20. Co dělával kněz každé ráno při tomto svátku, jak se dovídáme z mimobiblických historických záznamů?

²⁰ Jásání, jímž se vyznačoval, nemělo obdoby. Podle historických zpráv na úsvitu každého dne tohoto svátku bral kněz zlatý džbán, který mohl obsahovat tři míry log, neboli asi litr tekutiny, a sestupoval k místu, kterému se říkalo rybník Siloe. Ti z našich čtenářů, kteří navštívili dnešní Jeruzalém, si vzpomenou, že když vyšli z města na jeho jihovýchodním konci Hnojnou branou, sestoupili k místu, které se nazývalo Panenská studna neboli Studna Gihon. Od této studny vykopal král Ezechiáš tunel v době, kdy hrozil vpád Asyřanů. Odvážní návštěvníci si vzpomenou, jak si v tomto tunelu nějaký čas potmě nahmatávali cestu, a pak vyšli u rybníka Siloe.

21. a) Jak se kněz dostal k rybníku Siloe? Co dělal s vodou ze Siloe? b) Která slova Izaiášova proroctví připomínalo Židům jásání v té době?

²¹ Kněz nesestupoval se zlatým džbánem k rybníku Siloe Ezechiášovým tunelem, ale šel za ním velký průvod, včetně skupiny hudebníků. Když naplnil džbán vodou, vracel se kněz k městu a šel na nádvoří, kde byl Jehovův obětní oltář. U jižní strany oltáře byly umístěny dvě nádrže, z nichž každá měla na dně otvor. Nádrž u jihozápadního rohu oltáře byla na vodu z rybníka Siloe. Když tam kněz nalil vodu, protekla tudy a dostala se k podstavci oltáře. Židé, kteří se na to dívali, při tom velmi jásali. Radostným účastníkům slavnosti to možná připomínalo 12. kapitolu Izaiáše, která popisuje, jakou radost měli mít Izraelité vysvobození z Babylóna v roce 537 př. n. l. Izaiáš 12:3 říká: „S jásáním budete jistě čerpat vodu z pramenů záchrany.“

22. a) Jak byl Jehova pramenem vody záchrany pro předky Židů, kteří slavili tento svátek? b) Jak bylo popsáno jásání při vylévání vody Siloe?

²² Jehova Bůh byl nebeským zdrojem jejich záchrany. On to byl, kdo vysvobodil jejich předky ze sedmdesátiletého zajetí v pohanském Babylóně, kde žíznili po záchraně, jež měla přijít po porážce Babylóna v roce 539 př. n. l. (Iz. 44:28 až 45:7; Jer. 2:13) Vzpomínka na toto osvobození byla důvodem k jásání při svátku chýší. Jedno staré židovské přísloví říká: ‚Kdo nikdy neviděl jásání, když je vylévána voda Siloe, nikdy ve svém životě neviděl skutečné jásání.‘

Slavnostní osvětlení

1. Jak byl Jeruzalém mimořádně osvětlen během svátku chýší? Jak Židé jednali v tomto osvětlení?

SVÁTEK chýší byl příležitostí ke zvláštnímu osvětlení „města velikého Krále“, Jehovy. (Mat. 5:35) V noci se nabízela v Herodově chrámu, na Nádvoří žen, jež leželo východně od oltáře, neobvyklá podívaná. Byly tam umístěny čtyři obrovské svícny, z nichž každý byl tvořen čtyřmi velkými nádržemi. Když měly být tyto nádrže naplněny hořlavým olejem, bylo nutné vystoupit k nim po žebříku. Jako knoty se v těchto nádržích oleje používaly odložené kněžské oděvy. Světlo ze šestnácti nádrží hořícího oleje bylo natolik silné, že osvětlovalo v noci celý Jeruzalém. Pod tímto silným osvětlením tančili nebo provozovali akrobacii izraelští muži v Nádvoří žen a ženy na tuto podívanou shlížely z balkónu. Zpěváci zpívali patnáct žalmů výstupu za hudebního doprovodu levitů. Toto jásání trvalo až do úsvitu.

2. Kde byli v té době pohané, kteří se účastnili svátku?

² Neobřezaní pohané, kteří se účastnili svátku, směli být jen na Nádvoří pohanů, odděleni od nádvoří Izraele kamennou hradbou a vnějším nádvořím. — Povšimni si Skutků 21:28, 29, kde je znázorněno omezení, jež platilo pro pohany v chrámu.

3, 4. a) Jak se Ježíš účastnil tohoto svátku na podzim roku 32 n. l.? Co tehdy řekl, což mohlo Židům připomínat vodu ze Siloe? b) Nač Ježíš tehdy poukazoval podle Jana 7:39?

³ Uvědomíme-li si, jaké výrazné charakteristické rysy byly připojeny k oslavě svátku chýší, oceníme některé vhodné poznámky, které pronesl Ježíš Kristus v souvislosti s ním. Naposledy slavil tento svátek na podzim roku 32 n. l. Židé v Jeruzalémě usilovali o to, aby jej zabili, a proto Ježíš opustil Galileu sám a nepozorovaně přišel ke svátku. Asi uprostřed svátku, snad 18. tišri, veřejně vystoupil a začal učit lid, zástupy těch, kteří přišli ke slavnosti do chrámu.

⁴ Poslední sváteční den, 21. tišri, se jmenoval „Velký den svátku“. V ten den Ježíš pravděpodobně připomněl lidem vylévání vody Siloe, když řekl: „Jestliže je někdo žíznivý, ať přijde ke mně a pije. Kdo uvěří ve mne, ‚z jeho nitra‘, jak bylo řečeno v Písmu, ‚vytrysknou proudy živé vody.‘ “ K těmto Ježíšovým slovům poznamenává Jan: „Řekl to však o duchu, jejž měli dostat ti, kteří v něj uvěří; neboť až do té doby zde nebyl duch, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“ — Jan 7:37–39.

5. Kdy a jak se začala splňovat tato podivuhodná slova?

⁵ Tato podivuhodná slova se začala splňovat v den letnic následujícího roku, když asi 120 učedníků shromážděných v jedné horní místnosti v Jeruzalémě obdrželo svatého ducha, který na ně byl vylit. Od nich začaly skutečně tryskat proudy živé vody, když v mnoha jazycích, jež jim byly zázračně dány, mluvili „o nádherných Božích věcech“ k tisícům překvapených Židů, kteří se shromáždili, aby byli svědky podívané. — Sk. 2:1–41.

6. Co řekl Ježíš v poslední sváteční den, což mohlo jeho učedníkům připomínat zvláštní chrámové osvětlení?

⁶ Sedmého a posledního dne svátku chýší pronesl Ježíš další poznámku, která možná připomněla učedníkům zvláštní osvětlení, jež bylo charakteristické pro tuto oslavu, totiž osvětlení ze čtyř vysokých svícnů v chrámovém nádvoří žen. Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ — Jan 8:12.

7. Proč bylo při svátku chýší velmi vhodné, že se Ježíš označil jako „světlo světa“?

⁷ Ježíš se označil jako „světlo světa“, což bylo při tomto svátku chýší velmi vhodné, protože tento svátek měl charakteristické rysy světského svátku. Jak to? V Božím zákoně bylo totiž řečeno, že „cizí usedlík“ v branách Izraelitů měl právo účastnit se svátku a radovat se spolu s Božím vyvoleným lidem. — 5. Mojž. 16:14.

8. a) Co bylo jedinečné při oběti býků během svátku chýší? b) Jak to co do počtu odpovídá myšlence vyjádřené v 10. kapitole 1. Mojžíšovy? Co to naznačuje?

⁸ Podle 4. Mojžíšovy 29:12–34 byl za oběť přinášen neobvyklý počet býků. První den bylo obětováno 13 býků a v následujících šesti dnech bylo každý den obětováno o jednoho býka méně, takže sedmého a posledního dne bylo obětováno sedm býků. V ten den Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa.“ Tak bylo do posledního dne svátku obětováno 70 býků. Číslo 70 je násobkem 7 a 10, a obě tato čísla znázorňují úplnost, dokonalost: 7 znamená duchovní dokonalost a 10 světskou dokonalost. 10. tišri, v Den smíření, byl obětován pouze jeden býk jako oběť smíření. Ale během sedmidenního svátku chýší, 15. až 21. tišri, bylo obětováno 70 býků. Symbolicky tak bylo opatřeno dosti krve pro očištění a záchranu celého světa lidí. To odpovídá myšlence vyjádřené v 10. kapitole 1. knihy Mojžíšovy. Tam jsou uvedena osobní jména hlav rodin a národů, počínaje Noemem přes jeho tři syny až ke jménu Jobab. Celkem je to 70 pojmenování a zřejmě zahrnují celé obyvatelstvo světa v tomto období po potopě.

9. Koho označil Ježíš jako „světlo“? Co potřebuje celé lidstvo k získání života?

⁹ Proto bylo nanejvýše vhodné, že Ježíš Kristus v příhodné době oznámil: „Já jsem světlo světa“, nejen světlo jeho pomazaných následovníků, kteří šli v jeho šlépějích. Pokud jde o dobrodiní, jež poskytuje světlo, vzpomeňme si, že Bůh nejdříve řekl: „Ať se stane světlo“ a stvořil Slunce, Měsíc a hvězdy a umožnil, aby jejich světlo zářilo na naši Zemi. Teprve pak stvořil zvířata a nakonec dokonalého muže a ženu, aby se těšili ze světla života. Dnes, v tomto světě, který ztemněl hříchem a je odcizen Bohu, mohou mít všichni lidé užitek ze světla, jež vyvěrá od Ježíše Krista, „světla světa“. Všichni potřebují „světlo života“. — Jan 8:12; 1. Mojž. 1:3.

PROTIOBRAZNÝ SVÁTEK CHÝŠÍ

10. V jakém ohledu se svátek chýší podobá dvěma předcházejícím svátkům? Které faktory zde musíme vzít v úvahu?

¹⁰ Stejně jako oba předcházející svátky, které Bůh přikázal svému vyvolenému lidu, měl mít i svátek chýší protiobrazný význam v naší době. Je radostné, že má takové protiobrazné splnění. Kdy tedy začalo? Jak to můžeme určit? Podle rysů symbolických i protiobrazných, historických.

11. Co ukazují historické skutečnosti ohledně otázky, zda „žeň“, o níž se mluví u Matouše 13:39, začala, nebo nezačala, v roce 1914?

¹¹ Ve 13. kapitole Matoušově nám Ježíš Kristus poskytl podobenství, jehož charakteristickým rysem bylo sklízení plodů z pole. Bylo to podobenství o pšenici a plevelu neboli koukolu. Když Ježíš vysvětloval základní rysy tohoto podobenství, řekl: „Žeň je skonávání systému věcí.“ (Mat. 13:39) Biblické proroctví a rozvrh času a také historické události ukazují, že skonávání dnešního systému věcí začalo v roce 1914 n. l. Na podzim onoho roku skončilo „sedm časů“ pohanské nadvlády nad zemí, kdy nezasahovalo Boží mesiášské království. (Dan. 4:23–25; 4:20–22, „KB“) Začala v onom roce „žeň“ neboli sklízení třídy „pšenice“ pravých křesťanů? Ne, neboť dějiny ukazují, že Jehovovi oddaní křesťanští ctitelé byli během první světové války, jež začala v roce 1914, rozptýleni. Jejich světaširá organizace byla rozrušena nepřáteli Jehovova mesiášského království, nebeského království, které tito duchem zplození, pomazaní učedníci Ježíše Krista, panujícího krále, nadšeně oznamovali. Organizace byla rozbita a tento stav nakonec v roce 1918 postihl i ústředí Jehovova oddaného lidu ve Spojených státech, v newyorském Brooklynu.

12. Kdy začalo shromažďování, které Ježíš předpověděl u Matouše 24:31? Počátek jakého svátku tím byl vyznačen?

¹² Ježíš ve svém proroctví o „znamení“ své přítomnosti a skonávání tohoto systému věcí u Matouše 24:31 řekl: „A vyšle své anděly se silným zvukem trubky a shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jedné končiny nebes k jejich druhé končině.“ Tato slova předpověděla shromažďování Kristových „vyvolených“ ze všech míst, kam byli rozptýleni nebo kde byli izolováni. Toto shromažďování začalo v poválečném roce 1919, ihned po tom, kdy byli propuštěni členové vedoucího sboru, který působil v brooklynském ústředí. Po devítiměsíčním věznění