druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:17, 18) Jestliže udržujeme s Jehovou těsné spojení modlitbou, neztratíme svou ‚prvotní lásku‘, třebaže budeme muset snášet mnoho tlaků, nebo, jako Jan, budeme sloužit mnoho let v tomto systému věcí. V jiném dopise Pavel řekl. „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:13.

25. Souhrnem: Jaká opatření učinil Jehova, aby nám pomohl uchránit se před ztrátou ‚lásky, kterou jsme měli na počátku‘?

²⁵ Všichni jsme občas unavení. Ale Ježíšovo poselství efezskému sboru ukazuje, že se máme a musíme vyhnout ztrátě ‚lásky, kterou jsme měli na počátku‘. Jako Jehova pomáhal Efezanům prostřednictvím Pavla, Timotea a jiných, pomáhá nám dnes prostřednictvím své organizace. A jestliže se vycvičíme tak, aby nás studium a přemýšlení těšilo, a ‚přepásáme svou mysl‘ k znamenité činnosti, při níž sdělujeme druhým, co jsme se dozvěděli, jestliže se modlíme k Jehovovi, aby nám pomohl vytrvat v činění jeho vůle, potom konáme znamenitou práci. Ve shodě s tím, co řekl apoštol Pavel Galaťanům, „nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme“. — Gal. 6:9.

Deuteronomium nás vybízí, abychom sloužili Jehovovi s upřímnou radostí

JEHOVOVI ctitelé musí Jehovovi sloužit věrně a s upřímnou radostí. To objasňuje biblická kniha Deuteronomium. (5. Mojž. 28:45–47) A její pobídka k takové věrné a radostné službě je velmi důležitá v životě Jehovových svědků 20. století.

Deuteronomium napsal hebrejský prorok Mojžíš na Moábských rovinách v roce 1473 př. n. l. a zahrnuje časové období něco přes dva měsíce. Poslední kapitolu pravděpodobně přidal Jozue nebo velekněz Eleazar. Deuteronomium se skládá ze čtyř proslovů a z Mojžíšovy písně a požehnání, když Izrael hodlal vstoupit do Zaslíbené země. (5. Mojž. 1:3; Jozue 1:11; 4:19) V Deuteronomiu vysvětlil Mojžíš určité body Zákona a pečlivě je zpracoval. Kromě jiného ukazuje tato kniha, že Jehova vyžaduje výlučnou oddanost. Také varuje před falešným uctíváním a vybízí Boží lid, aby byl věrný ve své svaté službě.

Jakým způsobem však slova zapsaná v Deuteronomiu pomáhala Izraelitům? A jak může tato kniha prospívat svědkům Jehovovým dnes?

Izraelité jsou již asi 40 let v pustině, když k nim nyní Mojžíš promlouvá. Částečně znovu připomíná jmenování soudců, kteří mu pomáhali. Dokládá špatnou zprávu deseti zvědů, která vedla ke vzpouře a k bloudění po pustině. Také upozorňuje, že vítězství umožnil Bůh. Mojžíš varuje před vytvářením model a zdůrazňuje to prohlášením: „Jehova, tvůj Bůh, je stravující oheň, Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ Pak následuje pobídka, aby poslouchali Jehovu. — 5. Mojž. 1:1 až 4:49.

Ve druhém proslovu nejprve Mojžíš znovu potvrzuje Deset slov a připomíná, jak byl předán Zákon. Klade důraz na to, že je nutné milovat Jehovu celým srdcem, celou duší a životní silou. Zdůrazňuje poučování dětí. Dále je určeno ke zničení sedm kananejských národů včetně jejich falešného uctívání. Izraelitům je také řečeno, že nebyli vybráni kvůli své spravedlnosti, ale protože Jehova věrně dodržuje smlouvu. V Zaslíbené zemi musí být poslušní a nesmějí zapomínat na