A jestliže se schovají před mýma očima na mořském dně, přikážu hadu sestoupit dolů a on je uštkne,“ řekl Jehova o těch, kdo by se snad pokoušeli uprchnout před jeho soudem. — Ámos 9:2, 3.

Bůh ví, kde je pohřben každý jednotlivec. Jestliže se utopil v moři, zahynul na bitevním poli nebo byl spálen, Bůh to ví. (Zjev. 20:13) Zná každý rys takového jedince — jeho podobu, stejně jako rysy jeho osobnosti zděděné i získané. (Srovnej Žalm 139:16.) Ví, kdo si zaslouží vzkříšení. „Bude vzkříšení jak spravedlivých, tak nespravedlivých,“ řekl apoštol Pavel, a Ježíš Kristus sám prohlásil: „Přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří činili špatné věci, ke vzkříšení soudu.“ — Sk. 24:15; Jan 5:28, 29.

Jestliže Jehova zná tak důkladně mrtvé, jak snadné je pro něho, stvořitele lidského srdce, vidět vše, co je v srdci nyní žijících lidí! Skrze proroka Jeremiáše prohlásil Jehova: „Já, Jehova, zkoumám srdce, zkouším ledviny, abych dal každému podle jeho cest, podle ovoce jeho jednání.“ (Jer. 17:10) Řeč, výraz a skutky jednotlivce v značném rozsahu ukazují, co je v jeho srdci. I lidé to do jisté míry vidí. Oč více Jehova! Když apoštol Pavel řekl, že pronesené slovo Boží je živé a vykonává moc a je schopno rozlišit myšlenky a záměry srdce, pokračuje: „A není stvoření, které by nebylo zjevné jeho zraku, ale všechny věci jsou obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ — Žid. 4:12, 13.

Boží slovo je živé

Nejsi sám

CÍTIL ses již někdy sklíčený, protože jsi měl pocit, že nikdo nesdílí tvé pocity? Připadalo ti obtížné pevně se zastávat toho, co jsi považoval za správné, když ti všichni ostatní odporovali? Cítil ses osamělý?

Takovou zkušenost zažil hebrejský prorok Eliáš, když byl svědkem zázračného projevu božské moci. Byla vyslyšena jeho modlitba, s nebe sestoupil oheň a strávil jeho oběť, jež byla nasáklá vodou, i oltář. Tím bylo všem divákům, včetně krále Achaba, dokázáno, že Jehova je skutečně pravý Bůh, zatímco Baal nebyl schopen vyslyšet prosbu svých 450 proroků. Na Eliášův pokyn byli tito proroci pobiti. Byla vyslyšena ještě další jeho modlitba, když velkým lijákem skončilo dlouhodobé sucho. — 1. Král. 18:21–45.

Boží duch spočíval na Eliášovi, a ten běžel před Achabovým vozem a dostal se do Jezreel dříve než král. Když královna Jezábel slyšela od svého manžela, co Eliáš učinil Baalovým prorokům, vyhlásila: „Tak ať učiní bohové a tak ať k tomu přidají, jestliže zítra v tuto dobu neučiním tvou duši jako duši každého z nich!“ — 1. Král. 18:46 až 19:2.

Eliáš ve strachu uprchl spolu se svým služebníkem. Toho nechal v Bersabé a sám prchal dále. Nakonec došel k hoře Oréb na Sinajském poloostrově. Tam vstoupil do jedné jeskyně, aby tam přenocoval, a Jehova Bůh mu položil otázku: „Co zde děláš, Eliáši?“ Eliáš sklíčeně odpověděl: „Synové Izraele opustili tvou smlouvu, strhli tvé oltáře a zabíjeli mečem tvé proroky, takže jsem zůstal pouze já, a začali hledat mou duši, aby mi ji vzali.“ — 1. Král. 19:3–10.

Sloužil však Eliáš Jehovovi skutečně sám? Ne. Nevěděl o tom, že existoval zbytek věrných Izraelitů. Jehova mu řekl: „Ponechal jsem v Izraeli sedm tisíc, jejichž kolena se neskláněla před Baalem a jejichž ústa jej nelíbala.“ (1. Král. 19:18) Ještě v jiném směru nebyl Eliáš sám. Měl podporu Jehovy Boha a zástupu mocných andělů. — Srovnej 2. Královskou 6:15–17.

Když se tedy cítíme osamělí, učiníme dobře, vzpomeneme-li si na to, že mnoho jiných lidí věrně vytrvává v podobných zkouškách a že o nás bděle pečují mocné duchovní osoby. Můžeme si vzít k srdci biblické povzbuzení: „Tatáž utrpení se dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ (1. Petra 5:9) „Jehovův anděl táboří okolo těch, kteří se jej bojí, a zachraňuje je.“ — Žalm 34:7; 34:8, „KB“.

Otázky čtenářů

● Jestliže nějaký muž (nebo žena) odešel a vzal si manželského druha někoho jiného, je možno mu odpustit a může být znovu přijat do křesťanského sboru?

Takové věci se občas stávají mezi lidmi, kteří se nesnaží žít podle biblických měřítek. Ve srovnání s tím nejsou časté mezi osobami, které jsou spojeny s Jehovovým lidem, takže je tím otřesnější, jestliže se to přece stane. Ale nemusíme si myslet, že by takový případ měl být projednáván podle nějakého lidského pravidla. Jako je to s jinými hříchy, než by mohl být takový člověk přijat Bohem a jeho lidem, musel by předtím jako hříšník činit pokání a projevit jasně ovoce tohoto pokání.

Z Božího jednání s Izraelity je patrné, že Bůh jim odpouštěl, a to někdy dokonce otřesné a dlouhodobé hříchy. (5. Mojž. 4:30; Iz. 55:7; 57:16 až 18; Zach. 1:3, 4) Ježíš se zmínil o tom, že ‚v nebi je radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání‘. Potom tuto myšlenku znázornil příběhem o marnotratném synu, který promrhal své peníze prostopášným životem s nevěstkami. Když tento syn přišel k rozumu, vrátil se a toužil po odpuštění svých hříchů proti nebi i proti svému otci, pak mu otec vřele odpustil. — Luk. 15:1–7, 11–24.

Bible však také ukazuje, že křesťan, který hřeší a nečiní pokání, by měl být vyloučen ze sboru, aby sbor zůstal duchovně čistý (1. Kor. 5:1–5, 11–13) To se stalo jednomu muži v Korintě, který veřejně žil nemravným životem. Písmo ukazuje, že takový muž mohl být přijat zpět do sboru jedině tehdy, jestliže činil pokání, zavrhl svůj nemravný způsob života, obrátil se a přinášel ovoce odpovídající pokání. Zřejmě to brzy nato učinil. Ve 2. Korintským, o níž se tvrdí, že byla napsána necelý rok později, nabádal apoštol Pavel sbor, aby odpustil nějakému hříšníku, a patrně zde mluvil o onom vyloučeném muži, který zřejmě činil pokání. — 2. Kor. 2:5–10; Mat. 3:7, 8; Sk. 26:20.

Tento biblický postup odnětí pospolitosti uplatňují sbory svědků Jehovových i dnes. A podle tohoto příkladu není nějaká ustanovená doba před tím, než by byl někdo přijat zpět; očekává se pravé pokání, které může trvat dokonce léta.

V neobvyklém případě, který je uveden v otázce, byly možná uplatněny intriky a podvádění. Nějaký muž (snad sám ženatý) se například zamiluje do manželky někoho jiného. Snad potom dochází ke skrytému flirtování, k tajným schůzkám a utajeným projevům vášně. Lží a klamem je to možná zakrýváno před druhými, obzvláště před nevinným manželským partnerem nebo partnery. Časem taková dvojice možná spolu odejde a po nebiblickém rozvodu snad spolu uzavřou manželství. Pravděpodobně dobře věděli, jaký bude výsledek, a uvědomovali si, že bude následovat odnětí pospolitosti. Myslí si však, že „snad za rok nebo tak“ mohou tvrdit, že činí pokání, a mohou být znovu přijati, a tak dosáhnou toho, čeho chtěli. Ale zneužívání božského milosrdenství je vážná chyba. Galatským 6:7 zaručuje: „Bohu se nelze posmívat. Vždyť