někdo stará o jídlo tak úzkostlivě, že zanedbává svou službu Bohu, ve skutečnosti přisuzuje větší cenu potravě než vlastnímu životu. Stejně i člověk, který se přespříliš stará o to, co si bude oblékat, a začíná polevovat v duchovním směru, přisuzuje větší hodnotu oblečení než svému tělu. V nepřiměřeném zájmu o získání každodenních potřeb se projevuje nedostatek víry, že Bůh je schopen se postarat o své služebníky.

13. Proč by nás mělo povzbuzovat to, co Jehova činí pro havrany a polní lilie?

¹³ O Jehovovi je známo, že je nesrovnatelný ve své péči, a proto nikdo nemusí upadnout do takového nedostatku víry. Jak to zdůraznil Ježíš, havrani nemají starost o to, odkud dostanou své další jídlo, ani lilie se úzkostlivě nestarají o to, čím se ozdobí. A přece když tito havrani hledají potravu, najdou jí dost, aby zůstali naživu, a lilie prostě rostou a oblékají se do tak nesmírně nádherných barev, že ani král Šalomoun se jim ve svém krásném rouchu nemohl rovnat. Ano, Jehova Bůh zařídil věci tak, aby havrani mohli najít potřebnou potravu a rostlinstvo mohlo oplývat nesmírně krásnými květy. Mohli bychom si tedy představit, že by necitelně připustil, aby jeho služebníci zemřeli hlady nebo aby chodili bez potřebného oblečení? Jistě ne. Je tedy všeobecné pravidlo, že když praví křesťané nepřipustí, aby jim každodenní starosti bránily ve službě Bohu, mohou být ujištěni, že budou mít základní životní potřeby. Ve skutečnosti na tom budou lépe než světští lidé ve stejných hospodářských podmínkách. Křesťanům se daří lépe, protože nemarní svůj majetek v hazardních hrách, kouřením, přílišným pitím a podobnými věcmi.

VÝROKY JEHOVOVÝCH ÚST MAJÍ PODPORUJÍCÍ MOC

14. Mohli by Izraelité přežít v pustině bez přímé Jehovovy pomoci a co o tom ukazují Mojžíšova slova?

¹⁴ Také si uvědom, co učinil Jehova Bůh pro Izraelity v pustině. Mojžíš jim připomínal: „A budeš pamatovat na tu celou cestu, kterou tě nechal Jehova, tvůj Bůh, jít čtyřicet let v pustině, . . . a tak tě ponížil a nechal tě hladovět a sytil tě mannou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby ti dal poznat, že člověk žije nejen z chleba, ale že člověk žije z každého vyjádření Jehovových úst.“ (5. Mojž. 8:2, 3) V nekultivované pustině by asi tři milióny Izraelitů nemohly přežít 40 let. Jehova Bůh ve skutečnosti připustil, aby se dostali do situace, kdy si mysleli, že skutečně zemřou hlady. Volali k Mojžíšovi a Áronovi: „[Vy] jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celý tento sbor usmrtili hladem.“ (2. Mojž. 16:3) Izraelité cítili, že bez prostého prostředku k zachování života — bez chleba — jsou odsouzeni k záhubě.

15. Proč Jehova připustil, aby Izraelité zažili hlad, a v jakém smyslu byla manna vyjádřením jeho úst?

¹⁵ Jehova je skutečně ponížil, když připustil, aby zažili takovou bezmocnost. Chtěl je tím poučit, že člověka mohou udržet naživu vyjádření Jehovových úst, když není obvyklá zásoba potravy. Zázračná manna byla takovým vyjádřením, protože Jehova dal příkaz a byla zde manna. Jehova Bůh udržel celý národ naživu 40 let v pustině, a proto máme všechny důvody k důvěře, že výroky jeho úst mohou podporovat i nás dnes.

16. Uveď některá Jehovova vyjádření o tom, že bude podporovat své služebníky. (Žalm 37:3, 4, 23–26; 145:14–19)

¹⁶ Která Jehovova vyjádření ukazují, že podporuje své služebníky? Inspirovaný žalmista napsal: „Jehova neopustí svůj lid.“ (Žalm 94:14) A Ježíš Kristus řekl: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘. . . Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ — Mat. 6:31–33.

17. Jakou hmatatelnou podobu může získat vyjádření Jehovových úst, jde-li o zachování života jeho služebníků?

¹⁷ Proto všichni, kteří hledají na prvním místě Boží království a jeho spravedlnost, pocítí v životě jeho milující péči. I když snad budou ve zdánlivě beznadějné situaci, podpoří je vyjádření Jehovových úst. Jako manna byla hmatatelným vyjádřením Jehovových úst a zachovala Izraelity naživu v pustině, tak i dnes se Jehovův slib, že bude podporovat své služebníky, projeví hmatatelně. Jehova například někdy přiměl spoluvěřící, a dokonce i nevěřící, aby přišli na pomoc jeho služebníkům, kteří byli v nouzi. Nepřiměřená starost o naše každodenní životní potřeby může ničit náš duchovní rozhled, a proto je dobré, budeme-li si zachovávat silnou víru, že Jehova je schopen se o nás postarat. — Žid. 13:5, 6.

18. a) Proč bychom měli mít vážný zájem o to, zda si ukládáme poklady v nebi? b) Jaké otázky bychom si měli klást, abychom poznali, kde je náš skutečný poklad?

¹⁸ To, že si máme ukládat poklady v nebi, bychom neměli brát na lehkou váhu. Závisí na tom všechno budoucí požehnání a vyhlídky na život. (Srovnej Lukáše 12:45–48.) Proto je dobré, aby každý prozkoumal sám sebe a položil si otázku: Stavím skutečně na první místo ve svém životě zájmy království? Používám svého času, energie pro lidi v mém okolí? Chápu, že hmotné věci nejsou v mém životě důležité, ale že mám největší radost ze služby Jehovovi Bohu? Kladnou odpověd na tyto otázky můžeme dát jedině tehdy, jestliže je náš skutečný poklad v nebesích.

Prokaž se věrným

„Co se. . . očekává od správců, je, aby člověk byl shledán věrným.“ — 1. Korintským 4:2.

1. Proč by se měli Boží služebníci usilovně snažit pomáhat lidem ve svém okolí?

VŠICHNI, kteří slouží Jehovovi Bohu jako věrně oddaní učedníci Ježíše Krista, mají cenný poklad. (Srovnej 2. Korintským 4:1–7.) Jejich majetkem je životně důležité poznání, jež může znamenat život pro ty, kteří začínají podle něho jednat. (Jan 17:3) Je logické, že by se pak měli usilovně snažit duchovně pomáhat ostatním lidem. Měli by být také ochotni hmotně pomáhat potřebným. Takové hmotné dávání jde ruku v ruce s dáváním duchovním. Je to proto, že jídlo, oblečení a přístřeší je pro život nezbytně nutné a bez života nemůže nikdo chválit Jehovu Boha. — Žalm 30:9; 30:10, „KB“; 88:10–12; 88:11–13, „KB“.

2. Co by měli Ježíšovi učedníci ochotně dělat podle jeho napomenutí u Lukáše 12:33, 34?

² Ježíš Kristus nabádal své učedníky: „Prodávejte věci, které vám patří, a dávejte dary milosrdenství. Dělejte si měšce, které se neobnosí, neselhávající poklad v nebi, kam se nepřibližuje zloděj