Evangelizace a její místo v pravém uctívání

„Vaše víra by neměla záviset na lidské filozofii, ale na Boží moci.“ — 1. KORINŤANŮM 2:5, „Jeruzalémská bible“.

1. a) Jakou činností jsou svědkové Jehovovi známí po celém světě? b) Jak důležitá je to činnost?

SVĚDKOVÉ Jehovovi jsou mezinárodně známí jako evangelisté, to jest poslové dobré zvěsti. Anglický sociolog J. A. Beckford to poznamenal v časopisu „Social Compass“ z ledna 1977: „Svědkové patří k nejpilnějším a nejenergičtějším evangelistům a šiřitelům víry v moderním světě.“ A dodal: „To je zřejmý, ačkoli často přehlížený důvod, proč tolik roste hnutí Strážné věže.“ Líbí se však Jehovovi dílo kázání království a činění učedníků? Dějiny i současné skutečnosti odpovídají: Ano! Evangelizace — kázání dobrého poselství o Božím království — je oporou křesťanství. Je to dřívější i nynější rys Božího lidu.

2. Čeho se dosahuje kázáním království?

² Čeho se dosahuje kázáním království? Jednak to člověku umožňuje, aby viditelně projevoval lásku a ocenění vůči všemohoucímu Bohu a jeho lidskému stvoření. (Mat. 22:37–39) Ale nejdůležitější je, že evangelizací se jiní dozvídají o Jehovově nesrovnatelné moudrosti a pozoruhodné moci. — Sk. 1:8; 4:33; Ef. 3:10.

JEHOVA STOJÍ ZA DOBRÝM POSELSTVÍM

3. a) Proč může být Jehova popsán jako evangelista? b) O kom bylo prorokováno v souvislosti s dobrým poselstvím a jaké bylo jeho pověření?

³ Jehova byl prvním evangelistou neboli první přinesl dobrou zvěst. Jeho první proroctví oznámilo dobré poselství o osvobození nedokonalého lidstva prostřednictvím zaslíbeného „semene“. (1. Mojž. 3:15) Později předpověděl Bůh prostřednictvím svého prorockého mluvčího Izaiáše, že Mesiáš, Ježíš Kristus, jako nejpřednější ze „semene“ oznámí „dobré poselství mírným“. (Iz. 61:1) Jehova pojal tedy předsevzetí, aby Kristus byl kazatelem dobrého poselství — evangelistou.

4, 5. Jak působili andělé jako evangelisté?

⁴ Jehova pověřil ještě jiné, aby sdělovali dobré poselství. Na tomto božsky schváleném díle se podíleli mocní duchovní tvorové, andělé. Je zajímavé, že v hebrejštině i v řečtině slovo „anděl“ doslovně znamená „posel“ a slovo „evangelista“ je odvozeno od dvou řeckých slov, jež znamenají „dobrý“ a „anděl“ (neboli „posel“). Například Boží anděl oznámil „Abrahámovi předem dobré poselství“. (Gal. 3:8; 1. Mojž. 22:15–18) Bylo to dobré poselství o tom, že z Abrahámova rodu vzejde zaslíbené „semeno“ a že všechny národy si jistě budou žehnat prostřednictvím toho „semene“. (1. Mojž. 12:2, 3) O dvacet století později ohlásil anděl Gabriel, který sloužil jako evangelista, Zachariášovi nadcházející narození Jana Křtitele slovy: „Byl jsem vyslán, abych s tebou mluvil a oznámil ti o tom dobré poselství.“ Jan Křtitel připravil cestu pro nejpřednějšího z Abrahámova „semene“, Ježíše Krista. — Luk. 1:19.

⁵ Gabriel jednal dále jako evangelista, když se zjevil Marii a přinesl jí radostnou zvěst o nadcházejícím narození Ježíše. (Luk. 1:26–38) O několik měsíců později byli pastýři vyburcováni andělským evangelistou, který ohlašoval: „Nebojte se, ale pohleďte, oznamuji vám dobré poselství veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé.“ Pak se k tomuto andělu připojilo množství duchovních tvorů potvrzujících toto dobré poselství. (Luk. 2:8–14) Zvláštní důkazy Boží moci, která podporuje dobré poselství prostřednictvím andělů, neskončily narozením jeho Syna, ale pokračovaly během celé existence křesťanského sboru v prvním století. Anděl propustil uvězněné apoštoly a přikázal: „Říkejte lidem všechny výroky.“ (Sk. 5:20) Bylo poskytováno andělské vedení při vyhledávání zájemců a při pomoci Božím služebníkům. (Sk. 8:26; 10:3; 12:7–11) A apoštol Jan, který pod inspirací popsal události „v Pánově dnu“, spatřil ‚anděla letícího uprostřed nebe, který měl dobré poselství, aby je oznamoval‘ — vlastně dohlížel na to, jak Jehovovi pozemští služebníci šíří poselství o království do celého světa. — Zjev. 1:10; 14:6.

KRISTOVO POVĚŘENÍ: BUĎTE EVANGELISTY

6. a) Jaký základ pro oznamování dobrého poselství dal Ježíš? b) Jak zajistil Ježíš, že evangelizační práce bude pokračovat po jeho smrti?

⁶ Proč raný křesťanský sbor svědčil tak směle a dynamicky? Protože Kristus jako jeho zakladatel použil Boží moudrosti a moci, aby vybudoval silnou organizaci evangelistů. Kristus to dělal dvojím způsobem. Za prvé splnil své vlastní pověření, aby „oznámil dobré poselství mírným“. (Iz. 61:1) A za druhé osobně vyškolil svých dvanáct blízkých druhů, aby kázali, a pak vyškolil 70 dalších. Tak Kristus vytvořil pevné jádro kazatelů, aby pokračovali v evangelizační práci i po jeho smrti. — Mat. 10:5–42; Luk. 10:1–16.

7. Jak se lišila Boží moudrost od lidské moudrosti v přinášení dobrého poselství lidem?

⁷ Ježíš byl v kázání království mužem činu. Začal pilně šířit evangelium, protože věděl, že lidé potřebují slyšet dobré poselství o Božím království — o nové nebeské vládě, která přinese zemi trvalý mír a odstraní všechny příčiny tísně. Když tedy dokončil evangelizační cestu po městech a vesnicích a zpozoroval zubožený duchovní stav obyvatelstva, řekl svým učedníkům: „Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Mat. 9:37, 38) Ježíš začal tuto žádost rychle plnit. Jeden z jeho prvních příkazů apoštolům byl: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ Kažte lidem, volal. Pro útěchu znepokojeného lidstva a k provedení tohoto díla by lidská moudrost například navrhla zřízení byrokratického sociálního programu nebo podzemní revoluční rady; Kristus však vyjádřil Boží moudrost. Bylo to prosté — ‚Jděte, kažte.‘ — Mat. 10:7.

8. Jak reagoval Kristus, když se jeho učedníci vrátili ze svého kázání, a proč?

⁸ Potom, co dal tyto rady, Ježíš promluvil k jiným a řekl jim, aby také konali evangelizaci. Když se tito kazatelé vrátili se zprávou o úspěchu, měl Ježíš velkou radost a řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebes a země, protože jsi pečlivě skryl tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům.“ (Luk. 10:21) Ta „nemluvňata“ byli Kristovi dospělí učedníci a evangelizace byla nástrojem, jak odhalovat Boží pravdu druhým. Nebyla to tudíž ani lidská filozofie, ani moc, která pevně založila pravé křesťanství, ale božská moudrost a moc, jež byla vyjádřena prostřednictvím kázání království.

VŠICHNI UČEDNÍCI BYLI EVANGELISTY

9. Uveď příklady, jak historikové ukazují, že základem raného křesťanství bylo kázání království.

⁹ Jestliže kázání dobrého poselství o království je základem křesťanství, pak měli být všichni raní křesťané evangelisty. Byli jimi opravdu? Ano, odpovídají dějiny. Všimni si, co o křesťanech z prvního století říkají tyto příručky:

„Každý křesťan byl v těch dnech ‚misionářem‘.“ — „Dějiny západní civilizace“, angl.

„Tato prvotní misijní činnost ukazuje, že misijní nadšení v raných dobách rozhodně nebylo omezeno na apoštoly. Spíše se na něm kolektivně podílela celá křesťanská obec.“ — „Nová katolická encyklopedie“, angl.

„Touha vydávat svědectví o své víře a způsobu života je předpokládaným charakteristickým rysem každého křesťana.“ — „Encyclopedia Americana“, angl.

10. a) Kdy se křesťanská organizace stala evangelizační? b) Jaký zázračný dar poskytl Bůh raným křesťanům a s jakým záměrem?

¹⁰ Od okamžiku, kdy v roce 33 n. l. vznikl křesťanský sbor, byl tento sbor organizací evangelistů. Jeho první členové — asi 120 učedníků — neztráceli čas a okamžitě se stali kazateli království. Božský záznam říká, že „všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit“. Všimni si prosím, že všichni, nejen někteří, začali mluvit „o velkolepých Božích věcech“. (Sk. 2:4, 11) Zde byl důkaz Boží moci a moudrosti — dal těmto ochotným a vnímavým ctitelům úžasnou schopnost svědčit v jazycích, kterým se ve škole nikdy neučili. Křesťanský sbor byl založen zázrakem, a to ve spojitosti se zvěstováním dobrého poselství.

11. Jak zdůraznil Petr, že všichni křesťané musí být kazateli?

¹¹ Později téhož dne uplatnil Petr Joelovo proroctví na nově založený křesťanský sbor: „ ‚A v posledních dnech,‘ říká Bůh, ‚vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladíci uvidí vidění a vaši starci budou snít sny; a dokonce i na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého ducha a budou prorokovat.‘ “ (Sk. 2:17, 18; Joel 2:28, 29) Každý křesťan měl být evangelistou. Muži, ženy, a dokonce i mládež se měli činně podílet na prorokování neboli zvěstování, měli mluvit, překypovat Božím dobrým poselstvím.

EVANGELIZACE ZAHRNUJE VAROVÁNÍ

12. Proč poselství o Božím království není pro každého dobrou novinou?

¹² Poselství o Božím království není pro každého dobrou novinou, protože zahrnuje varování před zničením. Nynější zkažený systém a všichni jeho podporovatelé musí být odstraněni, jestliže má vést dobré poselství k trvalému prospěchu. (Přísl. 21:18) Upřímně smýšlející Jehovovi ctitelé nemohou tuto zemi přeměnit v ráj, jestliže zůstanou skvrny ničemnosti, aby hyzdily její krásu. Ten, který stojí za dobrým poselstvím, dal příkaz, aby se nejen „provolal rok dobré vůle“, ale aby byl oznámen i „den pomsty ze strany našeho Boha“. (Iz. 61:2) Podobně i poselství jednoho z andělů ze Zjevení obsahuje tato slova: „Bojte se Boha a oslavujte jej, neboť přišla hodina jeho soudu.“ — Zjev. 14:7.

13. a) Jaký postoj k evangelizaci měli raní křesťané? b) Použij textu Písma, abys ukázal, že raní křesťané měli pocit naléhavosti.

¹³ S pocitem naléhavosti šířili křesťané z prvního století dobré poselství co nejrychleji. Také tento rys dobrého poselství určoval totožnost raných křesťanů. „Křesťanské očekávání času konce nikdy nespočívalo v pouhém nečinném toužení po příchodu Božího království“, ale „místo toho bylo charakterizováno neuvěřitelným oživením a zrychleným úsilím připravit svět na Kristův návrat a nadcházející království“, poznamenává „Britská encyklopedie“. Sborům bylo opakovaně připomínáno, že konec se blíží a že je třeba být připraven. Apoštolové chápali, že spěšná evangelizace je nutnou součástí křesťanství, jestliže mají být dosaženi všichni lidé dříve, než přijde Boží den pomsty. Tak se stalo, že křesťanství se velmi rychle šířilo. — Řím. 10:13, 14; 1. Tes. 5:2, 6; 2. Petra 3:11–14.

14, 15. Jak ovlivnil nápor evangelizace dějiny?

¹⁴ Třebaže se v dalších stoletích jasný zvuk poselství o království ztlumil a zkreslil, očekávání konce zůstalo hybnou silou. Například Kolumbova výprava na západní polokouli v 15. století byla podle některých historiků zčásti ovlivněna vírou, že je třeba rychle dospět do Indie s dobrým poselstvím, dříve, než se bude moci vrátit Kristus. Pozdější pohyby obyvatelstva, jako třeba emigrace puritánů v 17. století, přesídlení baptistů, kvakerů a metodistů do Ameriky v 18. století a emigrace Němců do Ruska a do Palestiny v 18. a v 19. století, byly podníceny podobnými názory.

¹⁵ Je tedy možné říci, že evangelizační dílo zahájené Ježíšem Kristem mělo dalekosáhlé a dlouhotrvající účinky? Dějiny odpovídají, že ano. Evangelizační nápor sice nebyl vždycky veden tak, jak učil Kristus, avšak jeho dopad ve světě byl přesto významný. „Britská encyklopedie“ uzavírá svůj souhrn o „křesťanství“ tímto prohlášením: „Křesťanství je duchovní moc, která ovlivnila lidské dějiny silněji a změnila je možná hlouběji než kterýkoli jiný činitel.“

NOVODOBÁ EVANGELIZACE

16. a) K jakému závěru lze dospět ohledné křesťanů prvního století? b) Jakou otázku si můžeme položit o novodobém vydávání svědectví?

¹⁶ Ze zkoumání těchto božských i světských historických zpráv vyplývá jeden důležitý závěr: všichni křesťané prvního století byli evangelisty. Aby někdo zůstal křesťanem, musel pravidelně kázat. Stalo se to tedy dnes zaostalým, nevkusným způsobem uctívání? Postrádá to moderní působivost? Podle lidského myšlení možná, ale podle Božího nikoli. — Přísl. 16:25; Jer. 8:9.

17. Jak svědkové Jehovovi obnovili pravý znak evangelizace?

¹⁷ Novodobé dějiny svědků Jehovových ukazují, že svědkové plně obnovili pravdu, čistý zvuk zvěsti dobrého poselství o království. V poslušnosti Kristova příkazu se zaměstnávají dosud nejrozsáhlejším dílem. Celosvětové svědectví musí být dokončeno, nežli přijde konec tohoto systému. (Mat. 24:14) V uplynulých 100 letech to bylo hlavní věcí, na kterou se svědkové Jehovovi soustřeďovali. První vydání „Strážné věže“, která se tehdy jmenovala „Siónská strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti“, tento záměr potvrdilo slovy:

„Toto je první číslo prvního ročníku ‚Siónské strážné věže‘ a nebude možná na škodu vyjádřit účel jejího vydávání. Žijeme ‚v posledních dnech‘. . . a toužíme, aby si ‚domácnost víry‘ byla té skutečnosti plně vědoma.“ — Červenec 1879.

Později, v roce 1884, ustanovili svědkové Jehovovi jako společnost evangelistů korporaci. Její účel byl nastíněn ve druhém článku její zakládací listiny těmito slovy:

„Záměrem, pro který je korporace vytvořena, je rozsévání biblických pravd v různých jazycích prostřednictvím traktátů, brožur, letáků a jiných náboženských dokumentů i všemi ostatními zákonnými prostředky.“

Plní tyto nástroje svůj vyhlášený záměr? Historie odpovídá Ano.

18. Jak evangelizační dílo Jehovova lidu upoutalo pozornost světa?

¹⁸ Evangelizační dílo svědků Jehovových upoutalo pozornost světa. Povšimly si ho a zaznamenaly je sdělovací prostředky, nejvyšší soudy i dějepisné publikace. Od prvního vydání „Strážné věže“ v jednom jazyku, kdy se měsíčně tisklo 6 000 kusů, k dnešnímu vydání o 10 050 000 výtiscích tištěných ve 102 jazycích se stala „Strážná věž“ nejrozšířenějším ze všech náboženských časopisů. Od několika málo tisíc hodin strávených každoročně evangelizací v 19. století nastal pozoruhodný vzrůst. V roce 1982 byly kazatelskému dílu věnovány více než 384 milióny hodin, bylo rozšířeno 286 miliónů kusů literatury a více než jeden a půl miliónu domácností přijímalo zdarma biblické vyučování ve 205 státech a územích. To vše dokázal poměrně malý počet lidí — 2 477 608 v roce 1982.

19. a) Komu připisují svědkové Jehovovi úspěch svého světaširého evangelizačního díla? b) Jestliže jsi evangelistou, co bys měl dělat podle Matouše 10:7?

¹⁹ Připisují svědkové Jehovovi tento ohromující výsledek svým vlastním intelektuálním dovednostem a síle? Ne. Všechna zásluha patří našemu moudrému a mocnému Bohu, Jehovovi, prvnímu evangelistovi. Co tedy uděláš? Jestliže vidíš, že evangelizace má místo v pravém uctívání, a upřímně si přeješ líbit se Jehovovi, pak se pravidelně týden co týden zúčastni evangelizační činnosti, neboli jak řekl Ježíš: ‚KDYŽ PŮJDEŠ, KAŽ‘! — Mat. 10:7.

Jsi tím, koho by si Bůh vyvolil?

„Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi.“ — 1. KORINŤANŮM 1:27.

1. Proč si mnozí zvolili, že se v očích světa stanou pošetilci?

ODBYL bys úkol, o kterém víš, že je důležitý, jako něco bezvýznamného prostě proto, že jej jiní pokládají za pouhou pošetilost a známku slabosti? Samozřejmě že nikdo není rád označen za blázna nebo za slabocha — ani dítě ne. Ale předpokládejme, že pověření vykonat tento důležitý úkol přišlo od velmi inteligentního hodnostáře. Nebyl bys potom ochoten potlačit svou hrdost a pověření přijmout? V průběhu dějin to tak udělaly milióny osob. Jaký úkol ti lidé přijali a od koho přišlo pověření? Odpověď najdeme v Pavlově prvním dopise křesťanům ve starověkém Korintu.

2. Jakou činnost považuje svět za pošetilost?

² Pavel varoval tamější křesťany, aby nezakládali své uctívání prostě na tom, co je populární, a napsal: „Vždyť řeč o mučednickém kůlu je pošetilostí pro ty, kteří hynou, ale pro nás, kteří jsme zachraňováni, je to Boží moc. Je totiž napsáno: ‚Způsobím, aby moudrost moudrých lidí zahynula, a inteligenci intelektuálů odstrčím.‘ Kde je moudrý? Kde je znalec Písma? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa pošetilou? V Boží moudrosti totiž, protože svět svou moudrostí nepoznal Boha, Bůh uznal za dobré pošetilostí toho, co je kázáno, zachránit ty, kteří věří.“ — 1. Kor. 1:18–21.

3. Jaké poselství, které svět pokládá za pošetilost, má Bůh v úmyslu nechat kázat po celém světě?

³ Řeč o tom, že Kristus vylil svou krev na mučednickém kůlu, je pro takzvaně moudré a intelektuální lidi světa pošetilostí. Vysmívají se myšlence, že na základě projevování víry v Kristovu oběť je možné těšit se z věčného života ve spravedlivém novém systému. To, že Kristus vstal z mrtvých a nyní je mocným králem Božího nebeského království, je pro ně čirá fantazie. A přesto všemohoucí Bůh má záměr po celém světě oznámit toto obšťastňující poselství. Každému, kdo by se stal jeho služebníkem, dává tedy pověření kázat toto dobré poselství o svém království. Protože toto poselství je pro moudré a intelektuály světa pouhou pošetilostí, koho používá Bůh, aby je kázal? Naslouchej inspirované odpovědi z Božího vlastního Slova:

4. a) Koho používá Bůh, aby kázal jeho poselství? b) Jaký to má účinek na moudré ze světa, že si Bůh volí takové osoby?

⁴ „Bratři, hledíte totiž na své povolání od něho, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozených; ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa, aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci; a Bůh vyvolil neurozené věci světa a přehlížené věci, věci, které nejsou, aby obrátil vniveč věci, které jsou, aby se žádné tělo před Bohem nechlubilo.“ — 1. Kor. 1:26–29.

5. Co rozhoduje o tom, zda jsi tím, koho si Jehova vyvolí, aby ho používal?

⁵ Jsi typem člověka, kterého by si Bůh vyvolil pro práci, kterou si přeje mít dnes na zemi vykonávanou? Jestliže ano, musíš být připraven na to, že se na tebe bude svět dívat jako na blázna. „Moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí,“ říká Bible. (1. Kor. 3:19) Abys byl úspěšným služebníkem Jehovy Boha, musíš být tedy ochoten postupovat způsobem, který z tebe v očích světa udělá pošetilce. Existují historické příklady, které ukazují, že nejen Boží služebníci byli v očích světských lidí pošetilí, ale že také moudrost světa byla pošetilostí pro Boha?

PŘÍKLADY Z MINULOSTI

6. Jak to, že Noemova činnost ukazovala Boží moudrost, přestože se jevila světu jako pošetilá?

⁶ Noe přijal úkol pošetilý z lidského hlediska, ne však z Božího. Představ si, že stavíš na souši obrovskou krabicovitou stavbu o objemu 36 800 krychlových metrů, uzpůsobenou k plavání na vodě. Zdánlivě snílkovská snaha, která jistě vynese posměch! Lidem se zdálo nesmyslné, že by Jehova Bůh skoncoval se světem. Pro ně byl Noe blázen, když kázal takové poselství. (2. Petra 2:5) A přesto právě jejich způsob života, jejich způsob jednání byl u Boha pošetilostí. Ničili zemi a přiváděli Boha k hněvu. (1. Mojž. 6:5) Noe byl tedy ochoten jevit se jako blázen, když mělo jít o projevy Boží moudrosti a moci.

7. Proč se zdál Mojžíšův postoj pošetilý, ale k čemu to vedlo?

⁷ Vzdal by ses proto, aby ses líbil Bohu, bohatství a urozenosti a místo toho přijal špatné zacházení? Mojžíš to udělal. Ačkoli byl „poučován ve vší egyptské moudrosti“, ochotně opustil takový způsob života a přijal poznamenání, které spočívá na Božím pomazaném. (Sk. 7:22; Žid. 11:24–26) Egyptskému světu se Mojžíšův postup jistě zdál pošetilý, ale moudrost světa se ukázala jako pošetilost, když byli egyptští mudrci pokořeni deseti ranami a vojenská moc národa byla Bohem zničena v Rudém moři. Takové příklady ukazují, že moudrost lidí je ve skutečnosti u Boha pošetilostí. Nemůžeme se měřit s moudrostí a mocí Nejvyššího.

8. a) Z jaké společenské vrstvy pocházela většina raných křesťanů? b) Jaký účinek však mělo jejich kázání na světsky moudré?

⁸ A co raní křesťané? Jeden profesor historie napsal: „Většina raných křesťanů byly osoby skromného původu; pocházeli z nižších vrstev řemeslnicko–obchodnické třídy velkých měst.“ („Starověký svět“, angl., od Josepha W. Swaina) Kristovi následovníci z prvního století byli opravdu obyčejní lidé. Na tuto skutečnost upozorňovali jejich nepřátelé. (Sk. 4:13; Jan 7:48) A přece moudrost, kterou mluvili Kristovi následovníci, zahanbovala světsky moudré. Ti nebyli schopni probádat Boží svatou tajnou věc týkající se Krista a království; pro ně byla taková řeč pošetilostí. Jak říká Bible: „Tuto moudrost nepoznal žádný z vládců tohoto systému věcí, neboť kdyby ji poznali, nepřibili by na kůl slavného Pána.“ — 1. Kor. 2:7, 8.

BOŽÍ EVANGELIZAČNÍ DÍLO

9. a) Kdo byl ve skutečnosti zdrojem poučení, jež poskytoval Ježíš? b) Co museli dělat Ježíšovi učedníci, aby kázali poselství o království osobám, jež si to zasloužily?

⁹ Ježíš Kristus projevoval Boží moudrost jak příkladem, který dal, tak poučeními, která poskytl o tom, jak konat evangelizační dílo. Řekl: „Nedělám nic sám od sebe, ale právě tak, jak mne Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28) Ježíš chodil s poselstvím o království přímo k lidem. Učil je veřejně i v jejich domovech. Uvažuj na chvíli o poučeních, která dal svým učedníkům — těm dvanácti a těm sedmdesáti, které vyslal, aby se podíleli na evangelizačním díle. Tato poučení si můžeš přečíst u Matouše 10:1–14 a u Lukáše 10:1–12. Ježíš tam řekl svým učedníkům, aby hledali lidi. „Ať vejdete do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží,“ řekl. Ano, nalezněte tam ty, kteří touží naslouchat. A co jim měli učedníci říci? „Kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo,‘ “ poučil je Ježíš. — Mat. 10:7.

10. a) Jaký návod poskytl Ježíš k tomu, jak se přiblížit k hospodáři? b) Co měli dělat jeho učedníci, když nebyl potřebný zájem? c) Co se dá říci o moudrosti Kristových poučení?

¹⁰ Ježíš dokonce poskytl i návod, jak se přiblížit k hospodáři. Řekl: „Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ A jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm. Ale jestliže tam není, navrátí se k vám.“ (Luk. 10:5, 6) Měli zůstat u lidí, kteří reagovali na poselství o království, jež kázali. Jestliže to však hospodáře nezajímalo, měli jít dál. Jak jednoduchá, nesložitá poučení, a přece dostatečně určitá, aby až dodnes ukazovala evangelistům, co říkat a jak to říkat. Neočekával bys od Boží moudrosti právě to?

11. a) Co mělo být námětem poselství učedníků, jak ukázal Ježíš? b) Co potřebujeme dělat, aby bylo naše kázání o království účinné? c) Jaké texty můžeš používat, abys ukázal, že království vyřeší problémy uvedené v tomto odstavci?

¹¹ Jak již bylo poznamenáno, jádrem poselství těch, kteří konají evangelizační dílo, je království. „A říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království,‘ “ poučoval Ježíš. (Luk. 10:9) Měl bys mít na mysli tento námět, protože jako evangelista jsi odpovědný za to, abys pomohl svým posluchačům porozumět, jak pro ně království může být opravdu novinou. Měl by ses tedy snažit ušít jim poselství o království na tělo — přizpůsobit je jejich osobním potřebám. V prvé řadě záleží na potřebách nebo zájmech tvých posluchačů; proč bys nezdůraznil právě to požehnání království, které pro ně bude nejpřitažlivější? Můžeš jim třeba ukázat, jak království uskuteční Boží předsevzetí učinit z této Země ráj, kde budou lidé žít věčně, a použít například Izaiáše 45:18 a Žalm 37:29. Potom jim můžeš pomocí biblických textů ukázat, jak království vyřeší níže uvedené problémy:

Nemoci — Iz. 35:5, 6; Zjev. 21:3, 4.

Smrt — Iz. 25:8; 26:19; Jan 5:28, 29; 1. Kor. 15:26.

Nedostatek potravin — Iz. 25:6; Žalm 67:6; 67:7, „KB“; 72:16.

Bydlení — Iz. 65:21–23.

Válka — Žalm 46:8, 9; 46:9, 10, „KB“; 72:7, 8.

Zločinnost a násilí — Žalm 37:9, 10; Přísl. 2:22.

Znečištění — Zjev. 11:18.

12. a) Jak může evangelista zjistit něčí potřeby? b) Co je klíčem k tomu, aby někdo byl účinným evangelistou?

¹² Jak ale poznáš potřeby posluchačů? Za prvé buď dobrým posluchačem, ochotným vyslechnout, co říkají oni. Klaď otázky a pozorně naslouchej jejich odpovědím. Nebraň se hned, když odpovědi nejsou takové, jaké jsi očekával. Jeden svědek, činný v evangelizační službě již více než 25 let, poznamenal: „Snažím se majitele bytu ihned zapojit do rozhovoru. Tak se dozvím, co ho zajímá, spíše než abych prostě jen odříkal to, s čím jsem přišel.“ Jak poznamenal jiný zkušený evangelista: „Odpřednášené kázání jim jde jedním uchem tam a druhým ven.“ Klíčem k tomu, aby byl někdo účinným evangelistou, je, aby měl jako Ježíš opravdový zájem o lidi. (Mat. 9:36–38) Ať lidé vidí, že se o ně zajímáš jako o osoby a že opravdu věříš dobrému poselství, které jim přinášíš. Jak řekl jeden svědek: „Budeš-li mluvit jednotvárně, dospějí k jedinému závěru — že o tom nejsi přesvědčen.“

ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÝ ZPŮSOB EVANGELIZACE

13. Jak ukazuje Bible, že raní křesťané přijímali Kristovo vedení ohledně kázání?

¹³ Jak jsme viděli, povzbuzoval Ježíš Kristus své následovníky, aby nesli poselství o království přímo do lidských domovů. Apoštolové se řídili jeho vedením a také projevovali Boží moudrost tím, že používali tento životně důležitý způsob evangelizace. Biblická zpráva říká: „Každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíšovi.“ (Sk. 5:42) Později, když se apoštol Pavel ohlížel zpět na své evangelizační dílo se spolukřesťany, řekl: „Přitom jsem se nezdržel, abych vám neřekl všechno, co bylo užitečné, a abych vás neučil veřejně a dům od domu. Ale důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše.“ — Sk. 20:20, 21.

14. Co ukazuje účinnost evangelizačního způsobu dům od domu?

¹⁴ Ačkoli Boží služebníci byli a jsou běžně zesměšňováni a pohlíží se na ně jako na blázny, protože používají tento apoštolský způsob kázání království, jeho obrovský úspěch dokazuje, že má Boží schválení. Například britský sociolog Bryan Wilson uvažoval o vzrůstu svědků Jehovových v Japonsku a napsal: „Většina [58,3 procenta] těch, kteří se stali svědky, prohlašují, že jejich zájem byl poprvé probuzen tím, že jejich dům navštívil zvěstovatel.“ Před léty také katolický kněz John O’Brien řekl asi 200 kněžím ze Svatojosefského semináře v New Yorku: „Tajemstvím úžasného úspěchu sv. Pavla bylo, že neúnavně používal způsob obracení na víru návštěvami dům od domu. Je ironií, že dnes tuto apoštolskou metodu používají nekatolické sekty, a to zejména svědkové Jehovovi.“

PROČ SI PLÁNOVAT EVANGELIZACI

15. Proč je důležité plánovat si čas na svou kazatelskou činnost dům od domu?

¹⁵ Není snad pravda, že časový plán je závažný, je-li třeba se postarat o důležité věci? Pravděpodobně máš stanovený čas pro jídlo a spánek, stejně jako pro vzdělávání a práci. Chceš-li věci včas vyřídit, je důležitý časový plán. Totéž se dá říci o našem kázání dům od domu. Satan ďábel bojuje, aby se dobré poselství o Božím království nedostalo k lidem, a proto potřebujeme časový plán, máme-li se pravidelně podílet na kázání království. Jinak se může snadno stát, že ‚si prostě nenajdeme čas‘, abychom tuto práci konali. (1. Kor. 9:16) Právě to je satanovým cílem.

16. Jaké příklady ukazují hodnotu časového plánu pro naši kazatelskou činnost?

¹⁶ Jeden lékař, který je svědkem už přes 25 let, říká, že časový plán evangelizace shledává jako nezbytný. Majitel velkého dobytčího ranče ve Spojených státech přiznává: „Kolem roku 1944 jsem si uvědomil, že do služby se dostanu jedině tak, když si pro ni vyhradím určitý den.“ A dodal: „Až do dneška si každý týden vyhrazuji jeden den pro službu.“ Křesťanský starší, který je také právníkem, zjišťuje, že pevný časový plán mu umožňuje průměrně 15 hodin kazatelské činnosti měsíčně. Má-li nějaké právní jednání v sobotu, plánuje si je na odpoledne, po své dopolední kazatelské službě. — Srovnej Kolosanům 4:5.

ZASTUPUJ BOHA DŮSTOJNĚ

17. Jakou péči o oděv bychom měli vynakládat, když konáme evangelizační dílo?

¹⁷ Přestože nás svět možná pokládá za blázny pro životodárné poselství, které přinášíme, měli bychom se bedlivě starat, aby náš zjev nijak neubíral tomuto životně důležitému poselství. Výstřednosti v odívání buď příliš módním nebo příliš zanedbaném by to mohly způsobit. V místech, kde žijí zámožnější lidé, bude možná zapotřebí věnovat dvojnásobnou pozornost svému zjevu a chování. Znamená to, že potřebujeme nákladný šatník? Ne. Jedna úspěšná evangelistka, která hodně cestovala s manželem, pozorně sleduje, jak se lidé v té které oblasti oblékají. Pak si zvolí umírněný styl zrcadlící místní zvyklosti. Náš současný šatník, ať je sebeskromnější, postačí, pokud je naše ošacení čisté, vyžehlené a upravené. Máš-li na sobě sako, nechybí ti nějaké knoflíky? Máš-li uvázanou kravatu, je beze skvrn? Máš-li obuty vycházkové střevíce, jsou vyleštěné? Pamatuj, tvůj úhledný, důstojný zevnějšek dodá vážnosti tvému poselství. — Tit. 2:10.

18. a) Znázorni, jakou hodnotu má způsob oblékání, který zrcadlí místní dobré zvyklosti. b) Proč je nutné se vyhnout honosnému oblékání?

¹⁸ Jedna svědkyně vypráví, že věnovala větší pozornost svému vzhledu, a proto paní, která s ní předtím zcela odmítla mluvit, ji nyní pozvala dovnitř. Po příjemném biblickém rozhovoru se paní domu zeptala: „Mimochodem, kterou církev zastupujete?“ Odpověď: „Svědky Jehovovy“ paní překvapila. Nikdy předtím svědky Jehovovy nevpustila dovnitř. Když se jí svědkyně zeptala, proč vpustila zrovna ji, paní odpověděla, že vypadala „tak pěkně upravená“. Žena cítila nutkání vyslechnout, co jí řekne. Vzniklo z toho pravidelné biblické studium. V chudším prostředí však zase honosné oblékání může vzbudit dojem, že si myslíš: ‚Já jsem něco lepšího než ty.‘ Bez ohledu na to, na jakém území tedy pracujeme nebo komu kážeme, mělo by naše oblečení a slušné vzezření být takové, aby spíše přitáhlo lidi k poselství o království, než aby je odpudilo. — 1. Kor. 9:19–23.

19. a) Co je klíčem k tomu, abys byl osobou, kterou si Bůh vyvolí? b) Jaký příklad v tom dal Kristus? c) K jakým přednostem si otevřeš cestu, když budeš ochoten dovolit světu, aby se na tebe díval jako na pošetilého?

¹⁹ Je tudíž na tobě, aby sis odpověděl na otázku: Jsem tím, koho by si Bůh vyvolil? Jeho volba se nezakládá na intelektuální schopnosti nebo světském postavení člověka. Klíčem je spíše ochota dělat Boží dílo Božím způsobem, dokonce i když tě proto pokládá svět za pošetilého nebo slabého. Ježíš Kristus dal příklad. Byl ochoten nechat se svými současníky považovat za blázna, aby se těm, které vyučil, stal „moudrostí od Boha“. (1. Kor. 1:30) Jestliže jsi ochoten zvěstovat poselství o království, považované světem za pošetilost, dáváš se k použití Jehovovi Bohu jako jeden z jeho svědků a můžeš se těšit na požehnaný dar věčného života v jeho spravedlivém novém systému.