byly vyzývavé prostitutky, Bakchus pijan, Merkur silniční lupič a Apollo svůdce mnoha žen. I Jupiter, hlavní a nejmoudřejší z bohů, prý se dopustil cizoložství nebo i krvesmilstva s 59 ženami.

Jak ovlivňovaly tyto příklady lidi? Jedna z dobových her zobrazuje mladíka, který uvažuje, zda se má či nemá dopustit smilstva s krásnou mladou dívkou. Pak uvidí obraz Jupitera svádějícího ženu. „Jestliže to dělá bůh, proč ne já, člověk?“ uvažuje, a „tak jsem se rozhodl, že to udělám“. Hra zrcadlila skutečný život, protože Seneca napsal, že pohlavní nemravnost už není pro muže nijak ostudná, „když vidí, že bohové nejsou o nic lepší než on“. Neviditelnými řídícími mozky za těmito představami o bozích byli bezpochyby ti ‚synové Boží‘, kteří se vzbouřili za dnů Noemových, sestoupili na zem a měli nemravné styky s lidskými dcerami. Přestože se tito pohlavně zvrácení andělé vrátili do duchovní říše, dále zahlcují lidskou společnost duchem nemravnosti. — 1. Mojž. 6:1–4; Juda 6, 7.

„TRH NA SMILSTVO“

Spisovatel druhého století Athenagoras viní některé, že v tom čase zřídili „trh pro smilstvo a zbudovali neslavné útulky pro mladé, kde se pěstovaly všechny druhy ohavných rozkoší“. Součástí tohoto „trhu“, který veřejně „prodával“ nezákonný sex, bylo divadlo. Námětem představení byl nemravný milostný život bohů. Představitelé se často oblékali do „přiléhavých oděvů“, které budily dojem nahoty. Na stěnách domů a chrámů byly často na očích veřejnosti obrazy „nepopsatelné necudnosti“, někdy dokonce zobrazující pohlavní styk. Na očích veřejnosti, i nejmladší generace, stály rovněž sochy nemravných bohů, často zcela nahých. Od raného věku byla mysl nakažována čtením nebo předčítáním o dobrodružstvích bohů a bohyní.

K tomu všemu přidejme populární veřejné lázně, jež byly masami považovány za cosi o málo lepšího než „nevěstince pod úctyhodným jménem“; připojme i tělocvičny, kde mnoho mladých i starých mužů cvičilo neoblečených a jež se staly doupaty homosexuality, a slavnosti, které byly často jen veřejnými pohlavními orgiemi. Nastala přesně taková situace, jakou popsal apoštol Pavel ve svém dopise římským křesťanům. Mluvil o těch, kteří ‚prokazují svatou službu stvoření spíše než stvořiteli‘ a kteří se řídí současnou morálkou. Potom napsal: „Proto je Bůh vydal hanebným pohlavním choutkám, protože jak jejich ženy změnily přirozené užívání sebe za protipřirozené, tak i muži zanechali přirozené užívání žen a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a prováděli oplzlosti.“ (Řím. 1:24–27) Pavlův popis byl otřesně přesný, protože mravní zkaženost řecko–římského světa vedla k jednomu z nejodpornějších zvyků v dějinách — k pohlavnímu zneužívání mladých chlapců staršími muži. Tento nečistý zvyk oslavovala poezie i hry a byla jím nakažena celá společnost.

Kdybys býval tenkrát žil a viděl mravní špínu, kamkoli by ses obrátil, jak těžké by bývalo zůstat čistý! Ano, aby mladý muž nebo mladá žena zůstali počestní, potřebovali skutečně mravní sílu a věrnost zásadám. A přece uprostřed toho všeho si někteří jako zázrakem takovou počestnost udrželi.

MRAVNÍ ZÁZRAK

Apoštol Pavel nejprve vyjmenoval druhy nemravných osob, jež plnily starověké město Korint — smilníky, cizoložníky, homosexuály a podobně —, a pak ve svém dopise tamnímu křesťanskému sboru napsal: „Někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti.“ (1. Kor. 6:9–11) Nauky opravdového křesťanství dodávaly mravní sílu těm, kteří se jich drželi, takže se mohli změnit a zůstat osvobozeni od sexuální nemravnosti.

„Snad nejnápadnějším původním rysem křesťanského učení byl důraz, který kladlo na cudnost,“ konstatoval William Sanger ve své knize „Dějiny prostituce“, jež široce rozebírá starověkou morálku. Dodává: „Křesťanské obce se od počátku právem chlubily čistotou své morálky.“ Co jim vyneslo takovou pověst? S Boží pomocí dokázali napodobovat lepší „obraz“ než sexem posedlé bohy.

LEPŠÍ „OBRAZ“

„Oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“ (Kol. 3:10) Prostřednictvím informací z inspirovaných Písem a příkladem Ježíše Krista, Božího Syna, mohli křesťané dospět k „přesnému poznání“ vlastností pravého Boha, Jehovy. Jeho „obraz“ vyvstával v příkrém protikladu k obrazu římských bohů.

Praví křesťané viděli ve svém stvořiteli svého nebeského Otce, který je miluje a stará se o ně. (1. Petra 5:6, 7) Dozvěděli se, že vždycky jedná podle práva, spravedlivě a milosrdně a že je čistý a svatý. (5. Mojž. 32:4; 1. Petra 1:15, 16) Byli pohnuti jeho vlastnostmi a snažili se následovat inspirované rady: „Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Ef. 5:1) V Bohu, jak jej zjevil Kristus, viděli vždy přítomného přítele. Mohli ho milovat. Duch opravdové lásky jim plnil srdce a podněcoval je ke křesťanským skutkům.

Bůh těmto raným křesťanům pomáhal prostřednictvím svého svatého ducha, jenž jim dával „sílu, která převyšuje to, co je obvyklé“. Také na náboženských shromážděních jim bylo připomínáno, že je třeba zůstat cudný. Když se pevně drželi svých druhů v křesťanském bratrstvu, dokázali zůstat věrní. (2. Kor. 4:7; Žid. 10:24–26) „My, kteří jsme dříve mívali rozkoš ve smilstvu, nyní usilujeme o čistotu,“ prohlásil Justin Mučedník, který se v 2. století hlásil ke křesťanství. Takové usilování o mravní čistotu nebylo ovšem snadné.

KAŽDODENNÍ ZÁPAS

Neměli bychom zapomínat, že raní křesťané žili ve zkaženém světě. Mnozí, kteří se stali křesťany, byli z „césarovy domácnosti“. (Fil. 4:22) V té době byl césarem Nero a jeho morálně otřesné skutky jsou dobře známy. Pořádal ty nejnecudnější zábavy. „Oženil se“ dokonce s mladým mužem „se všemi náležitostmi řádného sňatku“.a Ale ti z jeho „domácnosti“, kteří byli křesťany (snad vládní úředníci nebo služebnictvo), zůstali cudní navzdory prostředí, v němž žili.

Křesťané byli v Římě předmětem silného tlaku a posměchu. Seneca například zrcadlí běžný názor, když píše: „Kdo nemá žádné milostné pletky, je v opovržení.“ „Cudnost je prostě důkazem šerednosti.“ Jiní si údajně stěžovali: „Jaká to bývala žena! Jak smyslná, jak veselá! Jaký to býval mládenec! Jak uvolněný, jak chtivý! Teď se z nich stali křesťané — to je ale škoda!“

Ale tyto rané učedníky nebylo proč litovat. Se značnou dávkou sebeúcty mohli nosit hlavu zpříma. Měli čisté svědomí. Jako „děti světla“ šířili do daleka své čisté poselství bez jakýchkoli rozpaků. (Ef. 5:8) Nebyl bys považoval za přednost, kdyby v tobě rozeznávali jednu z těchto mravních „skal“ v okolním moři bahna? Jejich opravdu uspokojující způsob života příkře kontrastoval s životem lidí z národů, ‚které neznaly Boha a oddávaly se pohlavním choutkám‘ ke své vlastní škodě. — 1. Tess. 4:5.

Tak například v prvním století ztratil život pro mnohé smysl. Vypili opojný pohár rozkoše až do dna — vyzkoušeli všechny druhy požitků. Nezbylo už žádné kouzlo, žádná lahůdka a také žádné uspokojení. Podle Juvenálových spisů se jeden zestárlý homosexuál, kterého odmítl jeho milenec, ptal: „Co si počít nyní, po všech těch promarněných létech a zklamaných nadějích? Květ mládí uvadá příliš brzy, naše ubohá léta na zemi dobíhají: zatímco pijeme, voláme po věncích, voňavkách a dívkách, nepozorovaně se k nám připlíží stáří.“ Věrné křesťany však taková zklamání a bída nepostihovaly.

Přestože Ježíšovi praví následovníci museli denně zápasit, aby si zachovali mravní čistotu, jejich pokoj mysli za to stál. Sexuální mravnost byla dosažitelná.

Vidíme dnes kolem sebe podobnou mravní sílu? Ano. Nesčetní mladí lidé na celém světě prohlašují, že sexuální mravnost je dosažitelná. Jsou to mladí lidé spojení se sbory svědků Jehovových. Navzdory mravně narušujícím vlivům v zábavě a společenském životě dnešní společnosti — ta není ani o krok pozadu za starověkým Římem — tito mladí lidé vyvstávají jako zářivé příklady čistoty.

A přece mají někteří mladí, kteří jsou spojení s křesťanskými sbory, v tomto ohledu těžkostí. I ti, kteří byli vychováni v křesťanských domovech, občas ztrácejí ocenění pro biblickou morálku. Jak si mohou mladí křesťané uchovat stejnou mravní čistotu, jaká byla tak zřejmá u opravdových křesťanů z prvního století, a to navzdory velikým překážkám? Jak jim mohou pomoci jejich rodiče? Dva následující články mají poskytnout určitou praktickou pomoc.

Mladí, je biblická mravnost tou nejlepší cestou?

„Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, ten, který tě vyučuje k tvému užitku, který ti dává vstoupit na cestu, po níž bys měl chodit.“ — Iz. 48:17.

1. Proč je mládí příjemným životním obdobím, ale jaký postoj mají někteří?

„DNY našeho mládí jdou dny naší slávy,“ napsal básník. Mnoho mladých lidí souhlasí, protože je to čas vzrušení a svobody od vážných odpovědností dospělého věku. Ale mnoho mladých lidí dychtivě sahá po všech radostech pro mladé, i po těch, které patří dospělým. Jejich postoj lze shrnout: ‚Žádné čekání! My chceme každou rozkoš hned!‘

2. a) Co ukazují nedávné statistiky o mládí a mravnosti? b) Pozoroval jsi, že to ovlivňuje mládež v křesťanském sboru?

² Během těchto „nejlepších let života“ vedla honba za každou rozkoší k tomu, že předmanželských styků, kterým se říká smilstvo, se dopouští více mladých osob než kdy jindy v novodobých dějinách.a Tato záplava sexuální promiskuity ovlivnila i některé mladé v křesťanském sboru. Jako křesťan se můžeš ptát sám sebe: ‚Proč je pro mladého člověka tak obtížné zůstat cudný, zejména v těchto „posledních dnech“?‘ — Kaz. 11:10; 2. Tim. 3:1–5.