20. Co dělával kněz každé ráno při tomto svátku, jak se dovídáme z mimobiblických historických záznamů?

²⁰ Jásání, jímž se vyznačoval, nemělo obdoby. Podle historických zpráv na úsvitu každého dne tohoto svátku bral kněz zlatý džbán, který mohl obsahovat tři míry log, neboli asi litr tekutiny, a sestupoval k místu, kterému se říkalo rybník Siloe. Ti z našich čtenářů, kteří navštívili dnešní Jeruzalém, si vzpomenou, že když vyšli z města na jeho jihovýchodním konci Hnojnou branou, sestoupili k místu, které se nazývalo Panenská studna neboli Studna Gihon. Od této studny vykopal král Ezechiáš tunel v době, kdy hrozil vpád Asyřanů. Odvážní návštěvníci si vzpomenou, jak si v tomto tunelu nějaký čas potmě nahmatávali cestu, a pak vyšli u rybníka Siloe.

21. a) Jak se kněz dostal k rybníku Siloe? Co dělal s vodou ze Siloe? b) Která slova Izaiášova proroctví připomínalo Židům jásání v té době?

²¹ Kněz nesestupoval se zlatým džbánem k rybníku Siloe Ezechiášovým tunelem, ale šel za ním velký průvod, včetně skupiny hudebníků. Když naplnil džbán vodou, vracel se kněz k městu a šel na nádvoří, kde byl Jehovův obětní oltář. U jižní strany oltáře byly umístěny dvě nádrže, z nichž každá měla na dně otvor. Nádrž u jihozápadního rohu oltáře byla na vodu z rybníka Siloe. Když tam kněz nalil vodu, protekla tudy a dostala se k podstavci oltáře. Židé, kteří se na to dívali, při tom velmi jásali. Radostným účastníkům slavnosti to možná připomínalo 12. kapitolu Izaiáše, která popisuje, jakou radost měli mít Izraelité vysvobození z Babylóna v roce 537 př. n. l. Izaiáš 12:3 říká: „S jásáním budete jistě čerpat vodu z pramenů záchrany.“

22. a) Jak byl Jehova pramenem vody záchrany pro předky Židů, kteří slavili tento svátek? b) Jak bylo popsáno jásání při vylévání vody Siloe?

²² Jehova Bůh byl nebeským zdrojem jejich záchrany. On to byl, kdo vysvobodil jejich předky ze sedmdesátiletého zajetí v pohanském Babylóně, kde žíznili po záchraně, jež měla přijít po porážce Babylóna v roce 539 př. n. l. (Iz. 44:28 až 45:7; Jer. 2:13) Vzpomínka na toto osvobození byla důvodem k jásání při svátku chýší. Jedno staré židovské přísloví říká: ‚Kdo nikdy neviděl jásání, když je vylévána voda Siloe, nikdy ve svém životě neviděl skutečné jásání.‘

Slavnostní osvětlení

1. Jak byl Jeruzalém mimořádně osvětlen během svátku chýší? Jak Židé jednali v tomto osvětlení?

SVÁTEK chýší byl příležitostí ke zvláštnímu osvětlení „města velikého Krále“, Jehovy. (Mat. 5:35) V noci se nabízela v Herodově chrámu, na Nádvoří žen, jež leželo východně od oltáře, neobvyklá podívaná. Byly tam umístěny čtyři obrovské svícny, z nichž každý byl tvořen čtyřmi velkými nádržemi. Když měly být tyto nádrže naplněny hořlavým olejem, bylo nutné vystoupit k nim po žebříku. Jako knoty se v těchto nádržích oleje používaly odložené kněžské oděvy. Světlo ze šestnácti nádrží hořícího oleje bylo natolik silné, že osvětlovalo v noci celý Jeruzalém. Pod tímto silným osvětlením tančili nebo provozovali akrobacii izraelští muži v Nádvoří žen a ženy na tuto podívanou shlížely z balkónu. Zpěváci zpívali patnáct žalmů výstupu za hudebního doprovodu levitů. Toto jásání trvalo až do úsvitu.

2. Kde byli v té době pohané, kteří se účastnili svátku?

² Neobřezaní pohané, kteří se účastnili svátku, směli být jen na Nádvoří pohanů, odděleni od nádvoří Izraele kamennou hradbou a vnějším nádvořím. — Povšimni si Skutků 21:28, 29, kde je znázorněno omezení, jež platilo pro pohany v chrámu.

3, 4. a) Jak se Ježíš účastnil tohoto svátku na podzim roku 32 n. l.? Co tehdy řekl, což mohlo Židům připomínat vodu ze Siloe? b) Nač Ježíš tehdy poukazoval podle Jana 7:39?

³ Uvědomíme-li si, jaké výrazné charakteristické rysy byly připojeny k oslavě svátku chýší, oceníme některé vhodné poznámky, které pronesl Ježíš Kristus v souvislosti s ním. Naposledy slavil tento svátek na podzim roku 32 n. l. Židé v Jeruzalémě usilovali o to, aby jej zabili, a proto Ježíš opustil Galileu sám a nepozorovaně přišel ke svátku. Asi uprostřed svátku, snad 18. tišri, veřejně vystoupil a začal učit lid, zástupy těch, kteří přišli ke slavnosti do chrámu.

⁴ Poslední sváteční den, 21. tišri, se jmenoval „Velký den svátku“. V ten den Ježíš pravděpodobně připomněl lidem vylévání vody Siloe, když řekl: „Jestliže je někdo žíznivý, ať přijde ke mně a pije. Kdo uvěří ve mne, ‚z jeho nitra‘, jak bylo řečeno v Písmu, ‚vytrysknou proudy živé vody.‘ “ K těmto Ježíšovým slovům poznamenává Jan: „Řekl to však o duchu, jejž měli dostat ti, kteří v něj uvěří; neboť až do té doby zde nebyl duch, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“ — Jan 7:37–39.

5. Kdy a jak se začala splňovat tato podivuhodná slova?

⁵ Tato podivuhodná slova se začala splňovat v den letnic následujícího roku, když asi 120 učedníků shromážděných v jedné horní místnosti v Jeruzalémě obdrželo svatého ducha, který na ně byl vylit. Od nich začaly skutečně tryskat proudy živé vody, když v mnoha jazycích, jež jim byly zázračně dány, mluvili „o nádherných Božích věcech“ k tisícům překvapených Židů, kteří se shromáždili, aby byli svědky podívané. — Sk. 2:1–41.

6. Co řekl Ježíš v poslední sváteční den, což mohlo jeho učedníkům připomínat zvláštní chrámové osvětlení?

⁶ Sedmého a posledního dne svátku chýší pronesl Ježíš další poznámku, která možná připomněla učedníkům zvláštní osvětlení, jež bylo charakteristické pro tuto oslavu, totiž osvětlení ze čtyř vysokých svícnů v chrámovém nádvoří žen. Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ — Jan 8:12.

7. Proč bylo při svátku chýší velmi vhodné, že se Ježíš označil jako „světlo světa“?

⁷ Ježíš se označil jako „světlo světa“, což bylo při tomto svátku chýší velmi vhodné, protože tento svátek měl charakteristické rysy světského svátku. Jak to? V Božím zákoně bylo totiž řečeno, že „cizí usedlík“ v branách Izraelitů měl právo účastnit se svátku a radovat se spolu s Božím vyvoleným lidem. — 5. Mojž. 16:14.

8. a) Co bylo jedinečné při oběti býků během svátku chýší? b) Jak to co do počtu odpovídá myšlence vyjádřené v 10. kapitole 1. Mojžíšovy? Co to naznačuje?

⁸ Podle 4. Mojžíšovy 29:12–34 byl za oběť přinášen neobvyklý počet býků. První den bylo obětováno 13 býků a v následujících šesti dnech bylo každý den obětováno o jednoho býka méně, takže sedmého a posledního dne bylo obětováno sedm býků. V ten den Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa.“ Tak bylo do posledního dne svátku obětováno 70 býků. Číslo 70 je násobkem 7 a 10, a obě tato čísla znázorňují úplnost, dokonalost: 7 znamená duchovní dokonalost a 10 světskou dokonalost. 10. tišri, v Den smíření, byl obětován pouze jeden býk