částečně danými okolnostmi. Pavel napsal Timoteovi, aby při výběru starších pro efezský sbor nevybíral ‚nově obráceného, aby nezpyšněl‘. (1. Tim. 3:6) V Efezu bylo pravé křesťanství uvedeno asi deset let předtím, a proto by bylo zvláště nevhodné vybrat pro službu staršího některého z novějších učedníků.

13, 14. a) Které příklady ukazují, že při získávání zkušenosti u jednotlivce mohou hrát úlohu různé okolnosti? b) O čem se však má ve všech případech v prvé řadě uvažovat?

¹³ Když psal Pavel Titovi na Krétu, necítil stejnou nutnost tohoto varovného napomenutí a nevložil je také do svých poznámek o výběru starších. Zřejmě na to měla vliv okolnost, že pravé uctívání bylo na Krétě zřízeno teprve před relativně krátkým časem. Víme, že při první misionářské cestě Pavel a Barnabáš oznamovali „dobré poselství“ ve městech Lystře, Ikonii a Pisidské Antiochii a pak, během téže cesty, se vrátili a ‚jmenovali pro ně starší ve sboru‘. (Sk. 13:14, 42–52; 14:1–7, 20–23) Jelikož se zdá, že celá misionářská cesta netrvala déle než dva roky, je zřejmé, že aspoň někteří z těchto mužů neměli mnohaleté zkušenosti jako křesťanští učedníci. Ale protože mezi nimi byli židovští věřící, nepochybně mnozí — ne-li všichni — z vybraných mužů měli dobrý základ vědomostí z Bible a zkušenost, jak uplatňovat zásady Hebrejských písem, ještě než se stali křesťany. Museli ovšem přizpůsobit své myšlení pravdám, které pramenily z vývoje čistého uctívání, který s sebou neslo křesťanství. Sám apoštol Pavel byl vybrán Ježíšem Kristem hned od doby svého obrácení jako ten, kdo měl být použit zvláštním způsobem, a později projevil vlastnosti vyžadované u starších. (Gal. 1:15 až 2:2; Sk. 13:1–4) V jeho případě ovšem působila okolnost, že byl oddaným židovským ctitelem Jehovy Boha, který má dobré poznání Svatých písem, k tomu, že činil rychlé pokroky, když mu bylo pomoženo poznat a přijmout Mesiáše. — Sk. 9:15–18, 20, 22, 26–30; Gal. 2:6, 7.

¹⁴ A proto spíše, než abychom se snažili určit přesné hranice, musíme se dát vést moudrostí a zdravým úsudkem a vážit okolnosti vzhledem ke zkušenosti, kterou mohl budoucí starší získat v pravém uctívání. Ve sboru, kde je mnoho členů v pravdě již po desetiletí, může se muž, který byl pokřtěn před pouhými třemi roky, zdát relativně „nový“. Ale v nově utvořeném sboru, kde většina členů teprve nedávno přijala pravdu, zkušenost takového člověka by se zdála dosti dlouhá ve srovnání se zkušeností ostatních. Ať je tomu jakkoli, vždy je důležité, aby takový muž projevoval moudrost, rozvážnost a zdravou soudnost, má-li vykonávat závažné odpovědnosti spojené s pasením Božího stáda.

POKROK V PROJEVOVÁNÍ MOUDROSTI A ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTI

15. Jakého ducha mají projevovat starší, pokud jde o zlepšování vlastních způsobilostí a schopností?

¹⁵ Timoteus byl již zkušeným starším, když jej apoštol Pavel vyzval, aby se zabral do duchovních záležitostí, aby jeho „pokrok byl zjevný všem“. (1. Tim. 4:15, 16) Moudrý člověk není tvrdohlavý a nemyslí si, že již nemůže být poučen nebo pokárán. „Kdo je moudrý a rozumný mezi vámi?“ napsal učedník Jakub. A dodal: „Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností [skromností, „Nová anglická bible“], jež patří k moudrosti.“ Takový duch působí v radě starších soulad a vylučuje neshody, žárlivost a svárlivost. — Jak. 3:13–18.

16. a) V jakém smyslu si jsou starší rovni? b) Jak může být zjevný jejich pokrok, a to k většímu duchovnímu prospěchu všech v Božím stádu?

¹⁶ I když starší jsou si „rovni“ v odpovědnosti a autoritě sloužit a pracovat ve prospěch stáda, nejsou stejní v jiných ohledech. Někteří nashromáždili daleko větší zkušenost v životě i v pravdě a vzhledem k dlouholetému pečlivému studiu a úsilí získali více moudrosti než druzí. Každý má své silné a slabé stránky. Uznáme-li a využijeme-li silných stránek druhých, můžeme také my ‚učinit svůj pokrok zjevný všem‘. (Řím. 12:3–10, 16) Za pomoci takových pokorných, svědomitých a bohabojných pastýřů, kteří mají poznání a pochopení, se prorocké slovo ukáže jako pravdivé a dnešní Boží stádo ‚se rozmnoží a ponese ovoce v zemi‘, vše k Boží věčné slávě. — Jer. 3:15, 16

Způsobilí jako učitelé ve sboru

„Kdo je moudrý a rozumný mezi vámi? Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti.“ — Jakub 3:13.

1. Proč je velmi důležité, aby ti, kdo slouží v křesťanském sboru jako učitelé, byli způsobilými muži?

VLIV učitele může být buď prospěšný nebo škodlivý. Je tomu tak zejména ve věcech uctívání. Ježíš Kristus řekl o farizejích: „Jsou to slepí vůdci. Vede-li slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mat. 15:14) Všichni, kteří slepě následovali nebiblické učení farizeů, směřovali k duchovnímu zničení a smrti, zatímco ti, kteří dbali na zdravé učení Božího Syna, byli na cestě života. (Mat. 7:13–20, 24–27) Skutečnost, že jde o lidské životy, důrazně vyžaduje, aby ti, kdo slouží jako učitelé v křesťanském sboru, byli způsobilými muži.

2. Proč mohl apoštol Pavel říci: „Jsem čistý od krve všech lidí“?

² To, co řekl o sobě apoštol Pavel starším efezského sboru, ukazuje, že způsob, jakým křesťanští učitelé konají svou odpovědnost, je buď vinou krve zatěžuje, nebo je od viny krve osvobozuje. Apoštol prohlásil: „Proto vás vyzývám, abyste právě tento den dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám neoznámil všechny rady Boží.“ (Sk. 20:26, 27) Kdyby se někteří starší v efezském sboru stali nevěrní a začali překrucovat Písma ke svému duchovnímu zničení a ke škodě svých spoluvěřících, nemohlo to být připočteno k tíži Pavlovi. (Srovnej Sk. 20:29, 30.) Oni sami by byli vinni krví. Apoštol učinil, co mohl, aby jim oznámil „všechny rady Boží“. Nezadržel jim nic, co bylo nutné k záchraně. Netoužil po tom, aby získal popularitu tím, že by lahodil jejich uším nebo se vyhýbal myšlenkám, které odhalovaly nesprávné zvyky, slova a skutky. — Srovnej 2. Tim. 4:3, 4.

3. Co můžeme podle příkladu, který dal Pavel, očekávat od muže, jenž je způsobilý jako učitel ve sboru?

³ V souladu s příkladem apoštola Pavla by měl muž, který je způsobilý jako učitel v křesťanském sboru, znát a rozumět všemu, co je důležité k záchraně, takže jeho učení není chybné. Musí tedy být ochoten oznámit „všechny rady Boží“, bez ohledu na postoj sboru. Někdy sbor dobře reaguje na výtky a pokárání Božího slova. Někdy se však může stát, že mnozí si nepřejí změnit špatné postoje a způsoby. Křesťanský učitel ale musí stále věrně lpět na Božím slově a poskytovat duchovní pomoc. Jestliže jsou někteří nakloněni ke špatnému,