ať už je to v nebesích nebo ve sféře království zde na zemi. — Židům 11:6; Římanům 6:23.

18. Jak nyní probíhá dílo ‚označování‘? Jak jednotlivci ukazují, že byli ‚označeni‘ pro záchranu?

¹⁸ Dělení „ovcí“ od „kozlů“ přichází ke svému závěru. Nikdo nezůstane stranou, až Bůh přivodí „velké soužení“, aby smetlo „ty, kteří neznají Boha, a ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíši“. (Mat. 25:31–46; 2. Tess. 1:6–9) Do nového pořádku přežijí jen ti, kdo jsou ‚označeni‘ k záchraně. (Zjevení 7:3, 4, 9, 14; Ezechiel 9:2–6) Jak šťastní budou ti, kteří se podrobili tomuto ‚označení‘ pro přežití, protože jsou přijati do zasvěceného vztahu k Jehovovi Bohu, což symbolizovali křtem ve vodě! Ať dále vytrvávají v ryzosti na úzké cestě, která vede do života! — Mat. 7:13, 14.

Otázky čtenářů

● Pavel řekl, že dozorce ve sboru má být „manžel jedné manželky“. Proč to uvedl mezi požadavky pro dozorce, jestliže žádný křesťan neměl mít dvě nebo více žen?

V 1. Timoteovi 3:2 apoštol Pavel napsal: „Dozorce by tedy měl být bezúhonný, manžel jedné manželky, umírněný ve zvycích.“ Výraz „manžel jedné manželky“ znamenal, že takový muž nebyl podezříván ze sexuální špatnosti a že byl příkladem křesťanského měřítka, pokud jde o manželství.

Ježíš určil, aby se jeho učedníci drželi Božího původního manželského uspořádání, že jeden muž má mít jednu ženu. (Mat. 19:5, 6) Nikdo tedy nemohl být pokřtěn jako křesťan, dokud nepřestal s polygamií. Bylo však vhodné, že Pavel zdůraznil tuto věc ve spojitosti se staršími, protože polygamie byla mezi Židy dovolena a v zemích, kde se rozšiřovalo křesťanství, mohla převládat. Nový člověk, který se spojoval se sborem, mohl na příkladu starších vidět, že přijatelným uspořádáním pro křesťany byla monogamie, nikoli polygamie.

Ale výraz „manžel jedné manželky“ mohl znamenat více. Morální lhostejnost, která v té době převládala, byla patrná z toho, že snadno a často docházelo k rozvodům a k uzavírání nových manželství.

„Řecký a římský zákon odpovídal zkaženosti a snadno dovoloval rozvod. Proto bylo velmi běžné, že se muž a žena od sebe oddělili a uzavřeli manželství s jinými druhy, dokud jejich původní manželský druh ještě žil. Tak mohl muž mít tři žijící manželky i více; nebo to spíše byly ženy, které byly všechny postupně jeho manželkami.“ („Život a epištoly sv. Pavla“ od Conybeare a Howsona) Křesťan měl jednat jinak. Jedině v případě, že se jeho manželský druh dopustil „smilstva“ (závažné sexuální nemravnosti), byl volný, mohl se rozvést a vstoupit do manželství s někým jiným. (Mat. 5:32; 19:9) Požadavek, že starší