo člověkem Ježíšem Kristem. (Žid. 1:6; Jan 1:1–3; Řím. 5:6–8) V modlitbě ke svému nebeskému Otci Ježíš řekl: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa . . . A oznámil jsem jim tvé jméno a oznámím je.“ (Jan 17:6, 26) To neznamenalo, že by jeho následovníci Boží jméno ještě neznali. Jak ukazuje článek „Boží jméno v Křesťanských písmech“ (str. 6), vídali jeho jméno napsané jak v hebrejských svitcích Bible, tak v řeckém překladu Bible, který používali. Ježíšovým učením však Boží jméno nabylo dalšího významu — tak jako díky Jehovovým činům kdysi za Mojžíšových dnů. Ježíš podivuhodně rozšířil naši znalost a ocenění Jehovy, jeho osobnosti a předsevzetí. Poznali jsme Boží jméno mnohem velkolepějším způsobem díky Ježíšovi, který řekl: „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mě poslal.“ Ježíš opatřil výkupné — umožnil přístup k Otci. Proto Ježíš řekl: „Já jsem cesta a pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ — Jan 7:16; 14:6.

17. Jak je používáno Boží jméno v nebesích podle knihy Zjevení?

¹⁷ V biblické knize Zjevení, která zaznamenává Janovo vidění událostí v našich dnech, je Jehovovo jméno dále chváleno. Když je zničen Veliký Babylón, světová říše falešného náboženství, velký zástup v nebi jásavě volá: „Haleluja! Spasení, sláva i moc patří Bohu našemu.“ Pak „těch čtyřiadvacet starců spolu se čtyřmi bytostmi padlo na kolena; klaněli se před Bohem sedícím na trůnu a volali: ‚Amen, haleluja.‘ “ (Zjev. 19:1, 4, „Ekumenický překlad“) Co znamená „halelujah“? Už na straně 3 jsme viděli, že „Jah“ je kratší básnická podoba jména „Jehova“. „Slovník anglického jazyka“ vydavatelství Random House říká, že „Halelujah“ je z hebrejštiny a znamená „Chvalte Jehovu“. Bůh je tedy v nebi uctíván voláním „Chvalte Jehovu!“

PODIVUHODNÁ DÍLA

18. Co lépe oceníme, když budeme vědět, co Jehova udělal „pro své jméno“?

¹⁸ Boží jméno se má používat. Mělo by nám připomínat Boží díla a milující laskavost. Bible nám říká, že tyto velké věci Jehova udělal „pro své jméno, aby učinil svou moc známou“. (Žalm 106:8) Podivuhodná díla, která vykonal „pro své jméno“, neudělal ze sobectví, ale aby nám pomohl ocenit, že on je Bůh, že má právo nám říkat, co máme dělat, a že můžeme mít naprostou důvěru ve splnění jeho slibů. (1. Sam. 12:22) Tak řekl: „Pamatujte na první věci před dávnou dobou, že já jsem ten Božský a že není žádný jiný Bůh ani nikdo jako já; který říkám od začátku konečný výsledek a odedávna věci, které nebyly učiněny; říkám: ‚Moje vlastní rozhodnutí obstojí a učiním všechno, co je mým potěšením‘; . . . Řekl jsem to přece a také to přivodím. Vytvořil jsem to, také to učiním.“ — Iz. 46:9–11.

19. Jaké ujištění pronesl Jozue, pokud jde o spolehlivost Božího slova?

¹⁹ O staletí dříve připomněl Jozue Izraelitům: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Joz. 23:14.

20. Uveď, co Jehovovo jméno připomíná tobě!

²⁰ Je to vše obsaženo ve tvé představě o Jehovovi? Když slyšíš jeho jméno, připomene ti to jeho díla, jeho moc, jeho všemohoucnost, jeho spolehlivost a pravdivost jeho slibů? Spojuješ to jméno s Bohem, který sám působí, že se stává vše, co je zapotřebí, aby se splnila jeho předsevzetí? Myslíš na to, že Jehova poslal na zem Ježíše, aby ospravedlnil Boží jméno, aby nás poučil o svém Otci a opatřil výkupné pro všechny, kteří je budou chtít příjmout? Cítíš též ocenění pro Jehovovy sliby o spravedlivé budoucnosti na očištěné zemi? — 2. Petra 3:13.

21. Jak můžeme mít podobný postoj jako spravedlivý král David?

²¹ Znalost věcí, které Jehova udělal, vede k víře. Víra nás pobízí k činnosti. Používáme jeho jméno, mluvíme o jeho skutcích, ochotně se nabízíme jako jeho služebníci. Těšíme se na splnění jeho velikého a neselhávajícího předsevzetí, že zbaví zemi zla a zřídí pro poslušné lidstvo spravedlivé nové podmínky. Máme-li takovou víru a jednáme-li podle ní, můžeme říci jako spravedlivý král David: „Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu; a ať všechno tělo žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:21.

[Poznámka pod čarou]

Opakování

• Jakou hodnotu má jméno na rozdíl od nějakého jiného slova, které může určovat něčí totožnost?

• Co by nám mělo připomínat jméno Jehova?

• Jak podpořilo Ježíšovo učení naše ocenění pro Jehovovo jméno?

• Jak jsou pro nás prospěšná díla, která Jehova vykonal „pro své jméno“?

[Rámeček na straně 9]

Osoba, jejíž jméno neznáme, zůstává pro nás vždycky víceméně cizím člověkem. Když nás Bůh vyzývá, abychom používali jeho jméno, je to projev božského přátelství.

Bylo „Slovo“ Bohem?

LIDÉ, kteří věří, že Bůh je trojjediný a že Ježíš je Bůh, uvádějí jako důkaz této víry Jana 1:1 a Jana 20:28.

V mnoha překladech zní Jan 1:1: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Svědomití překladatelé ovšem uznali, že je v textu mezi dvojím použitím slova „Bůh“ rozdíl.

„The New English Bible“ říká: „Co byl Bůh, to bylo Slovo.“ „Today’s English Version“ říká: „Byl stejný jako Bůh.“ „An American Translation“ říká: „Slovo bylo božské.“

Proč neřeknou tyto překlady prostě, že Slovo „byl Bůh“? Protože v řeckém originálu není použito „Bůh“ ve druhém případě stejným způsobem jako v případě prvním. Před prvním použitím slova Bůh stojí určitý člen „ho“, ale před druhým ne. „The Anchor Bible“ tedy