ROZHODNÁ RADA PRO NAŠI DOBU

18, 19. a) Jakou hříšnou cestou šli někteří lidé, kteří se prohlašují za křesťany? b) Jak byli ovlivněni někteří jiní? c) Která inspirovaná rada může pomoci věrným křesťanům, aby byli lépe vyzbrojeni a mohli ‚vést tvrdý boj za víru‘?

¹⁸ V dnešní době se vyskytlo několik jedinců, kteří sice byli spojeni se sborem svědků Jehovových, ale snažili se prosazovat falešné učení a volné chování. Tito nesvědomití lidé si nevážili Božích spravedlivých měřítek a jsou skutečně nebezpečím pro věrné křesťany.

¹⁹ Je smutné, že tvrdě pracující, spravedlivě smýšlející následovníci Ježíše Krista mohou být ovlivněni falešným učením a volným chováním. Ale Judova jednoznačná rada posílí věrné, takže se nepodvolí takovým satanovým snahám zničit jejich vztah k Jehovovi Bohu. Budeme nyní dále rozebírat Judův inspirovaný dopis. Kéž nám to pomůže, abychom byli lépe vyzbrojeni k „tvrdému boji za víru“.

Dbej ‚výstrah, které jsou nám předloženy‘!

1, 2. Co poskytuje Judův dopis jako poučení?

JEHOVA je Bůh, který dává výstrahu. (2. Král. 17:12–15; Ezech. 3:17–21) Jeho lid ví, že Bůh si nepřeje, aby kdokoli zahynul proto, že jde cestou vedoucí ke zničení. (Ezech. 18:23, 32) A svědkové Jehovovi jsou jistě vděční svému nebeskému Otci, že těm, kteří jej milují, dává výstrahy, vede je a zachraňuje.

² Inspirovaný dopis Judův poskytuje výstrahu i vedení. V předcházejícím článku jsme poznali, proč Juda nabádal spoluvěřící, aby „vedli tvrdý boj za víru“. Nyní s modlitbou uvažujme o tom, jaké dal v minulosti výstrahy. — Řím. 15:4.

DEJ POZOR, ABYS NEMĚL NEDOSTATEK VÍRY

3. Co Juda ‚toužil připomenout‘ svým spoluvěřícím?

³ Juda pokračuje varováním ohledně víry. Říká:

„Přestože jednou provždy znáte všechno, toužím vám připomenout, že Jehova sice zachránil lid z egyptské země, ale potom zničil ty, kteří neprojevovali víru.“ (Juda 5)

Jestliže křesťané nevedou „tvrdý boj za víru“, mohou ztratit příznivé postavení před Jehovou Bohem. Tomu chtěl Juda zabránit, a proto ‚toužil připomenout‘ ohroženým spoluvěřícím věci, které již kdysi poznali, a také to, jak Jehova jednal v minulosti s nevěrnými.

4. Jak a proč Jehova „zachránil“ zotročené Izraelity?

⁴ V pátém verši poukázal Juda nejprve na to, že Jehova Bůh „zachránil“ neboli vysvobodil zotročené Izraelity z poddanství v Egyptě. Bůh to učinil poté, kdy poslušně slavili první pasach. Zázračnou záchranu z Egypta způsobil Jehova proto, že kdysi zotročený lid jednal ve víře. — 2. Mojž. 12:1–14, 31.

5. a) Co je protiobrazným Egyptem a na jakém základě z něj Jehova zachraňuje lidi? b) Co musí činit Jehovovi oddaní ctitelé, aby mohli dosáhnout konečné záchrany?

⁵ Podobně Jehova zachraňuje lid ze symbolického Egypta, ze světa lidstva, které je mu odcizeno. (Zjev. 11:8) Činí to proto, že jej tito lidé ve víře uznávají jako Boha své záchrany a že uznávají Ježíše Krista jako protiobrazného beránka pasach, jehož krev je vykupuje z tohoto světa. (1. Kor. 5:7) Má-li však mít Bohu oddaný svědek Jehovův podíl na záchraně, ať již v nebi nebo na zemi, musí mu zůstat věrný, a nikdy nesmí odpadnout, nesmí se vrátit do tohoto ničemného světa s jeho poddanstvím hříchu, stejně jako se osvobození Izraelité neměli vrátit zpět do Egypta. (5. Mojž. 17:16; Mat. 24:13) Je důležité, aby člověk neustále projevoval víru, protože Jehova sice „zachránil“ lid z Egypta, ale „potom zničil ty, kteří neprojevovali víru“, ty, kteří se chtěli vrátit do Egypta nebo ke způsobu jednání Egypťanů. (Srovnej 1. Korinťanům 10:1–12; 2. Mojžíšova 32:4–6; 4. Mojžíšova 25:1–18; 21:4–9; 14:35–38.) Jestliže tedy mají Jehovovi oddaní ctitelé dosáhnout konečné záchrany, musí si dnes udržet svou víru. — Žid. 3:12, 13.

HROZNÉ NÁSLEDKY NEMRAVNOSTI

6. a) Co bylo „původní postavení“ andělů a jaké je jejich „správné bydliště“? b) Jakého druhu hříchu se dopustili někteří andělé? c) Jak je možné srovnat hříšný způsob jednání vzpurných andělů s jednáním „bezbožných lidí“, o nichž se zmiňoval Juda?

⁶ Ke druhému výstražnému příkladu Juda napsal:

„A anděly, kteří si nezachovali své původní postavení, ale opustili své správné bydliště, uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“ (Juda 6)

Andělé byli stvořeni jako duchovní tvorové, s vyhlídkou na věčný život v nebi. (Žalm 103:20; 104:4; Žid. 1:7) To byl jejich počátek, jejich „původní postavení“. ‚Jejich správné bydliště‘ neboli místo, které měli obývat, bylo v neviditelných nebesích. Ale určití andělé opovážlivě opustili svůj správný nebeský domov. Apoštol Petr řekl, že „zhřešili“, a ihned nato citoval události z Noemovy doby. (2. Petra 2:4, 5) To obrací pozornost na dobu před potopou, kdy „synové [Alexandrinský rukopis z 5. století, který obsahuje překlad „Septuagintu“, říká „andělé“] pravého Boha“ se zřejmě zhmotňovali v lidském těle a projevovali neposlušnost tím, že si brali za manželky pěkné ženy. (1. Mojžíšova 6:1, 2) Spolužití se ženami bylo pro duchovní tvory nepřirozené, a andělé tudíž zhřešili tím, že se poddávali žádosti, která pro ně byla naprosto nesprávná. (Jak. 1:13–15) Podobně bezbožní lidé, o nichž mluvil Juda, toužili po nemravných stycích s osobami opačného pohlaví.

7, 8. a) Co se stalo neposlušným andělům? b) Co proto musíme dělat, abychom dosáhli konečné záchrany?

⁷ Co se stalo neposlušným andělům, sloužilo jako výstraha křesťanům v době Judově, a slouží jako výstraha i svědkům Jehovovým v dnešní době. Ačkoli tito andělé mohli uniknout smrti v potopě tím, že se odhmotnili, nemohli se již vrátit do svého „původního postavení“ jako svatí duchovní tvorové, kteří by se radovali ze světla Božích rad a z Božího schválení. Byli naopak uchováni „s věčnými pouty“ — neboli Boží mocí omezit svobodu — až do božského „soudu velikého dne“, kdy budou zničeni. Nic nenaznačuje, že by se mezitím mohli zhmotňovat v masitém těle, a zůstávají mimo Jehovovu službu, v husté duchovní temnotě, v takzvaném tartaru. — 2. Petra 2:4.

⁸ Jestliže neposlušní andělé nejsou zproštěni rozsudku a budou zničeni, uvědomují si dnešní svědkové Jehovovi, že mohou zůstat zachráněni jedině tehdy, jestliže ‚vedou tvrdý boj za víru‘. Musíme skutečně odporovat všem lidem, kteří by chtěli jít za hranice, které dal Bůh, a snažili by se poskvrňovat tělo.

9, 10. a) Jakými hříchy, pokud jde o mravnost, se provinili obyvatelé Sodomy a okolních měst? b) Jakým varovným příkladem se stala Sodoma, Gomora a okolní města?

⁹ Ve třetím výstražném příkladu říká Juda:

„Stejně tak jsou nám předloženy jako výstražný příklad Sodoma