Zprávy a jejich hlubší význam

Budou mít všichni co jíst?

Může země vyprodukovat dostatek potravy, aby mělo dnešní obyvatelstvo co jíst? Ano, a může nasytit ještě mnohem více miliónů — tak odpovídá obsáhlý článek od Jacka Cahilla v listu „Toronto Star“. Píše: „Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při Spojených národech vypěstuje se již po celém světě dost obilí, aby každý člověk na zemi mohl denně dostat 3 000 kalorií, což je více než průměrná spotřeba v Severní Americe a asi o 50 procent více, než je minimální přijatelná hladina.“ Pokud jde o budoucnost, vysvětluje Cahill, že může být dost potravin, aby byly uspokojeny potřeby dvojnásobku dnešní světové populace.

Ti, kteří si uvědomují, že dnes na této planetě hladovějí milióny lidí, to mohou považovat za podivné. Článek však zdůrazňuje, že „problémem je hlad, nikoli nedostatek, a příčinou je chudoba, politika, hospodářství a nespravedlivé rozdělování“. Odpovědní činitelé si uvědomují, že pouhé rozdávání jídla není konečná odpověď. Je nutné lidem pomáhat, „aby se naučili sami se živit“.

Co však může nahradit politiku, dozírat nad rozdělováním potravin a vychovávat masy? Jedině Boží království. Mezi dobrodiní, které přinese Boží panství, patří to, co je popsáno v Žalmu 146:7. O stvořiteli člověka je zde řečeno, že „vykonává soud pro ty, kdo byli podvedeni, . . . dává chléb hladovějícím“.

Hodnota kázně

Někteří lidé si myslí, že odnětí pospolitosti neboli vyloučení provinilců — jak to praktikují svědkové Jehovovi — je příliš drastické opatření. List „Times“ v St. Petersburgu na Floridě otiskl článek o tomto námětu, a pak uveřejnil i odpověď jednoho čtenáře adresovanou těm, kteří „si myslí, že jednání svědků je snad trochu drsné“. Čtenář přiznává: „Byla mi odňata pospolitost tento rok [duben 1981]. . . Účastnil jsem se činnosti, o které jsem věděl, že ji Bible odsuzuje, k čemuž patřilo i porušování zákona. Zalhal jsem některé tyto věci a neprojevil jsem kajícného ducha.“

O svědcích Jehovových pak tento čtenář řekl: „Lidé jsou zbaveni pospolitosti, protože neodpovídají Božím vysokým měřítkům, jež jsou jasně vyjádřena v jeho ‚Slovu‘. Vinu na tom nesou sami.“ Potom přiznává, že tomu tak bylo i v jeho případě. „Kdyby jiné organizace byly tak ‚přísné‘ jako oni, bylo by v tomto světě mnohem méně sobeckých lidí, kteří porušují zákony, a tudíž také mnohem méně bolesti a problémů.“

Ale jen málo náboženských organizací má odvahu jednat proti nekajícím přestupníkům podle biblického příkazu: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ (1. Kor. 5:13) Takové jednání zbavuje Boží jméno potupy, chrání dobré společenství členů sboru a snad může způsobit, že přestupník napraví své cesty. Někteří tvrdí, že ‚Kristova láska‘ takové lidi sentimentálně snáší, ale Ježíš sám naopak přikázal, že nekající člověk má být ‚vyloučen‘. — Mat. 18:15–17, „The Living Bible“.

Ve výše uvedeném případu se naproti tomu ukázalo, jak užitečný byl takový pevný postup. Tato osoba činila pokání a byla znovu přijata jako jeden ze svědků Jehovových.