„Klíče“ nejvyšší vlády předány k použití

„Dám ti klíče nebeského království a cokoli bys svázal na zemi, bude věc svázána v nebesích, a cokoli bys rozvázal na zemi, bude věc rozvázána v nebesích.“ — Matouš 16:19.

1, 2. a) Kdo byl podle římské mytologie hlavním vrátným v nebesích? b) Co se dá z historického hlediska říci o Ježíši Kristu jako držiteli klíče?

JE nahoře v nebesích nějaký vrátný nebo klíčník? Ve starověké římské mytologii byl Janus, bůh bohů, nejvyšším vrátným v nebi i na zemi. Jeho chrám stále stojí na severní straně římského Fora, blízko kurie, ale Janus již dnes není uctíván. Ale jak je to s historickou osobností, Ježíšem Kristem, nyní oslaveným v nebi po pravici pravého „Boha bohů“ Jehovy? (5. Mojž. 10:17) Když oslavený Ježíš diktoval v roce 96 n. l. dopis, který měl být poslán sboru ve Filadelfii v Malé Asii, řekl apoštolu Janovi:

² „A andělu sboru ve Filadelfii piš: Tak říká ten, který je svatý, který je pravý, který má Davidův klíč, který otevírá tak, že nikdo nezavře, a zavírá tak, že nikdo neotevře: ‚Znám tvé skutky — hle, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít — a vím, že máš málo síly a že jsi zachoval mé slovo a neprokázal ses jako falešný vůči mému jménu.‘ “ — Zjev. 3:7, 8.

3. a) Jak byl Ježíš Kristus příbuzný s Davidem? b) Proč dal Jehova Ježíši Kristu „Davidův klíč“ a jak jej Ježíš používá?

³ Počítáno od Davida, prvního židovského krále v Jeruzalémě, je Ježíš Kristus čtyřicátý třetí v královské linii potomků tohoto slavného krále. Ježíšem Kristem tato královská linie končí, protože se stal stálým dědicem Davidova království. (Luk. 3:23–31) Proto Jehova Bůh dal svému oslavenému Synu „Davidův klíč“. Davidovo království bylo předobraznou teokracií, předobrazným Božím královstvím. (1. Par. 29:23; 2. Par. 13:5, 8) V rukou oslaveného Davidova potomka Ježíše Krista se toto království stalo skutečným, protiobrazným Božím královstvím. Jako právoplatný držitel „Davidova klíče“ otevírá nebo zavírá lidem na zemi přednosti a příležitosti, pokud jde o Boží království.

4, 5. Jaké přednosti svěřil Ježíš Kristus věrnému Petrovi blízko Cesareje Filipovy?

⁴ Ježíš jednou řekl svému věrnému apoštolovi Šimonu Petrovi, když se připravoval otevřít mu přednosti služby: „Ty jsi Petr [řecky: Petros; latinsky: Petrus], a na tom skalním masivu [řecky: tautei tei petrai; latinsky: hanc–petram] postavím svůj sbor a brány hádesu jej nepřemohou. Dám ti klíče nebeského království a cokoli bys svázal na zemi, bude věc svázaná v nebesích, a cokoli bys rozvázal na zemi, bude věc rozvázaná v nebesích.“ — Mat. 16:18, 19.

⁵ Ježíš pronesl tato historická slova nějaký čas po pasach roku 32 n. l. v okolí Cesareje Filipovy, blízko řeky Jordánu. — Mat. 16:13–17.

KDY BYLY PŘEDÁNY A POUŽITY

6. Jakého druhu byly tyto „klíče nebeského království“ a co představovaly?

⁶ Stejně jako „Davidův klíč“, ani „klíče nebeského království“ nebyly doslovné, hmotné klíče pozemského domu. Byly to duchovní klíče; byla to přednost, čest, pověření a autorita zahájit neboli otevřít jakýsi program informací, poučování a osobního zprostředkování s ohledem na nebeské království. Tak mohli lidé, kteří na prvním místě hledali nebeské království, mít užitek z opatření, které Bůh učinil skrze Ježíše Krista, dědice nebeského království. Vstoupili tudíž někam, co jim dříve nebylo otevřeno.

7. Jaké základní podmínky pro vstup do Božího nebeského království objasnil Ježíš o něco dříve Nikodémovi v Jeruzalémě?

⁷ O dva roky dříve Ježíš v Jeruzalémě objasnil jednomu židovskému předákovi, farizeovi Nikodémovi, určité základní podmínky, které věřící musí splnit, aby získal přístup do Božího nebeského království. Ježíš řekl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ Znamená to ‚znovu se narodit‘ z téže lidské matky? Ne, Ježíš řekl Nikodémovi: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch.“ — Jan 3:1–6.

8. Bylo by logické, aby ten, kdo ještě nebyl pokřtěným, duchem zplozeným křesťanem, vlastnil a používal tyto „klíče“? Jaký pro to máme příklad?

⁸ Mohl tedy člověk, který se ještě sám nenarodil „z vody a ducha“ — ještě nebyl pokřtěným, duchem zplozeným křesťanem — vlastnit a užívat „klíče“, aby druhým otevřel vstup do Božího nebeského království? To by bylo stěží logické. Z tohoto důvodu nebyly „klíče nebeského království“ předány Janovi, ačkoli pokřtil Ježíše a byl první, kdo kázal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ — Mat. 3:1, 2.

9. Jak víme, zda byl Petr zplozen duchem, když použil první „klíč“? Jak to bylo s obřezaným etiopským proselytou, o němž je zmínka ve Skutcích 8:27, 28?

⁹ Byl již tedy apoštol Petr zplozený duchem, když mu dal Ježíš Kristus k použití první z „klíčů“? Ano, protože Jehova Bůh použil v den letnic roku 33 n. l. oslaveného Ježíše, aby pokřtil svatým duchem 120 učedníků, včetně Petra, kteří čekali v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Teprve když byl Petr takto zplozen Božím duchem, povstal, aby mluvil k více než 3 000 Židům a obřezaným proselytům, kteří se shromáždili, aby byli svědky toho, jak se začíná splňovat proroctví u Joela 2:28, 29.Jestliže byl obřezaný etiopský proselyta, o němž je zmínka ve Skutcích 8:27, 28, mezi „uctivými muži“, kteří v den letnic byli v Jeruzalémě, nevyšel zřejmě z chrámu, aby Petra slyšel. (Sk. 2:1–12) Dostal však svou příležitost později.

10. Kdy a jak použil Petr první z „klíčů“?

¹⁰ Petr zpříma řekl těmto tisícům pozorovatelů, že se jako náboženská obec dopustili zločinu, když před 52 dny přibili na kůl Ježíše Krista. Pak se tito „uctiví muži“, plni špatného svědomí, zeptali: „Muži, bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha. Zaslíbení totiž patří vám a vašim dětem a všem těm vzdáleným, kolik by jich Jehova, náš Bůh, povolal k sobě.“ Petr pokračoval. „A mnoha jinými slovy důkladně svědčil a neustále je nabádal a říkal: ‚Zachraňte se z této pokřivené generace.‘ “ (Sk. 2:14–40) Tak použil duchem zplozený Petr první z „klíčů“.

11. Jak se tisíce Petrových posluchačů „znovu narodilo“ neboli „narodilo z vody a ducha“?

¹¹ Prošli někteří z těchto přirozených Židů nově otevřenou vstupní bránou jako Židé, jejichž předkům učinil Jehova Bůh zaslíbení u Joela 2:28, 29? Skutky 2:41, 42 odpovídají: „Proto ti, kteří jeho [Petrovo] slovo srdečně přijali, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší. A dále se věnovali apoštolskému učení a vzájemnému společenství, přijímání jídel a modlitbám.“ Tím, že byli pokřtěni ve vodě ve jménu Ježíše Krista a pak obdrželi velkorysý dar svatého ducha, byli ‚znovu narozeni‘, zrozeni „z vody a ducha“. — Jan 3:3, 5.

NA KOHO BYL POUŽIT DRUHÝ KLÍČ

12, 13. a) Jestliže by Petr měl použít pouze jeden klíč, co by to znamenalo? b) Co však o tom Ježíš řekl svým učedníkům před svým vystoupením do nebe?

¹² Petrovi nebyl slíben jen jeden klíč, ale „klíče nebeského království“. To znamenalo nejméně dva klíče. Kdy tedy obdržel druhý klíč a kdo měl z toho prospěch? Jestliže by Petr použil jen jeden klíč, pak by třídu 144 000 tvořili pouze přirození Židé a obřezaní židovští proselyté; pouze ty by Ježíš Kristus postavil na sobě jako na skalním masivu, aby byli jeho úplným, duchem zplozeným sborem. (Mat. 16:18; Zjev. 7:4–8; 14:1–3) Byla však nebeská záchrana omezena pouze na ty, kteří byli povoláni tím, že Petr použil klíče v den letnic? Co řekl Ježíš, než vystoupil na nebesa ve čtyřicátém dni po svém vzkříšení? Tehdy řekl v blízkosti Jeruzaléma svým učedníkům:

¹³ „Tak je psáno, že Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, a na základě jeho jména bude ve všech národech — počínaje od Jeruzaléma — kázáno pokání k odpuštění hříchů, a vy máte být toho svědky. Hleďte, sesílám na vás to, co je slíbeno mým Otcem [u Joela 2:28, 29]. Vy však setrvávejte v městě, dokud nebudete oděni mocí shora.“ — Luk. 24:46–49.

14, 15. Jaký rozdíl učinil Ježíš podle Skutků 1:8, když mluvil o tom, že bude kázáno pokání „ve všech národech“?

¹⁴ Avšak podle Skutků 1:8 zašel Ježíš do větších podrobností, než jen že má být postupně kázáno pokání na základě jeho jména „ve všech národech“. Říká tam: „Ale přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenější části země.“

¹⁵ Ježíš zde odděluje Samaří od „celé Judeje“. Proto již po celou svou pozemskou službu rozlišoval mezi obřezanými přirozenými Židy a obřezanými Samaritány.

16. Jak se stalo, že Ježíš na své zpáteční cestě do Galileje strávil dva dny s obyvateli samařského města Sychar?

¹⁶ Po pasach roku 30 n. l. , v prvním roce své veřejné činnosti, musel projít Samařím na cestě z Judeje do Galileje. V té souvislosti se dozvídáme, že „Židé se. . . nestýkají se Samaritány“. (Jan 4:9) Ale u Jákobova pramene v blízkosti města Sychar mluvil Ježíš se samařskou ženou. Byla vlastně prvním člověkem, kterému Ježíš svěřil, že je Mesiášem neboli Kristem. Bylo to snad proto, že nebyla Židovkou? (Mat. 16:20) Kromě toho on i jeho apoštolové zůstali na pozvání Samaritánů ze Sychar po dva dny v jejich městě a mluvili s nimi. Mnozí uvěřili a řekli samařské ženě, která jim svědčila: „Nevěříme již na podkladě tvé řeči, neboť sami slyšíme a víme, že tento muž je jistě zachráncem světa.“ — Jan 4:39–43.

17. Jaký postoj zaujal Ježíš k věřícím Samaritánům a křtu ve vodě?

¹⁷ Ale i potom Ježíš dále rozlišoval mezi Židy a Samaritány, přestože někteří Samaritáni v něj uvěřili. Vyzýval Ježíš někoho z těchto věřících Samaritánů, aby se dal pokřtít ve vodě Janovým křtem? Ne! To bylo významné, poněvadž bezprostředně před zprávou o Ježíšově návštěvě v samařském Sychar, je psáno: „Když Pán poznal, že farizeové slyšeli, že Ježíš činí a křtí více učedníků než Jan — ačkoli Ježíš sám ve skutečnosti nekřtil, ale jeho učedníci —, opustil Judeu a odebral se opět do Galileje. Ale musel projít Samařím. Přišel tedy k samařskému městu nazvanému Sychar, poblíž pole, které dal Jákob svému synu Josefovi. Vskutku, byl tam Jákobův pramen.“ — Jan 4:1–6.

18. Jaký postoj zaujali samařští obyvatelé, když Ježíš o dva roky později procházel Samařím na cestě do Jeruzaléma?

¹⁸ Vyvíjely se pro Ježíše věci tak příznivě o dvě léta později? Šel se svými učedníky opačným směrem, aby se účastnil židovského svátku stánků v Jeruzalémě. Ježíšovi poslové „šli svou cestou a vstoupili do samařské vesnice, aby pro něj učinili přípravy; ale nepřijali ho, protože byl rozhodnut jít [kam?] do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: ‚Pane, chceš, abychom svolali oheň s nebe, aby je zničil?‘ Ale on se obrátil a přísně je napomenul. Šli tedy do jiné vesnice.“ (Luk. 9:51–56) Kdyby se byl Ježíš přizpůsobil prudké povaze Jakuba a Jana, bylo by to Samaritány naplnilo předsudkem vůči křesťanství.

19. a) Když Ježíš poslal 12 apoštolů po dvojicích, jaké jim dal poučení o Samaří? b) Jaký postoj měli všeobecně Židé k Samaritánům podle Jana 8:47, 48?

¹⁹ O rok dříve, před pasach roku 32 n. l. , když Ježíš poslal apoštoly, aby kázali ve dvojicích, řekl jim: „Nevcházejte na cestu národů a nevstupujte do samařského města; ale místo toho choďte stále ke ztraceným ovcím izraelského domu. Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ (Mat. 10:5–7; Luk. 9:1–6) O měsíce později, po svátku stánků v roce 32 n. l. , vyslal Ježíš 70 evangelistů a dal jim poučení podobná těm, která dal 12 apoštolům. Vesnice a města, kde kázali Boží království, byly pravděpodobně v Judeji, ne v Samaří. (Luk. 10:1–24) Nepodali žádnou zprávu, že by navštívili samařská města. Chodili „ke ztraceným ovcím izraelského domu“. Proč? Protože těmto evangelistům nebyla dána větší autorita než apoštolům. Všeobecný postoj Židů k Samaritánům se projevil, když Ježíš řekl nevěřícím Židům, že nejsou z Boha, a oni odsekli: „Jsi Samaritán a máš démona.“ — Jan 8:47, 48.

20. Proč Samaritáni neměli užitek z Petrova použití prvního z „klíčů království“ o letnicích v Jeruzalémě a jaká tedy vzniká otázka?

²⁰ Ježíš dělal rozdíl mezi Židy a Samaritány, když řekl samařské ženě: „Uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, protože záchrana je z Židů.“ (Jan 4:22) Ježíš označil Samaritána jako „muže z jiného národa“ nebo doslovněji „jiné rasy“. (Luk. 17:16–18; viz čtení slovo za slovem „Meziřádkového překladu Království“.)a Samaritáni, kteří prováděli uctívání na hoře Gerazim, nebyli o letnicích roku 33 n. l. v Jeruzalémě. Proto neměli užitek z Petrova použití prvního z „klíčů nebeského království“. (Sk. 2:5–11) Kdy tedy věnovalo 12 apoštolů pozornost Samaří po tom, co byl v Jeruzalémě vylit svatý duch a kdy se mohli začít podílet na tom, co Ježíš předpověděl ve Skutcích 1:8?

21. Jak se dostal evangelista Filip do Samaří a proč jeho přítomnost přinesla mnoho radosti?

²¹ Po letnicích se křesťanskému sboru v Jeruzalémě událo mnoho věcí. Pronásledování, které následovalo po Štěpánově umučení, rozprášilo z Jeruzaléma všechny členy sboru kromě 12 apoštolů. (Sk. 8:1–5) To nebylo pro apoštolské příkazy nebo rady, ale kvůli pronásledování, protože Filip, Štěpánův spolupracovník a jiní židovští křesťané uprchli na sever do okolí Samaří. (Sk. 6:1–6; 21:8) A tam Filip, který byl Božím duchem obdařen darem zázraků, kázal dobré poselství o vzkříšeném a oslaveném Ježíši Kristu a vykonal mnoho zázračných uzdravení. „Tak nastala v tom městě velká radost.“ — Sk. 8:8.

22. Jaká otázka vzniká vzhledem k tomu, že mnozí samařští muži a ženy byli Filipovýma rukama pokřtěni?

²² K čemu to vedlo? „Ale když uvěřili Filipovi, který oznamoval dobré poselství o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.“ To učinil i jistý kouzelník jménem Šimon, který „pěstoval magická umění a ohromoval samařský národ“. (Sk. 8:9, 12, 13) Nyní vzniká otázka: Narodili se tito věřící Samaritáni „z vody a ducha“? Ano, vodou pokřtěni byli, ale co duchem? Jestliže po křtu ve vodě byli zplozeni duchem, pak to byl Filip, který otevřel cestu této nové skupině, Samaritánům, do „nebeského království“. Ale učinil to skutečně, ačkoli nebyl jedním ze dvanácti apoštolů? Co ukazuje inspirovaná zpráva?

23. Proč není žádná zpráva o tom, že by Filip sliboval svatého ducha samařským žadatelům o křest v Ježíšově jménu?

²³ Filip nebyl jedním z apoštolů, kterým Ježíš řekl: „Cokoli byste svázali na zemi, budou věci svázané v nebi, a cokoli byste rozvázali na zemi, budou věci rozvázané v nebi.“ (Mat. 18:18; 16:19; 10:2–4; Jan 1:43–48) O Filipovi není také řečeno, že by sliboval Samaritánům při jejich křtu ve vodě dar svatého ducha. Nebyl pověřen, aby řekl to, co řekl Petr Židům o letnicích: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ — Sk. 2:38.

24. a) Byli Samaritáni pod mojžíšovskou smlouvou Zákona, i když byli obřezaní a slavili svátky určené v Mojžíšových knihách? b) Byli po křtu ve vodě v Ježíšově jménu ihned „narozeni z vody a ducha“?

²⁴ Samaritáni nebyli ve smlouvě Zákona, kterou Mojžíš zprostředkoval Izraelitům na Sinaji, i když Samaritáni považovali pět Mojžíšových knih, Pentateuch, za Boží slovo a slavili pasach a letnice na hoře Gerazim v samařském kraji. (2. Král. 17:29, 30; Jan 4:19, 20) A tak obřezání na těle z nich samo o sobě nedělalo židovské proselyty. Samaritáni neměli spoluúčast na Ježíšově smrti na kůlu, a proto nemuseli být pokřtěni ve vodě na Boží odpuštění tak velikého hříchu, pro nějž mělo být činěno pokání. Samaritáni však byli Filipem pokřtěni ve jménu Ježíše Krista jako Mesiáše (Krista) a „zachránce světa“. (Jan 4:25, 26, 28, 29, 42) Narodili se tím „z vody a ducha“? Ne, protože svatého ducha neobdrželi

25. Jak ukazují Skutky 8:14–17, proč pokřtění Samaritáni nebyli až do té doby narozeni z vody a ducha?

²⁵ Proč ne? Skutky 8:14–17 nám říkají: „Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, vyslali k nim Petra a Jana. Ti šli a modlili se za ně, aby dostali svatého ducha. Ještě na žádného z nich totiž nepadl, ale byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Potom [Petr a Jan jako apoštolové] na ně vkládali ruce, a [pokřtění Samaritáni] začali přijímat svatého ducha.“ To ovšem neznamená, že obdrželi pouze zázračné duchovní dary.

26. Pro jakou přednost se tím pokřtění Samaritáni stali způsobilí a co použil Petr v Janově přítomnosti?

²⁶ Teprve nyní se pokřtění Samaritáni „narodili“ z ducha a vody a byli způsobilí vstoupit do Božího nebeského království. (Jan 3:5) Činnost ducha zde byla podobná jako při jedné pozdější příležitosti, jak je zaznamenáno ve Skutcích 10:44–46 a 11:15–17. Tak apoštol Petr použil ve prospěch věřících pokřtěných Samaritánů druhý z „klíčů nebeského království“. Je pravda, že tam byl s Petrem apoštol Jan, ale v den letnic bylo také s klíčníkem Petrem jedenáct ostatních apoštolů. — Viz též Mat. 18:1, 18.

27. Jak ukazují Skutky 8:18–23, že se Petr ujal vedení, když jednal s bývalým kouzelníkem Šimonem?

²⁷ Petrovo prvořadé postavení je zdůrazněno tím, co nám dále říkají Skutky 8:18–23: „Když nyní Šimon [kouzelník] viděl, že duch byl dán vkládáním rukou apoštolů, nabídl jim peníze a řekl: ‚Dejte mi také tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, obdržel svatého ducha.‘ Ale Petr mu řekl: ‚Ať tvé stříbro zahyne s tebou, protože sis myslel, že si penězi přivlastníš velkorysý Boží dar. Nemáš v této záležitosti ani účast, ani podíl, neboť tvé srdce není v Božích očích přímé. Čiň tedy pokání za svou nízkost a úpěnlivě pros Jehovu, aby ti odpustil úskok tvého srdce, je-li to možné. Vidím totiž, že jsi jedovatá žluč a pouto nespravedlnosti.‘ “ To naznačuje, že se při této příležitosti Petr ujal vedení jako Kristův hlavní zástupce. Mluvil jako ten, komu byly svěřeny klíče království.

28. Komu tehdy byla dále otevřena příležitost království a kde začali uctívat duchem zplození Samaritáni?

²⁸ Od té doby byla dána v samařském kraji stejná příležitost i jiným. Skutky 8:25 říkají: „Proto když [Petr a Jan] vydali důkladné svědectví a domluvili Jehovovo slovo, vrátili se do Jeruzaléma, šli a oznamovali dobré poselství mnoha samařským vesnicím.“ Nyní pokřtění, duchem pomazaní Samaritáni začali uctívat svého nebeského Otce Jehovu, a to nikoli na hoře Gerazim nebo v Jeruzalémě, ale v jeho velkém duchovním chrámu. — Jan 4:21.b

29. Co se stalo duchem zplozenému sboru v Judeji, Galileji a Samaří po Saulově obrácení ke křesťanství? Kde se Filip usadil?

²⁹ Filip a ostatní židovští křesťané byli nuceni uprchnout do Samaří pro pronásledování, které způsobil farizeus Saul z Tarsu. Avšak když byl sám Saul obrácen na křesťanství, okolnosti palestinského sboru se změnily. Podle Skutků 9:31 „sbor po celé Judeji, Galileji a Samaří skutečně vstoupil do pokojného období a byl budován; a protože jednal z bázně před Jehovou a byl potěšován svatým duchem, stále se počtem množil“. Filip se nakonec usadil v přístavním městě Cesareji, kde měl hlavní stan římský místodržitel provincie Judeje a kde byl umístěn tak zvaný italský oddíl. — Sk. 8:40; 21:8; 10:1; 23:23–35.

„Klíče království“ a „velký zástup“

1. Jaké vznikají otázky vzhledem k tomu, zda Filip žil v roce 36 n. l. v Cesareji?

ROKU 36 n. l. se stala v Cesareji na východním pobřeží Středozemního moře význačná událost křesťanských dějin. Nevíme jistě, zda tam tehdy žil evangelista Filip. Jestliže však ano, proč nebyl použit ve spojitosti s jistým důstojníkem tak zvaného italského oddílu, který tam měl posádku? Filip předešel apoštola Petra v křesťanské činnosti v Samaří, tak proč ne nyní v Cesareji v roce 36 n. l.? Inspirované Písmo nám dává odpověď.

2. Kdy byla zrušena mojžíšovská smlouva Zákona a jak dlouho pokračovala přednostní péče věnovaná obřezaným Židům?

² Smlouva Zákona, kterou zprostředkoval Mojžíš mezi Jehovou Bohem a Izraelem na hoře Sinaj v Arábii, byla zrušena na základě smrti Ježíše Krista, potomka Abraháma a krále Davida. To bylo tři a půl roku po Ježíšově křtu ve vodě a pomazání duchem v roce 29 n. l. Přesto Jehova dále poskytoval přednostní péči přirozeným Židům a Samaritánům, a to během období tří a půl let, aby splnil proroctví u Daniela 9:24–27a. Tento „týden“ neboli období sedmi let končilo v sedmém lunárním měsíci (tišri) roku 36 n. l. Od té doby měli být Izraelité pocházející od Abraháma postaveni duchovně na roveň lidem z nežidovských národů, neobřezaným pohanům. Pak skončilo přednostní postavení Židů u Abrahámova Boha! Jak se to v roce 36 n. l. projevilo?

3. a) Kde byl v té době apoštol Petr a proč? b) Proč byl Petr kritizován obřezanými židovskými křesťany v Jeruzalémě pro své neobvyklé jednání?

³ V té době přišel Petr na výslovnou žádost místního křesťanského sboru do přístavního města Joppe a vzkřísil z mrtvých dobročinnou židovskou křesťanku Dorkas. Zůstal tam několik dnů u koželuha Šimona. (Sk. 9:36–43) Tehdy byl neobřezaný pohan nežádoucím společníkem Žida, asi stejně tak jako člověk vyloučený ze sboru Božího lidu. (Mat. 18:17) Až do té doby tedy židovský křesťan Petr nikdy dobrovolně nevstoupil do domu neobřezaného pohana. (Tak tomu bylo nepochybně i s evangelistou Filipem.) Když tudíž později obřezaní židovští křesťané v Jeruzalémě slyšeli, že Petr vstoupil do pohanského domu, kritizovali jej a říkali, „že vstoupil do domu lidí, kteří nebyli obřezáni, a jedl s nimi“. — Sk. 11:3.

4. Jak židovský křesťan apoštol Petr vyjádřil své pocity, když vstoupil do pohanského domu v Cesareji?

⁴ I Petr, ačkoli byl křesťanským apoštolem již po léta, řekl hlavě domácnosti, do jejíhož domu v Cesareji se zdráhal vstoupit: „Dobře víte, že je pro Žida nezákonné, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiné rasy.“ (Sk. 10:28) Pohanské rasy byly považovány za poskvrněné neboli nečisté.

5, 6. Jakou skutečností obhajoval Petr své kritizované chování v Cesareji?

⁵ Aby se Petr obhájil, musel apoštolům a jiným obřezaným židovským křesťanům v Jeruzalémě vysvětlit určitou skutečnost. Co to bylo? Petr totiž neučinil tento skutek z vlastní vůle. Jednal v poslušnosti vůči Jehovovi Bohu.

⁶ Když byl Petr v domě koželuha Šimona v Joppe, dostal od Boha vidění, které mu ukázalo, že to, co Bůh nyní očistil, nemá Petr nazývat nečistým. Nato přišli do domu tři muži, kteří byli posláni italským centurionem Korneliem z Cesareje a ptali se po Petrovi. Bůh nyní řekl tomuto židovsko–křesťanskému apoštolovi, aby šel s nimi, „a vůbec nepochybuj, protože jsem je poslal“. Šest obřezaných židovských křesťanů ze sboru v Joppe šlo s Petrem po pobřeží do Cesareje. Příštího dne, když vstoupili do domu pohanského centuriona Kornelia, vysvětlil jim Kornelius, že se mu zjevil Boží anděl a řekl mu, aby poslal pro Petra do Joppe, a ten že „bude s tebou mluvit o tom, jak můžeš být zachráněn ty a celá tvoje domácnost“. — Sk. 10:1–33; 11:14.

7. Kam až došel Petr ve své řeči k pohanům v domě italského centuriona Kornelia?

⁷ Petr netušil, co se stane, a proto vyprávěl o pozemské službě Ježíše Krista, o jeho smrti a vzkříšení z mrtvých Boží všemocnou silou. Ve své řeči Petr nakonec prohlásil: „On je ten, kterého Bůh pověřil, aby byl soudcem živých a mrtvých. O něm svědčí všichni proroci, že každý, kdo v něj věří, získává odpuštění hříchů prostřednictvím jeho jména.“ — Sk. 10:42, 43.

8. Jak prokázal Bůh během Petrovy řeči, že nyní přijímá neobřezané věřící pohany do duchem zplozeného sboru?

⁸ V tom okamžiku podal Jehova důkaz, že nyní přijímá věřící pohany — i když neobřezané — do sboru duchem zplozených křesťanů, protože čteme: „Zatímco Petr ještě mluvil o těch věcech, svatý duch padl na všechny, kteří slyšeli to slovo. A věrní, kteří přišli s Petrem a byli z obřezaných, žasli, protože velkorysý dar svatého ducha byl vyléván také na lidi z národů. Slyšeli je totiž mluvit jazyky a oslavovat Boha.“ — Sk. 10:44–46.

9. Jak popisoval Petr ve své zprávě v Jeruzalémě činnost svatého ducha v Cesareji a s čím to srovnal?

⁹ Když Petr o tom později podával zprávu v Jeruzalémě, řekl: „Ale když jsem začal mluvit, padl na ně svatý duch jako na počátku [o letnicích 33 n. l.] také na nás. Nato jsem si vzpomněl na Pánův výrok, jak říkával: ‚Jan, ten křtil vodou, ale vy budete pokřtěni ve svatém duchu.‘ Jestliže tedy Bůh dal stejný velkorysý dar jim, jako dal i nám, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše, kdo jsem byl já, abych mohl bránit Bohu?“ — Sk. 11:15–17.

10. Co nyní přikázal Petr učinit s neobřezanými pohany a proč?

¹⁰ Co tedy Petr v té chvíli učinil? „Potom Petr odpověděl: ‚Může někdo [z šesti židovských křesťanů, kteří doprovázeli Petra] zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali svatého ducha právě jako my [obřezaní židovští křesťané]?‘ Nato jim přikázal, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista.“ — Sk. 10:46–48.

11. a) V jaké úloze mohli od té doby jednat duchem zplození pohanští věřící? Proč? b) Co stejného učinil svatý duch při třech příležitostech vzhledem ke třem různým skupinám?

¹¹ Tak „Bůh poprvé obrátil svou pozornost k [neobřezaným] národům, aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Sk. 15:14) Při této příležitosti — v domě neobřezaného centuriona Kornelia v Cesareji — použil Petr další z „klíčů nebeského království“, třetí klíč. Od té doby mohli být duchem pomazaní Ježíšovi učedníci Ježíšovými svědky „až do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8) To, co Bůh otevřel prostřednictvím držitele klíčů Petra, zůstalo otevřeno pro celosvětové svědectví. V souladu s tím Boží svatý duch „padl“ (řecky: epipípto) na tři různé třídy věřících: 1. na 120 pokřtěných učedníků a potom na 3 000 obrácených Židů v Jeruzalémě o letnicích 33 n. l.; 2. na pokřtěné Samaritány, ale teprve po příchodu a službě apoštolů Petra a Jana; a 3. na věřící pohany shromážděné v Korneliově domě v Cesareji v roce 36 n. l. — Sk. 1:15; 2:1–4, 38, 41; 8:15–17; 10:44, 45; 11:15, 16.

OTEVÍRÁ SE CESTA „VELKÉMU ZÁSTUPU“

12. Jakou třídu od té doby Jehova vybíral a z koho?

¹² Od té doby po staletí Jehova vybíral „lid pro své jméno“ z obřezaných Židů, obřezaných Samaritánů a neobřezaných pohanů. (Amos 9:12) Tento lid pro Jehovovo jméno měl mít přesně 144 000 členů, kteří měli být spojeni s Ježíšem v jeho nebeském království. — Zjev. 7:4–8; 14:1–3.

13. Co ukazoval „Pokrm pro přemýšlející křesťany“ a „Božský plán věků“ o různých podstatách a záchraně?

¹³ V září 1881 vydala Společnost Strážná věž publikaci „Pokrm pro přemýšlející křesťany“. Později, v roce 1886, byla vydána kniha „Božský plán věků“. Tyto dvě publikace ukazovaly, že duchovní podstata a lidská neboli pozemská podstata jsou oddělané a odlišné. Proto záchrana duchem zplozeného sboru 144 000 v nebesích se má lišit od záchrany vykoupeného lidstva pro život na rajské zemi. A přesto výkupní oběť Ježíše Krista má být základem pro oba druhy záchrany.

14. Co zdůraznila veřejná přednáška pořádaná v Los Angeles v Kalifornii v neděli 24. února 1918?

¹⁴ 24. února 1918, za první světové války, promluvil veřejně v Los Angeles v Kalifornii J. F. Rutherford, prezident Biblické. a traktátní společnosti Strážná věž. Jeho přednáška měla název: „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“. Po první světové válce byla tato ohromující přednáška vydána v knižní formě. Tento výklad zdůraznil, že budou na zemi k spravedlnosti naklonění lidé, kteří budou ušetřeni naživu v přicházejícím dnu Božího hněvu. Přežijí do nového světa a budou mít příležitost nikdy nezemřít na zemi přeměněné v ráj.

15. Co vysvětlil v roce 1923 v Los Angeles proslov o Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech?

¹⁵ V roce 1923 byl opět v Los Angeles pořádán sjezd a prezident Společnosti mluvil o Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech. Písmem dokazoval, že symbolické „ovce“ tohoto podobenství jsou ti, kteří nyní, během „času konce“, prokazují různým způsobem dobro Ježíšovým duchovním neboli „znovu narozeným“ bratrům. Za odměnu mají být takoví činitelé dobra zachováni v přicházející armageddonské bitvě, a oslavený „Syn člověka“, nebeský král Ježíš Kristus, je uvede do pozemské oblasti svého tisíciletého království. (Mat. 25:31–46) To osvětlilo pozemské naděje mnoha lidem podobným ovcím, kteří činili dobro Kristovým „bratrům“, jako by to dělali přímo jemu.

16, 17. Proč to nebylo nic běžného, když o 12 let později vyvrcholil vývoj biblického porozumění?

¹⁶ Avšak vývoj tohoto postupujícího biblického porozumění vyvrcholil o 12 let později. V lidských dějinách to nebylo nic běžného. Již šestý rok trvala velká hospodářská krize. Římsko–katolický „Svatý rok“ 1933 nepřinesl zaslíbený „mír a blahobyt“. Pro srážky s etiopským císařstvím připravovala fašistická Itálie válku, a 3. října 1935 vtrhla italská vojska do císařství. Adolf Hitler byl již třetí rok diktátorem v Německu a krutě pronásledoval svědky Jehovovy. 4. října 1934 byl varován stovkami telegramů z celého světa, že Jehova zničí jeho i jeho nacistickou stranu, nepřestane-li s pronásledováním. Avšak Hitler tvrdohlavě rozhodl vyhladit toto „plemeno“ nepolitických křesťanů z německé říše.

¹⁷ Během roku 1935 měl americký prezident Franklin D. Roosevelt těžkosti s institucí, kterou založil, s NRA (National Recovery Administration [Správa národní obrody]), a jeho vláda ustupovala tlaku Katolické akce. Sovětský svaz byl ovládán „silným mužem“ Josefem Stalinem. Japonské císařství, jako agresivní odpůrce komunismu, se stalo součástí neblahého „trojspolku“ s fašistickou Itálií a nacistickým Německem, a společně vytvořily mocnosti Osy. Druhá světová válka byla v dohledu!

18. Kde pořádali svědkové Jehovovi sjezd na jaře 1935 a co bylo námětem veřejné přednášky?

¹⁸ Ačkoli v roce 1935 byly vládní záležitosti na celém světě kritické, ukázalo se, že to byla výjimečně vzrušující doba pro svědky Jehovovy. Od 30. května do 3. června pořádali sjezd ve Washingtonu, sídle americké vlády. Veřejná přednáška v neděli 2. června měla název „Vláda“ a byla vysílána do Velké Británie, Evropy, Afriky a na mořské ostrovy. — Viz vydání „Zlatého věku“ z 29. srpna 1935, angl.

19. Členové které třídy byli označeni v pátek odpoledne 31. října a jaký měl být zážitek této třídy, pokud jde o „velké soužení“?

¹⁹ V pátek odpoledne 31. května vyslechli posluchači povzbuzující proslov. Pro svou důležitost byl současně vysílán dvěma rozhlasovými stanicemi. Na sjezd byli pozváni zejména lidé podobní ovcím, kteří se zajímali o věčný život na rajské zemi. Zájem všech byl probuzen námětem, jemuž se do té doby nerozumělo, totiž „velký zástup“ z vidění apoštola Jana podle Zjevení 7:9–17. K radosti viditelného i neviditelného posluchačstva bylo ukázáno, kdo jsou členové „velkého zástupu“. Není to nebeská, „znovu narozená“ třída křesťanů. Je to třída pozemských „ovcí“ z Ježíšova podobenství u Matouše 25:31–46. Přežijí na zemi a tak „vyjdou z velikého soužení“. — Zjev. 7:14.

20. Komu se musí podřídit ti, kteří si přejí být budoucími členy „velkého zástupu“, a když to veřejně projeví, jaké působení by neměli očekávat od svatého ducha?

²⁰ Mají povinnost podřídit se Jehovovu znamenitému Pastýři, Ježíši Kristu. Svou podřízenost projeví „zasvěcením“ neboli oddaností Jehovovi skrze Krista. Biblicky má být oddanost potvrzena křtem ve vodě ve jménu Otce, Syna a svatého ducha. (Mat. 28:19, 20) Když tedy někdo touží po tom, aby se stal budoucím členem „velkého zástupu“, měl by se logicky nyní oddat Jehovovi a symbolizovat svou oddanost křtem ve vodě. („Strážná věž“ z 15. srpna 1934, angl.) Nemělo by se očekávat, že po jejich křtu na ně ‚padne‘ Boží duch a zplodí je k nebeskému životu, který nehledají.

21. Co učinily stovky lidí příštího dne po tomto odhalení a do kterého „stáda“ proudily?

²¹ Odhalení bylo elektrizující, a to zejména pro ty ovcím podobné lidi, kteří toužili po konečném porozumění svého postavení v Jehovově uspořádání. Porozuměním o „velkém zástupu“ byli povzbuzeni k činu. Následujícího dne, v sobotu 1. června, byla podle programu příležitost ke křtu ve vodě. 840 uchazečů mělo velkou radost a většina z nich byla ponořena s nadějí, že budou zařazeni Jehovou do budoucího „velkého zástupu“. Křest se stal význačnou událostí. Jako kdyby se v tu chvíli otevřelo stavidlo a zástupy proudily do veřejně projeveného příbuzenství s Jehovou a vstupovaly do „jednoho stáda“ znamenitého Pastýře, aby se připojily k jeho duchovním „bratrům“! — Jan 10:16; Mat. 25:34.

22. a) Jaký „klíč“ byl použit a s jakým výsledkem? b) K jaké vládě byla obrácena jejich pozornost příští den? Čemu měli veřejně vyjádřit svůj souhlas?

²² Bylo to, jako by třída „věrného a rozumného otroka“ použila „klíč poznání“ (Mat. 24:45–47; Luk. 11:52) a otevřela dveře pro budoucí členy „velkého zástupu“, aby vstoupili do nádherných předností. Budou-li se jich držet, vyjdou z „velkého soužení“ a vstoupí na očištěnou zemi pod Kristovu novou světovládu. Jejich pozornost na tuto vládu byla obrácena následujícího dne veřejnou přednáškou na námět „Vláda“, což byl námět jistě vhodný za tehdy existující světové situace. Velkému počtu přítomných a ještě mnohem většímu počtu posluchačů rozhlasu dávala přednáška výstrahu před zničením, které hrozí všem pozemským vládám světských lidí v Boží armageddonské bitvě. Dále proslov zdůrazňoval, že Jehovova teokratická vláda skrze Krista je jedinou nadějí lidstva. Je to božská vláda pro „velký zástup“, která potvrdí jeho velké naděje!a

23. a) Byly použitím „klíče poznání“ uzamčeny dveře věřícím, kteří byli vhodní pro nebeské království? b) Co mělo být důkazem toho?

²³ Byly však při takovém použití „klíče poznání“ současně uzamčeny dveře, které uvádějí vhodné věřící do nebeského království? Ne, protože Ježíš Kristus je jediný, kdo má „Davidův klíč“, a pouze on může takové dveře zavřít. Určití jednotlivci mohli podle Boží vůle i nadále vstupovat. Na důkaz toho byli někteří členové pomazaného ostatku svědků Jehovových pokřtěni ve vodě až v následujících letech po závažném odhalení „velkého zástupu“ na jaře 1935 a po uveřejnění tohoto odhalení v anglickém vydání časopisu „Strážná věž“ z 1. a 15. srpna 1935. — Zjev. 3:7; Luk. 11:52; Mat. 23:13.

24. a) Co uzavře vstup dalších lidí do „jednoho stáda“ pod znamenitým pastýřem? b) Jako co vpouští pastýř „ovce“ do „jednoho stáda“?

²⁴ Pouze začátek „velkého soužení“ může uzavřít dalším lidem vstup do třídy podobné ovcím, jež tvoří „velký zástup“. Cesta úniku před zničením s tímto odsouzeným systémem věcí bude pak ztracenou příležitostí k záchraně. Od roku 1935 po všechna ta léta jsou otevřeny dveře do „jednoho stáda“ znamenitého Pastýře. Podle zprávy vstoupilo již více než dva milióny lidí. Znamenitý pastýř Ježíš Kristus řekl: „Já jsem ty dveře pro ovce.“ (Jan 10:7–9) Jako takový stále vpouští přátele svých duchovních „bratrů“ a odděluje je od „kozlů“, kteří nikdy nepřežijí „velké soužení“ a jeho armageddonskou „válku“. Ať tedy všichni, kteří dnes chtějí, naslouchají hlasu znamenitého Pastýře, jenž nyní na zemi zaznívá prostřednictvím jeho duchovních „bratrů“. (Jan 10:16) Není to veliká přednost radovat se z bezpečí „jednoho stáda“ pod „jedním pastýřem“?