při orání země, aby se mohlo sít semeno. Podobně i dnes opatřil Jehova svým dnešním svědkům potřebné vybavení, aby bylo možné rozsévat pravdu o království rychle a účinně, s důvěrou, že Jehova připojí své požehnání v podobě bohaté žně.

16. Jaké důkazy máme, že Jehova nyní bohatě žehná svědkům svého království po celé zemi?

¹⁶ Když si prohlížíme pole, jímž je svět, nepozorujeme zřetelně, že Jehova žehná našemu úsilí, když horlivě a pravidelně kážeme království? Ve větších a zlepšených zařízeních odboček je stále větší počet ochotných pracovníků — služebníků, jichž je třeba, má-li se pečovat o práci v bételu v mnoha zemích. Jedna země za druhou dostává k dispozici moderní tiskařská zařízení a postupy, jež šetří čas, takže ohromně vzrostla výroba Biblí, biblických příruček a časopisů. Jako pravidelní a pomocní průkopníci slouží Bohu oddaní, pokřtění Boží služebníci ve stále větším počtu a každý den věnují čas důležité službě, při níž je pravda o království vštěpována do srdce mnohých lidí. Zvěstovatelé království se téměř ve všech sborech snaží zvětšit svou službu, a činí to na základě hlubokého ocenění pro požehnání, kterými je již Jehova zahrnul.

17. Co je v naší době jedinečné na svědcích Jehovových a na jejich práci?

¹⁷ Této práci, která přináší život a která se koná ve prospěch vlády Božího království, se věnují pouze svědkové Jehovovi. Jen oni se radují z výtěžků žně, které jsou patrné již nyní. Také semeno, které Jehova opatřuje svým ochotným pracovníkům na poli, je dobře proseté a vybrané! Naše biblické pomůcky jsou připravovány tak, aby zapůsobily na srdce mnoha lidí, kteří ještě mají být sklizeni a přivedeni do Jehovovy pokojné organizace, do křesťanského sboru, který je u Matouše 13:30 přirovnán k „sýpce“ jeho Syna.

18. Proč bychom měli být rozhodnuti postupovat ve své službě království s uspokojením a radostí?

¹⁸ Opravdu žijeme v Jehovově dni, ve dni, kdy se uskutečňují „drahocenná a převeliká zaslíbení“, jež dal svému oddanému lidu. (2. Petra 1:4) Vzkvétá mezi námi pokoj a jednota. Bylo nám darováno jasné porozumění o předsevzetí našeho Boha. Uprostřed obyvatelstva světa, jež je postiženo strachem a úzkostí, máme pokojnou mysl. Čeká nás budoucnost plná ještě větších požehnání. Nepociťujeme nepopsatelnou radost z toho, že jsme mezi těmi, kteří dostávají všechna tato požehnání jednoty království? A nejsme rozhodnuti postupovat kupředu ve svém díle pro království, k Jehovově věčné chvále?

Udržuj si pevnou víru

„Jak dlouho budete na vahách?“ — 1. KRÁLOVSKÁ 18:21, „Nová anglická bible“.

1. Jak někteří reagují na pravdu?

SKLON k pochybnostem, který je dnes běžný, by mohl zapůsobit i na tvůj postoj k Bohu a k Bibli. Někteří lidé slyší pravdu, líbí se jim, a nějaký čas studují Bibli. Účastní se několika křesťanských shromáždění, ale ve skutečnosti nechápou, že by měla být služba Bohu smyslem jejich života. — Mat. 13:3–9.

2. a) Jak reagují jiní? b) Jakou znamenitou radu nalézáme v Židům 10:36–39?

² Jiní přijali pravdu, oddali svůj život Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista a symbolizovali tuto oddanost křtem ve vodě. Ale nečiní pokroky. Příležitostně stráví hodinu nebo dvě v kazatelské službě. Ale ve skutečnosti nežijí podle své oddanosti, protože bezvýhradná oddanost Bohu znamená být mu oddán cele a opravdově. — Mat. 16:24; Žid. 10:36–39

3. Co řekl Eliáš kolísavým jednotlivcům?

³ Kolísavým jednotlivcům se snad pravda sice líbí, ale také mají rádi svět. Snad ještě touží po něčem ze starých způsobů. Jejich věrná oddanost je rozkolísaná. Kdysi se Eliáš zeptal Izraelitů: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma odlišnými názory? Jestliže Jehova je pravý Bůh, jděte a následujte jej; jestliže je to však Baal, jděte a následujte jej.“ Jeden překlad to vyjadřuje slovy: „Jak dlouho budete na vahách?“ — 1. Král. 18:21, „Nová anglická bible“.

4. Jakou cenu má horlivá služba?

⁴ Jehovův lid pociťuje v horlivé službě radost a osvěžení. (Tit. 2:13, 14) Pomáhá jim zůstat duchovně živými. Mnozí, zejména ti, kteří mají v Boží službě dlouhé zkušenosti, projevují pozoruhodnou horlivost. Ale zprávy z mnoha míst naznačují, že někteří mladší nebo novější se stále cítí lákáni světem, místo aby se cele pustili do Jehovovy služby. Představ si, jakou radost a jaké požehnání by mohli mít, kdyby se pevně chopili pravdy a rázně postupovali ve svaté službě kupředu. Třeba jako průkopníci plným časem by mohli s nadšením vštěpovat druhým, jak naléhavá je naše doba.

5. Jaké otázky by bylo užitečné si položit?

⁵ Snad by bylo dobré, kdyby ses zeptal sám sebe: Jsem opravdu pevný ve víře, nebo jsem rozkolísán — zaměřuji se dvěma směry? Připouštím, aby můj čas zabíraly věci, jež jsou sice příjemné, ale mají malou cenu? Trávím více času sledováním televize, sporty nebo jinými činnostmi, jež jsou sice příjemné, ale vyžadují mnoho času, a tak Boží službě věnuji času méně? Nebo je skutečným smyslem mého života pokorně poslouchat Boha a sloužit mu? Jestliže je smyslem tvého života činit Boží vůli, bude tě Bůh podporovat a ty se budeš moci těšit z jeho požehnání navždy.

6. Jaká rada v Jakubově dopise nám může pomoci udržovat si pevnou víru?

⁶ Je důležité podniknout rozhodné kroky, aby sis zachoval pevnou víru s vyhlídkou na věčný život v Božím novém pořádku. Eliáš nabádal jiné, aby se odvážně postavili za to, co je správné. Jakub napsal: „Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti ďáblu a uteče od vás. Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám. Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní.“ Jakub psal těm, kteří měli činit pokání, protože je jejich nerozhodné srdce vedlo k jednání, jež se nelíbilo Bohu. Tato rada může být užitečná, jestliže tě svádějí světské způsoby. Jakub napsal: „Podvolte se bídě a truchlete a plačte. Ať se váš smích obrátí v truchlení a vaše radost v sklíčenost Pokořte se v Jehovových očích a on vás povýší “ — Jak. 4:7–10.

Poznání buduje víru

7. a) Jaký vztah má poznání k víře? b) Proč bys měl používat Bibli při rozvíjení víry?

⁷ Víra je projev důvěry. Je založena na přesném poznání a zkušenosti. Čím víc toho víš o Bohu a čím víc máš zkušeností s jeho Slovem a s jeho cestami, tím pevnější bude tvá víra. Bible říká: „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje.“ (Žid. 11:1) Jak by mohla být tvá víra jistá, kdybys měl jen povrchní poznání o tom, co Jehova vykonal? Bůh ti dal rozumovou schopnost, inteligenci a chápavost. Jsou to dary, a očekává, že jich budeš užívat, aby ses o něm učil. Napíšeš-li někomu dopis, čekáš, že si ho přečte, a ne že ho jen položí na polici nebo že ho nechá na stole jako ozdobu. Už jsi četl a studoval dopisy, které nám napsal Bůh — jeho psané Slovo? Budeš-li je studovat a chápat, poznáš skutečnosti, které bys jinak poznat nemohl. Je důležité pamatovat na cenu poučení, jež poskytuje Bible. Jeden křesťanský starší řekl: „Lidé, kteří vyjadřují pochybnosti, obvykle dost nestudují. Nevědí toho o Bibli mnoho — ve skutečnosti si nikdy pravdu nepřisvojují.“

8. Co se doporučuje, jestliže někdo položí otázku, na kterou neumíš odpovědět?

⁸ Když někdo položí otázku, na kterou neumíš odpovědět, mělo by to znepokojit tvou víru? Rozhodně ne. Nikdo nezná všechno. Proto se pusť do bádání. Prozkoumej text. Přečti si okolní verše a ověř si, oč jde. „Úplná konkordance Překladu nového světa Svatých písem“ (angl.), kniha „Pomůcka k porozumění Bible“ (angl.) a „Indexy k publikacím Strážné věže“ ti mohou pomoci najít příbuzné texty, informace o rámci a rozbor námětu. Také ti mohou pomoci zkušenější křesťané. Jeden svědek s dlouholetou zkušeností řekl: „Nikdy jsem nezůstal bez uspokojivé odpovědi.“

9. Čemu se můžeme naučit z příkladu Berojských?

⁹ Měli bychom být jako Berojští, o nichž se v Bibli mluví s uznáním, protože „denně pečlivě zkoumali Písma“, aby se ujistili, že to, čemu je učil apoštol Pavel, je pravdivé. Nebyli zklamáni tím, co zjistili. A tak „mnozí z nich uvěřili“. Jeden z nich jménem Sópater měl tu přednost, že mohl cestovat s Pavlem Makedonií při apoštolově třetí misionářské cestě. — Sk. 17:10–12; 20:4.

Pokora nezbytně nutná

10 a) Jak může být poznání zneužito? b) Jak může podle tvého názoru zapůsobit na náš postoj Přísloví 16:5?

¹⁰ Poznání není samo o sobě cílem. Je to spíše prostředek, který by měl pomáhat, abychom si vážili Jehovy Boha a jeho Slova. Přesné poznání by ve spojení s láskou mělo podněcovat pokoru, a ne nějaké přehnané mínění o naší důležitosti. Někteří lidé nestudují proto, aby poznali, jak lépe sloužit Bohu, ale aby vyvýšili sami sebe a své názory. Mohou se stát domýšlivými a kritizují druhé — starší bratry, a dokonce i křesťanský sbor a celý soubor biblické pravdy, jemuž sbor učí. — Přísl. 16:5; 1. Kor. 8:1.

11. Odkud pochází naše poznání a inteligence? Čemu bychom se z toho měli naučit ohledně pokory?

¹¹ Nemáme však nic, co bychom dostali z nějakého jiného zdroje. Inteligenci jsme zdědili po svých rodičích, ale původně ji lidstvu dal náš stvořitel, Jehova Bůh. Poznání jsme získali prostřednictvím těch, kteří nám pomáhali, z toho, co jsme četli, a od Boha, který je zdrojem pravdy. Opravdu všechno, co máme, pochází původně od Boha. Apoštol napsal: „Vždyť kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako kdybys to nepřijal?“ — 1. Kor. 4:7.

12. Jaké závažné myšlenky jsou vyjádřeny v Žalmu 25:9 a u Jakuba 4:6?

¹² Jehova Bůh nás nesoudí podle inteligence, kterou jsme zdědili, ale podle naší pokory a ochoty učit se jeho cestě a jít po ní. Pokora a víra jdou ruku v ruce. Bible říká, že Bůh bude učit o své cestě „mírné“. Také prohlašuje: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ — Žalm 25:9; Jak. 4:6.

13. Uveď některé příklady těch, kteří byli ochotni se učit?

¹³ K pokoře patří ochota dát se vést k nápravě. Význačnými příklady toho byli apoštolové Petr a Tomáš. Petr byl vždy v popředí, když šlo o řeč, ale k tomu také patřilo, že byl nejčastěji opravován, kárán, a dokonce i přísně napomínán. Petr však jednal nadšeně, byl aktivní a jeho víra, iniciativa a odvaha jsou pro nás všechny vynikajícím příkladem. Tomáš nevěřil, že byl Ježíš vzkříšen, ale když byl postaven tváří v tvář důkazům, ihned je přijal. Projevujeme podobnou pokoru, když jsou biblickými texty opravovány naše chyby nebo nedostatky v našem porozumění? — Jan 20:24–29.

Zkoušej svou víru

14. Co dělá jeden křesťanský starší, aby si udržoval pevnou víru?

¹⁴ Jeden křesťanský starší, který je již dlouho v pravdě, si často klade otázku, proč je jeho víra stále silná, ačkoli někteří z těch, které znal, se dali odvléci pryč. Říká, že vždy pamatoval na Pavlovu radu: „Zkoušejte, zda jste ve víře, dokazujte, co sami jste.“ (2. Kor. 13:5) Když tento starší jede do práce, často se sám zkouší a opakuje si v duchu biblické pravdy. Představuje si rozpravu o těchto pravdách a v duchu se nutí k tomu, aby je vysvětloval a aby je hájil před lidmi všeho druhu. Tento bratr zdůrazňuje, že biblické přednášky v sále království často znovu upevní v naší mysli skutečnost, že Bible je Boží slovo. Ptá se však: „Jak bychom znali tyto věci, kdybychom předtím nebyli na shromážděních, kde se o nich mluvilo!“ Pravidelně si klade otázky ohledně Boží dobroty a Boží organizace. Tento křesťanský dozorce vyjadřuje ocenění těchto věcí ve svých modlitbách a říká: „Děkuji Jehovovi za to, že mi dovolil zůstat s jeho lidem.“ Mohlo by být pro tebe užitečné, kdyby ses podobným způsobem zkoušel, abys poznal, zda jsi skutečně „ve víře“?

Modlitba je nezbytně nutná

15, 16. Proč je při udržování pevné víry tak nezbytně nutná modlitba?

¹⁵ Tento příklad vyzdvihuje dva body, jež jsou nezbytně nutné, máme-li si udržovat pevnou víru: modlitbu a křesťanská shromáždění. Často se stává, že se lidé se slabou vírou modlí jen zřídka. Jeden křesťanský otec pamatuje na to, že se Daniel modlil několikrát denně, i když byl vydán zákon proti modlitbám. (Dan. 6:6–10) Tento otec vzhlíží několikrát denně k Jehovovi a prosí jej o moudrost a vedení.

¹⁶ Váháš s modlitbou? Žalm říká: „Jehova je blízko těch, kteří ho vzývají, všech, kteří ho vzývají v opravdovosti.“ Ježíš se zeptal: „Jestliže. . . vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“ (Žalm 145:18; Mat. 7:11) Jehova dá opravdu „dobré věci“ těm, kteří ho pokorně prosí ve víře.

Úloha shromáždění

17. Které biblické příklady ukazují, jak je důležité scházet se se spoluvěřícími?

¹⁷ Pro víru je kromě modlitby také nezbytné nutné, abychom se pravidelně scházeli se spoluvěřícími. Každý izraelský muž se měl třikrát ročně ‚ukázat před obličejem pravého Pána, Jehovy‘ v Jeruzalémě. Mnozí muži brali s sebou celé rodiny, protože si uvědomovali, jak velkou duchovní hodnotu mají takové příležitosti. (2. Mojž. 23:14–17; Luk. 2:41–45) Také Pavel se těšil na povzbuzení, které buduje víru, a to od sboru v Římě. Toužil být se spoluvěřícími, ‚aby byla vzájemná výměna povzbuzení‘ a vzájemné duchovní budování vírou. — Řím. 1:11, 12.

18. Jak se dívají na křesťanská shromáždění ti, kteří jsou pevní ve víře?

¹⁸ Lidé, jejichž víra je pevná, využívají všech křesťanských shromáždění, neodcházejí po první hodině nebo nepřicházejí pouze na druhou. Chápou hodnotu těchto shromáždění a uvědomují si, že jim poskytují příležitost poučit se, povzbudit se, získat požehnání. Při takových shromážděních můžeme získat pomoc od milujících bratrů a můžeme se navzájem podněcovat „k lásce a ke znamenitým skutkům“. (Žid. 10:24, 25) Jak bychom mohli získat takové povzbuzení, kdybychom nepěstovali společenství s těmi, kteří je mohou poskytnout?

Vydávání svědectví a naše víra

19. Jak posiluje víru křesťanské vydávání svědectví?

¹⁹ Křesťanské vydávání svědectví je další pomocí při budování víry. Jakub napsal: „Ukaž mi svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru svými skutky. Vskutku jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je i víra bez skutků mrtvá.“ (Jak. 2:18, 26) Hlavní práce křesťanů spočívá v učení druhých, a každý ze svědků Jehovových ti řekne: ‚Vydávání svědectví rozhodně buduje víru!‘ Je k užitku nejen tomu, kdo je poučován, ale i učiteli. Je to budující činnost, jež posiluje víru. Vydávání svědectví tě nutí, abys hájil svou víru. Zbystřuje tvé myšlení. Ano, a vydávání svědectví o království přináší požehnání od Boha, včetně vedení jeho duchem. — Marek 13:11; Řím. 10:14, 15.

Důvěra v „otroka“

20, 21. a) Nač je důležité pamatovat ohledně „věrného a rozvážného otroka“? b) Jak to vyjádřil jeden křesťan?

²⁰ Je také důležité pamatovat na to, kde jsme se poprvé dověděli o pravdě. Kdo nám pomohl vybudovat si víru v Bibli a její sliby? Jak jsme přišli k porozumění, co pro nás dnes Bible znamená? Ježíš řekl, že při svém příchodu najde ‚věrného a rozvážného otroka‘, který opatřuje duchovní pokrm, a že „otrok“, který bude nalezen při takové činnosti, bude ustanoven nad vším pánovým majetkem. — Mat. 24:45–47.

²¹ Jeden křesťanský manžel řekl: „Jehovova viditelná organizace je nesmírně spolehlivý zdroj. Ani jednou mě v žádném směru nevedla špatně. Všechno, co bylo řečeno, bylo založeno na Božím slovu a pro mne, pro mou rodinu a pro každého, koho znám, to bylo tím nejlepším. Pokud jde o mne, buduje to ohromnou víru.“

22. Které otázky ti mohou pomoci prozkoumat, jak pečuješ o svou víru?

²² Studoval jsi Jehovovo slovo, přijal jsi je a uvěřil jsi mu? Oddal jsi svůj život Bohu a symbolizoval jsi tuto oddanost křtem ve vodě? Žiješ nyní v souladu s tímto rozhodnutím? Prosíš Boha o vedení, poznání a víru? Pokračuješ v osobním studiu pravidelně a pilně? Jsi vždy na křesťanských shromážděních? Jsi činný a horlivý ve svaté službě Bohu? A zlepšuješ kvalitu své činnosti, při které činíš učedníky, nebo jsi připustil, že se ti stala pouhou rutinou? — Mat. 28:19, 20.

23. Jak bys měl čelit problémům, zkouškám a překážkám?

²³ Ano všichni máme problémy a máme každý své nedostatky. Ale stojíme-li před zkouškami a překážkami, nesmíme váhat, kolísat nebo sedět na dvou židlích. Chceme být naopak oddaní věci a chceme si být jisti pravdou. Jakub napsal: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s rozmanitými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ Pavel radil: „Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se.“ (Jak. 1:2, 3; 1. Kor. 16:13) Abychom zůstali v pravé víře jako svědkové Jehovovi, musíme rozvíjet vlastnost víry, ovoce Božího svatého ducha. — Gal. 5:22, 23.

24. Proč je tak důležité mít pevnou víru?

²⁴ Proč bys to měl činit? Protože víra je štítem proti satanovi, který „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. „Především uchopte velký štít víry, kterým budete schopni uhasit všechny ohnivé střely toho ničemného.“ (1. Petra 5:8–10; Ef. 6:16) Zachováš-li si pevnou víru, budeš chtít konat věci Božím způsobem. Tvé srdce bude správné. Tvé skutky budou v souladu s Božími pokyny a budeš postupovat kupředu a stále budeš činit pokroky na úzké cestě, jež vede k životu. — Mat. 7:14.

Zůstaň v Boží lásce

Noví a slabí křesťané jsou zranitelní. Ale zranitelní jsme ve skutečnosti všichni. Měli bychom proto chránit svou vlastní víru a měli bychom také usilovně pomáhat druhým, aby se duchovně posilovali. Jak to můžeme dělat? Učedník Juda poukázal na jeden způsob, když napsal: „Milovaní, tím, že se budujete ve své nejsvětější víře a modlíte se se svatým duchem, zachovávejte se v Boží lásce a očekávejte přitom milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život.“ — Juda 20, 21.

Kdo může mít víru v tomto věku pochybností?

NÁŠ věk je věkem pochybností. Módní je skepticismus. Zdůrazňuje se, že máme o všem pochybovat — o zvycích, ideách, mravních poučkách, dlouho uznávaných hodnotách, dokonce i o existenci Boha a o pravdivosti jeho Slova, Bible.

O Bibli pochybují i mnozí lidé, kteří o ní vědí jen velmi málo. Jejich pochybnosti nejsou založeny na tom, co Bible skutečně obsahuje, ale na tom, co o ní někdo řekl. Jak si však někdo může vytvořit opodstatněný názor o nějaké knize, kterou nikdy nečetl a kterou ve skutečnosti nezná? A je vůbec možné mít v tomto věku pochybností víru?

Jeden svědek Jehovův řekl muži, jehož manželka měla zájem o studium Bible: „Rozhodně neočekávám, že byste měl něco považovat za důležité jen proto, že jsme o tom teď hodinu rozmlouvali. Ale až jednou budete vědět, co opravdu říká Bible, myslím, že budete o její pravdivosti stejně přesvědčen jako já.“ Manžel souhlasil s tím, že se bude věcí blíže zabývat, bylo zavedeno domácí biblické studium a zanedlouho učil také on sám jiné. Ano, v tomto věku pochybností získal pravou víru.

Jedna francouzská hospodyně, která začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, řekla: „Pochybuji, pochybuji, mám velice vážné pochybnosti!“ A přece pokračovala ve studiu. Jak její poznání rostlo, její pochybnosti mizely a nyní již přes dvacet let učí jiné lidi věcem, které posílily její víru.

Víra přichází přesným poznáním, jež ti poskytuje fakta, na nichž lze založit správná rozhodnutí. Když byl například na zemi Ježíš Kristus, umožnilo poznání o jeho úžasných skutcích a o jeho učení mnoha upřímným lidem, aby ‚uvěřili v jeho jméno‘. — Jan 2:23; 8:30.

Totéž platí dnes. Biblická pravda je jasná, pokud odložíš stranou nesprávné informace, které jsi snad o ní slyšel, a sám poznáš, co opravdu učí tato úžasná kniha.

Například biblická proroctví rozhodně nemohl vymyslet žádný člověk ani žádná skupina lidí. Ale tato proroctví, někdy napsaná sta nebo dokonce tisíce let předem, se plní do úžasných podrobností, a poskytují tak přesvědčující důkazy, že Bible je od Boha a že věci, které slibuje, se splní.

Již dávno, po mnohaletých zkušenostech s Božími cestami, řekl Jozue Izraelitům: „Vy dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Jozue 23:14.

Hodnota Bible se dále prokazuje v praxi. Jestliže lidé uplatňují biblické rady, zlepšuje se jejich život a mění se jejich osobnost. Násilným a svárlivým lidem pomáhá rozvíjet mírnost a sebeovládání. Ti, kdo o tom pochybují, by měli Bibli studovat. Biblická pravda může zapůsobit na jejich život tak, že budou velice překvapeni. — Gal. 5:19–23; Ef. 4:20–32.

V tomto věku pochybností se nemusíš stát obětí skepticismu, ale můžeš naopak získat pravou víru. Bible ti může opravdu pomoci při rozvíjení pevné, životodárné víry. Ale jak to může udělat?

Skutečně hledáš pravou víru?

SKUTEČNĚ hledáš pravdu? Pátráš po ní? Snad odpovíš: „Ovšem!“

Mnozí lidé však ve skutečnosti pravdu nehledají. Možná, že vlastně ani věřit nechtějí. Proč by někdo nechtěl věřit, že Bůh existuje a že Bible se svými vynikajícími sliby do budoucnosti je jeho úžasným Slovem?

Přijmout tyto skutečnosti by totiž mohlo pro někoho znamenat, že musí změnit svůj způsob života. Protože takoví lidé nechtějí uvést svůj život do souladu s Božími cestami, musí si vymyslet pochybnosti a námitky a přesvědčit sami sebe, že Bible není pravdivá.

Takoví mohou být i někteří jedinci v křesťanském sboru. Pravda jim připadá dobrá, ale oni se ještě možná skrytě drží nějakých způsobů, o nichž vědí, že je Boží slovo odsuzuje. Proto se stahují zpět nebo jsou poznenáhlu zavlékáni pryč. Bible říká: „Někteří lidé opovrhli svědomím, a proto ztroskotali ve své víře.“ — 1. Tim. 1:19, „Nová anglická bible“.

Když byl Ježíš Kristus na zemi, byla pravda nepříjemná mnoha lidem. Chtěli jednat podle svého, a proto odmítali uznat pádné důkazy. Ježíš citoval dřívější prorocká slova a řekl, že jejich srdce přestalo být vnímavým. Zavřeli oči i uši, „aby nikdy neviděli očima a neslyšeli ušima a aby smysl toho nepochopili svým srdcem a neobrátili se zpět“, aby byli duchovně uzdraveni. — Mat. 13:14, 15.

Lidé tohoto druhu snad prostě řeknou, že jim věci nebyly objasněny. Někteří z Ježíšových odpůrců se ho zeptali: „Jak dlouho budeš držet naše duše v napětí? Jsi-li ten Kristus, pověz nám to otevřeně.“ Nebyla to však Ježíšova vina, že to nepochopili; byla to jejich vlastní vina. Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, a přece nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí. Ale vy nevěříte, protože nejste žádná z mých ovcí.“ — Jan 10:24–26.

Jestliže někdo nechce slyšet pravdu, pochopit její smysl, obrátit se a získat pro sebe uzdravení, pak toho využije satan ďábel. Satan zaslepuje „mysl nevěřících, aby nezazářilo osvícení slavným dobrým poselstvím o Kristu, který je Božím obrazem“. — 2. Kor. 4:4; viz též Matouše 13:10–15.

Znamená to, že není naděje slyšet dobré poselství a rozumět mu? Tak to ovšem není míněno! Znamená to, že mnoho záleží na tobě, posluchači.

Jestliže skutečně hledáš pravdu, pak ti bude to, co říká Bible, znít pravdivě. Pyšní a domýšliví náboženští vůdcové, kteří nechtěli naslouchat, Ježíšovi odporovali. Ale co zástupy? „Ty žasly nad jeho způsobem vyučování“! I úředníci, kteří byli posláni, aby jej zatkli, se vrátili se zprávou: „Tak žádný nikdy nemluvil.“ — Mat. 7:28; Jan 7:46.

Hledáš-li pravdu, snažíš-li se najít Boží cestu a jsi-li ochoten uplatňovat Boží slovo ve svém životě, pak najdeš pravou víru. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ „Znám své ovce a mé ovce znají mne.“ „Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mne následují.“ „Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ — Mat. 5:6; Jan 10:14, 27; 18:37.

Víra je ovoce způsobené Božím svatým duchem. (Gal. 5:22, 23) Modlíš-li se o přesné poznání a o víru a skutečně vynakládáš úsilí, abys je získal a žil podle nich, Bůh ti pomůže. Jak to řekl Ježíš: „Neustále proste a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno.“ — Mat. 7:7.

I když máš nějaký problém, na kterém musíš pracovat, Bůh ti pomůže. Inspirované Písmo říká: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách a on sám napřímí tvé stezky.“ — Přísl. 3:5, 6.

Bůh „vidí, jaké je srdce“. (1. Sam. 16:7) Ví, zda se snažíš najít pravdu a spravedlnost a zda jsi ochoten jednat jeho způsobem. Přiblížíš-li se k Bohu, on se přiblíží k tobě. — Jak. 4:8.

Jsi takový člověk? Skutečně hledáš pravou víru? Slyšel jsi Otcovo učení a otevřel jsi mu svou mysl? Poznal jsi je a přijal jsi je? A aby ses přizpůsobil Božím spravedlivým cestám, urovnal jsi záležitosti, které snad byly problematické ve tvém životě?

Jestliže ano, pak tě mohou povzbudit Ježíšova slova: „V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ — Jan 6:45.

Učení nebeského Otce lze najít v jedinečné knize. Uvažujme nyní o její hodnotě a o tom, jak může zapůsobit na naši víru.

Kniha nezvratné víry

BIBLE není kniha pochybností, ale kniha víry. Nevyvolává takové otázky, jako například zda existuje Bůh nebo zda je Bible jeho slovo. Naopak, začíná výrokem: „Na počátku Bůh stvořil.“ A výslovně prohlašuje: „V žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ — 1. Mojž. 1:1; 2. Petra 1:21.

Ano, mnohé z biblických zpráv jsou stručné. Proto nám Bible vždy neříká všechno, co bychom snad chtěli vědět. Dává nám však informace, o nichž Bůh věděl, že je budeme potřebovat, abychom porozuměli obtížnému stavu světa, abychom uvedli svůj život do souladu s jeho vůlí a získali jeho přízeň a jeho dar věčného života. Co by mohlo mít větší cenu?

Na prvních stránkách Bible se dovídáme, že před dávnou dobou jeden vzpurný anděl vyvolal pochybnost o tom, zda má Bůh právo na univerzální panství. Bylo však také zjeveno, že nakonec přijde jakési „semeno“, aby skoncovalo s touto vzpourou a ospravedlnilo Jehovu Boha jako univerzálního svrchovaného panovníka. (1. Mojž. 3:1–15; Job 1:6–12) Bible ukazuje rodovou linii, skrze kterou přijde toto „semeno“ — prostřednictvím takových mužů víry, jako byl Abrahám, Izák, Jákob a David. — 1. Mojž. 26:4, 5; 2. Sam. 7:12, 13; Mat. 1:1–16; Luk. 3:23–38.

Tato úžasná kniha vypráví o narození, životě, smrti a vzkříšení hlavního člena tohoto „semene“, Ježíše Krista. Sděluje nám, jak Ježíš oznámil jméno svého nebeského Otce, Jehovy, a opatřil výkupné pro poslušné lidi. — Gal. 3:16; Jan 17:6–8, 26; Mat. 20:28.

Bible také mluví o věčném životě, o vzkříšení z mrtvých a oznamuje nádherná ‚nová nebesa a novou zemi‘, v nichž „bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13; Jan 3:36; 5:28, 29) Navíc ukazuje, že jsou tato nádherná požehnání na dosah ruky a že se jich dočkají mnozí dnes žijící lidé, kteří přežijí nynější strasti světa! — Mat. 24:3–14, 32–34.

Nejznamenitější z ovoce!

Ježíš řekl, že „každý dobrý strom nese znamenité ovoce“. (Mat. 7:15–20) Ano, přímé lidi můžeš poznat podle jejich ovoce. A biblické učení umožňuje učenlivým lidem přinášet to nejlepší ovoce. Tato kniha poskytuje poznání, buduje víru a vštěpuje moudrost. (Jan 17:3; Přísl. 1:1–4) Poskytuje nám lepší normy, na nichž můžeme založit rozhodování, jež ovlivní náš život. — Řím. 12:2; Kol. 3:9, 10.

Bible kromě toho působí na srdce. Podněcuje lidi, aby uváděli svůj život do souladu s Božími cestami a aby Bohu sloužili. Její nauky působí spokojenost, šťastnější život, lepší zdraví, vyšší morálku, manželští druhové, rodiče i děti se jimi stávají lepšími. Všichni, kteří poznali biblické cesty a také se jimi řídí, se stali celosvětovým bratrstvím, v němž panuje láska, což odpovídá Ježíšovu prohlášení: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:35.

Hodnota Bible je patrná v každodenním životě těch, kteří opravdu uplatňují její zásady. Proč by měl kdo pochybovat o jejích slibech? Být pevní ve víře a vůbec nepochybovat je možné, jak vyplývá z následujícího článku.