Mardocheus. Tento věrný Žid, kterého Boží oddaný lid uznává a respektuje, dále působí k jejich dobru a mluví pokojně ke všem jejich potomkům. — Ester 10:1–3.

23. Jaké znamenité vlastnosti projevují Mardocheus a Ester?

²³ Mardocheus byl skutečně muž, který projevoval víru, statečnost, rozhodnost, ryzost a věrnou oddanost Jehovovi i Božímu lidu. Ester byla rozumná žena, která mlčela, když to bylo nutné, ale nebojácně mluvila v pravý čas. Přijala Mardocheovu radu, i když tím ohrožovala vlastní život. Tato krásná a pokorná žena skutečně projevila svému lidu lásku, nesobeckost a věrnou oddanost. Ona i Mardocheus plně důvěřovali v Jehovu a na modlitbách hledali božské vedení.

24. Čím si může být jist Jehovův lid v dnešní době vzhledem k tomu, jak Bůh jednal s Mardocheem, Esterou a ostatními Židy?

²⁴ Jaké to jsou krásné příklady pro dnešní Boží lid! Tváří v tvář odporu a pronásledování slouží bok po boku, věrni Jehovovi a sobě navzájem. Ano, důvěřují, že je bude Jehova Bůh podporovat a že je vysvobodí, stejně jako podporoval a vysvobodil Esteru, Mardochea a jejich lid. (Fil. 1:27–30) Je pravda, že „mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech vysvobozuje“. (Žalm 34:19) Ať je tedy oznamována chvála našemu Bohu; a důvěřujme v něj, protože Jehova neopouští svůj lid.

Uznání v Jehovových očích

Skutečnost, že někdo má Boží přízeň, není zárukou toho, že zůstane uznaným Jehovovým služebníkem. Například Izraelité byli osvobozeni z otroctví v Egyptě a přivedeni do země Kanaán. Přece však okolnost, že byli Božím národem, nebyla pro ně zárukou, že se nezmění jejich vztah k Nejvyššímu. Když začali uctívat modly a i v jiném ohledu pohrdat Jehovovým zákonem, ztratila okolnost, že si je Bůh vybral kvůli jejich věrným předkům, svůj význam. Všemohoucí jim řekl prostřednictvím proroka Ámose: „Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou, o synové Izraelovi? dí Hospodin. Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské, tak jako Filištínské z Kaftor, a Syrské z Kir?“ — Ámos 9:7, „KB“.

Izraelité snad byli hrdí na to, že si je Bůh vybral. Pro svou nevěrnost však nebyli v Jehovových očích lepší než Mouřeníni. Obřízka pro ně ve skutečnosti neměla žádný význam. O staletí později zdůraznil apoštol Pavel stejnou myšlenku: „Obřízka je opravdu užitečná jen tehdy, jestliže jednáš podle zákona; jestliže však přestupuješ zákon, tvá obřízka se stala neobřízkou.“ — Řím. 2:25.

Podobně to bylo s osvobozením Izraelitů z Egypta. Sama skutečnost, že byli vyvedeni z Egypta, nedávala záruku, že se na ně Jehova Bůh trvale dobře dívá. V případě nevěrných Izraelitů bylo zázračné osvobození jejich předků z Egypta stejně malou zárukou, že se budou dále těšit z Boží přízně, jako vyvedení Filištínů a Syřanů z jejich předchozího bydliště.

Tím bylo značně zdůrazněno, že Boží uznání nezávisí na tom, z jakého národa, kmene nebo rodiny člověk pochází. Pouhé předstírání, že člověk je Božím služebníkem, znamená málo, jestliže nekoná Jehovovu vůli.