nám hned od začátku, umíme ocenit, jak je možné, abychom se v průběhu let stále drželi toho, co jsme si zvolili na počátku. Bůh nám skutečně může pomoci k duchovnímu růstu. Jak říká Petr, jsme chráněni Boží mocí. Jestliže jsme se jednou stali křesťany, musíme uznat, že k tomu, abychom vítězně vytrvali, nevystačíme se svou vlastní silou, moudrostí nebo svým porozuměním — nikdy bychom na to sami nestačili. Často například nejsme dost vnímaví. Často se dostáváme do situací a okolností, jež velmi ohrožují naši křesťanskou ryzost, a přitom si toho vůbec nejsme vědomi. (Gal. 6:1) Může se stát, že se chystáme k nějakému kroku, který by mohl vést k naší zkáze. Bůh se však na nás dívá, miluje nás a lituje nás, dodržuje své sliby, jež nám dal, a může nás v pravou chvíli vysvobodit z nebezpečí. Starověký izraelský král David sám na sobě zakusil, jakou bdělou péčí jej Bůh ‚chránil‘, a potom řekl: „Vždyť ty jsi osvobodil mou duši ze smrti — cožpak jsi neosvobodil mé nohy od klopýtání? —, abych se mohl procházet před Bohem ve světle těch, kteří jsou živí.“ — Žalm 56:13; 56:14, „KB“.

OCHRANA PŘED VINOU KRVE

13, 14. a) Jak se David dostal do velkého nebezpečí, že by prolil nevinnou krev? b) Jak posloužila Abigail k tomu, aby jej odvrátila od nesprávného jednání?

¹³ Příklad toho, jak Bůh chránil a zachránil Davida před jeho vlastním nedokonalým uvažováním a impulsívním jednáním, je zaznamenán v 1. Samuelově, ve 25. kapitole. David žil jako psanec a uprchlík, když jej s vražednými úmysly honil král Saul. Tehdy David se svými muži pomáhal izraelskému lidu a při každé příležitosti jej chránil a hájil. Jeden muž, kterému pomáhali, byl velmi bohatý Izraelita Nábal. Jednou, když David se svými muži tábořil blízko Nábalových pastýřů a jejich stád, zapůsobili Davidovi muži jako ochranná hradba proti záškodníkům a za své služby nic nežádali ani si nic nevzali. Později, když Davidovi muži měli nouzi o potraviny, požádal David laskavě Nábala, jako izraelského bratra, aby mu poskytl pomoc a daroval mu potraviny. Místo aby Nábal vyjádřil vděčnost a nesobeckost, jak přikazoval mojžíšovský Zákon, osopil se na Davidovy muže a zahrnul je nadávkami.

¹⁴ Tento zlomyslný a nevděčný čin rozhněval Davida, takže se rozhodl, že se asi se 400 muži pomstí Nábalovi a jeho domácnosti. Když se však Abigail, Nábalova manželka, dověděla o hanebném jednání svého manžela, spěchala k Davidovi a nesla mu velké množství potravin jako dar. Odvolávala se na Davidův vztah k Jehovovi a prosila jej, aby upustil od zamýšlené pomsty. Řekla: „Ať se ti to nestane příčinou ke kolísání nebo důvodem ke klopýtání srdci mého pána, tím, že by byla bez příčiny prolita krev a ruka mého pána by mu sama přispěla k záchraně.“ David se vzpamatoval a odpověděl: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, který tě dnes poslal, abys mne potkala! A požehnaná buď tvá moudrost a požehnaná buď i ty, která jsi mne dnes zadržela, abych se neprovinil vinou krve a nevztáhl svou vlastní ruku ke své záchraně.“ — 1. Sam. 25:31–33.

15, 16. a) Jakých dvou nesprávných věcí by se byl David dopustil, kdyby pokračoval ve svém jednání? Co jej před tím uchránilo? b) Jaké z toho máme poučení? Jak by to na nás mělo zapůsobit?

¹⁵ Z lidského stanoviska měl David pocit, že je v právu, když se rozhodl odplatit Nábalovi jeho špatnost. Kdyby to však byl učinil, byl by se spoléhal sám na sebe, pomstil by se a obhájil by se, a přitom by si přivodil vinu krve, protože by pobil nevinné členy Nábalovy domácnosti. Co jej zachránilo? Jehova nad ním bděl a uchránil jej před tímto hříchem.

¹⁶ Z tohoto příkladu vidíme, že se nesmíme spoléhat sami na sebe, chceme-li dále jít po cestě, která vede k záchraně, ale že stále musíme vzhlížet k Bohu, který nad námi bdí a postará se, abychom bezpečně došli. To by v nás mělo vyvolat důvěru a pokoru.

17. a) Měli bychom si myslet, že Bůh učiní pro svého pokorného služebníka dnes méně? b) Jakými způsoby nás Bůh může chránit, abychom se nedopustili vážných chyb?

¹⁷ Někdo však možná řekne: ‚To byl Jehovův pomazaný král David, s nímž Jehova uzavřel smlouvu o království. Možná že by nevěnoval takovou pozornost nám.‘ Můžeme skutečně říci, že Bůh, který nás vykoupil drahocennou krví svého Syna, nestřeží stejně žárlivě náš život? Jistě že ano. Stejně jako Bůh použil Abigail, aby vysvobodil Davida a zabránil mu v ukvapeném a nebezpečném jednání, tak bezpochyby vysvobodí i nás. Stejně jako podnítil Abigail, aby zachránila Davida, tak může použít svého Slova, Bible, nebo svých andělů nebo některého z křesťanských druhů, nebo může prozíravě usměrnit okolnosti tak, aby nás zachránil před nějakým pošetilým jednáním, pokud máme víru, stále se na něj obracíme v modlitbách a pokorně se na něj spoléháme.

18, 19. Jak nás může takové poznání povzbudit k tomu, abychom věrně vytrvali na cestě, kterou jsme si zvolili? Jakou otázku je nutné ještě si zodpovědět?

¹⁸ Jakou útěchu a povzbuzení nám přináší toto porozumění! Bůh neříká: ‚Tak teď víš, co máš dělat, a všechno už záleží na tobě.‘ Má spíše milující zájem o naši záchranu a účinně nás chrání, pokud stále věříme v něj a ve výkupní oběť, kterou opatřil prostřednictvím svého Syna. „On sám dobře ví, jak jsme utvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ Ví, že rozhodně by se nám nepodařilo zůstat na cestě spravedlnosti až do konce, kdybychom byli odkázáni jen sami na sebe. — Žalm 103:10–14, 17, 18; srovnej Žalm 38:4, 22; 38:5, 23, „KB“; 40:12, 13; 40:13, 14, „KB“; 130:3, 4.

¹⁹ Znamená to, že sotva můžeme mít nějaký podíl na tom, zda budeme žít věrně — že to všechno záleží na Bohu? Tak to rozhodně není. Jasně to ukazuje následující biblické pojednání.

Žít podle toho, co jsme si zvolili

1. Jak musí každý z nás jednat, abychom se drželi toho, co jsme si zvolili? Jak to ukazuje Přísloví 16:9 a 1. Petra 1:13?

VOLÍME-LI si život, který nabízí Bůh, volíme si také Boží cestu, po níž chceme jít — plnou, přímou, křesťanskou cestu. Musíme se této cesty držet, a k tomu potřebujeme víru v Boží sliby, a také úsilí a vytrvalost. V tomto úsilí však vzhlížíme k Bohu, aby řídil naše rozhodování, zatímco my se stále držíme toho, co jsme si původně dobře promysleli a zvolili. Bible říká: „Srdce člověka může vymýšlet jeho cestu, ale Jehova sám řídí jeho kroky.“ (Přísl. 16:9) Petr o tom říká: „Přepásejte tedy svou mysl k činnosti, buďte zcela střízliví; vložte svou naději v nezaslouženou laskavost, jež vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:13.

2, 3. Co nám může velmi pomoci, abychom ‚přepásali svou mysl‘ k pozitivnímu jednání?

² Jak můžeme nejlépe ‚přepásat svou mysl‘? Jak si můžeme být jisti, že zůstáváme „střízliví“ a že neztrácíme rovnováhu?

³ V první řadě můžeme přemýšlet o tom, jaké je to nesrovnatelné