jako u jiných křesťanů mohli pozorovatelé vidět i u Pavla zbožnost a výlučný cíl, který sleduje. — Sk. 22:1–3; Gal. 1:14; Fil. 3:5–8, 14.

Podobné nadšení a výlučný cíl jsou patrné i dnes u pravých křesťanů. Jeden kanadský žurnalista, který pozoroval sjezd svědků Jehovových, napsal, že nejzákladnější příčinou jejich růstu je, že „svědkové projevují neuvěřitelný smysl pro odpovědnost a hlubokou oddanost“. Mnozí z nich našli pravé štěstí v tom, že usilují především o tento životní cíl.

Například devatenáctiletý Marek kdysi dosáhl svého cíle a stal se jedním z nejlepších motocyklových závodníků ve státě Kalifornie v USA. „Dosáhl jsem takové úrovně, že jsem vítězil v mnoha závodech. Měl jsem slávu, peněz tolik, kolik jsem jen chtěl, mohl jsem mít lásku kteréhokoliv děvčete ve městě,“ řekl Marek. „Ale po vítězství v jednom velkém závodu jsem si položil otázku: ‚A to je všechno? Dosáhl jsem vrcholu ve svém životě, a kde je ten veliký pocit uspokojení?‘ “ Jiní bedlivě pozorovali jeho báječnou závodnickou kariéru a jeho životní dráhu učinili svým cílem. „Snažili se dosáhnout toho, co jsem já už měl, ale bylo to všechno směšné. Neměl jsem nic, a oni to chtěli!“ Během času začal Marek vážně studovat Bibli se svědky Jehovovými a poznal, jakou cenu má úsilí o hodnotný cíl. Stal se jedním ze svědků a věnoval svůj život úsilí o Boží schválení a duchovní pomoci jiným. Markovi je nyní 27 let, a když uvažuje o svém životě od té doby, říká: „Našel jsem nyní pravé přátele a radost z toho, že mohu opravdu duchovně pomáhat jiným. Konečně jsem poznal, že ve svém životě konám něco, co má pro lidi trvalou hodnotu.“

Ale jak dalece úsilí o cíl ovlivňuje křesťanův život? Kolik námahy musí vynaložit křesťan k dosažení takového cíle? A v jakých směrech přináší úsilí o správný cíl uspokojení? Které dílčí cíle musí člověk sledovat, když usiluje o vrcholný cíl věčného života? Takové otázky se budou rozebírat v dalším článku.

„Nevěřte jim“

„Lidé zabíjejí druhé lidi a prohlašují se za křesťany. Nevěřte jim,“ prohlásil redaktor vancouverského „Sun“ Steve Whysall. Povšiml si, že násilí, které páchají nebo podporují ti, kdo se prohlašují za křesťany, je v přímém protikladu k učení Ježíše, který řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:34, 35.

Když komentoval násilnosti mezi katolíky a protestanty v severním Irsku, církevní podporu diktátorů, inkvizici a jiné násilné činy těch, kteří se prohlašují za křesťany, řekl Whysall: „Pouhá skutečnost, že lidé chodí každou neděli do kostela, citují texty Písma a obklopují se lidmi, kteří činí totéž, neznamená, že jsou křesťané. Ježíš Kristus řekl: ‚Suďte strom podle jeho ovoce.‘ “ Whysall také poznamenal: „Kdo tvrdí, že ti, kteří dělali takové strašné věci, byli křesťané? Jistě, řeknete, to prohlašují uznávané církve. Dobře, a kdo ale tvrdí, že uznávané církve jsou křesťanské? Vždyť papež žehnal Mussolinimu, a jsou doklady o jiných hanebných činech papežů v minulosti. Kdo tedy tvrdí, že to jsou křesťané?. . . Žádný křesťan nemůže válčit proti jinému křesťanu — bylo by to jako bojovat sám proti sobě. Praví křesťané jsou bratři a sestry v Ježíši Kristu. . . a nikdy, nikdy by záměrně neublížili druhému.“ Dodal, že dokonce i v čase těžkostí „pracují opravdoví křesťané pro lásku, soulad a jednotu“.