Exodus — Od tyranie k teokratickému pořádku

JEHOVA uslyšel jejich výkřiky, když byli „otroky pod tyranií“. Byl čas jednat a on to učinil jako jejich všemohoucí osvoboditel. Brzy nato uspořádal Bůh svůj vyvolený lid jako dobře organizovanou teokracii.

To je v kostce vzrušující zpráva, kterou najdeš v biblické knize Exodus (2. Mojžíšova). Napsal ji hebrejský prorok Mojžíš a vypráví o zkušenostech Izraelitů od roku 1657 do roku 1512 př. n. l. K strhujícím rysům knihy patří ohromující zázraky a vše převyšující zákonodárství.

Má nám však Exodus co říci ve 20. století? To opravdu má, jak ukáže naše krátká úvaha.

SHRNUTÍ EXODU

Jako usedlíci v Egyptě se Jákobovi potomci množí tak rychle, že jsou královským mandátem přinuceni trpět jako „otroci pod tyranií“. Farao dokonce nařizuje usmrcení všech izraelských novorozenců mužského pohlaví. Takovému konci unikne dítě, které jeho matka pustí po vodě Nilu v papyrové truhličce. Faraónova dcera najde dítě a přijme ho za vlastní. Dá mu jméno Mojžíš, totiž „zachráněný z vody“. Třebaže je Mojžíš vychován v královské domácnosti, postaví se ve věku čtyřiceti let na stranu svého utlačovaného lidu a zabije Egypťana. Je nucen uprchnout, odejde do Madiánu, kde se ožení a žije jako pastýř. Mezitím farao zemře, ale Izraelity tyranizuje jiný farao. Časem uslyší Bůh jejich volání o pomoc. — 2. Mojž. 1:1 až 2:25.

Jednoho dne si Mojžíš všimne keře, který hoří, ale zázrakem neshoří. Jehova ho tam prostřednictvím anděla pověří, aby se vrátil do Egypta a vyvedl Izraelity z despotického otroctví. Bůh ustanovuje jeho bratra Árona jako jeho mluvčího. — 2. Mojž. 3:1 až 4:31.

Mojžíš a Áron se objevují před faraónem a žádají, aby bylo Izraelitům povoleno slavit svátek Jehovovi v pustině. Egyptský vládce vyzývavě odmítá, ale Jehova pak jedná, aby si učinil jméno. Povýšený farao a jeho mágové se rozhodně nemohou měřit s Mojžíšem, kterého používá Jehova, aby zasadil Egyptu výmluvné rány. Avšak i po devíti ranách je egyptský tyran zatvrzelý. — 2. Mojž. 5:1 až 10:29.

Před desátou ranou nařizuje Jehova, aby Izraelité slavili „přejití“. 10. nisana oddělují pro každou domácnost jehně nebo kůzle. Zvíře je 14. nisana zabito a jeho krví jsou postříkány veřeje a nadpraží jejich domů. Když zapadne slunce, upekou zvíře a snědí je s hořkými bylinami a nekvašeným chlebem. Zatímco jsou všechny tyto rodiny v domech, projde Jehovův anděl okolo půlnoci zemí, ale přejde každý domov Izraelitů. Je zasazena desátá rána. Smrt postihuje všechny egyptské prvorozené, včetně faraónova prvního syna. Nato farao nechává Izraelity odejít. — 2. Mojž. 11:1 až 12:36.

Brzy je však egyptský utlačovatel a jeho vojenské síly zuřivě pronásledují. Jehova však opatří osvobození tím, že otevře průchod Rudým mořem. Pak, když jsou Izraelité bezpečně na druhé straně, způsobí Bůh, aby se moře zavřelo nad pronásledujícím faraónem a jeho vojskem, takže všichni utonou. Jak názorně poznali Jehovu a jeho moc, která vzbuzuje bázeň! — 2. Mojž. 12:37 až 15:21.

Odtud až k hoře Sinaj v Arábii se Izraelité opětovně poučují více o Jehovovi, když činí z hořké vody sladkou, opatřuje hojnost křepelek a poskytuje chutnou potravu, které říkají manna. Třetí měsíc po osvobození z egyptské tyranie se utábořují na úpatí hory Sinaj. Tam obdrží Boží zákony včetně „Deseti slov“ (deseti přikázání), a vstupují do smlouvy s Jehovou, svým všemohoucím Osvoboditelem. — 2. Mojž. 15:22 až 24:18; 5. Mojž. 4:13.

Mojžíš tráví na hoře 40 dní a přijímá poučení o pravém uctívání a stavbě Jehovova svatostánku, přenosného chrámu. Zatím si Izraelité udělají zlaté tele a uctívají je. Mojžíš to při sestupu s hory vidí a tak se popudí, že rozbije dvě tabulky, na nichž bylo zázračně vepsáno Deset slov. Když jsou zločinní modláři patřičně potrestáni, vystupuje znova na horu a tam obdrží jinou dvojici tabulek. Mojžíši je dáno vidění Boží slávy a slyší Jehovu, jak o sobě prohlašuje, že je milosrdný, ale neupouští od zaslouženého potrestání. — 2. Mojž. 25:1 až 34:7.

Když se Mojžíš vrátí s hory podruhé, začíná stavba svatostánku podle vzoru, který poskytl Jehova. Než skončí první rok svobody Izraele, je dokončen tento podivuhodný stan a všechno jeho vybavení. Stánek je postaven a zcela zařízen, načež jej Jehova naplní svou slávou. — 2. Mojž. 34:8 až 40:38.

Tento přehled vzrušujících událostí tě pravděpodobně hluboce pohnul. Při osobním čtení exodu však mohou vyvstat jisté otázky, z nichž možná budou některé zodpovězeny, když budeme nyní probírat tři hlavní oddíly knihy formou otázek a odpovědí.

„OTROCI POD TYRANIÍ“

◆ 3:1 — Jakým knězem byl Jetro, Mojžíšův tchán?

Jetro byl zřejmě patriarchální hlavou kmene Madianitů a byl odpovědný za jejich učení a vedení ve světských i náboženských záležitostech. Madianité byli Abrahámovými potomky přes Ceturu, a proto si vzpomínali na Jehovovo uctívání, které Abrahám vždy vyžadoval od své domácnosti. Nemůžeme si být jisti, jak čisté bylo náboženství tohoto kmene za Mojžíšových dnů. Jetro však projevil značné ocenění pro Jehovu, ačkoli nebyl Bohem zvlášť ustanoven. — 2. Mojž. 18:1–25.

◆ 4:11 — Je Jehova odpovědný za takové vady, jako je slepota?

Ne, Jehova není odpovědný za každý případ takových těžkých vad, jako je slepota a hluchota. Ty vznikly především proto, že Bůh připustil, aby pokračoval hříšný lidský rod, když hříšníci Adam a Eva ztratili vlastní dokonalost, a tedy schopnost mít dokonalé děti. (Job 14:4; Řím. 5:12) Když měly jejich děti potomstvo, objevovalo se stále více nedokonalostí, včetně tělesných vad. Tím, že Bůh dovolil, aby se taková situace vyvinula, mohl o sobě mluvit, jako by ‚ustanovil‘ němé, hluché a slepé. Pro zvláštní účely, ale jen příležitostně, způsobil Jehova tělesnou slepotu a němotu. (2. Král. 6:18; Luk. 1:20–22, 62–64; Sk. 13:8–11) Jestliže si lidé zvolí duchovní hluchotu a slepotu, dovolí jim, aby setrvali ve své nevíře a odmítání jeho poselství, a tak ‚ustanovuje‘ hluché a slepé v duchovním smyslu. (Iz. 6:9, 10) Jehova však poskytl duchovní sluch a zrak těm, kteří usilují, aby se mu líbili. Navíc prostřednictvím svého království skrze Ježíše Krista osvobodí milující Bůh Jehova lidstvo od tělesné slepoty a všech ostatních nedostatků. — Iz. 61:1, 2; 1. Jana 4:8; Zjev. 21:1–4.

◆ 4:24–26 — Čí život byl ohrožen a co se stalo?

Protože tato pasáž je nejasná, domníváme se: Mojžíšovu synovi hrozila smrt, protože nebyl v souladu s dřívější smlouvou obřízky. (1. Mojž. 17:9–14) Po odstranění předkožky dítěte způsobila Zefora, aby se tento doklad o vyhovění smlouvě dotkl nohou zhmotnělého anděla, a tím ukázala, že již není důvod, aby její syn zemřel. Jestliže oslovovala Jehovu prostřednictvím anděla jako „ženicha krve“, bylo to, jako by ve smlouvě o obřízce přijala postavení manželky vůči Bohu jako manželovi.

◆ 6:3 — Abrahám, Izák a Jákob přece používali jméno Jehova. V jakém smyslu je tedy Bůh neučinil známé?

Jméno Jehova doslovně znamená „Působí, aby nastalo“, totiž aby se něco stalo podle Božího předsevzetí. Abrahám, Izák a Jákob používali božské jméno a obdrželi od Jehovy sliby. Nepoznali však ani ze zkušenosti Jehovu jako toho, který způsobil úplné splnění těchto slibů. (1. Mojž. 12:1, 2; 15:7, 13–16; 26:24; 28:10–15) Pro jejich potomky, Izraelity, však mělo Jehovovo jméno brzy nabýt většího významu. Poznali jeho skutečný význam, když Jehova uskutečnil své předsevzetí s Izraelity tím, že je osvobodil z tyranie a pak jim dal Zaslíbenou zemi, a tak splnil svou smlouvu s jejich předky.

◆ 7:22 — Kde sehnali egyptští kněží vodu, která ještě nebyla obrácena v krev?

Mohli snad použít trochu vody, která byla načerpána z Nilu před touto ranou. Nenakažená voda se však dala zřejmě získat, když se kopaly studně ve vlhké půdě kolem Nilu. (2. Mojž. 7:24) Možná, že kněží na své kejkle použili takovou vodu.

◆ 12:29 — Byly za prvorozené počítány osoby mužského i ženského rodu?

Prvorození zahrnovali jen osoby mužského rodu. To je zřejmé ze skutečnosti, že později, když se konala výměna a Levité byli předáváni Jehovovi, počítaly se jen osoby mužského rodu. (4. Mojž. 3:40–51) Farao sám byl prvorozenec, ale nebyl zabit, protože měl svou vlastní domácnost a v noci Přejití nezemřela hlava domácnosti, ale prvorozený syn. — 2. Mojž. 12:12.

OSVOBOZENI JEHOVOU

◆ 15:8 — Vody Rudého moře „ztuhly“; znamená to, že zmrzly?

Hebrejské slovo, přeložené zde výrazem „ztuhly“, znamená smrštit se nebo zhoustnout. U Joba 10:10 je tohoto výrazu použito na srážení sýra. Neznamená tedy nutně, že vodní stěny zmrzly do tuha. Protože vody nezadržovalo nic viditelného, vypadaly asi jako ztuhlé, ztvrdlé nebo zhoustlé tak, že zůstaly stát. Kdyby vítr, o kterém byla dříve zmínka, byl dostatečně studený, aby vody zmrazil, bezpochyby by se objevil nějaký výrok, který by poukazoval na mimořádné ochlazení. — 2. Mojž. 14:21.

ORGANIZOVÁNI JAKO TEOKRACIE

◆ 20:5 — Znamenalo to, že věrní budou trestáni?

Ne, protože každý jednotlivec je po dosažení věku odpovědnosti souzen na základě vlastního chování a postoje. (Srovnej Ezechiela 18:20.) Když se však později izraelský národ obrátil k modlářství, za to trpěl po celé generace zlými následky. Věrní nebyli osobně trestáni za hřích národa, i když některé jeho účinky pocítili. Pro ty, kteří zachovávali ryzost, bylo těžké, aby pluli proti proudu národního náboženského provinění, ale když to činili, těšili se z Jehovovy milující laskavosti.

◆ 23:20–23 — Kdo byl anděl, o kterém je zde zmínka, a jak to, že Jehovovo jméno bylo „v něm“?

K předání Božího zákona Mojžíšovi byli použiti jiní andělé než předlidský Ježíš Kristus. (Jan 1:1–3, 14; Žid. 2:2, 3) Je však rozumné se domnívat, že anděl, o kterém Jehova řekl: „Mé jméno je v něm“, byl Ježíš ve své předlidské podobě. Byl použit, aby vedl Izraelity na jejich cestě do Zaslíbené země. (1. Kor. 10:1–4) Ježíš, jehož jméno znamená „Jehovova záchrana“, je tím hlavním, kdo se zastává jména svého Otce a ospravedlňuje je.

◆ 32:25 — Proč nebyl Áron potrestán za to, že udělal zlaté tele?

Áron to udělal na vybídnutí lidu, ne že by srdcem sympatizoval s modlářstvím. Později se zřejmě připojil k ostatním Levitům a postavil se za Jehovu a proti těm, kteří při této příležitosti odporovali Mojžíšovi. Bylo zabito asi 3 000 osob (pravděpodobně vůdců vzpoury), ale vinných bylo více, protože po úbytku těchto tří tisíc připomněl Mojžíš lidu, že velmi zhřešili. Bylo to tedy více osob než jen Áron, které tehdy obdržely Jehovovo milosrdenství. — 2. Mojž. 32:1–6, 26–35.

◆ 34:26 — Co znamenal tento příkaz nevařit kůzle v mléce jeho matky?

Vařit kůzle nebo mladou kozu v mléce jejich matky byl prý pohanský obřad k přivolávání deště. Izraelité tedy dostali tento zákon zřejmě proto, aby se uchránili od takových zvyklostí. Zdá se však, že tento příkaz spolu s jinými zdůrazňuje skutečnost, že ve všech věcech je správný a vhodný řád. Jehova opatřil mléko matky k výživě jejích mláďat. Vařit v něm potomky by však přivodilo jejich úhonu a smrt, pravý opak účelu, který mělo mléko mít. Zdá se rovněž, že tento zákon byl poučením pro Boží smluvní lid, aby nejednali bezcitně.

SKUTEČNÝ VÝZNAM PRO VĚRNÉ

Exodus je dojemné vyprávění o tyranském nevolnictví, božském osvobození a organizování teokratické společnosti. Čemu se však mohou z této knihy naučit svědkové Jehovovi dvacátého století?

Jehova podporuje svůj lid. Učinil to, když byli Izraelité „otroky pod tyranií“. (2. Mojž. 1:7, 14) Podobně podporuje Jehova své novodobé svědky, dokonce i navzdory prudkému pronásledování.

Jehova je nevyrovnatelný osvoboditel. Jak zjevné to bylo u Rudého moře! Podobně si mohou být jeho dnešní svědkové jisti, že jako skupina přežijí nadcházející „velké soužení“ pod všemocnou rukou tohoto velkolepého osvoboditele. — Mat. 24:20–22; Zjev. 7:9, 14.

Jehova je Bůh teokratické organizace. Když Izraelité poslouchali jeho zákony, mohli ho uctívat spořádaně, bezpečně a radostně, způsobem, který ctil jeho jméno. Podobně zorganizoval Jehova své dnešní svědky jako spořádané, bezpečné a šťastné bratrství. Pro vlastní bezpečí a štěstí tedy musíme věrně sloužit Bohu jako součást této teokratické společnosti, která oslavuje jeho svaté jméno. — Žalm 100:1–5; 1. Petra 2:17.

To vše tedy patří mezi mnohé prospěšné věci, které lze načerpat z knihy Exodus. Kéž se posílí naše víra, když uvažujeme o této vzrušující zprávě o božském osvobození z tyranie do teokratického pořádku.

[Obrázek na straně 10]

Na hoře Sinaj organizoval Jehova Izraelity jako teokracii