Vítězové nad světem — vírou

„To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ — 1. Jana 5:4.

1, 2. a) Jaká je všeobecná zkušenost těch, kteří si chtěli podrobit svět? b) Jak se od nich liší jeden přemožitel světa? c) Proč se jeho vítězství a vítězství jeho následovníků nedá s ničím srovnat?

DĚJINY nám vyprávějí o mnohých mužích, kteří by si byli rádi podrobili svět. Ale nakonec se všichni museli sklonit v porážce. Mocný egyptský faraón, vychloubavý Nabuchodonozor z Babylóna, Alexandr Veliký, římští césarové, Napoleon, Hitler — jejich sláva byla jen krátká! Avšak je jeden přemožitel světa, jehož sláva nikdy nevybledne. Nehonosil se ozbrojenými zástupy válečníků ani velkými loďstvy. A přece bylo jeho vítězství úplné a k věčnému dobru těch, kteří jej uznávají jako krále.

² Mnozí klopýtli o tohoto mocného dobyvatele, protože jej nepovažovali za nic více než za skromného tesařova syna. Jeho vlastní krajané jím opovrhovali. Když byl římskou mocí usmrcen, byli jeho následovníci rozptýleni. A přece je tento muž — Ježíš Kristus — nesrovnatelným přemožitelem světa. V předvečer své popravy mohl říci svým učedníkům: „Buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ (Jan 16:33; Mar. 6:3; Iz. 53:3) Řekl dokonce, že i oni zvítězí nad světem. Ale jak? Jeden z jeho milovaných následovníků to později vyjádřil: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ — 1. Jana 5:4.

VÍTĚZSTVÍ VÍROU

3. Co je víra, která vítězí?

³ Jaké je to vítězství — vítězství vírou? Nuže, mít víru znamená být tak pevně přesvědčen o neviditelných nebo budoucích věcech, že se pro věřícího stanou skutečností. V opaku k lehkověrnosti, která spočívá na nejistém základu citu nebo pověry, je pravá křesťanská víra založena na pevném základě, na Ježíši Kristu. Jako „zlato, stříbro a drahé kamení“ je nezničitelná. (1. Kor. 3:11–14) Je přesvědčena o existenci jediného živého Boha Jehovy a o tom, že ospravedlní své postavení svrchovaného Pána vesmíru. Tato víra je zakotvena na zaslíbeních Boha, „který nemůže lhát“. Věřící se upřeně dívá na Ježíše jako na zdokonalovatele víry a hlavního Božího prostředníka pro splnění všech velkých předsevzetí ve spojení s jeho královstvím. — Tit. 1:2; Žid. 11:1, 6; 12:2.

4. Kdy a jak můžeme vítězit vírou?

⁴ Pokud se neotřesitelně držíme této víry, můžeme říci, že jsme zvítězili nad světem. Ne, nemusíme čekat až do Armageddonu, abychom získali toto vítězství. Své vítězné tažení nad světem zahajujeme, když se odvracíme od cest světa a na základě víry v Pána Ježíše Krista oddáváme své životy Jehovovi a přijímáme křest ve vodě. Tak vítězíme vírou. Je to však vítězství, které si musíme za všech okolností udržet, a to z ocenění pro lásku, jež je nám prokazována Jehovou a jeho Synem.

5. a) Jak můžeme být ‚naprosto vítězní‘? b) Jaké přesvědčení je důležitou částí naší víry?

⁵ Apoštol Pavel mluvil za všechny takové vítěze, když prohlásil: „Kdo nás oddělí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad či nahota nebo nebezpečí nebo meč?. . . — ze všech těchto věcí vycházíme naprosto vítězně skrze toho, který nás miloval.“ Pak vyjadřuje naše neotřesitelné přesvědčení, že nás nic nemůže oddělit od Jehovovy lásky k nám, která je tak význačnou součástí naší víry. Říká: „Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani věci přítomné ani věci budoucí ani moci ani vysokost ani hlubokost ani žádné jiné stvoření nebude nás moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Řím. 8:35, 37–39.

PŘÍKLADNÝ VÍTĚZ

6. Na čem spočívalo Ježíšovo vítězství?

⁶ Když byl Ježíš zde na zemi, sám ukázal, jak můžeme dobýt vítězství vírou. Znal Boží slovo. Měl potěšení ze Slova a používal je obratně jako „meč ducha“. (Ef. 6:17) Když byl v pustině pokoušen satanem, třikrát odvrátil protivníka, když řekl: „Je psáno.“ Jeho vítězství spočívalo na tom, že se držel Božího slova. Stejně tomu tak musí být s námi. — Mat. 4:3–11.

7. Jak začal Ježíš své velké vítězné tažení?

⁷ Když Jan Křtitel skončil své dílo, začal Ježíš své velké vítězné tažení. „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ (Mat. 4:17) Je to elektrizující poselství! Boží království se skutečně přiblížilo v osobě pomazaného Ježíše. V celé Galileji, v římské provincii Pereji a v samotném Jeruzalémě kázal Ježíš jako Mesiáš a vítěz nad světem radostné poselství. Tisíce lidí mu naslouchalo. Mnozí šli za ním jako jeho následovníci. Ale vládnoucí třída a zejména náboženští vůdcové se stali jeho krutými odpůrci.

8. Co ukazuje, že Ježíš se nikdy nedal otřást ve svém vítězství?

⁸ Ježíš se však nedal otřást ve své ryzosti, protože věděl, že musí být vítězem až do konce. Když mu nakonec hrozila smrt na mučednickém kůlu a římský místodržitel se jej ptal na království, mohl odpovědět: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:37) Vydával věrně svědectví o pravdě království. Až do konce nepřestal oznamovat jméno svého Otce a posvěcoval toto drahocenné jméno přes všechnu potupu, kterou satan na ně mohl uvrhnout. Proto Ježíš mohl jako vítěz nad světem při svém posledním vydechnutí říci: „Je [totiž Boží dílo, které měl na zemi vykonat] dovršeno!“ — Jan 19:30; 17:6, 20.

VÍRA, KTERÁ PŘENÁŠÍ HORY

9. Jaký druh víry mohli mít Ježíšovi učedníci a co v tom ohledu zažili?

⁹ Ježíš řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám proto říkám, budete-li mít víru velikosti hořčičného zrna, řeknete této hoře: ‚Přenes se odtud tam‘, a ona se přenese a nic pro vás nebude nemožné.“ (Mat. 17:20) Zažili něco takového jeho učedníci? Ano! A zejména od letnic roku 33 n. l. Tehdy, padesátý den po Ježíšově vzkříšení k duchovnímu životu, se stal zázrak mezi 120 učedníky, kteří byli shromážděni v jednom domě v Jeruzalémě. Byl na ně vylit Jehovův duch a ten jim dal schopnost, aby mluvili různými jazyky o „Božích nádherných věcech“. — Sk. 2:1–11.

10, 11. a) Jak se začali Ježíšovi učedníci podílet na jeho vítězství? b) Proč měli nade vším vítězící víru?

¹⁰ Duch také zmocnil Petra, aby z Božího slova vysvětlil, co to vše znamená. Ježíš byl za své vítězství odměněn tím, že byl povýšen na Boží pravici v nebi. Nyní bylo předností učedníků mít podíl na jeho vítězství. Začali tím, že mezinárodnímu zástupu lidí, který se shromáždil, vydali důkladné svědectví a vyzvali je, aby činili pokání, dali se pokřtít a přijali velkolepá zaslíbení království, na něž mají podle Božího slova vyhlídku. „Toho dne bylo připojeno asi tři tisíce duší.“ Ti byli dále posilováni ve víře denním poučováním, které se konalo na rozsáhlém chrámovém prostranství i v soukromých domech. — Sk. 2:14–47.

¹¹ Radovali se náboženští vůdcové z tohoto projevu víry? Naopak! Uvěznili Petra a Jana a žádali, aby přestali kázat a učit v Ježíšově jménu. Naplněni vírou odpověděli apoštolové: „Rozhodněte sami, zda je před Bohem spravedlivé poslouchat vás více než Boha. My však nemůžeme přestat mluvit o věcech, které jsme viděli a slyšeli.“ Nedovolili, aby cokoli stálo v cestě jejich vítězné víře. Když byli propuštěni, pokračovali dále s velkou silou v kazatelském díle! — Sk. 4:18–21, 33.

12. a) Jaká andělská pomoc podporovala vítězství učedníků? b) Na čem záleželo, budou-li mít i nadále svatého ducha?

¹² Naplněni žárlivostí, velekněz a jeho stoupenci nyní uvrhli všechny apoštoly do vězení. To vyžadovalo Boží zásah. Během noci je Jehovův anděl opět vyvedl a řekl jim: „Mluvte dále lidu všechna slova o tomto životě.“ Když se rozednilo, byli opět v chrámu a učili! Znovu byli zatčeni a přivedeni do sálu sanhedrinu, kde jim velekněz řekl: „Výslovně jsem vám přikázal, abyste dále neučili na základě tohoto jména, a přece, hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením.“ Nato apoštolové odvážně odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi. . . My jsme svědky těchto věcí a stejně i svatý duch, jehož Bůh dal těm, kteří je poslouchají jako vládce.“ (Sk. 5:17–32) Mohli mít svatého ducha jen tehdy, když dále horlivě svědčili o Jehovově svrchovanosti.

13. Jak zvítězila vítězná víra v rané křesťanské době?

¹³ Náboženští vůdcové chtěli apoštoly odstranit, ale Dárce svatého ducha řídil vývoj událostí jinak. Vážený učitel Zákona Gamaliel se přihlásil o slovo a řekl: „Nevměšujte se mezi ty lidi, ale nechte je na pokoji (neboť je-li tento plán a toto dílo od lidí, bude zmařeno; ale je-li od Boha, nebudete jej moci zmařit), jinak by snad o vás mohlo být shledáno, že ve skutečnosti bojujete proti Bohu.“ Proto pouze apoštoly zmrskali, řekli jim, aby přestali kázat a propustili je. Zvítězila vítězná víra? Jistě, protože ve zprávě potom čteme: „A dále každý den bez přestání učili v chrámu i dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši.“ — Sk. 5:33–42.

POKRAČUJÍCÍ VÍTĚZSTVÍ VÍRY

14. Jak bylo přes pronásledování splňováno Ježíšovo proroctví ve Skutcích 1:8?

¹⁴ Tomuto důkladnému svědectví nikdo nemohl zabránit. Muselo být vydáno v tom rozsahu, jak sám Ježíš prorokoval — „jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a v Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8) Pronásledování sloužilo pouze k rozšiřování svědectví, protože „ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova“. (Sk. 8:1, 4) Brzy se pronásledovatel Saul stal apoštolem Pavlem a první pohané dostali dar svatého ducha. Dobré poselství se rozšířilo jako požár do dalších nových území. Když Pavel a jeho druzi se dostali až do Evropy, odpůrci tam vykřikli: „Tito muži, kteří převrátili obydlenou zemi, jsou zde také.“ (Sk. 17:6) Tak bylo dobré poselství po třicetiletém vydávání svědectví „kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“. — Kol. 1:23.

15. Jakou pomoc a povzbuzení dostali ti, kteří začali kolísat ve své víře?

¹⁵ Když se však blížil konec židovského systému věcí, přece se zdá, že někteří z těchto křesťanů začali být unaveni. Polevili ve své duchovní bdělosti a začali kolísat ve své vítězné víře. Nezůstali však bez pomoci. Věrní starší v křesťanském sboru jim dávali potřebné povzbuzení. Jeden z nich, apoštol Pavel, je stále vyzýval, aby vytrvali ve víře. Povzbuzoval je, aby učinili svou křesťanskou naději „jako kotvu pro duši, jistou a pevnou“. (Žid. 6:19) Prohlašoval: „My pak nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Žid. 10:39) Museli za každou cenu dokončit křesťanské vítězství. Ti, kteří se pevně drželi víry, přežili, když židovský „systém věcí“ v roce 70 n. l. zanikl.

DALŠÍ ZKOUŠKY VÍRY

16. a) Jak dlouho vytrval apoštol Jan ve svém vítězství vírou? b) Před čím varoval?

¹⁶ Na věrné křesťany však čekaly další zkoušky víry. Říká to Jan, který sloužil více než 68 let jako apoštol Ježíše Krista. Ve dvou ze svých dopisů varuje Jan před „antikristem“, který se objeví v „poslední hodině“, a označuje ho jako ‚toho, kdo popírá Otce a Syna‘. Pak Jan spojuje „antikrista“ s ‚mnoha falešnými proroky, kteří vyšli do světa‘. (1. Jana 2:18, 22; 4:1–3) Tento antikrist nepochybně popíral naléhavost „dobrého poselství“ a snažil se obrátit křesťany k hmotařským, zábavychtivým způsobům světa.

17. Jak a proč musí křesťané vytrvat ve svém vítězství?

¹⁷ Křesťané, kteří se drželi své ryzosti, „zvítězili nad tím zlým“, ale nyní, v pozdní hodině, byla jejich víra ohrožena ještě z jiné strany. Apoštol to napsal zcela otevřeně: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Když někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:13, 15–17) Jistě nikdy nebylo Boží vůlí, aby se křesťané zaplétali do nemravných, hmotařských způsobů satanova světa. Musí vytrvat ve svém vítězství vírou.

18. Jak dokončíme vítězství vírou?

¹⁸ Ve stejném dopisu popisuje Jan pouto, které spojuje všechny křesťany na celém světě v nedělitelnou jednotu: „Kdokoli vyznává, že Ježíš Kristus je Boží Syn, s tím zůstává Bůh ve spojení a on ve spojení s Bohem. A sami jsme poznali lásku, kterou má Bůh v našem případě, a uvěřili jí. Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním.“ (1. Jana 4:15, 16) Jaká je to přednost být spojen se svrchovaným Pánem celého vesmíru skrze jeho Syna Ježíše Krista, jehož krev „nás očišťuje od každého hříchu“! (1. Jana 1:7) Naše vítězná víra spočívá tedy v tom, že stále milujeme Boha a Krista a spolupracujeme s nimi v celosvětovém žňovém díle, které se nyní rychle blíží ke konci. — 1. Kor. 3:9.

19. Co označuje vítěze nad světem?

¹⁹ Jan píše dále: „Vždyť v tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3) V té souvislosti řekl Ježíš svým následovníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali.“ (Jan 13:34) Stalo se to skutečně poznávacím znamením křesťanů v Janově době a je to nádherné poznávací znamení i v našich dnech. Nikdy v lidských dějinách nebyl na zemi lid, jako jsou křesťanští svědkové Jehovovi — spojeni poutem lásky, která překračuje všechny hranice jazyků, kmenů a ras.

20. Jak můžeme při skonávání světa dokázat, že i my jsme vítězi nad světem?

²⁰ Pro skonávání tohoto systému věcí platí příkaz obsažený v Ježíšově proroctví, že „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Toto velkolepé svědectví, které nyní v celosvětovém rozsahu dosahuje svého vrcholu, označuje ty, kteří zvítězili nad světem. O všech Božích služebnících, kteří zachovávají ryzost, napsal apoštol Jan: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra. Kdo je to, jenž vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn?“ Víru v Ježíše jako Božího Syna můžeme až dodnes dokazovat tím, že posloucháme Ježíšovo přikázání, které dal svým následovníkům po vzkříšení: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (1. Jana 5:4, 5; Mat. 28:19) Projevuješ se tak rovněž jako vítěz nad světem?

Jak by tě měla ovlivňovat víra v Božího Syna?

„Jen se chovejte způsobem hodným dobrého poselství o Kristu, abych slyšel. . . , že stojíte pevně v jednom duchu a jako jedna duše zápasíte bok po boku za víru v dobré poselství.“ — Filipenským 1:27.

1. a) Jaké dílo se nyní blíží ke svému vyvrcholení? b) Co dokazuje, že je dnes možné skutečně nalézt víru na zemi?

SPLŇOVANÁ proroctví naznačují, že jsme již daleko postoupili v čase „skonávání systému věcí“. (Mat. 28:20) Nyní je to více než 64 let od doby, kdy přišel „Syn člověka“, Ježíš Kristus, se všemi anděly a ‚posadil se na svůj slavný [nebeský] trůn‘. Soud a dělení lidí na věřící „ovce“ a nevěřící „kozly“ se blíží ke svému vyvrcholení. (Mat. 25:31–33) Proto se ptáme: Našel „Syn člověka“ skutečně víru na zemi? Shromáždění mezinárodního sboru svědků Jehovových — čítající více než dva milióny — jasně dokazuje, že ji našel.

2. Proč jsou sjezdy svědků Jehovových popisovány jako něco „jedinečného“?

² Sdělovací prostředky popisují sjezdy svědků Jehovových jako něco „jedinečného“, a také měly být něčím zvláštním! Boží lid se totiž snaží o znamenitost. Ano, tento ohromný sbor je na cestě z přítomného nedokonalého světa do slavného „nového pořádku“, kde již nebudou nemoc, smrt a zármutek. Jehovovo slovo nás o tom ujišťuje! (Zjev. 21:1–4) Abychom dosáhli cíle, musíme se pevně držet své vítězné víry. Jak to máme dělat?

SOUD SVĚTA ZAČÍNÁ

3. Jaké změny nastaly od roku 1914 a co označují?

³ Když v roce 1914 začalo „skonávání systému věcí“, začaly se dít na zemi mocné změny. Všechno přišlo, jak to Ježíš předpověděl: světové války, zemětřesení, nákazy, hladomory, vzrůst bezzákonnosti a nedostatek lásky. (Mat. 24:3–12; Luk. 21:10, 11) Začal čas soudu světa.

4, 5. a) Jak dokázaly církve křesťanstva nedostatek víry? b) Jak se tím liší od svědků Jehovových, pokud jde o vztah ke světu? c) Jak projevíme, že je naše víra nepřemožitelná?

⁴ Jak reagovaly na situaci církve křesťanstva? Ukázaly, že zvítězily vírou nad světem? Zdaleka ne! Místo, aby duchovní křesťanstva přijali „znamení“, že přišlo Boží království, podporovali umírající „systém věcí“. Když světová válka zachvátila Evropu, církve na obou stranách vyzývaly křesťany, aby vraždili druhé křesťany, a tak na sebe vzaly strašnou vinu krve. A když válka skončila, církve křesťanstva se nerozhodly pro vládnoucího Krále Ježíše Krista, ale pro lidský politický útvar, který rouhavě nazývaly „politickým výrazem Božího království na zemi“. Byla to Společnost národů, zřízená v roce 1919 proto, aby zajistila světový mír a bezpečí. Biblická kniha Zjevení ji popisuje jako ‚šarlatové divoké zvíře, které je plné rouhavých jmen‘. — Zjev. 17:3.

⁵ Církve křesťanstva ukázaly svou podporou totální války a pak lidmi vytvořeného nouzového opatření, kde ve skutečnosti stojí — že jsou částí světa. Svědkové Jehovovi se naproti tomu chovali neutrálně k mezinárodnímu násilí a politice a tím jednoznačně ukázali, že nejsou „částí světa“. (Jan 15:19) Naše víra se neopírá o tělesnou sílu nebo válečné stroje smrtelných lidí. Naše nepřemožitelná víra uznává „Boha jako vládce spíše než lidi“. A protože „posloucháme Boha jako vládce spíše než lidi“ a vydáváme svědectví o jeho předsevzetí s královstvím, dokazujeme, že máme Božího ducha. (Sk. 5:29–32; 1. Kor. 12:3) Tak jsme získali sílu dělat skutky, o nichž mluvil Ježíš, když řekl: „Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, které já konám; a bude konat skutky větší než tyto“ — totiž kázat po celé zemi o zřízeném království. — Jan 14:12.

6. Jak se od roku 1919 projevoval Jehovův duch?

⁶ Jehovův svatý duch byl zřejmý na mezinárodních sjezdech svědků Jehovových, které se konaly v letech 1919 a 1922 v Cedar Point, Ohio. Posílil víru malého ostatku pomazaných křesťanů a dal jim sílu, aby poslušně plnili výzvu: „Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království!“ Rázně oznamovali daleko široko „dobré poselství“. Když vypukla druhá světová válka, vzrostl již jejich počet z několika málo tisíc na 67 000, a kázali v různých národech země.

VÍRA VÍTĚZÍ NAD PRONÁSLEDOVÁNÍM

7. Které příklady ukazují, že víra vítězí nad pronásledováním?

⁷ Toto rozšíření se neobešlo bez krutého pronásledování. Věrní svědkové Jehovovi, protože se zdráhali uctívat nacistický stát, byli například štváni a zavíráni do špinavých koncentračních táborů, kde z nich 635 také zemřelo. Avšak jejich víra nemohla být zlomena. Jeden pozorovatel popsal jednotlivého svědka jako „pevnost, která může být ničena, ale nikdy dobyta“. Jiný očitý svědek podává zprávu o vlastním bratru, který byl při veřejné popravě brutálně zastřelen nacistickou hlídkou SS: „Na každého udělal dojem jeho klid a chování. Působil jako ten, kdo již v bitvě zvítězil.“

8. a) Jak se dařilo křesťanské víře během těžkých let druhé světové války? b) Čemu však žehnali a v co věřili náboženští vůdcové?

⁸ Jak již bylo řečeno, bylo svědků Jehovových asi 67 000, když vstoupili do těžkých let druhé světové války, ale když z ní vyšli, bylo jich více než 141 000. Zákazy, vězení a jiné zkoušky ryzosti je nepřiměly, aby se vzdali své víry. Církve křesťanstva však dávaly tomuto pronásledování i vraždění své požehnání. A ačkoli je „šarlatové divoké zvíře“ zklamalo jako Společnost národů, náboženští vůdcové opět jásali, když se vynořilo opět jako Spojené národy. Zase v ně neochvějně uvěřili. (Zjev. 17:3–8) Když papež Pavel VI. navštívil v roce 1965 sídlo Spojených národů v New Yorku, označil tuto instituci jako „největší ze všech mezinárodních organizací“ a jako „poslední naději na svornost a mír“.

DALŠÍ VÍTĚZSTVÍ VÍRY

9. a) Jakou časovou zprávu oznámili svědkové Jehovovi v roce 1942? b) Jak Boží lid pokračoval ve své vítězné víře?

⁹ Když v roce 1942 Spojenci poprvé navrhli založení Spojených národů, svědkové Jehovovi dali na mezinárodním sjezdu v tom roce najevo, že je to pouze oživení Společnosti národů. Ukázali z Božího slova, že Spojené národy musí být nakonec zničeny spolu s ostatními politickými organizacemi v konečném armageddonském boji. Jehovův lid viděl všude kolem sebe znamení „času konce“, a proto postupoval ve svém vítězství vírou. (Dan. 11:35) V roce 1943 byla založena Biblická škola Strážné věže Galád a misionáři byli nyní vysíláni do všech částí světa. K čemu to vedlo? Zatímco v roce 1945 bylo 141 606 zvěstovatelů království činných v 66 zemích, v roce 1978 podávalo zprávu 2 182 341 ve 205 zemích. Vítězství vírou je zřejmé, a to zejména v 46 zemích, kde svědkové Jehovovi slouží při zákazu či jiných omezeních.

10. Jak se projevila vyzkoušená jakost víry v Malawi i v jiných zemích, kde došlo k pronásledování?

¹⁰ Pozoruhodná mezi změnami, kde jsou těžké zkoušky víry, je malá africká země Malawi. Až do roku 1962 se svědkové Jehovovi těšili v této zemi z rychlého růstu. Ale v roce 1964 vypuklo mocné pronásledování. Protože svědkové Jehovovi nebyli ochotni uctívat malawijskou část ‚divokého zvířete z moře‘ (Zjev. 13:1, 4) tím, že by si kupovali členské legitimace politické strany, byli vyhnáni z domovů a mnozí byli znásilněni a usmrceni. Nakonec většina z nich byla vyhnána ze své domovské země. Avšak pravost jejich víry, jakoby vyzkoušená ohněm, je příčinou nejen jejich radosti, ale radosti všech křesťanských bratrů na celém světě. (1. Petra 1:7) Ve všech zemích, kde jsou svědkové Jehovovi nuceni sloužit v podzemí, je možné nalézt stejnou ryzí víru. Všichni tito svědkové — a je jich v těch zemích víc než 200 000 — mají podivuhodný úspěch ve svém vítězství vírou.

11. Co ukazuje, že musíme vytrvat ve své vítězné víře?

¹¹ Ale jak je tomu se svědky Jehovovými, kteří žijí v zemích, kde není nutné mít stálý strach ze zatýkání, vězení nebo ztráty života? Žel, v některých z nich to není tak dobré. Jsou mezi nimi bohaté země, kde je hojnost lákadel k zábavám a nemravnostem. Ale nikdo by v těchto zemích nikdy neměl ztratit ze zřetele skutečnost: Musíme vytrvat ve svém vítězství vírou, dokud nebudeme vysvobozeni ze zlého systému věcí buď smrtí, nebo přežitím „velkého soužení“.

12. Která slova Ježíšova proroctví vyžadují dnes naši velkou pozornost a proč?

¹² Jak je naléhavé, aby všichni měli toto jasné porozumění! Máme zřejmé důkazy, že svět se potácí na pokraji záhuby. „Poslední dny“ již téměř uběhly. Proto by měla poslední slova Ježíšova proroctví o skonávání systému věcí znít jasně v uších všech dnešních Jehovových služebníků: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a náhle by na vás přišel ten den jako léčka. Přijde totiž na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Luk. 21:34–36.

„USTANOVENÝ ČAS“ SE PŘIBLIŽUJE

13. Proč je naléhavé, abychom dále očekávali Jehovův soud?

¹³ Ačkoli „velké soužení“ snad nepřišlo tak brzy, jak mnozí z nás očekávali, není to důvod ke zklamání. Bůh se nemění. (Mal. 3:6) Ani jeho velkolepá předsevzetí se nezměnila. Jehova řekl o „dobrém poselství“: „Tak se prokáže mé slovo, které vychází z mých úst. Nenavrátí se ke mně bez výsledku, ale určitě vykoná to, v čem jsem měl zalíbení, a jistě bude úspěšné v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Iz. 55:11) Čas k vykonání Božího rozsudku není odsunut. Každým dnem se blíží. Mysleme proto na slova u Izaiáše 30:18: „Jehova je Bohem soudu. Šťastni jsou všichni, kteří jej dále očekávají.“

14. a) Jaká důvěra nám umožní, abychom nakonec i my přijali za svá Jozuova slova? b) Jaké povzbuzení můžeme nalézt v Abakukově proroctví?

¹⁴ Není to závislost na nějakém časovém období, ale naše důvěra celým srdcem v Jehovu jako Boha, který „nemůže lhát“, jež nám umožňuje získat vítězství vírou. (Tit. 1:2) Takovou důvěrou se nakonec dostaneme tam, kde budeme moci říci ve svém vítězství vírou svým druhům totéž, co řekl Jozue staré doby: „Vy dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ (Joz. 23:14; 21:45) Můžeme mít plnou důvěru v Abakukova slova, že „vidění je ještě na ustanovený čas a s těžkým oddychováním spěje ke konci“. Ať také my s tímto viděním dále těžce oddychujeme, dokud nebude naše vítězství úplné! Proroctví nás ujišťuje: „Nebude mluvit lež. I kdyby se snad zdrželo, stále na ně čekej, protože se zcela jistě splní. Neopozdí se.“ — Abak. 2:3.

„JEHOVA NENÍ POMALÝ“

15. a) Proč je možno říci, že „Jehova není pomalý“? b) Jak přijde konečně jeho den?

¹⁵ Od doby apoštolů uplynulo devatenáct set let. Ale v Božích očích je to méně než dva dny. Je to tak, jak vyjádřil apoštol Petr: „Ať však neunikne vaší pozornosti jedna skutečnost, milovaní, že jeden den je u Jehovy jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Jehova není pomalý vzhledem k svému zaslíbení, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. A přece Jehovův den přijde jako zloděj.“ — 2. Petra 3:8–10.

16. Proč ještě nepřišel Jehovův den a jak bychom tedy měli reagovat na situaci?

¹⁶ A co když je určeno, aby do Jehovova dne jeho časové hodiny ještě chvíli tikaly? Nejsme rádi, že to umožní několika stům tisícům dalších „ovcí“, aby se shromáždily? Zatímco Jehovovy hodiny dále tikají, proudí desetitisíce bývalých katolíků ke Království, stovky lidí na odlehlých mořských ostrovech opouštějí svou modloslužbu a tisíce Asiatů se osvobozuje od orientálních pověr, aby přijaly „dobré poselství“. Důvod, proč ještě nepřišel Jehovův den podobný zloději, je, že Bůh má stále ještě pro nás práci při shromažďování „jiných ovcí“. Jehova není pomalý. Ať ani my nejsme pomalí a chápeme se každé příležitosti, abychom se plně účastnili jeho díla.

17. a) Jakou časovou radu dal Petr ve své době? b) Co odlišuje Jehovův lid a jak dále projevuje víru?

¹⁷ Apoštol Petr radí: „Konec všech věcí se přiblížil. Buďte proto zdravé mysli a buďte bdělí vzhledem k modlitbám. Především mějte jeden k druhému vřelou lásku.“ (1. Petra 4:7, 8) Zatímco zlý „systém věcí“ se blíží k poslednímu zoufalému pokusu zničit Boží lid, je skutečně třeba, abychom zůstali klidní, bdělí a vytrvalí v modlitbách, v důvěře ve své vítězství vírou. Musíme být spojeni vřelou láskou, protože ta je poznávacím znamením Jehovova lidu na celé zemi. Kde žil během celých lidských dějin lid podobný dnešním svědkům Jehovovým? Je to jediné bratrství, které proniklo až do nejvzdálenějších částí obydlené země. Jaká síla, kromě Jehovova ducha, mohla spojit dva milióny „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ do tak podivuhodné jednoty ve víře, záměru a činnosti? Společně jsme dobyli vítězství vírou a společně projevujeme tuto víru, když vydáváme svědectví o Jehovově mesiášském království. — Zjev. 7:9.

KDYŽ SE BLÍŽÍ KONEC

18, 19. a) Jak se ve splňování biblického proroctví rozvíjely události v apoštolských dnech? b) Jakou smutnou chybu snad tehdy někteří učinili?

¹⁸ Dnes se Jehovovi služebníci podobají věrným křesťanům, kteří očekávali za dnů apoštolů v Jeruzalémě první splnění „znamení“. Dávali pozor na příchod „ohavnosti“, která měla stát na „svatém místě“. Nakonec k tomu došlo! Římské armády zaútočily a pronikly až k západní zdi chrámového území. Co museli křesťané nyní udělat? Ježíš řekl: „Ať začnou utíkat k horám.“ Když vojsko neočekávaně odtáhlo, využili křesťané příležitosti. Uprchli do hor Pereje. Byli však nyní zachráněni? Bylo jejich vítězství víry úplné? Ještě ne. — Mat. 24:15, 16.

¹⁹ Tito křesťané napjatě očekávali další vývoj — vykonání Jehovova rozsudku nad Jeruzalémem. Čekali rok. Nic se nestalo. Dva roky, a opět se nic nestalo. Tři roky, a stále se nic nedělo. Někteří z křesťanů snad byli unaveni čekáním. Možná, že říkali: ‚Vraťme se do města, abychom se zase ujali svého obchodu a mohli pohodlněji žít!‘ Jaká by to však byla smutná chyba!

20. Jak vedla víra k záchraně?

²⁰ Ve čtvrtém roce se však náhle římská vojska vrátila. Město a chrám byly zcela zničeny, takže nezůstal kámen na kameni. Přesně tak, jak to Ježíš prorokoval. (Luk. 19:41–44; 21:20–24) Avšak Boží lid vně Judeje byl činný a bdělý. Čekal na Jehovu. Jejich víra vedla k jejich záchraně.

21. Jaké pozoruhodné splnění biblického proroctví nastalo od roku 1945?

²¹ Dnes jsme v podobné situaci. Křesťanstvo je novodobým protiobrazem starého, nevěrného Jeruzaléma. „Ohavnost“ z Ježíšova proroctví se dá s pomocí Bible jasně poznat v dnešní Organizaci spojených národů. Je tímtéž jako „šarlatové divoké zvíře“ ze 17. kapitoly Zjevení. Když toto „zvíře“ vyšlo v roce 1945 z propasti, mohl „Veliký Babylón“, světová říše falešného náboženství, jehož nejvýznačnější částí je křesťanstvo, na ní jezdit a vykonávat určitou kontrolu.

22. Jakou změněnou situaci můžeme dnes vidět v OSN a co to naznačuje?

²² Dnes je však tomu jinak. Národy, které se dívají na náboženství jako na „opium lidu“, získaly v OSN velkou moc. Jsou skutečnou hrozbou působení náboženských církví křesťanstva. Můžeme očekávat, že se velmi brzy „deset rohů“ „divokého zvířete“ obrátí proti světovému náboženství a zpustoší náboženskou sféru křesťanstva. To bude počátek „velkého soužení“, které brzy dosáhne svého vrcholu v Armageddonu. — Zjev. 17:12–18; 19:19–21.

23. a) Co nyní musíme dělat vzhledem ke kritické situaci na zemi? b) Jak se i tobě může podařit, abys zvítězil svou vírou nad světem?

²³ Co musí dělat svědkové Jehovovi, když vidí kritickou situaci na zemi? Musíme se ujistit, že náš útěk do ochranných „hor“ Božího království je úplný. Musíme neotřesitelně pokračovat ve svém vítězném boji víry. Musíme být rozhodnuti zvítězit skrze našeho Boha, který nás miluje. Pokud je ještě čas, musíme se horlivě účastnit na kázání dobrého poselství o království po celé zemi a na činění učedníků. Budeš společně se všemi svědky Jehovovými na celém světě stát dále ‚pevně v jednom duchu a jako jedna duše zápasit bok po boku za víru v dobré poselství‘? (Fil. 1:27) Budeš tak oslavovat Jehovovo jméno a království jeho Syna, Ježíše Krista? Budeš-li to dělat, podaří se i tobě zvítězit svou vírou nad světem.

Pomáhá mírná odpověď?

Jak se nejlépe zachováš, když je někdo jiný na tebe bezmezně rozlícen? Pomáhá mírná odpověď? Jedno osvědčené přísloví říká: „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek“. — Přísl. 15:1.

Jedna svědkyně Jehovova ve státu Washington (USA) před několika roky zažila příhodu, kdy mohla ukázat zřetelně, jaká moudrost je v tomto přísloví. Napsala:

„Když jsem se jednou v pátek večer vracela ze shromáždění v sále království domů, našla jsem svého muže a dceru v obývacím pokoji. Muž byl velice opilý a právě vyčistil svou zbraň. Poslal dceru do jejího pokoje, nabil pistoli a držel mi ji u hlavy, když mne předtím popadl za krk. Vyhrožoval, že mne zavraždí, protože dále chodím do sálu království, k čemuž jsem však zákonně a z hlediska Bible oprávněna.“

Co bylo možné dělat v takové situaci? Co mohlo odvrátit bezmeznou zuřivost opilého a ozbrojeného muže? Žena odpověděla moudře, ale mírně. Vypráví: „Modlila jsem se k Jehovovi o vedení a o správná slova. Zeptala jsem se svého muže, kterou z našich matek by pověřil výchovou našich dětí. Věděl přesně, že jeho matka by si je vůbec nevzala. A také věděl, že by je moje matka vychovávala jako křesťanské svědky Jehovovy. Potom, když jsem s ním klidně o tom mluvila, se mi podařilo přimět ho k tomu, aby pistoli odložil. Po dobré domluvě jsem ho mohla přesvědčit, že potřebuje klid a že by se měl ze svého stavu prospat.“

Nyní, když uběhlo několik let, je tato křesťanská žena stále ještě radostně činná ve své službě Bohu a je šťastná, když vidí, že i její děti dělají pokroky na této cestě. Říká: „Časem ochabl odpor mého manžela proti mé křesťanské činnosti.“ Sama na sobě zažila, jaká moudrost je v Boží radě: „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek.“