pět tisíc. Když lidé časně ráno vstali, hle, ti všichni byli mrtví. Mrtvoly. Proto asyrský král Senacherib odtáhl; šel a vrátil se a usadil se v Ninive. A stalo se, když se klaněl v domě svého boha Nizrocha, že Adramelech a Sarasar, jeho vlastní synové, jej srazili mečem.“ — Iz. 37:36–38; 2. Král. 19:35–37.

21. a) Co předstiňoval Jehovův tehdejší bitevní zásah? b) Čemu dnes hledí vstříc třída „správce“? Odkdy a komu poskytuje tato třída výstrahu?

²¹ Tehdejší Jehovův bitevní zásah ve prospěch jeho království v Jeruzalémě předstiňoval mnohem větší skutek ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu. V té době bude andělem zkázy archanděl, do úřadu dosazený král Ježíš Kristus, který bude velet všem nebeským andělům. (Zjev. 16:14–16; 19:11–21) Ostatek třídy „správce“ stojí před touto válkou všech válek, jež se nikdy nebude opakovat. Třída „správce“, jež je ustanovena nad „zásobami jídla“ z Božího slova, byla používána obzvláště od roku 1919, aby dala zaznít výstraze před nadcházející „válkou“ na místě, které je označeno jako Armageddon. Jako Eliakim za dnů krále Ezechiáše, tak stojí i oni před nadcházejícím útokem velkého „Asyřana“, satana ďábla a jeho hord. (Mich. 5:5, 6) Neustále varují všechny členy domácnosti svého nebeského Pána a celé lidstvo.

22. Kdo reagoval na tuto výstrahu? Proč čerpají povzbuzení z toho, co se stalo Eliakimovi a ostatním obyvatelům Jeruzaléma a z toho, co to znamená?

²² Na tuto výstrahu reagoval mezinárodní „velký zástup“ a dává jí zaznívat ještě dalším lidem. (Zjev. 7:9–17) Cítí povzbuzení z toho, co se stalo Eliakimovi, správci krále Ezechiáše, a ostatním obyvatelům Jeruzaléma. Ti se totiž nestali obětí války, když došlo k hromadnému zničení asyrských dobyvatelů. Podobně bude i třída „správce“ v tomto „čase konce“ ušetřena spolu s „velkým zástupem“ Kristových „jiných ovcí“. Ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu, totiž nebudou zničeni se světským systémem věcí. (Dan. 12:4) Až tam Jehova dosáhne vítězství, bude větší Senacherib, satan ďábel, se všemi svými démonskými anděly uvržen do propasti na tisíc let, kdy bude panovat větší Ezechiáš, Ježíš Kristus.

23. Kdy nebudou žádné pochybnosti o tom, jak zní správná odpověď na Ježíšovu otázku u Lukáše 12:42?

²³ Pokud je bude chtít jejich panující Pán, Ježíš Kristus, dále používat na zemi, bude ostatek třídy „věrného správce“ udělovat potřebnou míru „zásoby jídla“ těm, kteří přežijí spolu s nimi, „velkému zástupu“ „jiných ovcí“ svého Pána. Má-li se všem lidem, kteří se podobají ovcím, splnit tato nádherná vyhlídka, musejí dát pozor, aby nebyli v Armageddonu „odříznuti“ jako ti, kteří jsou závislí na „kolíku“, jenž se prokázal nezpůsobilým, na třídě Sobny v křesťanstvu. (Iz. 22:17–19, 25) Skutečně šťastní jsou všichni ti, kteří zjistili správnou odpověď na Ježíšovu otázku: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný?“ a kteří se této odpovědi drží. Ať loajálně uznávají jeho správcovské postavení a dále přijímají v tomto pravém čase potřebnou „vyměřenou zásobu jídla“ z rukou „věrného správce“, většího Eliakima. Tento symbolický „kolík“ je podle Boží předpovědi zaražen na „trvalé místo“, kde má s Boží pomocí zůstat. S důvěrou a plnou oddaností se tedy na něj spolehni.

Otázky čtenářů

● U Matouše 4:1 se říká, že „byl Ježíš veden duchem do pustiny, aby byl pokoušen ďáblem“. Jedná se zde o Božího svatého ducha?

Byl to Jehovův svatý duch, který vedl Ježíše do pustiny vzápětí po jeho křtu. Ježíš se postil, a zřejmě to byl čas k modlitbě a rozjímání. (Srovnej Matouše 4:2; Marka 1:35; Lukáše 5:16.) Jehova pravděpodobně tohoto času používal, aby rozmlouval se svým jednozplozeným Synem, dával mu poučení, další osvícení a vřelá ujištění, a tak ho připravoval na to, co leželo před ním.

Jehova mohl předvídat, že zavedení jeho Syna do pustiny v souvislosti s jeho vlastním předsevzetím povede i ke zkoušce od ďábla. Přesto se Bůh sám nepostaral o pokušení, které přišlo v závěru Ježíšova čtyřicetidenního pobytu v pustině. Spíše jím bylo pouze připuštěno.

Významné je, že Ježíšova zkušenost byla obdobou zkušenosti Mojžíšovy. Tento prorok byl na hoře 40 dní, když dostával smlouvu Zákona a poučení o své úloze prostředníka. (2. Mojž. 24:18; 34:28) Ježíš, prorok větší než Mojžíš, musel v pustině obdržet poučení o nové smlouvě, do níž budou přijati jeho následovníci jako duchovní izraelité a při níž on bude sloužit jako prostředník. (5. Mojž. 18:18, 19; Luk. 22:20, 28–30) A stejně jako byl Mojžíš podroben důkladné zkoušce své věrné oddanosti a ryzosti, když sestoupil dolů a viděl Izraelity, jak uctívají zlaté tele a chtějí se vrátit do Egypta, byl také Ježíš vystaven tvrdé zkoušce v závěru své čtyřicetidenní zkušenosti. — 2. Mojž. 32:15–35.