O KRISTU JAKO OSOBĚ

Jaký obraz nám poskytuje Marek o Kristu? Pokusíme se zůstat na stopě tomu rychle se pohybujícímu muži, který činí zázraky a který po několika verších jakoby již byl zase někde jinde. Sledujeme jej, když nejméně na deseti různých místech v Galileji a v Judeji působí devatenáct zázraků.b A přece můžeme současně vidět Ježíše jako soucitného. Toto evangelium staví do popředí podrobnosti víc než kterékoli jiné, a jasně ukazuje, co Ježíš cítil a jak reagoval. Čteme například:

„Lidé k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotýkal, ale učedníci je napomínali. Ježíš se rozhořčil, když to uviděl, a řekl jim: ‚Nechte ke mně přijít malé děti.‘. . . Bral děti do náruče, žehnal jim.“ — Mar. 10:13–16.

Můžeš si v duchu představit tuto scénu? Jak často jsme sami řekli nebo slyšeli výraz „děti by člověk měl vidět, ale ne slyšet“! Učedníci zde projevili stejný postoj. Jak reagoval Pán? ‚Rozhořčil se.‘ Petr, očitý svědek, si zřejmě vzpomněl na Ježíšovu spravedlivou, citovou reakci. Potom Ježíš řekl: „Nechte ke mně přijít malé děti. Nezabraňujte jim.“ Zde Marek dodává své zprávě velmi lidský rys, který u Matouše a Lukáše na tomto místě chybí. Jako kdyby pomocí speciálního objektivu nejprve zhotovil celkový snímek a pak se zaměřil na podrobnost v obraze, když píše: „Bral děti do náruče.“ Zde je současně činnost i soucit. Opravdu vidíme Ježíše lidským a humánním pohledem Petrovým. Můžeme být šťastni, že svatý duch přiměl Marka, aby připojil tento maličký tah štětcem a tak dodal obrazu barvu a vřelost.

Začínáš-li se teprve zabývat Biblí nebo křesťanstvím, chtěl bys možná začít tímto jasným, výrazným „dobrým poselstvím“ o Ježíši Kristu, muži činu. Uzavři se na hodinu nebo na dvě před světem a rozptýlením, jež je v něm, a zaber se do Markova napínavého vyprávění, do zprávy o „začátku dobrého poselství o Ježíši Kristu“. (Mar. 1:1) A proč to neudělat „okamžitě“, „ihned“?

Zvláštní lekce „katechismu“

Při jedné návštěvě v zahraničí začali vést mladí manželé z Itálie biblické rozhovory se svědky Jehovovými. Brzy však v obou vyvstaly pochybnosti o náboženském rozhodnutí, které by museli učinit, a když se vrátili do malého domovského městečka v Itálii, přerušili biblické studium.

Za nějakou dobu se manželčin bratr připravoval na sňatek a kněz z města přišel na lekci katechismu o povinnostech manželů. Manželský pár, o němž jsme se již zmínili, byl rovněž u rozhovoru, v jehož průběhu si kněz vzal k ruce malou modrou knížku. Manželé byli překvapeni. Nebyla to snad kniha „Pravda, která vede k věčnému životu“, kterou často používali svědkové Jehovovi, když vedli s manželi rozhovory? Ano, bylo to tak!

Kněz vedl svoji hodinu „katechismu“ podle kapitoly „Vytváření šťastného rodinného života“. Manželé se ho zeptali, proč používá knihu „Pravda“, a kněz odpověděl, že i v této knize je možné najít něco dobrého. Nato se oba manželé rozhodli, že také mohou tuto knihu studovat, jestliže ji používá kněz. Pokračovali v rozhovorech se svědky a oba se stali Bohu oddanými svědky. Kromě toho se ještě dva jiní členové jejich rodiny začali stýkat s místním sborem.