Kupředu, služebníci Království!

„Konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ — 2. Timoteovi 4:5.

1. Jaký je rozdíl mezi duchovním stavem Velikého Babylóna a duchovním stavem svědků Jehovových?

V MNOHA zemích dnes uvadly duchovní pastviny falešného náboženství a vody, na nichž sedí Veliký Babylón, vysychají. Připomíná to jedno Izaiášovo proroctví, které se v naší době splňuje. Najdeme je u Izaiáše 65:13: „Hle, moji vlastní služebníci budou jíst, ale vy sami budete hladovět. Hle, moji vlastní služebníci budou pít, ale vy sami budete žíznit. Hle, moji vlastní služebníci se budou radovat, ale vy sami utrpíte hanbu.“ Je to proto, že Jehovův lid skutečně nejprve hledá království. Vyvíjí veškeré úsilí a stará se, aby bylo poselství o Božím království v rukou jeho královského Syna, Krista Ježíše, zvěstováno po celém světě. — Zjevení 14:6–8; 16:12; 17:5, 15.

2. Kdo má povinnost jít kupředu jako služebník království?

² Přikazující volání našich dnů zní: ‚Kupředu, služebníci království!‘ Chtějí-li svědkové Jehovovi jako sbor následovníků našeho Pána Ježíše Krista dbát tohoto volání, všichni — ti v dozorčím postavení i ostatní, muži, ženy, chlapci a děvčata — mají povinnost zastávat se Božího království. (Žalm 145:10–12; 148:12, 13; 2. Timoteovi 4:2, 5) Platí to i vzdor tomu, že někteří nemohou vlivem okolností dělat tolik, co jiní. Přesto jejich činnost připomíná vdovu, která dala všechno, co měla ačkoli to byly pouhé dvě mince malé ceny. — Lukáš 21:1–4.

3. Do jaké míry potřebuje v tomto čase lidstvo dobré poselství o království a co zahrnuje toto poselství?

³ Potřebuje dnes lidstvo království? Ano, velice potřebuje! Nejen proto, aby byl konec bolesti, nemocí, zármutku a smrti, ale aby byl také konec vší nespravedlnosti, špatnosti, zločinnosti, násilí a válkám, ano, konec všem křivdám, vší nerovnoprávnosti. (Izaiáš 9:7) Tím, že kráčíme kupředu jako služebníci království, dáváme lidem naději, něco, co by je mohlo podporovat, dokud Armageddon neskoncuje se satanovým systémem věcí. Pro vzrůstající bezzákonnost musíme jít kupředu nejen s poselstvím lásky a naděje, ale také s varovným poselstvím o ‚dni pomsty ze strany našeho Boha‘. — Izaiáš 61:2.

4. Co by mělo být prvořadou pohnutkou, abychom byli aktivními služebníky Božího království?

⁴ Jak ale ve světě, který je plný nesprávných pohnutek a převládajícího ducha sobeckých zájmů, můžeme být i nadále obětavými Božími služebníky? Především, když si uvědomíme Jehovovu milující laskavost, kterou nám projevuje. Měli bychom chtít jít kupředu z lásky k němu a z ocenění pro všechno, co již pro nás učinil, činí a ještě má v úmyslu učinit. Jak nám připomíná apoštol Jan, milovat Boha znamená zachovávat jeho přikázání a jedním z přikázání je kázat dobré poselství o jeho království. (Matouš 24:14; 1. Jana 5:3) Jehova Bůh je také obviňován z útrap lidstva a pomlouván jako Bůh věčných muk. Láska k Jehovovi, našemu láskyplnému nebeskému Otci, nás jistě pohne k tomu, abychom vykročili kupředu jako jeho služebníci a pomáhali očistit jeho jméno od takových zlomyslných pomluv.

5. Jaká další pohnutka nás pudí, abychom vykročili vpřed jako Boží služebníci?

⁵ Také láska k druhým lidem nás povede, abychom šli kupředu jako Boží služebníci. Láska k bližnímu způsobí, že budeme stavět jeho duchovní zájmy a jeho věčné blaho před své tělesné pohodlí. Láska nás pohne, abychom vždy znovu procházeli svým obvodem a činili to důkladně. Láska nás povede k dodatečným návštěvám a k přijetí závazku vést týdenní domácí biblická studia s těmi, kteří milují pravdu. To znamená, že chceme být laskaví, shovívaví, mírní a taktní, projevovat soucítění a pochopení.

6. Jak by nás zanedbávání naší služby oloupilo o radost?

⁶ Věříme skutečně Božímu slovu? Říká nám, že ‚více štěstí je v dávání než v přijímání‘. (Sk. 20:35) Jestliže zanedbáváme kazatelskou službu, ukazujeme svými skutky, že ve skutečnosti nevěříme těmto Ježíšovým slovům. Jsme také ujišťováni, že ‚sejeme-li hojně, také hojně sklidíme‘, ‚štědrá duše ztuční‘ a ‚kdo svlažuje, bude svlažován‘. To nejsou jen líbivé fráze, ale nevyhnutelné pravdy a zásady, které zkoušejí naši lásku k Jehovovi Bohu a k našemu bližnímu, které zkoušejí naši věrnou oddanost Božímu království. — 2. Korintským 9:6; Přísloví 11:25.

7. Jak může někdo prokázat, že je čistý od krve všech lidí?

⁷ Nejedná se však pouze o životy druhých. Musíme kráčet kupředu jako služebníci Božího království také proto, abychom byli osvobozeni od viny krve. Pamatuj na slova u Ezechiela 33:2–4: „Synu člověka, mluv k synům svého lidu a řekneš jim: ‚Pokud jde o nějakou zemi, jestliže na ni přivedu meč a lid země, všichni společně skutečně vezmou nějakého muže a ustanoví jej za svého strážce a on skutečně uvidí, že na tu zem přichází meč, a zatroubí na roh a bude varovat lid a posluchač skutečně uslyší hlas rohu, ale vůbec nedbá výstrahy, a meč přijde a odejme jej, pak jeho vlastní krev přijde na jeho vlastní hlavu.‘ “ Chceme být schopni říci jako apoštol Pavel: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ — Skutky 20:26, 27.

JAK SE KONÁ SLUŽBA

8. Jaké otázky je vhodné si klást o tom, jak se koná tato služba?

⁸ Jak ale vykročit kupředu? Ve své vlastní síle? S pyšným, sebejistým chováním? S důvěrou v tělesnou paži? Nebo projevujeme snad druhou krajnost, jsme bázliví, polovičatí a dáváme najevo strach z člověka? Máme jít kupředu nezávisle a přehlížet pokyny těch, kdo se mezi námi ujímají vedení? Rozhodně ne! Je třeba mít na paměti zejména tři body:

9. a) Jak vykročíme do služby v Jehovově síle? b) Jaký pokyn dává 1. Petra 3:15 o našem chování ve službě?

⁹ Za prvé: Kráčíme kupředu jako služebníci Božího království v síle Jehovy Boha a vzhlížíme k jeho duchu, aby utvářel naše pohnutky, osvěcoval a posiloval nás. Když vykročíme v Jehovově síle, budeme projevovat stejnou volnost řeči, stejnou výmluvnost a stejnou smělost, kterou projevovali Petr a Jan, když jednali s náboženskými představiteli svých dnů. (Skutky 4:13) Zároveň chceme dbát na to, abychom předkládali své poselství s mírností a hlubokou úctou. — 1. Petra 3:15.

10. a) Co to znamená, aby byl člověk ‚čistým nositelem‘ Jehovova poselství? b) Jaká je v tomto ohledu rada ve Filipenským 1:10, 11?

¹⁰ Za druhé: Chceme kráčet kupředu jako čistí nositelé Jehovova poselství ve shodě s tím, co čteme u Izaiáše 52:11: „Zůstaňte čistí, vy, kteří nosíte Jehovovo náčiní.“ Jehovovo dnešní náčiní, drahocenné pravdy jeho Slova, je neporušené, čisté, krásné a spravedlivé. Všichni, kteří je přinášejí druhým, by tedy měli zůstávat mravně čistí a duchovně krásní. Nezveme snad lidi, aby se mravně očistili, aby se zbavili skutků těla tak, jak to činil Ježíš, když ‚volal hříšníky k pokání‘? (Luk. 5:32) Neměli bychom jim v tom tedy dávat znamenitý příklad? Pamatuj, že Pavel radil křesťanům ve Filippech: „Abyste se ujistili o důležitějších věcech a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do Kristova dne a abyste byli naplněni ovocem spravedlnosti, které přichází prostřednictvím Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále.“ — Filipenským 1:10, 11.

11. a) Jak důležitá je pro Božího služebníka upravenost? b) Čí dobrý příklad bychom měli v tomto ohledu následovat?

¹¹ Za třetí: Když kráčíme kupředu, měli bychom si přát být vždycky řádně upravení. Je těžké pochopit, proč by měl kterýkoli Jehovův služebník mít chuť napodobovat módu, jíž se vyznačují nemravné, vzpurné živly ďáblova světa. Proč se připodobňovat světu, o němž lidem říkáme, že jej Boží spravedlivý zásah ukončí? Proč se připodobňovat světu a tím se odlišovat od Jehovova lidu? Neměli bychom raději vypadat jako Jehovův lid a nějak se odlišovat, když jsme mezi světskými lidmi? Komu se chceme zalíbit? O čí přízeň se ucházíme? Proč si nevzít za příklad v řádném oblékání a upravenosti zralé bratry a sestry, kteří jsou mezi námi ve sboru? Nemůžeme se poučit a napodobovat jejich dobrý příklad? — 1. Timoteovi 2:9; 1. Petra 3:3, 4, 16, 17.

12. Služba dům od domu může být obtížná, ale co dobrého přináší těm, kdo se na ní podílejí?

¹² Jistě, pro někoho není snadné chodit dům od domu s dobrým poselstvím o Božím království. Hodnota a účinnost této práce se však opětovně prokázala. (Matouš 10:7, 11–13; Skutky 20:20, 21) Skutečnost, že plně využíváme kázání dům od domu, učinila z této metody jakousi „výrobní značku“ pravých Jehovových služebníků. Nejenže je účinná v tom, jak vydáváme svědectví druhým, ale samotná práce dům od domu velmi prospívá nám všem, kteří se jí účastníme. A právě to, že naše tělo se jí leká, znamená pro každého z nás, kdo se jí chopí, velké vítězství. — 1. Korintským 9:16, 27.

PÉČE O RODINU A DOZOR NAD NÍ

13. Jaká odpovědnost kromě povinností služebníka leží na mnohých? Jakou rovnováhu to vyžaduje?

¹³ K naší povinnosti být služebníky království se přidružuje další odpovědnost, která se vztahuje na ty, kdo mají rodinu. Služebníci království, kteří chtějí postupovat kupředu a mají rodinu, musí učit vlastní děti, když už jim Bůh svěřil úlohu rodičů. Značný počet těch, kteří se každoročně dávají pokřtít, jsou mladí lidé, které rodiče vychovávali „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezským 6:4) Žel, někteří tuto povinnost a příležitost až dosud zanedbávají, což může vést k jejich velkému zármutku. Být služebníky, kteří jdou vpřed, vyžaduje rovnováhu. Nechceme zanedbávat kázání dům od domu a vymlouvat se, že vydáváme příležitostná svědectví; nechceme však ani opomíjet možnosti příležitostného svědectví, protože chodíme dům od domu. Podobně by rodiče neměli připustit, aby jim kazatelská služba nebo sborové odpovědnosti a jiné povinnosti zabíraly tolik času, že by zanedbávali vlastní rodinu. Věnovat pozornost duchovním i hmotným potřebám rodiny je jejich prvořadou povinností. — 1. Timoteovi 5:8.

14. a) Jak mohou rodiče ztratit svůj čas, péči i peníze vložené do výchovy svých dětí? b) Jaká potřeba trvá při výchově dětí od útlého věku k dospělosti?

¹⁴ Ano, děti vyžadují čas, pozornost a peníze. Odhaduje se, že k výchově dítěte do dospělosti je zapotřebí tisíců dolarů. Jistý způsob, jak ztratit tyto vložené peníze i čas, je selhat v řádném duchovním dozoru nad těmi, které přivádíme na svět. Obrovský počet mladistvých zločinců dnes dosvědčuje, že většinu dětí nechávají rodiče, aby se staraly samy o sebe. (Přísloví 29:15) Nad nemluvňaty a malými dětmi se rodiče, příbuzní i jiní často rozplývají. ‚Ty jsou chytré! Ty jsou hezké! Maminčina děvenka, tatínkův chlapeček!‘ To všechno je snad pravda. Ale je třeba, aby si rodiče pamatovali, že děti, když začínají dospívat a stávají se z nich mužové a ženy, stále potřebují péči a pozornost, lásku a kázeň, duchovní školení a výchovu. (5. Mojžíšova 11:18–21) A to je křesťanská odpovědnost rodičů. Boží služebníci nebudou zapomínat na tuto povinnost, která spočívá na jejich bedrech.

CELOSVĚTOVÁ JEDNOTA BOŽÍCH SLUŽEBNÍKŮ

15, 16. a) Jak se můžeme ujistit, že poselství o království, které kážeme, je zřetelné jako hlas polnice pro ty, kdo slyší? b) Jakou pomoc dostáváme, abychom po celém světě mluvili jednotně?

¹⁵ Uvažuj však o jiné odpovědnosti křesťanských služebníků. „Jestliže totiž trubka nezazní opravdu zřetelně, kdo se připraví k bitvě?“ (1. Korintským 14:8) Těmi slovy vyzýval apoštol Pavel Kristovy následovníky, aby svého jazyka používali takovým způsobem, aby jim ostatní rozuměli. Má-li být v našich dnech poselství o království, které kážeme, zřetelným voláním k lidstvu, jakoby polnicí, pak musíme nutně všichni hovořit souhlasně. Izaiáš 52:8 říká: „Naslouchejte! Vaši vlastní strážní pozvedli hlas. Stále jednohlasně radostně volají.“ Podílet se na takovém sjednocujícím volání vyžaduje pokoru a bratrskou lásku. Víme, že musíme všichni kázat totéž poselství, zdůrazňovat Jehovovo jméno, jeho moudrost a lásku a jeho království jako jedinou naději lidstva, má-li být naše svědectví účinné. V 1. Korintským 1:10 radil Pavel, abychom si všichni přáli mluvit shodně.

¹⁶ Nesmíme dovolit, aby bylo naše poselství utlumeno nějakou nezřetelností. Jako Boží služebníci máme příkaz. Izaiáš 61:1, 2 jasně stanoví, o čem pojednává naše poselství. Jehovův věrný a rozvážný otrok vyvíjí veškeré úsilí, aby nám pomáhal mluvit sjednoceným hlasem. Umožňuje šířit Bible a biblické pomůcky v desítkách jazyků, takže lidé mohou být dosaženi s poselstvím, které je srozumitelné. Svou úlohu můžeme splnit, budeme-li se snažit šířit „dobré poselství“ jako sjednocený sbor Jehovových ctitelů. — Žalm 66:1, 2; 68:11; 68:12, „KB“.

BUDEME DÁVAT ČAS?

17. Jak bychom měli poctivě zkoumat sami sebe, pokud jde o náš podíl na službě?

¹⁷ Pokud jde o naše osobní vykročení kupředu, je snad možné, abychom učinili větší pokroky v tom, kolik času věnujeme své službě? Každý z nás, kdo je zvěstovatelem ve sboru, je zdravý a není vázaný ani výchovou dětí, ani péčí o staré členy rodiny, by se měl zeptat: Co mě zdržuje od služby plným časem? Je to snad nedostatečné ocenění pro důležitost služby království? Je to snad nedostatek ducha obětavosti? Nevidíš-li před sebou jasnou cestu k pravidelné průkopnické službě, mohl by sis v životě udělat místo na pomocnou průkopnickou službu? Pokud by to bylo možné, jistě bys postupoval kupředu jako křesťanský služebník. Poctivé sebezkoumání ti může odhalit, co přesně můžeš udělat, abys rozhojnil čas, který měsíčně trávíš ve službě zájmům vlády království a našeho nebeského Otce i jeho Syna. — Žalm 26:1, 2, 11, 12; Marek 12:28–34.

18. Co nám pomůže udržovat dobrý vztah k Jehovovi a Kristu Ježíši?

¹⁸ Jehova Bůh a Ježíš Kristus nám dali příklad tím, že hledí kupředu a postupují kupředu. Abychom my jako jednotlivci činili totéž, potřebujeme mít především dobrý vztah k Jehovovi Bohu. Snažíme se usilovně, abychom si zachovali dobré svědomí, a nejsme nikdy nedbalí, pokud jde o něco, co by mohlo naše svědomí poskvrnit? Využíváme dobře drahocennou přednost modlitby a vytrváváme v ní? (Římanům 12:12) Věnujeme čas osobnímu studiu a rozjímání? Možná, že jsou v našem způsobu života nutné nějaké změny, abychom mohli těmto důležitějším věcem věnovat pozornost, kterou vyžadují, a aby naše služba zaujala první místo v našem životě, a to slovem i skutkem. — Efezským 4:22–24.

19, 20. a) Co je „Boží slovo“, o němž se mluví ve 4. kapitole Židům? b) Jak se toto „slovo“ prokázalo jako živé a ostřejší než dvousečný meč? Proč si připomeneme práci vykonanou za služební rok 1981?

¹⁹ Je příjemné hlásit, že v minulém roce Jehovovi služebníci po celém světě pilně a aktivně oznamovali toto dobré poselství o království. Poselství učinilo hluboký a trvalý dojem na životy desítek tisíc osob. V jejich životech nastaly podivuhodné změny vlivem přetvářející moci Božího slova. Není pochyb o tom, že zvěst „dobrého poselství“ je živá a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. (Židům 4:2, 12, 13) A když koná Boží slovo svou dobrou práci v rukou způsobilých služebníků, je rovněž oslavováno Jehovovo jméno a je vyvyšováno jeho království jako jediná naděje lidstva. — Efezským 6:17.

²⁰ Následující informace ukáží, co dokázali svědkové Jehovovi vykonat za dvanáctiměsíční období služebního roku 1981. Je to výsledek spojeného úsilí této malé skupiny křesťanů, jež působí ve 206 zemích a na mořských ostrovech. (Přísloví 25:25) Jsme si jisti, že tě tento stručný přehled o práci Božích služebníků v našem 20. století potěší.

Nyní je čas kázat slovo

„Každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši.“ — Skutky 5:42.

1, 2. a) Jaké výsledky kázání království z prvního století máme zaznamenány v Bibli? b) Jak ukázal Ježíš u Matouše 28:19, 20 a ve Skutcích 1:8, že kázání bude prací jeho následovníků?

PO VYLITÍ svatého ducha o letnicích naplnila následovníky Ježíše Krista síla a odvaha, aby bez přestání dále vyučovali a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši. Jaké byly výsledky? Je nám řečeno, že mnozí, kteří naslouchali Ježíšovým následovníkům, uvěřili. Počet mužů, kteří uvěřili, dosáhl asi 5 000. (Skutky 4:4) Biblická zpráva říká, že při jiné příležitosti byli stále připojováni další věřící v Pána, množství mužů i žen. — Skutky 5:14.

² Za kratičký čas po letnicích zde byly doslova tisíce těch, kteří uvěřili, protože Ježíšovi následovníci bez přestání vyučovali dobré poselství o Kristu. Je vzrušující číst o tom, co vykonali ti, kteří se podíleli na zvěstování „dobrého poselství“ v prvním století našeho letopočtu. Krátce po smrti a vzkříšení Ježíše a po vylití svatého ducha tak dovršili velkolepé dílo. Naši věrní bratři a sestry z prvního století byli skuteční pracovníci, pilní pracovníci, a činili to, co jim určil Pán Ježíš Kristus. — Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8.

3, 4. a) Kdy byla v nové době připravena půda pro oživení kazatelského díla? b) Jak navzdory zábranám, jež křesťanstvo stavělo do cesty kázání království, postupoval Jehova v uskutečňování svého díla? Jaké to přineslo výsledky v nejbouřlivějším období lidských dějin?

³ Je tomu ve 20. století jinak? Prozkoumejme skutečnosti. Vzhledem k počátku křesťanství v prvním století si uvědom toto: Začalo jedním člověkem, Ježíšem Kristem. Rozrostlo se však po krátkém období tří a půl let do takové míry, že jeho náboženští odpůrci řekli: „Hle, svět šel za ním.“ (Jan 12:19) V našich dnech, zejména ke konci 19. století, se přiblížil čas, kdy Jehova Bůh začal prostřednictvím Krista Ježíše veliké žňové dílo. (Matouš 13:24–30, 36–43) Křesťanstvo bylo na scéně po staletí, ale místo aby šířilo světlo pravdy — dobré poselství o Ježíši Kristu a o království, za které se křesťané měli modlit a které měli vyhlížet — zakrývalo toto světlo mnoha falešnými naukami. Když se však přiblížil čas, nemohl Jehovovi nikdo bránit, aby jeho Syn přijal královskou moc. Prostřednictvím skupiny vážných badatelů Bible začal Jehovův svatý duch dávat pochopení těm, kteří milovali spravedlnost a upřímně si přáli konat jeho vůli a dílo. Výsledky byly pozoruhodné již od těchto raných dnů, stejně jako tomu bylo v prvním století. Odhaduje se, že těsně před začátkem 20. století se na veřejném oznamování své naděje podílelo asi 4 000 lidí.

⁴ Když přeskočíme asi 80 let od roku 1900, zjistíme, že v průběhu nejbouřlivějšího období lidských dějin připojoval Jehova k řadám služebníků oznamujících dobré poselství o Kristu a jeho království stále další dělníky. (Srovnej Skutky 16:5.) A služební rok 1981 svědků Jehovových přinesl zvěstovatelům království po celém světě mnohá požehnání.

CO SE DĚLO

5. a) Jaký zájem o slavnost Pánovy večeře projevili v roce 1981 svědkové Jehovovi a zájemci? b) Kolik z přítomných se nějak podílelo na veřejném ohlašování království během roku?

⁵ Nejprve obrátíme pozornost k nejdůležitějšímu dni křesťanského kalendáře, k slavnosti Pánovy večeře, jež se koná na památku Kristovy smrti a která proběhla ve 43 870 sborech na celém světě. V neděli 19. dubna 1981 (podle židovského kalendáře 14. nisana) se k této slavnosti shromáždilo 5 987 893 lidí. Těmto miliónům byl vysvětlen pravý a přesný význam Pánovy smrti, jak o ní učí Bible. Z tohoto počtu se v roce 1981 podílelo v celém světě 2 247 486 osob na kázání a učení dobrého poselství o království, a to ve 206 zemích a na ostrovech. Ale vrcholný počet zvěstovatelů, kteří se během roku podíleli na této Bohem přidělené službě, byl 2 361 896. Co dokázali? Jak účinně pomáhá jejich poselství lidem? Podívejme se.

ŠÍŘENÍ SLOVA

6. a) Čí náboženské učení převládalo po staletí ve Střední a Jižní Americe a k jakému stavu to vedlo? b) Jaká proměna se však v těchto zemích odehrává?

⁶ Římský katolicismus ovládal myšlení ve Střední a Jižní Americe po celá staletí. V důsledku toho měly masy lidí velice malé ocenění pro pravé učení Bible. (2. Korintským 4:4) Proto byli lidé bez znalosti Krista Ježíše a dobrého poselství o království sedření a zbití podobně, jak to viděl Ježíš mezi Židy své doby, která byla pod krutovládou znalců Písma a farizeů. (Matouš 9:36) Díky Božímu požehnání, které má kazatelské dílo svědků Jehovových ve 20. století, se však v těchto latinskoamerických zemích odehrává podivuhodná proměna. Když zazářilo světlo do duchovní temnoty, která halí zemi, shromáždilo se tisíce osob s poctivým srdcem do Jehovovy organizace. — Izaiáš 60:1, 2, 8.

7. Vyprávěj povzbudivou zkušenost jedné dvanáctileté dívky z Argentiny.

⁷ Biblická pravda působí na osoby každého věku a pomáhá jim zaujmout postoj pro Jehovovo království. (Žalm 119:129, 130) Dvanáctiletá zvěstovatelka v Argentině, která ještě není pokřtěná, vypráví o své veliké radosti z toho, že vede osm domácích biblických studií. Píše: „Zejména o prázdninách trávím co nejvíce času v práci dům od domu, při dodatečných návštěvách a na biblických studiích. Všechna tato činnost mi dává pocit velikého štěstí a velké přednosti. Jehova mne používá jako nástroj ve svých rukou, abych ho mnoha lidem pomohla poznat jako pravého Boha. Modlím se, abych vždy měla tuto přednost.“ Brzy se chce nechat pokřtít a jít za svým cílem — průkopnickou službou. Tak mluví dvanáctileté děvčátko. Jaká síla podporující správné myšlení je skryta v Božím slově!

8. Jak se od roku 1945 podivuhodně rozrostl počet zvěstovatelů království ve Střední a Jižní Americe?

⁸ V roce 1945, v závěru druhé světové války, která zpustošila zemi, bylo v celé Střední a Jižní Americe včetně Mexika 4 720 osob, které se podílely na kázání dobrého poselství o království. Během služebního roku 1981 kázal v těchto zemích „dobré poselství“ vrcholný počet 373 919 zvěstovatelů. Skutečně, v těchto vyprahlých zemích byly zpřístupněny vody pravdy a žízniví zázračným způsobem reagovali. — Srovnej Jana 7:37, 38.

9. Jaká byla situace zvěstovatelů království v Evropě od začátku 20. století?

⁹ Dobré poselství o království má v mnoha evropských zemích hluboké kořeny. Již od začátku 20. století, v některých zemích i dříve, šířili svědkové Jehovovi, tehdy známí jako Mezinárodní badatelé Bible, dobré poselství o království mezi lidmi. První záznam o svědectví v Německu pochází například z přelomu století. První prezident Společnosti Strážná věž, Charles T. Russell, navštívil Německo roku 1891 a pak byla učiněna opatření k vytištění nějakých knih a letáků v němčině. První německé sbory byly založeny krátce po roce 1901.

10. Jaká zkušenost z Německa ukazuje účinnost služby dům od domu?

¹⁰ Až do dnešního dne zjišťuje Jehovův lid v Německu, že práce dům od domu je nejúčinnější způsob, jak šířit mezi lidmi toto dobré poselství o Jehovově království. (Lukáš 9:1–6) Svědectví jedné dvojice při práci dům od domu vedlo k tomu, že se k započatému biblickému studiu shromažďovalo 12 až 14 osob. Rodina později vysídlila do Austrálie a tam s výjimkou jedné provdané dcery pokračovala ve studiu se svědky Jehovovými. Matka a otec se již dali pokřtít.

11. Jaký vztah má ke své službě jedna starší postižená svědkyně v Západním Berlíně?

¹¹ Poznámka jedné čtyřiaosmdesátileté sestry v Západním Berlíně, která je navzdory těžkému postižení schopna podílet se na pomocné průkopnické práci, ukáže něco z jejího ocenění pro pravdu a pro potřebu kázat nyní Boží slovo. Řekla: „Tolik miluji Jehovu, že se prostě musím podílet na službě a účastnit se shromáždění, abych mu to dokazovala.“ — Srovnej Žalm 122:1.

12. a) V jaké míře přijímala Itálie dobré poselství o království zejména od roku 1945? b) Jaké povzbudivé informace máme o díle království v Itálii, Portugalsku a Španělsku?

¹² V Itálii, kde římskokatolická církev po staletí ovládala náboženský život lidí, vynesly události nedávných let do popředí dílo svědků Jehovových jako nikdy dříve. Z hrstky, čítající v roce 1945 asi devadesát lidí, se svědkové Jehovovi rozrostli v druhou největší náboženskou organizaci v Itálii. (Izaiáš 60:22) Za služební rok 1981 hlásila tamní odbočka vrcholný počet 90 553 zvěstovatelů království. Nyní je doba zralá jako ještě nikdy pro kázání dobrého poselství o království v Itálii i v ostatních románských zemích Evropy. V Itálii bylo v roce 1945 asi 90 zvěstovatelů, jak již bylo řečeno, ale ze Španělska a Portugalska nejsou v onom roce žádné zprávy o nějakých svědcích, kteří by zvěstovali dobré poselství o království. V roce 1981 však byl celkový počet v těchto třech zemích 159 972 zvěstovatelů. Jak řekl Ježíš: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.“ — Matouš 9:37.

ŽEŇ NA JINÝCH MÍSTECH

13. a) Co ukazují zprávy o šíření „dobrého poselství“ na africké pevnině? b) Jaká zkušenost ukazuje, že čas je skutečně zralý pro žeň dalších milovníků spravedlnosti?

¹³ V mnoha částech Afriky reagovaly tisíce a tisíce lidí na poselství pravdy, jež zde během 20. století zvěstují Jehovovi věrní svědkové. Na některých místech, jako v Nigérii, Jižní Africe, Zambii, Zimbabwe a Malawi, byla semena pravdy zaseta již v letech 1923 až 1927, kdežto v jiných zemích, jako v Mali, Mauretánii, Horní Voltě a Rwandě, nenašlo poselství o království své zvěstovatele dříve než v letech 1962 až 1970. Čas je rozhodně nutný pro každou možnou práci, která by pomohla žíznivým k vodám pravdy dříve, než Jehova oznámí, že dílo je dokonáno. V Zambii navštívil zvláštní průkopník vesnického náčelníka, který projevil živý zájem o poselství. Náčelník přivedl k rozhovoru jiné, takže celkem 18 osob naslouchalo poselství zvláštního průkopníka, a to vedlo k zahájení řady domácích biblických studií. Zakrátko se místní sbor rozrostl z 65 na 85 zvěstovatelů. Dnes je na africké pevnině jen málo míst, kde žádní svědkové Jehovovi nekáží „dobré poselství“.

14. Jaká velice zajímavá zkušenost se podle zprávy přihodila na ostrovech v Torresově průlivu?

¹⁴ Zprávy z ostatních částí světa přinášejí důkazy o požehnání a pokroku. U nejsevernějšího výběžku Austrálie leží Torresův průliv se svými ostrovy. Je zde sto ostrovů, z nichž je obýváno jen dvacet. Na jednom z těchto ostrovů, Čtvrtečním ostrově, je kvetoucí sbor svědků Jehovových. Oblastní dozorce a dva bratři ze Čtvrtečního ostrova navštívili jeden z ostatních ostrovů, Sue, kde byli vřele uvítáni. Předseda ostrova, jak se mu tam říká, bratry pozval na návštěvu. Velmi se zajímal o biblickou pravdu a o dílo svědků Jehovových, neboť měl doma publikace svědků Jehovových. Bratři s velikým překvapením shledali, že tento předseda velmi přísně dbá o čistotu a pořádek mezi lidem ostrova i o jeho chování. Pravidelně pro lid pořádá jakýsi druh duchovního společenství. Během své návštěvy si bratři poslechli na jednom z takových shromáždění písně, zpívané na slova několika publikací Společnosti Strážná věž. Měli možnost pronést k lidem, jichž bylo asi 40, přednášku a povzbudit je ke studiu Bible s použitím publikací Společnosti.

SVĚTAŠIRÉ SVĚDECTVÍ

15. Co tedy je nadále odpovědností Jehovových služebníků království?

¹⁵ Jak často jsme už citovali Ježíšova slova u Matouše 24:14, že „dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec“! Svědectví o království vydávají slovem i skutkem Jehovovi věrní služebníci. Až bude vydáno postačující svědectví — a o tom rozhodne Jehova Bůh —, potom přijde konec. Naše pověření svědčit o největší události, jakou kdy spatří svět, o příchodu Jehovova království v rukou panujícího krále, našeho Pána Ježíše Krista, ještě neskončilo.

16. a) Jak ukazuje předložená zpráva, že Jehovovi svědkové si uvědomují, že nyní je čas kázat Slovo? b) Jaká osobní otázka je tím položena každému z nás?

¹⁶ Ve 206 zemích a ostrovech světa strávilo 2 361 896 zvěstovatelů dobrého poselství o království 358 581 547 hodin při šíření této vzrušující zvěsti. Vedli l 475 177 domácích biblických studií a také rozšířili na celé zeměkouli 31 444 062 knih a brožur a 234 163 921 časopisů „Strážná věž“ a „Probuďte se!“. Když to připojíme k navršenému svědectví mnoha dosavadních roků 20. století, máme hojné důkazy o tom, jak Jehovův lid touží plnit své pověření ‚oznamovat radostné poselství mírným, ovazovat lidi se zlomeným srdcem, provolávat svobodu těm, kteří jsou v zajetí, provolávat rok dobré vůle ze strany Jehovy a den pomsty ze strany našeho Boha, potěšit všechny truchlící‘. (Izaiáš 61:1, 2) Podílíš se NYNÍ na kázání Božího slova a Božího zaslíbeného království?

17. O jakém dalším dokladu Jehovova požehnání jsme slyšeli?

¹⁷ Během služebního roku 1981 se do řad těch, kteří zasvětili své životy Jehovovi a symbolizovali to křtem, připojilo 119 836 osob. Vítáme je všechny do křesťanského bratrství. Z východu i ze západu přicházejí tisíce a tisíce lidí k vodám života a pravdy, jež opatřuje Boží slovo, a zapojují se do oznamování dobrého poselství o království.

18. Protože se denně krátí čas, co to znamená vzhledem k důležitosti našeho kazatelského díla? K čemu bychom tedy měli být odhodláni?

¹⁸ Denně se krátí čas, který zbývá tomuto zlému systému věcí, a to znamená, že naše příležitosti kázat „dobré poselství“ jsou stále cennější. Kéž nás každý den zastihne, jak vynakládáme velké úsilí, abychom se prokázali jako věrní Ježíšovi následovníci, kteří se snaží napodobovat životní běh tohoto podporovatele čistého uctívání. Jako tomu bylo u věrného Davida, tak i my si přejeme, aby nás horlivost pro Jehovův dům a jeho čisté a neposkvrněné uctívání vedla k pevnému zachovávání ryzosti, abychom vytrvali v řadách zvěstovatelů království, dokud Jehova neřekne, že dílo je skončeno. — Žalm 69:9; 69:10, „KB“.

[Rámeček na straně 27]

Vzrůst počtu zvěstovatelů Slova ve STŘEDNÍ a JIŽNÍ AMERICE

1945 4 720 zvěstovatelů

1981 373 919 zvěstovatelů

[Rámeček na straně 28]

Vzrůst počtu zvěstovatelů království ve ŠPANĚLSKU, PORTUGALSKU a ITÁLII

1945 90 zvěstovatelů

1981 159 972 zvěstovatelů

[Rámeček na straně 29]

Vzrůst počtu svědků v AFRICE

1945 19 083 zvěstovatelů

1981 300 989 zvěstovatelů

[Tabulka na straně 29]

CELOSVĚTOVÁ ZPRÁVA ZA SLUŽEBNÍ ROK 1981

Vrcholný počet zvěstovatelů 2 361 896

Průměrný počet zvěstovatelů 2 247 486

Vzrůst proti roku 1980 v procentech 3,3

Průměrný počet zvěstovatelů 1980 2 175 403

Pokřtění 1981 119 836

Průměrný počet průkopníků 151 180

Počet sborů 43 870

Celkový počet hodin 358 581 547

Průměrný počet biblických studií 1 475 177

Přítomní na Památné slavnosti 5 987 893

Účastníci Památné slavnosti 9 601

Boží slovo je živé

Byl Jonáš skutečně v pekle?

JONÁŠ napsal: „Volal jsem k Pánu ve své sklíčenosti, a on mne slyšel; z břicha pekla [poznámka pod čarou: „hrobu“] jsem volal, a ty jsi slyšel můj hlas.“ — Jonáš 2:2, „Autorizovaný překlad“; 2:3, „KB“.

Kde byl Jonáš? Jak se tam dostal? Mohl odtud vyjít?

Bůh řekl svému proroku Jonášovi, aby šel do Ninive a oznamoval, že toto město má být pro svou špatnost zničeno. Jonáš však neposlechl, a místo toho se vydal do Joppe. Platí si cestu a nastupuje na loď, která směřuje opačným směrem. — Jonáš 1:2, 3.

Bohu se nelíbí, že Jonáš utíká pryč. Proto působí velkou bouři a vypadá to, že loď se potopí. Jonáš nakonec říká námořníkům, že bouře zuří kvůli němu. Na Jonášův pokyn jej tedy házejí přes palubu. V tu chvíli bouře utichá a moře se uklidňuje. (Jon. 1:4–16) Jonáš klesá do moře a tam jej pohlcuje velká ryba. O své zkušenosti v nitru ryby Jonáš říká: „Volal jsem. . . k Pánu. . . z břicha pekla.“

Co měl Jonáš na mysli, když řekl „z břicha pekla“? Břicho ryby rozhodně nebylo místem ohnivého trápení. Mohlo se však stát Jonášovým hrobem. Ano, Ježíš Kristus o sobě řekl: „Proto jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.“ — Mat. 12:40.

Ježíš byl mrtev a byl v hrobě tři dny. Bible však podává zprávu: „Není opuštěna duše jeho v pekle. . . Toho Ježíše vzkřísil Bůh.“ (Sk. 2:31, 32, „KB“) Podobně byl pod Božím vedením Jonáš vyveden z pekla, to znamená z toho, co se mohlo stát jeho hrobem. To se stalo, když jej ryba vyzvrátila na suchou zem. — Jon. 2:10; 2:11, „KB“.

Co je tedy biblické peklo? Je to prostě všeobecný hrob lidstva. A potěšující slib říká, že peklo má vydat své mrtvé, jak to vysvětluje Bible: „Smrt i peklo [„hrob“, poznámka pod čarou v „Autorizovaném překladu“] vydaly ty, kteří v nich byli.“ (Zjev. 20:13, 14, „KB“) Jistě nás to silně povzbuzuje, abychom se dověděli více o Bohu a o jeho předsevzetích, jež přinesou požehnání lidstvu.