„Tvrdě pracujeme a namáháme se“

„Tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Timoteovi 4:10.

1–3. Proč je vhodné, aby dnes křesťané věnovali pozornost svému postoji k práci?

RÁD tvrdě pracuješ? Oceňuješ hodnotné úsilí a výkony? Pokud ano, lišíš se od mnoha dnešních lidí.

² Možná, že sis všiml, že zatímco leniví lidé bývali vždycky, nechuť k práci jako by dnes rostla. (Přísl. 20:4; 19:24; 2. Tess. 3:11) Vidíme to v radách jako ‚Jen klid, nepřetrhni se‘. To, co začíná pouhou nechutí k namáhavé práci, může snadno přerůst v nechuť k práci vůbec.

³ Jako křesťané nepochybně cítíme, že nemáme takového ducha. Bylo by ovšem nerealistické cítit se imunní, když ve světě obecně převládá takový přístup. Prospěje nám, jestliže pravidelně zkoumáme svůj názor na práci, protože takový názor může ovlivnit náš podíl na křesťanské činnosti, která je důležitá pro Boha.

JAKÉ PRACOVNÍKY NAPODOBOVAT

4. Jak důležitá je práce?

⁴ Mnoho lidí, kteří pozorovali život a jeho hodnoty, mluvilo o důležitosti práce. Německý státník Karl W. von Humboldt řekl: „Práce je pro člověka stejně nutná jako jídlo a spánek.“ Již jen tento samotný fakt dává mnohým důvod, aby byli pilní a produktivní. Křesťané ovšem mají další důvod, proč pěstovat ocenění pro tvrdou práci: Mají příklad k následování v Jehovovi a Ježíši Kristu. — Ef. 5:1; 1. Kor. 11:1.

5, 6. Jaký příklad, pokud jde o práci, nám dali Jehova a Ježíš?

⁵ Celý vesmír — od bázeň vzbuzujícího termonukleárního Slunce po něžného motýla — dosvědčuje, že Bůh pracuje. Všechno viditelné stvoření jsou jeho „díla“. Také jeho stálá ochrana a vedení jeho služebníků jsou „díla“, která bychom měli oceňovat. (Žalm 145:4–6, 10; 8:4–9; 8:5–10, „KB“) I jeho Syn tvrdě pracuje. Ježíš zanechal řemeslo tesaře v jednom galilejském městečku a putoval stovky kilometrů horkým prašným venkovem, aby pomáhal lidem — uzdravoval, kázal, učil. (Mat. 4:17, 23–25; Luk. 8:1; 9:57, 58) Přestože byl dokonalý, býval po dlouhé a těžké práci unavený a hladový. — Mat. 21:18; Mar. 1:32, 35; 6:32–34; Jan 4:3–6, 34.

⁶ Můžeme si tedy být jisti, že ani Bůh ani Ježíš nemají postoj ‚jít cestou nejmenšího odporu‘. Kristus prohlásil: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Vysvětlil vlastně, že jeho „díla“ — jež vykonával s Boží podporou — svědčila, že má Boží schválení. (Jan 10:25, 38) To není bez vztahu k našemu životu. Splnění všech našich biblicky založených nadějí závisí na tom, co Ježíš vykonal jako tvrdě pracující ctitel Boha.

7. Jaký by měl být náš přístup, když uvažujeme o svém názoru na práci?

⁷ Každý z nás může a měl by uvažovat o tom, jaký máme názor na práci a jakým způsobem ji konáme. Nemusíme v tom být přísně kritičtí a žádat od sebe přehnaně mnoho. Všichni máme hranice svých fyzických možností nebo jiné omezující okolnosti. Ježíšův životní běh nám také ukazuje, že je správné, těšíme-li se z odpočinku, uvolnění, příjemného společenství a jistého pohodlí. (Mar. 6:31; Luk. 5:29; 7:34; Jan 2:2–10; 12:2, 3) Ale právě naše nedokonalost, která zesiluje potřebu odpočinku, nás ovšem může svést, abychom odpočinek přeháněli, jak to zdůrazňují biblická varování před leností. Pravda je, že jako hlad dává jídlu lepší chuť, tak je po tvrdé práci odpočinek a uvolnění tím příjemnější. — Kaz. 2:24; 5:12, 18.

8, 9. Kdy by měli křesťané tvrdě pracovat?

⁸ Slovo „práce“ nám může připomenout zejména světskou práci, kterou mnozí z nás vykonávají proto, aby si vydělali na životní potřeby. Biblická rada ukazuje, že bychom v ní měli být svědomití, pilní. (Přísl. 10:4; 22:29) To by mělo platit i o našich domácích povinnostech, ba i o našem studiu ve škole, protože všechny stránky našeho života mohou zrcadlit zdokonalování, které v nás nastává uplatňováním křesťanských zásad. Apoštol Pavel napsal: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu, dědictví.“ — Kol. 3:23, 24.

⁹ Soustřeďme se však nyní na jednu zvláštní součást života křesťana — na to, jak chválí Boha tím, že káže a učí. Tato práce je životně důležitá, protože jejím prostřednictvím můžeme ‚zachránit jak sebe, tak ty, kteří nám naslouchají‘. — 1. Tim. 4:16.

10, 11. Jaké máme zvláštní důvody, abychom tvrdě pracovali při šíření křesťanské víry?

¹⁰ Všimni si, že Pavel nenaznačil, že křesťan se má zajímat jen o svou vlastní záchranu. Měl by se starat o to, aby i ostatní přijali Ježíše Krista a pěstovali zbožnou oddanost, která „má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. (1. Tim. 4:8) Když se zmínil o této vyhlídce, napsal Pavel:

„Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Tim. 4:10.

¹¹ Pomysli na to! Záchrana od Boha — věčný život ve štěstí — je otevřena „lidem všeho druhu“. Ale kdo bude nakonec zachráněn? Jenom „věrní“, ti, kdo si vypěstují víru a budou ji projevovat. Apoštol to oceňoval, a proto nebylo možné, aby se nenamáhal, aby si žil celkem normálním životem a občas, když by se mu to hodilo, s několika lidmi promluvil o této možné záchraně. Ne! Vyhlídka, že by se jiní mohli dozvědět o křesťanském poselství a přijít na cestu záchrany, byla pro Pavla tak působivá, tak nesmírně důležitá, že ‚tvrdě pracoval a namáhal se‘. Cítíš to také tak? Uvažuj osobně o průběhu své činnosti za poslední měsíc nebo půlrok. Je z ní patrné — nejen tobě, ale také ostatním, včetně Boha — že tvrdě pracuješ a namáháš se?

TVRDĚ PRACOVAT PŘI ŠÍŘENÍ POSELSTVÍ O KRÁLOVSTVÍ

12. Jaký vztah mají skutky k záchraně?

¹² Křesťané vědí, že nemohou být zachráněni prostě tím, že budou vykonávat jisté skutky, jako by si jimi vysluhovali spravedlnost a záchranu. (Řím. 3:28) Přesto je pravda, že máme-li opravdovou víru, budeme činit skutky, k nimž víra povede. (Jak. 2:18–26) Proto je vhodné, abychom s modlitbou přemýšleli o své víře a o svých skutcích.

13. Co měli podle Ježíšových slov dělat jeho učedníci po jeho smrti?

¹³ Když „tvrdě pracujeme a namáháme se“ jako Pavel, můžeme se podílet na splňování prorocké pravdy, kterou vyslovil Ježíš. Pomysli: můžeš přispět k tomu, aby se Ježíšova slova prokázala jako pravdivá. Která slova? Byla vyřčena v odpověď na Filipovu žádost „Ukaž nám Otce“. (Jan 14:8) Ježíš řekl:

„Kdo viděl mne, viděl také Otce, . . . Co vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, která já konám; a bude konat skutky větší než tyto, protože já odcházím k Otci.“ — Jan 14:9, 10, 12.

14, 15. Myslil snad Ježíš podle Jana 14:12, že jeho následovníci budou konat větší zázraky? Proč?

¹⁴ Jak mohli Ježíšovi učedníci konat větší skutky než on? Mohl bys být schopen podílet se na takových větších skutcích? Bible odhaluje, že Bůh dal některým křesťanům moc konat zázraky jako vyhánění ďáblů, uzdravování nemocných a v několika případech kříšení mrtvých. To mělo ukázat, že nyní jedná s křesťanským sborem a žehná mu. (Sk. 3:2–8; 5:12–16; 9:36–40; 16:16–18) Ale byly tyto skutky větší, než jaké konal Ježíš? Ten uzdravoval všechny, kdo k němu přišli, a některé dokonce i na dálku, zázračně krmil tisíce lidí, křísil mrtvé a ovládal přírodní síly. (Mat. 8:5–16, 23–27; 14:14–33; Jan 11:39–44) Navíc měly zázračné dary, které projevovali někteří křesťané, skončit neboli pominout. (1. Kor. 13:8–10) Jak tedy měli křesťané konat větší skutky než Ježíš?

¹⁵ Ježíš mluvil to, co si přál jeho Otec. Své největší, nejtrvalejší dobro vykonal nikoli svými zázraky, ale svým podivuhodným učením o království.a (Luk. 4:32, 43) Když byl Ježíš vzkříšen, pověřil své následovníky, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů a učili je‘. (Mat. 28:19, 20) Ano, křesťané měli provádět ohromnou svědeckou práci. Měla být většího rozsahu než Ježíšovo kázání, trvat déle a dostat se k daleko více lidem. Tak měli konat skutky větší než on.

16. Měla Ježíšova práce skončit jeho smrtí a odchodem do nebe?

¹⁶ Kazatelská a učitelská práce pro království, kterou konal Ježíš, neměla končit jeho smrtí a odchodem do nebe. Odtud měl dál vést důležité výchovné tažení, ale měl to činit prostřednictvím svých následovníků. Lukáš říká, že Ježíš před svým odchodem do nebe řekl učedníkům víc „o Božím království“. (Sk. 1:3) Nakonec jim řekl: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenějších částí země.“ — Sk. 1:8.

17, 18. Jak začali v den letnic 33 n. l. Ježíšovi následovníci plnit jeho slova o větších skutcích?

¹⁷ Zakrátko začali konat větší skutky než Ježíš. V den letnic 33 n. l. vylil Ježíš svatého ducha na 120 učedníků čekajících v Jeruzalémě. Co potom dělali? Rozhojňovali potravu? Učili lidi zemědělství? Nebo uzdravovali nějaké nemocné? Ne, začali mluvit o „nádherných Božích věcech“. (Sk. 2:1–11) Pak vydal apoštol Petr tak přesvědčivé svědectví, že tisíce jeho posluchačů přijaly Krista.

¹⁸ Musel to být velký úkol už jen pokřtít tolik nových věřících za jediný den. Snad se rozešli k rybníčkům po celém městě. Na konci dne podali učedníci zřejmě zprávu o tom, co bylo vykonáno, protože zpráva říká, že „ti, kteří jeho slovo srdečně přijali, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší“. Z pouhých 120 vzniklo za jediný den víc než 3 000 (přírůstek víc než 2 500 procent). (Sk. 1:15; 2:41) Začali opravdu konat skutky větší než Ježíš.

19. Byla to jen práce pro apoštoly anebo starší ve sborech?

¹⁹ Někteří křesťané si dnes ovšem mohou myslet: ‚Já nejsem žádný Petr nebo Pavel. Cožpak to nebyli lidé takového druhu, že dokázali konat skutky větší než Ježíš?‘ To je závažná otázka. Kniha Skutků ukazuje, že apoštolové, zvláštní evangelisté a duchovní starší ve sborech se opravdu zabývali kázáním království. Ale všimni si historického faktu, o němž vypráví učedník Lukáš: „Povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě. Všichni kromě apoštolů byli rozptýleni v krajích Judeje a Samařska.“ (Sk. 8:1) A co dělali tito rozptýlení křesťané, mladí i staří, muži i ženy? „Ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova.“ (Sk. 8:4) Ano, všichni kázali.

20. Proč je dnes zvlášť důležité, abychom přemýšleli, jak se podílíme na splňování Jana 14:12?

²⁰ Praví křesťané dnes pokračují v kázání a učení, které Ježíš započal a v němž pokračovali jejich bratři a sestry z prvního století. Současné události, které jsou splněním biblického proroctví, nám ovšem ukazují, že Bůh brzy přivodí konec dnešního zkaženého systému věcí, a tím ukončí dnešní kázání „dobrého poselství o království“. (Mat. 24:14) Proto se každý z nás může ptát: ‚Podílím se dnes plně na životně důležité práci, o níž Ježíš mluvil u Jana 14:12? Pracuji tvrdě a namáhám se? Až tato práce skončí, budu spokojen, že jsem se na ní plně podílel?‘

KOLIK BŮH OČEKÁVÁ?

21–23. Jak můžeme znovu zkoumat své okolnosti?

²¹ Když se uspokojivě podílíme na křesťanském kazatelském díle, neměli bychom přehlížet platné biblické závazky vzhledem k rodině, příbuzným, zaměstnání nebo škole. (1. Tim. 5:8) Bůh by ani nechtěl, abychom se cítili provinile, když dbáme o tyto závazky; měli bychom to dělat radostně. Někdy ale můžeme přezkoumat svůj čas a činnosti.

²² Mnohým z nás by prospělo vyrovnané zkoumání sebe samých a sebekázeň. Možná, že by pomohlo vynechání různých nepodstatných činností, které slouží k udržování dobré životní úrovně.

²³ Nikdo by neměl kritizovat, co v této oblasti dělají jiní. Důležité je zkoumat, zda my sami ještě stále projevujeme živé ocenění pro to, že se můžeme podílet na konání větších skutků, než konal Ježíš.

24. Jaký dobrý příklad nám dala chudá vdova?

²⁴ Možná, že dáváme všechno, co můžeme, i když je to méně než mohou dávat druzí vzhledem k jejich zdraví a okolnostem. Ale samo množství není měřítkem. Vzpomeň na Ježíšovu pochvalnou poznámku o chudé vdově, která přispěla dvěma mincemi ‚nepatrné ceny‘. Tyto mince (lepta) měly hodnotu asi jedné čtyřiašedesátiny denní mzdy. Kolik je to v hodnotě země, kde žiješ? Ježíš přesto její jednání schválil, protože „vhodila všechno, co měla, své celé živobytí“. (Mar. 12:41–44) I my si můžeme být jisti takovým schválením, dáváme-li všechno, co máme — jestliže tvrdě pracujeme a namáháme se — ve svědecké práci.

25. Co udělala Marie pro Ježíše krátce před jeho smrtí?

²⁵ Můžeme si také připomenout, jak Lazarova sestra Marie pomazala Ježíše drahocenným vonným olejem. Někteří učedníci si stěžovali, protože olej měl cenu 300 denárů. Když počítáme i sabaty a svátky, bylo to tolik, kolik vydělával dělník za celý rok. Kolik vyděláváš za rok ty nebo některý člen tvé rodiny? (Jan 12:3–8; Mat. 20:2) Ježíš o Mariině snaze řekl:

„Prokázala mi znamenitý skutek. . . Udělala, co mohla. Předem vykonala to, že pomazala mé tělo vonným olejem kvůli pohřbu. Vpravdě vám říkám: Kdekoli bude po světě kázáno dobré poselství, bude se také vyprávět, co udělala tato žena, ve vzpomínce na ni.“ Mar. 14:6–9.

26, 27. V čem byla Marie příkladná?

²⁶ Povšimni si slov: „Udělala, co mohla.“ Neexistuje žádné svědectví, že Marie měla moc konat zázraky; když vznikl křesťanský sbor, nemohla být ani apoštolem, ani starším; a nemohla snad ani daleko putovat s „dobrým poselstvím“. Ale „udělala, co mohla“. Jaký to má smysl? V některých jazycích výraz „dělej, co můžeš“ má nádech ‚nepředři se‘, ‚nenamáhej se‘. To ovšem Ježíš vůbec neměl na mysli. Marie se skutečně vydala. Někteří překladatelé Bible přeložili ta slova: „Udělala všechno, co mohla“, nebo „Udělala vše, co bylo v její moci udělat“. — C. K. Willims, W. Barclay.

²⁷ Toto plné vydávání sebe samé bylo Mariiným trvalým úsilím, ne pouze jednorázovou příhodou. Už dříve ukázala Marie, kde je její srdce, když seděla Ježíši u nohou a naslouchala jeho učení. (Luk. 10:38–42) Nyní pokračovala v podpoře tohoto vynikajícího kazatele Ježíše. A zajímavé je, že Ježíš spojil Mariin čin se světaširým kazatelským dílem, když řekl, že kdekoli se bude šířit „dobré poselství“, bude se mluvit i o ní. Měla o kázání zájem. Ježíš až do své smrti rovněž.

28. Jakým druhem náboženství je křesťanství? Co to pro nás znamená?

²⁸ Jsme jako ty dvě ženy, které daly všechno, co měly? Máme hluboký zájem o kazatelské dílo, které zahájil Ježíš, když byl na zemi, a které dnes prostřednictvím křesťanů pokračuje po celém světě? Měli bychom mít. Bůh jej má. Když započalo křesťanství v den letnic roku 33 n. l. , bylo náboženstvím svědecké činnosti, a Bůh je podporoval svým duchem. Činí to dodnes, protože se nezměnil. Je „živý Bůh“ v tom, že sám žije, a také nabízí život všem svým pravým ctitelům. Tak by křesťanství dnes mělo být, a také stále je, náboženstvím svědecké činnosti. Křesťané tedy mají všechny důvody, aby byli nadšenými pracovníky ve službě Bohu, „který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných“. — 1. Tim. 4:10.

‚Věnovat se svatému dílu dobrého poselství‘

„Píši vám. . . pro nezaslouženou laskavost, která mi byla dána od Boha, abych byl veřejným služebníkem Krista Ježíše pro národy a věnoval se svatému dílu Božího dobrého poselství.“ — Římanům 15:15, 16.

1, 2. Proč jsou naše řeč a chování důležité?

ČLOVĚK získává pověst na základě svého jednání a řeči. Druzí často dělají závěry o takovém člověku a jeho zásadách podle toho, co ho vidí dělat a co ho slyší říkat. Král Šalomoun napsal: „Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.“ — Přísl. 20:11, „EP“; Mat. 7:16–20.

² Co to pro tebe jako křesťana znamená? Neměli by ostatní z našeho chování a řeči rozpoznat, že sloužíme pravému Bohu, Jehovovi? Bible nás ujišťuje, že Bůh je svatý a čistý, že jeho zásady jsou spravedlivé a působí k dobru. (Iz. 6:3; Job 34:10; 5. Mojž. 32:4) Jestliže opravdu přejímáme Boží vlastnosti, mělo by to být patrné z našeho života. — Ef. 5:1.

3, 4. a) Jaký účinek mělo uctívání a dějiny Izraele? b) Jak by mělo na ostatní působit, když pozorují křesťanství?

³ Když se pravé uctívání projevuje v lidském životě, mohou být příznivě ovlivněny i jiné osoby. Jistý čas například jednal Jehova především s Izraelity. Řekl jim: „Ať se prokážete svatými, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ (3. Mojž. 19:2; srovnej 2. Mojž. 19:5, 6.) Zákony ohledně potravy, hygieny i mravnosti, které Bůh dal Izraeli, chránily je od mnoha znečišťujících praktik, které byly běžné u okolních národů. Mnoho cizinců vidělo, jak úspěšná je cesta pravého uctívání a jak Bůh vede a ochraňuje Izrael. To na ně zapůsobilo, a mnohé to pohnulo, aby sami uctívali Jehovu. — 1. Král. 8:41, 42; 10:1; Rút 1:6.

⁴ Stejně dobrý účinek se projevuje, jestliže praví křesťané žijí v souladu s Božími směrnicemi. Životní změny a „znamenité chování“ křesťanů přiměje některé očité svědky, aby „oslavovali Boha“. (1. Petra 2:12, 15; 3:1, 2; Tit. 2:7, 8; 1. Tess. 4:11, 12) Bible však objasňuje, že křesťanství se nesoustřeďuje pouze na čistý mravní život a na rozvíjení znamenité osobnosti, která zrcadlí „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23; Ef. 4:22–24) Tyto rysy křesťanství jsou důležité, a přesto existuje jedinečná práce, kterou má konat ten, kdo chce být pravým Ježíšovým následovníkem.

‚SVATÉ DÍLO DOBRÉHO POSELSTVÍ‘

5. a) Co je pro nás ještě důležité, jak ukazuje Ježíšův příklad? b) Proč je tato činnost důležitá?

⁵ Jako chlapec a později jako dokonalý muž ctil Ježíš svého nebeského Otce. Ježíšův způsob života a jeho osobnost daly znamenitý příklad ostatním a pohnuly mnoho pozorovatelů, aby oslavovali Boha. (Luk. 2:49, 52) Jakmile byl Ježíš pokřtěn, „začal své dílo“ a usilovně procházel a „kázal dobré poselství o království“. (Luk. 3:23; Mat. 4:17, 23) Vyškolil dokonce i jiné, aby se na tomto díle podíleli, a vysílal je učit lidi. (Luk. 10:1, 8, 9) Zprvu jeho učení a činění učedníků probíhalo jen mezi Židy. Později se však dílo mělo rozšířit, jak vysvětlil Pavel v Římanům 15:8, 9, protože Boží vůlí bylo, aby všechny národy světa obdržely pomoc a mohly Boha oslavovat.

6, 7. Jaké „svaté dílo“ konal apoštol Pavel?

⁶ Pavel sám aktivně pro to pracoval. V Římanům 15:16 se nazval „veřejným služebníkem Krista Ježíše pro národy“. Co tato ‚služba‘ zahrnovala? Dodal, že se věnuje „svatému dílu Božího dobrého poselství, aby se ta oběť, totiž tyto národy, prokázala jako přijatelná“. Co to znamená?

⁷ Římanům 15:16 je jediné místo v Bibli, kde se vyskytuje řecké sloveso (hierourgounta), které znamená ‚pracovat ve svaté věci nebo se jí věnovat‘.a Pavel tím říkal, že se činně věnuje svatému neboli posvátnému dílu, že totiž lidem z národů káže Boží dobré poselství, křesťanské poselství. Ti, kdo poselství přijali a stali se křesťany, byli jako oběť učiněná Bohu, oběť, kterou Jehova schválil a požehnal svým duchem. — Řím. 1:1, 16.

8. Jak konal Pavel svou práci mezi Židy?

⁸ Jak vykonával Pavel a jiní toto „svaté dílo Božího dobrého poselství“, kázání křesťanského poselství? „Dobré poselství“ mohlo zachraňovat životy, a tak chtěli dosáhnout co největšího počtu lidí. Občas mohl Pavel, sám Žid, oslovovat Židy shromážděné v synagógách. (Sk. 13:14–42; 14:1; 18:4) Mohl však on a jiní křesťané dosáhnout většiny „národů“, Nežidů?

9. Jakých způsobů mohli užívat raní křesťané, aby pomohli Nežidům?

⁹ Křesťané mohli k lidem mluvit na veřejných prostranstvích, třeba na tržišti. (Sk. 17:17–22) Přesto je nepravděpodobné, že by dosáhli prakticky všech, kdyby činili jen to. Jak to bylo s návštěvou domovů lidí, jak to dělali Ježíšovi učedníci, když je Ježíš vyslal kázat po městech? (Mat. 10:5–13; Luk. 9:2–6) I raní křesťané užívali tohoto způsobu, když se nadšeně ‚věnovali svatému dílu‘ šíření křesťanství mezi všemi lidmi.

10. Jaké máme důkazy, že se kázalo dům od domu, aby byli nalezeni nevěřící a mohli obdržet pomoc?

¹⁰ To vidíme z Pavlových poznámek k mužům, kteří byli staršími efezského sboru. Když mluvil o svém předchozím kázání, jímž je seznamoval s křesťanstvím, řekl Pavel: „Nezanedbával jsem mezi vámi kázání o těch věcech, které byly dobré pro vaše duše, a učil jsem v ulicích a dům od domu. Tak jsem svědčil jak Židům, tak Aramejcům [neboli pohanům] o pokání vůči Bohu a víře v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:20, 21, přel. ze syrštiny Georgem M. Lamsou)b Pavel tu jasně mluvil o svém úsilí kázat těmto mužům, když byli ještě nevěřící a potřebovali kát se a uvěřit v Ježíše. Pavel chodil do domů takových nevěřících. Neměl důvod k zábranám, aby kázal cizincům, protože konal „svaté dílo“, které Bůh schvaloval a jemuž žehnal.

11. a) Jak dnes konají křesťané toto „svaté dílo“? b) Proč je důležité podílet se na kázání dům od domu?

¹¹ I v moderních dobách svědkové Jehovovi aktivně svědčí dům od domu. Je to prvořadý způsob, jak vejít do styku s lidmi a kázat Boží pravdu. Každý křesťan, který cítí svůj závazek a přednost oznamovat „dobré poselství“, bude ovšem využívat každé vhodné příležitosti, aby svědčil — příbuzným, spolužákům, spolupracovníkům, sousedům i neznámým lidem v příležitostném rozhovoru. Tak i v zemích, kde krajní odpor rozvášněných náboženských živlů nebo policejního státu znemožňuje veřejné kázání dům od domu, nebo tam, kde by takový způsob kázání nebyl moudrý, dělají křesťané dál, co mohou, aby svědčili těmito ostatními způsoby. Ale ve všech zemích, kde nedochází k takovým krajnostem, Jehovovi svědkové systematicky navštěvují každý dům. To vede k ‚důkladnému svědectví‘ a k tomu, že vejdou do styku s mnoha lidmi, kteří by se jinak s pravými křesťany ani nesetkali a neslyšeli by „dobré poselství“. — Sk. 4:19, 20; 20:21; srovnej Ezechiela 9:3, 4.

ÚČINNÝ ZPŮSOB SVĚDECTVÍ?

12–14. Co naznačuje, že kázání dům od domu může být účinné?

¹² Je však tato evangelizační metoda dosud účinným způsobem, jak se ‚věnovat svatému dílu dobrého poselství‘? Důkazy svědčí, že ANO! V roce 1977 otiskl časopis „Social Compass“ článek „Svědkové Jehovovi v Japonsku“ od britského sociologa Bryana Wilsona. Napsal, že svědkové jsou „mnohem soustředěnější na evangelizační práci než kterékoli jiné“ z „nových náboženství“ v Japonsku. Provedl také průzkum, který odhalil:

„Většina [58,3 procenta] těch, kdo se stali svědky, prohlašují, že jejich zájem byl poprvé vzbuzen návštěvou v domácnosti“, vykonanou jedním ze svědků Jehovových.

¹³ I nábožní lidé, kteří odmítají přijmout učení založené na Bibli, které šíří svědkové Jehovovi, uznávají účinnost evangelizace dům od domu, jak ji provádějí svědkové. Čteme:

„Možná, že [církve] příliš zanedbávají to, co je právě hlavním zaměstnáním svědků — návštěvy v domácnosti, které patří do apoštolské metodologie prvotní církve. Zatímco se církve v nemálo případech omezují na. . . kázání uvnitř svých shromaždišť, [svědkové] se drží apoštolské metody chodit dům od domu.“ — „El Catholicismo“, Bogotá, Kolumbie, 14. září 1975.

‚Katolíci by měli následovat vedení Jehovových svědků v evangelizaci; to bylo řečeno účastníkům prvního národního sjezdu o evangelizaci.‘ — Minneapoliská „Tribune“, 29. srpna 1977.

¹⁴ Evangelizace dům od domu je natolik význačným rysem svědků Jehovových, že v mnoha zemích majitel domu otevře dveře a řekne: „Vy musíte být určitě svědek Jehovův.“ I kdyby se už vůbec nic neřeklo o Bibli, bylo učiněno něco dobrého. Bylo tak upozorněno na svaté jméno Boha, které si zaslouží, aby bylo posvěcováno. A majiteli domu se vtisklo, že jsou tu Boží služebníci s Božím poselstvím. (Mat. 6:9; Iz. 12:4; Ezech. 33:6–9, 29) Jak ale ukazují výše uvedené citáty, výsledky jsou často mnohem větší.

15. Jak se koná toto účinné dílo na některých místech, kde jsou překážky?

¹⁵ Svědectví jednotlivým lidem v domácnostech je natolik užitečné a účinné, že svědkové vynakládají velké úsilí, aby se i za těžkých podmínek snažili navazovat tímto způsobem styk s lidmi. Tak to bylo v jedné africké zemi, kde úřady zakázaly činnost založenou na Bibli. Místní křesťané věděli, že tato metoda evangelizace je cenná a že by měli ‚poslouchat Boha jako panovníka spíše než člověka‘ a uplatňovat Ježíšovu radu, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Sk. 5:29; Mat. 10:16, 17) Co tedy měli dělat?

Mohli to zařídit tak, že si několik z nich rozdělilo dlouhou ulici nebo oblast podle domovních čísel. Jeden měl všechny domy končící dvojkou (2, 12, 22, 32 atd.) a mohl je navštěvovat v libovolném pořadí, kdy chtěl. Jiný měl domy končící trojkou (3, 13 atd.) a mohl je navštěvovat jiný den. Tak mohlo být vydáno důkladné svědectví.

Lze užívat i jiných postupů. Jeden křesťan může mít košíček vajec nebo ovoce a nabízet je domácím na prodej, ale za vyšší cenu než na trhu. Mnoho neprodá, ale zavede se mnoho rozhovorů o vysokých cenách, obtížích dnešního života a pak, bude-li se to jevit příhodné, o naplnění biblických proroctví.

Nebo křesťan, který potřebuje zeleninu, může využít nákup jako prostředek k seznámení s lidmi na svém „území“. Než půjde na trh, může navštívit domy se zahradou a chtít kupovat zeleninu. Ať koupí nebo ne, často je možný rozhovor s použitím biblických myšlenek.

Těmito způsoby se křesťané vyhnuli pronásledování politickými násilníky, kteří předtím znepokojovali ty, kdo kázali dům od domu. A v obci bylo zároveň vydáno důkladné svědectví.

16. Jak jinak se mohou svědkové přizpůsobit, aby dál účinně používali tuto metodu kázání?

¹⁶ Jinde je snad třeba přizpůsobit se jinak. V minulých letech bylo například běžné navštěvovat domácnosti dopoledne, kdy byli mnozí lidé doma. Jestliže se podmínky změní a většina je dnes tou dobou v práci, značí to, že metoda kázání je neúčinná? Ne, vždyť jak jinak přijdeme do styku s každým — v každém domě a bytě — a dáme mu příležitost, aby měl užitek z „dobrého poselství“? Možná, že je potom lépe konat návštěvy odpoledne nebo v podvečer, když jsou členové rodiny doma. Cílem je dosáhnout co nejvíce osob a pomoci jim. — Srovnej Skutky 16:13.

17. Když pamatujeme na Pavlův příklad, jak bychom se mohli osobně přizpůsobit při konání tohoto díla?

¹⁷ Apoštol Pavel byl ochotný přizpůsobit své způsoby a přístup, aby vyhovovaly posluchačstvu. Řekl: „Činím všechno pro dobré poselství, abych měl na něm spoluúčast s jinými.“ (1. Kor. 9:19–23) Podobná přizpůsobivost prospěje i dnes. Co když například žiješ v oblasti, kde většina lidí ztratila zájem o náboženství a Bibli? Přizpůsobíš tomu svůj přístup?

Jeden svědek v Belgii vypráví: ‚Mívám v ruce otevřenou Bibli, ale neuvádím hned, že z ní čtu. Řeknu: „Když jsem čekal, až přijdete ke dveřím, díval jsem se, co je tu psáno. . . ‚Šťastní jsou mírní, protože ti zdědí zemi.‘ (Mat. 5:5) Myslíte, že jsou mezi námi ještě nějací mírní lidé?“ Pokaždé vznikne rozhovor a později je Bible snáze přijímána.‘

DÍLO, KTERÉMU BŮH ŽEHNÁ

18. Jaké máme důvody, abychom věřili, že Bůh se zajímá o ‚svaté dílo dobrého poselství‘?

¹⁸ Křesťané po celé zemi se silně zajímají o „svaté dílo Božího dobrého poselství“. Jehova Bůh také. Pavel řekl, že ti, kteří se stali křesťany tím, že se podílel na této práci, jsou jako oběť přijatelná Bohu, jenž na ně vylévá svého ducha. — Řím. 15:16.

19. Jak může být toto dílo účinné, i když většina nenaslouchá?

¹⁹ Bůh stále uznává toto dílo a žehná mu, a to včetně důležité práce dům od domu, když hledáme lidi, abychom jim pomohli. Tak například jistý duchovní v Marylandu, který navštěvuje sbory rozlehlé oblasti, přijal pozvání, aby doprovázel jednoho křesťana na návštěvu, kde se vedlo biblické studium. Vypráví:

„Zeptal jsem se paní domu, co ji vedlo ke studiu Bible se svědky Jehovovými. Řekla, že mívala ve zvyku náhodně otevřít Bibli, ukázat prstem na verš a přečíst si jej. Zřídka však rozuměla tomu, co četla.

Jednou byla velmi stísněna vážnými rodinnými problémy. Opět otevřela Bibli a vybrala si verš. Nerozuměla mu a ve své tísni a zklamání se rozplakala. Modlila se k Bohu, aby jí poslal někoho, kdo jí pomůže, aby porozuměla jeho Slovu. Sotva prosbu vyřkla, zazvonil zvonek. Otevřela a tam stála svědkyně, která začala:‚Chtěla byste rozumět Bibli?‘ Majitelka domu ji vtáhla dovnitř a okamžitě bylo zahájeno pravidelné studium.“

20–23. Jaká požehnání mohou vyplynout z většího podílu na kazatelském díle dům od domu?

²⁰ Dobré účinky mohou vzejít i tehdy, když se zdá, že většina lidí, s nimiž se setkáváme, odmítá přinášené „dobré poselství“.

V jedné vesničce v Jižní Africe chodila jedna dospívající dívka v sobotu odpoledne dveře ode dveří. Nesetkávala se s příznivou reakcí, protože jedna náboženská organizace vytvořila v obci značné předsudky proti křesťanským snahám svědků Jehovových pomáhat lidem. Jedny dveře po druhých se před ní rychle zavíraly. Zdálo se to marné.

Nevěděla však, že ji oknem z druhé strany ulice sledují zvědavé oči. Starší žena pozorovala vytrvalost svědkyně navzdory nepřátelským reakcím. Tato křesťanka se viditelně lišila od jiných mladých.

Když došla k domu starší ženy, ta ji pozvala dovnitř. Přestože dívka mluvila hlavně anglicky a žena jazykem afrikaans, byly schopny domluvit se o důležitém biblickém poselství pro naši dobu. Později ještě zájem roznítil afrikaansky mluvící služebník a starší žena radostně souhlasila s pravidelným studiem Božího Slova.

²¹ Boží požehnání „svatého díla dobrého poselství“ lze skutečně cítit mnoha způsoby. Cestující služebník, který navštěvuje sbory v území Nového Orleánsu v Louisianě, napsal: „Evangelizační duch sílí. Posledních osm či devět sborů, které jsem navštívil, tráví mnoho času v kazatelské službě. S tímto zvýšeným úsilím se daří nalézat stále více lidí, kteří mají zájem o ‚dobré poselství‘. A protože bratři a sestry pilněji oznamují ‚dobré poselství‘, projevuje se ve sborech skutečně více duch pokoje a radosti.“

²² Takový pokoj a radost rostou i v osobním a rodinném životě křesťanů, kteří energicky káží „dobré poselství“ a pociťují Boží požehnání. Jistě, v životě zůstanou vždy nějaké problémy a starosti. Uvědomujeme si, že tu budou tak dlouho, dokud jsme nedokonalí a dokud trvá tento špatný systém věcí. Ale čím víc se křesťan zaměstnává „svatým dílem Božího dobrého poselství“, tím plnější, bohatší, šťastnější bude jeho život. (Sk. 20:35) To není pouhá teorie, to je skutečnost. Platilo to o apoštolu Pavlovi a platí to o miliónech dnešních svědků Jehovových. Bude to platit i o tobě.

²³ Jiní si rovněž povšimnou, jakým druhem křesťana jsi. Budou tě pozorovat, jak se podílíš na práci kázání „dobrého poselství“. Uvidí pokoj a radost, které tato i jiné křesťanské činnosti vnášejí do tvého života. Uvědomí si, kolika způsoby zrcadlíš křesťanskou osobnost a „ovoce ducha“. (Ef. 4:24; Gal. 5:22, 23) Ano, mnoha jiným ukážeš, že úspěšně sloužíš svatému Bohu.

24. Jak se můžeš cítit, když máš plný podíl na tomto díle?

²⁴ Když Pavel promluvil o tom, jak se věnovat „svatému dílu Božího dobrého poselství“, dodal: „Proto mám příčinu k jásání v Kristu Ježíši, jde-li o věci, jež se týkají Boha.“ (Řím. 15:17) Pracujme tedy všichni jako křesťané tak, abychom se mohli podobně radovat v Kristu Ježíši.

[Poznámky pod čarou]

Moudré přísloví

„ČEST, tu budou vlastnit moudří, kdežto hloupí vyvyšují zneuctění.“ — Přísloví 3:35.

Člověk, který projevuje pravou moudrost, často obdrží čest, kterou nevyhledával. Nehledaná čest k němu přichází, protože druzí vidí, že jedná v souladu s poznáním, je chápavý a je příkladnou osobností. (Přísl. 12:8; 22:29) Je to proto, že hledá božskou moudrost a drží se jí. (Jak. 3:13, 17) Jak odlišné je to s „hloupými“! Dávají přednost věcem, které nepřinášejí pravou nebo trvalou čest, ale které pro ně nakonec skončí zneuctěním. Pro svou hloupost nepředvídají, jaké budou výsledky. Jak ohromný je rozdíl mezi ‚moudrým‘ a ‚hloupým‘!