Líbit se Jehovovi jako rodina

„Vy, manželky, buďte podřízeny svým manželům. . . Vy, manželé, neustále milujte své manželky. . . Vy, děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé v Pánu.“ — Kolosanům 3:18–20.

1. Co je základní potřebou, má-li se rodina líbit Jehovovi, ale jakým překážkám je třeba čelit?

ZÁKLADNÍ potřebou křesťanské rodiny, která se chce líbit stvořiteli, je poslouchat řádně ustanovenou autoritu. Jak se díváš na autoritu? Čtení novin a časopisů, sledování televizních zpravodajství, poslech rozhlasových zpráv, to vše poskytuje hojné svědectví, že na celém světě panuje vzpurný postoj vůči autoritě. Tento postoj může snadno ovlivnit myšlení jedince. V rodinném kruhu může vyvolat velké pobouření, jestliže je něčí názor na poslušnost autority utvářen každodenními událostmi.

2–4. Před jaké otázky jsou rodiny postaveny, když má být uznána autorita?

² Jsi-li manžel a otec, jak pohlížíš na autoritu, kterou uplatňuješ v rodině? Máš pocit, že hlava rodiny, manžel, by měl mít konečné slovo ve všech rodinných záležitostech a že je tvým právem panovat v domácnosti? Nebo by ti bylo příjemnější nechat manželku, aby vykonávala odpovědnosti hlavy, aby byl zachován mír v rodinném kruhu?

³ Jsi-li manželka a matka, dráždí tě autorita, kterou uplatňuje tvůj manžel? Je ti zatěžko přijímat způsob, jakým tvůj manžel autoritu v rodině uplatňuje? Shledáváš, že se bouříš a dožaduješ se osvobození od takové autority?

⁴ Jsi-li chlapec nebo děvče, jak pohlížíš na autoritu svých rodičů, ať už je to otec, matka nebo poručník? Zjišťuješ, že se ochotně podřizuješ jejich vedení? Nebo bojuješ proti jejich autoritě? Dožaduješ se nezávislosti a svobody od jejich autority?

5. Jaké vztahy ovlivňuje názor jednotlivce na autoritu?

⁵ Náš názor na autoritu a jak se jí podřizujeme, může mít hluboký a trvalý účinek na náš vztah ke stvořiteli Jehovovi i k jiným, ať už ve světě, v němž žijeme, nebo v rodinných vztazích. Je tedy dobré přesné vědět, jak ti, kteří se hlásí ke křesťanství, mají dnes reagovat na autoritu, a to zejména ve vztahu k rodinnému uspořádání. Měli bychom si přát, abychom se líbili jako rodina stvořiteli.

RODINNÉ USPOŘÁDÁNÍ

6, 7. Jaký příkaz dal Jehova první lidské dvojici a jakou úlohu měla podle jeho předsevzetí žena?

⁶ Nejprve je nutné podotknout, že to je Jehova Bůh, náš stvořitel, jenž je původcem rodinné jednotky. Vznikla v Edenu, když Bůh přikázal prvnímu muži a ženě: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojž. 1:28) Až do dneška hraje rodinná jednotka velice důležitou úlohu v uskutečňování Jehovova předsevzetí se zemí. — Ef. 3:14, 15.

⁷ Je nám řečeno, že v prvním rodinném uspořádání, které učinil Bůh, byla žena stvořena jako doplněk muže, a ne jako nějaké podřadné stvoření. Žena tedy byla stvořena proto, aby byla podporou, pomocnicí svého manžela. (1. Mojž. 2:18) Společně měli přivádět na svět děti a tvořit rodinnou jednotku.

ÚLOHA MANŽELA A MANŽELKY

8. a) Jak měla být uplatňována autorita? b) Jaký měl být manželův náhled na jeho manželku?

⁸ Má-li se rodina líbit stvořiteli, je nutné, aby v ní panoval pořádek a aby byla správně řízena. První lidské dvojici bylo řečeno: „Mějte v poddanosti mořské ryby a létající tvory nebes a každého živého tvora, který se hýbe na zemi.“ (1. Mojž. 1:28) Muž, Adam, byl prvním Božím lidským stvořením. Protože Jehova je všemohoucí Bůh a stvořitel, má právo říci, jak má být na zemi uplatňována autorita. Bůh určil, že autorita bude směřovat od muže k ženě a potom k jejich potomkům. (1. Kor. 11:3) Z biblické zprávy je zřejmé, že tato autorita neměla být uplatňována diktátorsky nebo pánovitě. Všimni si, jak se Adam vyjádřil, když poprvé spatřil doplněk, který pro něho Bůh stvořil: „Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ (1. Mojž. 2:23) Toto krásné vyjádření nijak nenaznačuje, že by měl být Adam diktátorem nad někým podřadnějším. Řekl, že žena, která k němu byla přivedena, je ‚kost z jeho kostí a tělo z jeho těla‘, tedy cosi, co by měl něžně opatrovat a oč by se měl starat jako o své vlastní tělo. O mnoho století později psal apoštol Pavel křesťanům a radil jim, jak má muž milovat svou manželku a starat se o ni. Napsal: „Tak mají manželé milovat své manželky jako svá těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své tělo, ale živí je a něžně je chová.“ — Ef. 5:28, 29.

9. a) Jaký postoj by měla mít žena vůči svému manželovi? b) Jak mají oba rodiče vychovávat své děti?

⁹ Jehovovým předsevzetím bylo, aby muž byl hlavou ženy. (Ef. 5:23, 24) Se ženou jako s mužovým doplňkem se mělo zacházet důstojně a s láskou, aby i ona mohla mít „hlubokou úctu“ ke svému manželu a ochotně mu byla „podřízena“. (Ef. 5:33; 1. Petra 3:1) Ti dva měli spolupracovat, zplodit potomstvo a předat mu slovem i příkladem to, co se líbí Jehovovi. Potom rodinné uspořádání mělo mít jeho požehnání. Jak Bůh později naznačil, když otec a matka uplatňují vůči dětem autoritu, mají se vyvarovat toho, aby své děti dráždili. Děti mají být vychovány v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování. Má se jim dostávat křesťanské kázně a výuky. (Ef. 6:4; srovnej Přísloví 1:8, 9.) Rodiče jsou také vyzýváni, aby v případě potřeby používali k nápravě prut. (Přísl. 13:24; 29:15) Dotkli jsme se sice jen krátce odpovědností manžela a manželky, ale je jasné, že Jehovovo uspořádání znamená, aby v rodině byla autorita vykonávána s láskou a po právu.

ODPOVĚDNOST DĚTÍ

10. Jak reagují mnozí mladí lidé vlivem touhy po nezávislosti? Jaký je účel informací, které budou následovat?

¹⁰ Sdělovací prostředky a jiné vlivy dnes naplnily lidskou mysl touhou po nezávislosti. Mnoho mladých lidí se bouří proti tomu, aby rodiče nebo jakákoli jiná autorita nějak dohlíželi na jejich životy. Je sice pravda, že otec a matka mají velkou odpovědnost při řádném uplatňování autority v rodině, ale i děti mají své odpovědnosti. Právě proto, že je zapotřebí silných, duchovně zdravých rodinných jednotek, které se líbí Jehovovi, budeme uvažovat o některých problémech, jež se týkají dětí, o ocenění autority a o tom, jak se jí děti mají řádně podrobovat.

11. a) Co znamená „cti svého otce a svou matku“? (Přísl. 1:8, 9; 4:1–3) b) Jak by mělo dítě reagovat, přestože si snad myslí, že je zasahováno do jeho osobních práv? (Přísl. 3:11, 12)

¹¹ „Cti svého otce a svou matku“: Když apoštol Pavel probíral toto páté z Desatera přikázání, řekl, že je to „první přikázání se zaslíbením“, totiž „aby se ti dobře vedlo a abys setrval dlouhý čas na zemi“. (2. Mojž. 20:12; Ef. 6:2, 3) Dítě, které se hlásí ke křesťanství, je povinno poslouchat tento příkaz a ctít svého otce a svou matku. Jak vzdává dítě čest nebo úctu svým rodičům a projevuje jim vážnost? Takové dítě musí v první řadě milovat své rodiče a oceňovat jejich úsilí, které vynakládají na jeho péči a výchovu. Děti se musí učit vážit si úsudku a rozhodnutí svých rodičů. (Přísl. 22:15) I když si snad děti myslí, že je zasahováno do jejich osobních práv, jsou povinny poslouchat své „rodiče ve spojení s Pánem“. (Ef. 6:1) Mají-li děti ‚setrvat dlouhý čas na zemi‘ a mít v budoucnosti Jehovovo schválení, musí ctít své rodiče.

12. a) Jakou autoritu rodičů nebo poručníka musí mladý člověk uznávat, aby se líbil Jehovovi? b) Jak se vrstevníci někdy dívají na ty, kteří si zachovávají svou čistotu? (Přísl. 1:10–16)

¹² Uznávání autority: Úcta k rodičům jde ruku v ruce s uznáním jejich autority, to jest práva rodičů stanovit určité meze a rozhodovat, co jejich děti smějí a nesmějí dělat. Podrobovat se autoritě je pro děti často velmi těžké a může to v domácnosti vyvolat mnohé spory. Jak bylo již řečeno, sdělovací prostředky a jiné zdroje často předkládají informace, které podkopávají autoritu rodičů a pobízejí mladé, aby se dožadovali svobody od rodičovské autority. To se týká například postoje, který dnes běžně lidé zaujímají k pohlavnímu životu. Situace dospěla tak daleko, že vrstevníci často špatně smýšlejí o mladých mužích a ženách, kteří si zachovávají svou čistotu. Pro mnohé mladistvé jsou ti, kteří se drží vysokých mravních měřítek Bible, zaostalí, málo přitažliví a jako kamarádi nevhodní. — Viz 1. Petra 4:4.

13. Jak někdy lidské zákony povzbuzují k nesprávnému jednání?

¹³ Některé vládní zákony ve skutečnosti pobízejí dívky k uvolněnému chování, protože umožňují potraty bez souhlasu rodičů. Jedna patnáctiletá dívka poukázala na to, že jí lékař odmítl bez vědomí rodičů propíchnout uši, ale že Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že neplnoletá dívka si může bez svolení svých rodičů nechat uměle přerušit těhotenství. Jeden lékař, píšící do časopisu Amerického lékařského sdružení, nedávno prohlásil o úsilí rozšířit reklamu antikoncepčních prostředků: „Ohromuje mne ochota, s níž lékaři z povolání přijímají volnou sexuální morálku, a dokonce ji prosazují. . . Domnívám se, že bychom měli investovat nějaké prostředky do toho, abychom se naučili prosazovat odpovědné a zdravé pohlavní zvyky, včetně zdrženlivosti a věrnosti.“

14. Jak by se měli chlapci a děvčata, kteří se chtějí líbit Jehovovi, dívat na rodiče, kteří se je snaží chránit před nemravností?

¹⁴ Příkladná rada Božího slova v Efezským 6:1 zní: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože to je spravedlivé.“ Poslušnost vyžaduje uznání autority. Rodičům je svěřena odpovědnost, aby vychovávali své děti podle Božího slova, aby se líbily Bohu, a Boží slovo zakazuje promiskuitu — nevázané pohlavní chování. (2. Mojž. 20:14; 1. Kor. 6:9, 10) Jestliže děti mají rodiče, kteří se zajímají o to, jak chránit děti před nemravným světem, potom si takoví rodiče zasluhují věrnou podporu svých dětí. Místo aby se dítě rozčilovalo, jestliže rodiče uplatňují svou autoritu, mělo by se rozumně a věrně držet biblické rady a poslouchat ji. Jen tak bude mít božské schválení, bude to k jeho vlastnímu dobru a zajistí mu to bezpečnou budoucnost. — Přísl. 3:1, 2.

15. Proč je tak závažné neposlouchat rodiče?

¹⁵ Neposlouchat rodiče znamená neposlouchat Jehovu Boha. Stejně jako Jehova stanovil svá pravidla a nařízení pro správu lidské rodiny, dal rodičům právo stanovit jistá nařízení — řekněme domácí pravidla — pro chování rodinné jednotky, jejíž součástí jsou i děti. Nejsou-li taková pravidla a nařízení v rozporu s Božím slovem, jsou děti povinny podřídit se autoritě rodičů.

LÁSKA V RODINĚ

16, 17. a) Jak důležitá je láska pro rodinu, která se chce líbit Jehovovi? b) Jakou příhodnou radu obsahuje Kolossenským 3:12–14? c) Co je doporučováno, aby byla Pavlova rada Kolosanům účinná?

¹⁶ Rodinná láska: Aby se rodinná jednotka líbila Jehovovi, musí být rodiče milováni. Manželům je řečeno, aby milovali své manželky jako sami sebe, a manželkám, aby měly hlubokou úctu ke svým manželům. Všichni, rodiče i děti, by měli vůči sobě navzájem uplatňovat královský zákon lásky. (Jak. 2:8) Apoštol Pavel dal k této věci příhodné rady, když napsal: „Oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti. Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:12–14.

¹⁷ To nejsou slova k pouhému přečtení nebo papouškování. Jsou to výroky svatého ducha, které je třeba brát vážně. Doporučujeme, aby si každý, kdo čte tuto látku, prošel postupně tyto křesťanské požadavky. Uvažuj o nich. Přemýšlej o nich ve vztahu k rodině, jejíž jsi součástí. Jak ovlivňují slova apoštola Pavla tvůj vztah k manželu, manželce, otci, matce nebo k jiným v rodině? Líbíš se Jehovovi v každé z vlastností, které jmenuje apoštol? Člověk nemůže přizpůsobovat svůj život těmto radám, a přitom volat po nezávislosti na rodičovských pravidlech nebo na rodiče křičet. Ani rodiče nemohou jednat tak se svými dětmi. Šťastná rodina, která má Jehovovo požehnání, musí hluboce, vážně a pravidelně uvažovat o napomenutích, která jsou obsažena v Božím slově, aby tak napodobovala „toho, který vyslýchá modlitbu“ a jenž svým svatým duchem inspiroval zapsání takových slov. — Žalm 65:2; 65:3, „KB“; Ef. 4:31, 32; Kol. 3:15–17.

18. Jaká střízlivá fakta před námi stojí a k jakým otázkám vedou?

¹⁸ Ať již je v domácnosti otec i matka nebo jen jeden z rodičů, napomenutí a odpovědnosti jsou stejné. Satan, žel, vyvíjí intenzívní a někdy úspěšnou snahu rozbít rodiny podle pravidla „rozděl a panuj“. Ať má každý, kdo čte tuto látku na paměti, že ďábel obchází „jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (1. Petra 5:8) Dovolíme mu, aby rozbil naši rodinnou jednotku, která se tak líbí Jehovovi? Podlehneme duchu nezávislosti, který se projevuje postojem: „Nemusím poslouchat své rodiče; budu si dělat, co chci“? Dáme-li se takovou cestou, pak ztratíme štěstí a přijdeme o Boží přízeň.

19. Jak dospěje rodina k tomu, aby se těšila z Jehovova požehnání?

¹⁹ Máme-li se těšit z Jehovova schválení — on má přece ve své moci život i smrt — musíme podporovat autoritu tak, jak ji Bůh v rodinném uspořádání stanovil. Je nám prospěšné, abychom se jí podřizovali. Jen tak najdeme opravdové štěstí a spokojenost. Protože prosazujeme rodinnou jednotu a soulad, můžeme se snažit, aby na nás platilo požehnání, o němž kdysi mluvil král David: „Kdo smí vystoupit na Jehovovu horu? A kdo smí povstat na jeho svatém místě? Každý, kdo má nevinné ruce a je čistý v srdci, kdo svou duši neuvedl k pouhé bezcennosti, ani nepřísahal podvodně. Odnese si požehnání od Jehovy a spravedlnost od svého Boha záchrany.“ — Žalm 24:3–5.

Přinášet svatou službu jako rodina

„Snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu.“ — Římanům 12:1.

1, 2. a) Jaké požadavky musí křesťanská rodina splňovat, aby přinášela přijatelnou „svatou službu“? b) Uveď některé problémy, které mohou křesťanské rodině bránit ve „svaté službě“.

V KŘESŤANSKÉM sboru je rodina uznávána jako základní jednotka. Je-li v rodinném kruhu láska, pokoj, jednota a vědomí, jak důležité je konat „svatou službu“ Jehovovi, pak může být rodina znamenitým přínosem pro křesťanský sbor. (Řím. 12:1) Jde tedy o to: vybudovat a udržovat takovou rodinnou jednotku.

² Proti prospěchu křesťanských rodin dnes pracuje mnoho věcí. Například manžel i manželka často cítí nutnost jít do zaměstnání, aby si vydělali na udržování domácnosti. V této situaci se mohou členové rodiny navzájem odcizit. Někdy, vlivem nesmírného tlaku tohoto systému věcí, může rodinu svádět touha po životě „nad poměry“, místo aby dbala na biblickou radu a spokojovala se s ‚živobytím a něčím na sebe‘. (1. Tim. 6:8) Také duch nezávislosti a touha každého, aby si namísto spolupráce dělal, co chce, rodiny spíše rozdělují, než aby je stmelovaly. Bez ohledu na to, jaký vliv tu působí, existuje pomoc, která může křesťanské rodině nesmírně prospět, drží-li se jí.

3. Jaká pomoc se nabízí?

³ Tato pomoc je skryta v jednom výroku z Kázání na hoře. Pán Ježíš řekl: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ (Mat. 6:33) Náš další rozbor se bude zabývat touto pomocí. Nebude se zabývat domácími hledisky rodinného života, ale pozitivními postupy, jimiž se rodina může řídit, když nejdříve hledá království a prosazuje to, co vede ke vzniku šťastné, milující křesťanské rodiny, jež může účinně přinášet „svatou službu“ Bohu.

„HLEDEJTE NEJDŘÍVE KRÁLOVSTVÍ“

4. Kvůli jakému zděděnému stavu potřebujeme být školeni, jak se líbit Jehovovi? (Jer. 10:23)

⁴ Hledáme-li ve svém životě něco „nejdříve“, zaujímá to u nás první místo, přednostní důležitost. Ježíš řekl: „Jestliže někdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe a bere den co den svůj mučednický kůl a následuje mne.“ (Luk. 9:23) Aby byl někdo pravým následovníkem Ježíše a zapřel sám sebe, je nezbytné, aby opravdu ‚hledal nejdříve království‘. Pro nedokonalé sklony naší mysli i srdce, jež způsobil zděděný hřích, musíme být všichni školeni či poučováni o tom, co se od nás očekává, abychom se líbili Bohu. (1. Mojž. 8:21; Řím. 5:12) Musíme být učeni, jak ‚hledat nejdříve království‘, protože sami o sobě bychom vždycky hledali nejdříve své vlastní tužby a potřeby. Jehova nám proto opatřil poučení, které k nám přichází prostřednictvím jeho Slova a dává nám potřebné vedení.

5. Jak rozsáhlý byl program, který v 5. Mojžíšově 6:6–9 nastínil Jehova starověkým Izraelitům?

⁵ Jehova přikázal svému vyvolenému lidu, starověkým Izraelitům, aby učili své děti jeho zákonům a přikázáním. Měli učení opakovat doma, když byli mimo dům, když odpočívali i když pracovali. (5. Mojž. 6:6–9) Totéž poučování je dnes vhodné pro rodiny, které přinášejí „svatou službu“ Bohu. Když jsme učeni, abychom ‚hledali nejdříve království‘, učíme se tím přejímat odpovědnosti. Jednou z těchto odpovědností je dělit se s druhými.

DĚLIT SE S DRUHÝMI

6. a) O jaký druh dělení se budeme hlavně zajímat? b) Jak velkou odpovědnost mají v této věci rodiče? c) Jakou překážku uvedl apoštol Pavel v 2. Korintským 2:14–16? Jaký stav to může u některých vyvolat?

⁶ Nechceme se zde zabývat tím, co znamená dělit se s druhými v hmotném smyslu, i když to je k pravému štěstí také nezbytné. (Sk. 20:35) Bude nás spíše zajímat, jak se dělit s druhými o naději na Boží království, kterou křesťané chovají. Jednou z nejznamenitějších vlastností, které může rodič vypěstovat ve svém dítěti, je touha dělit se s druhými o „dobré poselství o království“. Děti se mohou od časného věku cvičit, jak se s druhými podílet na rozhovorech o „dobrém poselství o království“. (Mat. 24:14) To vyžaduje od rodičů velké úsilí, protože povaha poselství o království je taková, že většina těch, kterým je nabízeno, je nepřijímá a netouží po něm. To proto, že satan, „bůh tohoto systému věcí“, zaslepil mysl lidí vůči „slavnému dobrému poselství o Kristu“. (2. Kor. 4:4) Apoštol Pavel mluvil o tom, jak plnit tuto odpovědnost, a o účincích této činnosti. Řekl: „[Bůh] na každém místě zjevnou činí skrze nás vůni svého poslání. Jsme Kristovou drahou mastí pro Boha, jak mezi těmi, kteří docházejí spásy, tak i mezi těmi, kteří propadají zahynutí; jedněm vůní smrtonosnou, jež působí smrt, druhým vůní životodárnou, jež působí život.“ (2. Kor. 2:14–16, „Žilka“) Problémem je, že ohromná většina lidstva pohlíží na toto výsostně důležité poselství jako na něco smrtonosného, pro ně nepřijatelného. Podílet se na šíření tohoto poselství mezi takovými osobami může být obtížné a skličující.

7. Jaké povzbuzení potřebují děti, aby pokračovaly v tom, co se naučily?

⁷ Při výchově dětí k tomu, aby se podílely na této „svaté službě“, je proto úloha křesťanských rodičů velice důležitá. Taková služba šíří „poznání o Kristu“, které je pro hrstku lidí důvodem k veliké radosti, ale která se u mnohých setkává s naprostým odmítnutím. Rodiče tedy mají příležitost i povinnost začít s výchovou dětí již v časném věku. Tak budou děti připraveny a vyzbrojeny pro podíl na této „svaté službě“, na šíření poselství o Kristu a království mezi druhými. Dětem je třeba velice pomáhat, aby si uvědomily, že mnozí pohlížejí na slavné Boží poselství jako na smrtonosné, ale že mladí zvěstovatelé „dobrého poselství“ by proto neměli ztrácet radost ani horlivost. Neměli by svěsit ruce a zanechat „svaté služby“ Jehovovi. — 1. Kor. 9:16, 17.

8. a) Jak důležitý je v přinášení „svaté služby“ rodičovský příklad? b) Proč je dobré, aby se rodiče přímo podíleli na takovém cvičení?

⁸ Je tedy zcela zřejmé, že rodiče mají závažnou a trvalou odpovědnost, aby ve vlastních životech zrcadlili horlivost a oddanost, když se pravidelně podílejí na zvěstování království. Musí si do svého každodenního života zařadit službu království se svými dětmi, a neposílat je v takových chvílích pryč, aby se o ně starali jiní. Nikdo jiný za ně nemůže převzít tuto odpovědnost. Dávat dobrý příklad je tou nejznamenitější cestou, jak dětem vštěpovat správné cíle a pohnutky. Vzpomeň na slova Písma: „Vychovávej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ (Přísl. 22:6) Aby otec, matka nebo pokud možno oba poskytovali správnou výchovu, musí být se svými dětmi. Měli by se podílet na „svaté službě“ jako rodina.

9. Uveď, jaké to má dva blahodárné účinky, jestliže se podílíme na „svaté službě“ království.

⁹ Dělit se o „dobré poselství“ s druhými má ještě další blahodárné účinky než jen potěšení z vědomí, že plníme Jehovovy příkazy. Dává to dětem správné cíle, o které by v životě měly usilovat. Honba za prázdnými cíli u většiny dnešních mladých lidí nepřináší opravdové a trvalé štěstí. Jít za cílem, který se líbí Jehovovi, přináší zbožnost se spokojeností, nejcennější cíl ze všech. Zatímco svět všeobecně jen těžko hledá spokojenost, zbožné rodiny v křesťanském sboru ji mají na dosah ruky, jen když po ní sáhnou. Nabízí se jim mnoho cest ke spokojenosti. — Ef. 5:15, 16.

PRŮKOPNICKÁ SLUŽBA

10. Jak je možno v křesťanské rodině povzbuzovat k průkopnické službě? Jaký z toho může být užitek?

¹⁰ Po celém světě bylo ve služebním roce 1980 více než 137 000 svědků Jehovových, kteří se podíleli na jedné z forem služby plným časem, na průkopnické službě. Tito jednotlivci nalezli velké uspokojení v tom, že měli tak plný podíl na zvěstování království. Tato forma „svaté služby“ jim přinesla mnoho požehnání od Jehovy. Členové rodiny někdy mohou zařídit, aby jeden z nich vstoupil jako průkopník do služby plným časem. Možná, že to bude od každého vyžadovat jisté oběti, ale odměna za to opravdu stojí. Uvažovali jste o možnosti, zda by se jeden z členů vaší rodiny nemohl podílet na tomto poli „svaté služby“? Mnohé svobodné osoby a manželské dvojice, které zahájí průkopnickou službu zprvu jako pomocní průkopníci, potom jako pravidelní nebo zvláštní průkopníci, zjistí, že jsou dokonce tak daleko, že mohou svou službu rozšířit i na jiná odvětví „svaté služby“.

MISIONÁŘSKÁ SLUŽBA

11. a) Na jaké jiné pole „svaté služby“ vstoupili mnozí? b) Jak cenné to bylo pro konání „svaté služby“?

¹¹ Již více než 38 let existuje Biblická škola Strážné věže Galád. Vychovává a vyzbrojuje lidi, aby šli do cizích zemí a tam ‚hledali nejdříve království‘. Mnozí křesťanští otcové a matky se ochotně zřekli potěšení mít děti nablízku a povzbudili je, aby rozšířily svou službu a pomáhaly jiným v cizích zemích. Tisíce svobodných bratrů a sester a manželských dvojic dostalo požehnanou přednost ujmout se misionářské služby v cizích zemích. V této „svaté službě“ byli obohaceni velkým požehnáním a stali se nástrojem šíření „dobrého poselství“ až do vzdálených končin země. V cizích zemích slouží do dnešního dne absolventi prvních tříd školy Galád a v mnoha případech tvoří pevný základ díla, které začalo před desítkami let. Jste při vykonávání své „svaté služby“ jako rodina tak daleko, že byste mohli některé ze svých dětí povzbudit, aby uvažovaly o tomto poli činnosti? — Mal. 3:10.

SLUŽBA V BÉTELU

12. Jakou úlohu může hrát domov bétel ve „svaté službě“ rodin?

¹² Po celé zemi existují při odbočkách Společnosti Strážná věž domy bétel, kde mohou Bohu oddaní mladí muži a ženy sloužit svému stvořiteli ve dnech svého mladého mužství a ženství. (Kaz. 12:1) Tato forma „svaté služby“ rovněž přináší mnoho radosti těm, kteří jsou pro ni způsobilí, protože tak mohou sloužit svým bratrům a sestrám, kteří káží a vyučují „dobré poselství“. Mnohé rodiny mají požehnanou přednost, že jejich děti nebo příbuzní slouží v domově bétel. I když toto pole činnosti plným časem nedovoluje podílet se na veřejné službě do té míry, jako je tomu v průkopnické nebo misionářské práci, přesto se ti, kdo slouží v bételu, podílejí na kázání dům od domu a na šíření poselství o království. (Sk. 20:20) Kromě toho ovšem poskytují životně důležité služby, které pomáhají rozvoji celosvětového kazatelského díla.

CO UDĚLÁŠ?

13. Jaká příležitost je stále dostupná křesťanským rodinám?

¹³ Pavel psal ve svém dopise korintskému sboru, že zůstává v Efezu, protože ‚mu byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti‘. (1. Kor. 16:9) Před Jehovovým lidem jsou i dnes stále otevřené velké dveře činnosti — „svaté služby“. Žijeme ve dnech konečného splnění mnoha biblických proroctví, která se týkají „času konce“, kdy má být dobré poselství o království kázáno po celém světě na svědectví. (Dan. 12:4; Mat. 24:14) Co učiní křesťanské rodiny svědků Jehovových? Čas naléhá, protože je omezený. Možnosti zde jsou; Jehova nám dal své Slovo, Bibli, a publikace, které prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“ zveřejňuje k dobru všech bohabojných lidí. (Mat. 24:45–47) Rodiny existují a Jehova stále přivádí další tisíce do řad těch, kteří se podílejí na zvěstování království. — Srovnej Izaiáše 60:22.

14. a) Jaké přiléhavé otázky si mohou rodiny klást? b) Jak se můžeme pokládat za způsobilé k podílu na „svaté službě“?

¹⁴ Otázky tedy zní: Co uděláš? Chopíš se příležitostí, které se tobě a celé tvé rodině nabízejí, abys přinášel „svatou službu“ stvořiteli? Povzbuzuješ k tomu druhé? Patří tvá rodina k těm ve sboru, kteří prokazují, že spočívají na pevném základě a touží nést ovoce království? Když Pavel mluvil o drahé masti, kterou jsme mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i těmi, kdo hynou, dodal ještě: „Kdo na to stačí? Vždyť my nejsme jako mnozí, kteří falšují slovo Boží, nýbrž činíme to v čistotě, ano jako z Boha a před Bohem mluvíme v Kristu.“ — 2. Kor. 2:16, 17, „Žilka“.

15, 16. a) Jak mohou mnozí zvětšit svůj podíl na podpoře zájmů království? b) Jaká jsou požehnání rozšířené „svaté služby“?

¹⁵ Bude-li křesťanská rodina pěstovat lásku, pokoj a jednotu v rodinném kruhu, bude-li pro ni vždy tím nejdůležitějším ‚hledat nejdříve království‘ a usedne-li a spočítá náklady, snad zjistí, že opravdu může zvětšit svůj podíl na podpoře toho nejdůležitějšího poselství, které kdy bylo zvěstováno na zemi, „dobrého poselství“ o Božím zřízeném království. Za takové upřímné a sjednocené úsilí jí Jehova požehná; a on nepřidává žádnou bolest k požehnáním, jež dává. — Přísl. 10:22.

¹⁶ Proč jako rodina společně neusednete a nezvážíte, co už děláte a co ještě můžete udělat? Jsme-li poctiví, bezpochyby si budeme většinou muset přiznat, že s poněkud větším úsilím bychom jako rodina mohli zvětšit podíl, který máme na Jehovově „svaté službě“. Pamatujme, že Jehova od nás nežádá víc, než je rozumné. Naše láska k němu, k naší rodině a k lidstvu vůbec by nás měla pobízet, abychom se zkoumali a rozhodli se, co bychom mohli dělat. Přemýšlejme o různých stránkách své „svaté služby“, své slavné služby Kristova učedníka. (2. Kor. 4:7) Předložme tu věc Jehovovi v modlitbě, požádejme ho o pomoc v úsilí, které vynakládáme. Již dnes můžeme sklízet mnohá požehnání, spolu se zbožnou spokojeností, a v budoucím Božím novém systému věcí život, který bude opravdovým životem. — Mat. 25:34; 1. Tim. 6:6, 17–19.