„Láska, kterou jsi měl na počátku“

„Mám však proti tobě to, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl na počátku. Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání.“ — Zjevení 2:4, 5.

1, 2. a) Jakou radu dal Ježíš efezskému sboru? b) Co možná tato slova způsobila?

JSI svědkem Jehovovým a máš za sebou mnoho let věrné služby? Jestliže ano, jak by ti bylo, kdyby někdo, koho si velice vážíš, k tobě promluvil výše uvedená slova? Urazil by ses? Nebo by sis myslel, že se zmýlil a nemluví k té pravé osobě?

² Asi před 1 900 lety byla tato slova adresována sboru neboli eklésii v maloasijském Efezu. Byla zahrnuta v poselství, které nepocházelo od nikoho jiného než od vzkříšeného Ježíše Krista. Tato slova musela být pro sbor otřesem. Křesťané v Efezu vytrvávali v Ježíšově jménu a odolávali vlivu odpadlíků již 40 let. (Sk. 18:18, 19; Ef. 1:1, 2) „Znám tvé skutky a tvou namáhavou práci a vytrvalost a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty, kteří říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.“ (Zjev. 2:2) Byli stále „v pravdě“, jak říkáme. Co tedy bylo problémem?

3. Co bylo problémem efezských křesťanů?

³ Ztratili ‚lásku, kterou mívali‘. Už nesloužili se stejnou vřelostí křesťanské lásky k Jehovovi jako na počátku. To vedlo k tomu, že ochladli. Proto je Ježíš varoval: „Vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky.“ — Zjev. 2:5.

4. Jaké varování si můžeme vzít ze zkušenosti Efezanů?

⁴ To je varování pro dnešní Jehovovy služebníky. Je zřejmé, že i ti, kteří mají dlouhou zkušenost činných křesťanů, mohou ochladnout. Navenek se snad ještě zdají silní, ale uvnitř již možná ztratili hlubokou lásku, kterou mívali k Jehovovi. V dopise Korinťanům varoval Pavel: „Ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl.“ (1. Kor. 10:12) Možná, že nám v tomto ohledu pomůže, jestliže se podíváme, jak Efezané získali svou lásku a jak jim bylo pomáháno, aby si ji udrželi.

KŘESŤANSTVÍ V EFEZU

5, 6. Jak a kdy začalo být v Efezu kázáno dobré poselství?

⁵ V prvním století našeho letopočtu bylo město Efez bohatou, živou metropolí a střediskem vzkvétajícího kultu pohanské bohyně Artemidy (neboli Diany). Učení o Ježíšovi jako Jehovově Mesiáši zde slyšeli nejpozději v roce 52 n. l., když přijel z Korintu Pavel spolu s manželskou dvojicí, Akvilou a Priscillou. Pavel sám zde zůstat nemohl, ale Akvila s Priscillou zůstali. Když tam začal řečník Apollos vyučovat „správně“ o Ježíšovi, pomohla mu tato křesťanská dvojice opravit si nesprávné porozumění, které měl ve věci křtu. Apollo se pak stal horlivým pracovníkem ve sboru prvního století. — Sk. 18:24–28.

⁶ Po několika měsících se do Efezu vrátil Pavel a našel skupinu asi 12 učedníků, kteří byli pokřtěni Janovým křtem. Reagovali na Pavlova slova a byli pokřtěni znovu. Pak kázal tři měsíce v synagóze. Když ale většina Židů nereagovala, přesunuli se Pavel a noví učedníci do posluchárny Tyrannovy školy, kde začal Pavel konat každodenní přednášky. — Sk. 19:8–10.

7, 8. Jaké pozoruhodné události provázely raný růst sboru v Efezu?

⁷ Nyní nastalo v Efezu potěšující období. Jehova konal prostřednictvím Pavla mocné skutky uzdravování. Lidé, kteří se jen dotkli jeho oblečení, byli uzdravováni a slovo jeho kázání se šířilo po celém kraji. (Sk. 19:11–17) V dopise, který napsal Pavel v té době korintskému sboru ležícímu na druhé straně Egejského moře, prohlásil: „Zůstávám však v Efezu až do svátku letnic, neboť mi byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti, ale je mnoho protivníků.“ — 1. Kor. 16:8, 9.

⁸ Pavel zůstal v Efezu déle než dva roky. Mnozí se poučili o mimořádné lásce, kterou projevil Jehova, když poslal svého jednozplozeného Syna, aby ti, kteří projevují víru, měli věčný život. Přijali pravdu a láska, kterou projevovali Jehovovi a jeho Synu, byla silná. Ti, kteří dříve provozovali magická umění, „snesli své knihy a přede všemi je spálili. A spočítali jejich cenu a shledali, že měly hodnotu padesát tisíc kousků stříbra. Jehovovo slovo tedy mocně rostlo a rozmáhalo se.“ (Sk. 19:19, 20) Představ si, jak obrovské svědectví to bylo!

9. Jak byla síla lásky nového sboru vyzkoušena?

⁹ Brzy byla síla lásky Efezanů vyzkoušena. V Efezu si mnoho stříbrotepců značně vydělávalo výrobou stříbrných stánků Artemidy. Jeden z nich, Démétrios, postřehl, že mladý křesťanský sbor může ohrozit jejich živobytí, promluvil proto k ostatním stříbrotepcům a vyvolal pobouření. Dokud městský písař dav neuklidnil, byly životy křesťanů v nebezpečí. (Sk. 19:23–41) Možná, že byly i jiné zkoušky, které nejsou zaznamenané v Bibli, protože Pavel se zmínil, že ‚bojoval s divokými zvířaty v Efezu‘. (1. Kor. 15:32) Vroucí láska, kterou měli Efezané k Jehovovi, jim nicméně pomohla vytrvat.

10. Jak se Pavel podruhé snažil povzbudit efezské starší?

¹⁰ Časem Pavel opustil Efez. V roce 56 n. l. se cestou do Jeruzaléma ocitl v Milétu, pouhých 48 kilometrů odtud. Svolal tedy schůzku efezských starších a nabádal je, aby následovali jeho příklad a pásli Boží stádo, které mají v péči. Zejména je varoval před „utlačujícími vlky“, kteří se mezi nimi objeví a svedou učedníky na scestí. Zjevil jim také, že již je pravděpodobně víckrát neuvidí tváří v tvář. Tak „propukl dosti velký pláč a padli Pavlovi kolem krku a něžně ho líbali“. — Sk. 20:17–38.

11. Co slyšel Pavel o Efezanech, když byl v Římě?

¹¹ Když. se Pavel dostal do Jeruzaléma, byl uvězněn a časem byl poslán do Říma jako vězeň. Tam se jeho myšlenky opět obrátily k jeho efezským bratrům a napsal jim dopis, který máme v Bibli pod názvem „Efezanům“. V té době byla u křesťanů v Efezu láska k Jehovovi a jeho Synu stále ještě silná, protože jim Pavel píše: „Také já, jakmile jsem uslyšel o víře, kterou máte v Pána Ježíše a ke všem svatým, nepřestávám za vás vzdávat díky.“ — Ef. 1:15–17.

12. Jakou radu, jež by pomohla Efezanům zachovat si ‚lásku, kterou měli na počátku‘, napsal Pavel z Říma?

¹² Ve svém dopise předložil Pavel Efezanům znamenité rady určené k tomu, aby jim pomohly zachovat si svou lásku živou. Varoval je, že žijí ve zlých dnech, a měli by tedy ‚vykupovat příhodný čas‘ a nedovolit, aby jiné věci vytlačily konání Boží vůle. (Ef. 5:15–17) Pavel také Efezanům připomněl, že jejich skuteční nepřátelé nejsou lidé, kteří se staví proti nim. Řekl, že spíše „[zápasíme] proti ničemným duchovním silám v nebeských místech“. Naléhavě je tedy povzbuzoval, aby oblékli duchovní výzbroj a udržovali si těsné spojení s Bohem modlitbou. — Ef. 6:11–18.

13. Jak mohl Efezanům pomoci Timoteus?

¹³ Pavel napsal svůj dopis Efezanům kolem roku 60 nebo 61 našeho letopočtu. (Ef. 1:1) Nedlouho potom navštívil Efez Timoteus a tam obdržel od Pavla dopis, který nazýváme První Timoteovi. Pavel v něm tohoto mladšího muže vybízel, aby zůstal v Efezu dál a „přikázal jistým lidem, aby neučili odlišnou nauku ani nevěnovali pozornost falešným historkám a rodokmenům, jež nikam nevedou“. (1. Tim. 1:3, 4) Timoteova přítomnost ve městě bezpochyby pomohla většině efezských křesťanů, aby si zachovali svou horlivou lásku k Jehovovi navzdory špatnému vlivu, který je obklopoval.

14. a) Jak posílil Jehova Efezany? b) Co se jim přesto stalo?

¹⁴ Kolem roku 65 n. l. psal Pavel svůj druhý dopis Timoteovi. V něm se zmínil, že poslal do Efezu dalšího vyslance, Tychika. (2. Tim. 4:12) To je poslední zmínka o Efezanech až do doby, než jim Ježíš poslal své poselství obsažené v knize Zjevení. Křesťané v Efezu byli ovocem kázání apoštola Pavla. Prospěly jim pozdější návštěvy takových vynikajících křesťanů, jako byl Timoteus, obdrželi radu prostřednictvím dopisu inspirovaného svatým duchem a byli součástí „jednoho těla“. (Ef. 4:4) Přesto ztratili ‚lásku, kterou měli na počátku‘.

POTŘEBA PEVNÉ RADY

15, 16. a) Proč se snad někteří domnívají, že se jisté ochlazení lásky, kterou měli Efezané na počátku, dalo čekat? b) Domníval se to i Ježíš?

¹⁵ Někdo snad může pokládat jisté ochladnutí lásky Efezanů za pochopitelné. Když Ježíš poslal své poselství skrze Jana, existoval sbor v Efezu již přes 40 let. Mnozí bezpochyby osobně nepamatovali znamenitý příklad Akvily a Priscilly a Apollovo vzrušující kázání. Apoštol Pavel byl již 30 let mrtev a Jeruzalém byl zničen před pětadvaceti lety. Dalo se tedy čekat, že se efezští křesťané stanou usedlými a ztratí vědomí naléhavosti a horlivost.

¹⁶ Ježíš však takový sklon neomlouval. Jiní, kteří byli křesťany stejně dlouho jako Efezané nebo ještě déle, neztratili svou ‚prvotní lásku‘. Apoštol Jan, který zapsal Ježíšovo poselství Efezanům, byl Kristovým následovníkem více než 20 let v době, kdy Pavel přinesl dobrou zprávu do Efezu. A členové sboru ve Filadelfii podali přesvědčivé svědectví, že neztratili ‚lásku, kterou měli na počátku‘. — Zjev. 3:7–11.

17. Co radil Ježíš efezským křesťanům?

¹⁷ Proto nebylo přehnané, když Ježíš řekl pevně Efezanům, že pravděpodobně prohrají, nebudou-li činit pokání a neroznítí znovu svou lásku. Řekl: „Odstraním tvůj svícen z jeho místa, nebudeš-li činit pokání.“ (Zjev. 2:5) To nebyla ani tak hrozba jako spíše láskyplné varování, které tyto křesťany vybízelo, aby jednali moudře a neztratili své přednosti.

PROČ SE ZTRÁCÍ ‚PRVOTNÍ LÁSKA‘

18, 19. a) Jakou horlivost měli Izraelité, když byli vysvobozeni z Egypta? b) Proč tuto horlivost ztratili?

¹⁸ Proč lidé ztrácejí svou počáteční lásku k Jehovovi a horlivost pro činění jeho vůle? Bible nám neříká, co se Efezanům stalo. V Bibli jsou však popsány podobné případy. Vzpomeň si na Izraelity, které Mojžíš vyvedl z Egypta. Boží osvobozený lid byl svědkem Jehovových mocných skutků, jež vyvrcholily zničením faraóna a jeho vojsk v Rudém moři, a byl velice nadšen. „Kdo mezi bohy je jako ty, Jehovo?“ zpívali ve vytržení. (2. Mojž. 15:11; Žalm 136:1, 15) Později, když s nimi Jehova uzavřel smlouvu, jednomyslně prohlásili: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat a být poslušní.“ — 2. Mojž. 24:7.

¹⁹ Přesto se nálada Izraelitů rychle změnila. Přechodný nedostatek vody, jednotvárná strava, strach z Kananejců a jiné problémy je přiměly zapomenout na Jehovovy mocné skutky a na smlouvu, kterou s nimi uzavřel. Vždyť v bezpečné vzdálenosti se jim začal zdát přitažlivý i Egypt, země jejich otrocké služby. Zapomněli na drsnou krutost Egypťanů a dovedli myslet jen na ‚ryby, okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek‘, které tam jídávali. — 4. Mojž. 11:5.

20, 21. a) Jakou vzrušující zprávu slyšeli Židé za Cyrových dnů a jaký měla účinek? b) Co způsobilo, že jejich nadšení ochablo?

²⁰ Vzpomeň si také na Židy, kteří se vraceli z babylónského zajetí v roce 537 př. n. l. Představ si jejich vzrušení, když slyšeli Cyrovo provolání: „Jehova . . . mě pověřil, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který je v Judě. Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, kéž se prokáže, že jeho Bůh je s ním. Ať tedy jde do Jeruzaléma, který je v Judě, a znovu postaví dům Jehovy, Boha Izraele.“ (Ezd. 1:2,3) Desetitisíce jich zareagovaly a zavládla veliká radost, když byl konečně položen základ nového chrámu. — Ezd. 2:64; 3:10–13.

²¹ Toto nadšení však rychle opadlo. Okolní nepřátelé měli námitky a vymohli úřední příkaz zastavit práci na stavbě chrámu. (Ezdráš 4. kapitola) Židé si začali stavět znamenité domy pro sebe. (Ag. 1:4) Stále si ovšem o sobě mysleli, že se činně zastávají židovského náboženství. Neopustili svou víru. Ztratili však vřelou lásku, kterou měli dříve k Jehovovi a k zájmům pravého uctívání. Bezpochyby se domnívali, že jsou vyvážení nebo rozumní v tom, co dělají. Ale Jehova s tím nesouhlasil. Poslal proroky Aggea a Zachariáše, aby povzbudili jejich horlivost a podnítili je k dostavění Jehovova domu. — Ezd. 5:1, 2.

22, 23. a) Co může způsobit dnes, že křesťané ztratí lásku, kterou měli na počátku? b) O jakých otázkách budeme ještě uvažovat?

²² Něco podobného se může stát křesťanům v naší době. Každodenní problémy života v nekřesťanském světě mohou zakalit jejich radost. Během času přestane pro ně být pravda svěží a vzrušující. Může se dokonce stát, že čas setře vzpomínky na to, jaké to bylo žít ve světě, a křesťan se začne toužebně ohlížet za takzvanou svobodou — za nedostatkem odpovědnosti, který mají světští lidé. (Ef. 2:11, 12) Nebo křesťany může unavit postoj lidí kolem. Mohou si vypěstovat názor, že je rozumnější nebrat službu Bohu tak vážně a poněkud zpomalit. — Jer. 17:9.

²³ Něco takového se muselo stát efezským křesťanům, ale Ježíš jasně věděl. že se mohou obnovit. Vždyť již od apoštola Pavla obdrželi mnoho rad, které by jim pomohly vrátit se k ‚lásce, kterou měli na počátku‘. Jaké to byly hodnotné rady? A pomohou i nám, abychom si dnes uchovali svou ‚prvotní lásku‘? O tom budeme hovořit v následujícím článku.

Vzpomínáš si?

• Jaký problém vyvstal v efezském sboru?

• Jakou pomoc jim dal Jehova?

• Proč ztratili horlivost Izraelité za Mojžíšových dnů?

• Co způsobilo, že Izraelité z Ezdrášovy doby ztratili své nadšení?

• Co nás může dovést ke ztrátě ‚lásky, kterou jsme měli na počátku‘?