Dramatizuješ mrzutosti?

„Nenávidím tě!“ Je známo, že na sebe manželé a manželky navzájem často křičí taková slova. Někdy je možné slyšet, jak rozzlobené matky vykřikují na své děti tvrdé hrozby.

V čem je problém? Takoví lidé podléhají slabosti a dramatizují svou mrzutost a pocit marnosti. Při zraněných citech nebo v pocitu marnosti či bezmoci přehánějí někdy hříšní lidé až do krajnosti a říkají věci, které ve skutečnosti nemíní vážně.

Poučný případ

Dramatizování mrzutostí není nic nového. Je to patrné na případu proroka Jonáše. Nejdříve se Jonáš příliš bál sdělit Boží výstražné poselství Ninivitům, a pak dostal poučení, když jej pohltila velká ryba a potom jej vyvrhla na suchou zemi. Pak nebojácně oznamoval Boží poselství a varoval obyvatele Ninive před zničením, které jim hrozilo během čtyřiceti dnů. Ninivité však reagovali na Jonášovo kázání a činili pokání, počínaje králem až po nejnižšího z jeho poddaných. Když to Jehova viděl, nezničil je. — Jonáš 1:1–17, 1:1–16, „KB“; 2:10; 3:1–10.

To bylo pro Jonáše příliš, protože měl pocit, že vypadá jako falešný prorok! Proto řekl: „Prosím, Jehovo, odejmi ode mne mou duši, vždyť umřít je pro mne lepší, než být naživu.“ Později, když náhle uhynula rostlina lahvovité tykve, která mu předtím poskytovala stín, řekl Jonáš opět Jehovovi: „Umřít je pro mne lepší než zůstat naživu.“ Ano, prorok dramatizoval svou mrzutost do té míry, že řekl, že by měl raději smrt než život. Ale Jehova mu jasně ukázal, proč bylo Ninivitům prokázáno milosrdenství. — Jonáš 4:1–11.

Proč někdy dramatizujeme mrzutosti

Dnes často dochází k přehnaným výrokům, aby si člověk tak říkajíc „ulevil“. Snad k nim dochází, aniž si někdo myslí nebo věří, že odpovídají pravdě. Nebo jsou vyjádřeny jako projev zlé vůle nebo jako trest pro druhého. Jestliže se však člověk takovému sklonu podvolí, věci se ještě zhorší, ať má pohnutku jakoukoli. Propast mezi osobami, jež mají spor, se ještě rozšíří, a smíření a harmonický stav bude obtížnější. Jedním důvodem k tomu může být, že ten, kdo pronáší takový přehnaný výrok, mu ve skutečnosti sám nevěří ani to tak nemíní, ale oběť této poznámky má možná dojem, že to takový člověk opravdu myslel vážně. K jakému rozrušení to může vést!

Podkladem bezmyšlenkovitého přehánění může být také pýcha. Uražený člověk má možná dojem, že se v něčem ze slov nebo činů druhého projevuje nedostatek úcty, porozumění nebo ohledu. Ale ať už nás k dramatizování mrzutostí vede cokoli, co lze udělat, abychom tento sklon překonali?

Pomoc k překonání takového sklonu

Pokora neboli skromné smýšlení pomůže. Jestliže opravdu považujeme druhé za lepší, než jsme sami, jak to radí Bible, pak nám tento postoj zabrání, abychom nejednali dramaticky a nepronášeli přehnané výroky, když jsme mrzutí, zklamaní, podráždění nebo velice unavení. — Fil. 2:1–4.

Sebeovládání je také v tomto směru velkou pomocí. Pomáhá nám k trpělivosti, když jsme zkoušeni — jinými slovy, abychom byli shovívaví. Poučením i příkladem nás Boží slovo opakovaně varuje před nedostatkem sebeovládání. Říká například: „Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo zabírá město.“ (Přísl. 16:32) Je pravda, projevit za nepříznivých okolností sebeovládání, není cesta nejmenšího odporu, ale naučit se to je velice užitečné.

Dobře se učíme z příkladů, a proto si povšimněme příkladu, který poskytl sám Jehova Bůh. Ačkoli byl provokován, mohl říci: „Dlouho jsem byl zticha. Mlčel jsem. Pěstoval jsem sebeovládání.“ (Iz. 42:13, 14) Jsme-li bezvýhradně oddáni Jehovovi, měli bychom toužit, abychom jej napodobovali, a měli bychom proto projevovat sebeovládání. Tato vlastnost nám určitě pomůže, abychom se vyvarovali dramatizování mrzutostí.

Nesobecká láska nám velice pomůže vyvarovat se dramatizování v obtížných situacích. Láska, ovoce Božího ducha, nám poskytuje pochopení, jež potřebujeme, máme-li porozumět, proč někteří lidé jednají nebo mluví tak, že nás to někdy sužuje. Láska bere ohledy na slabosti druhých. Ano, „láska je shovívavá a laskavá. . . nedá se podráždit. Nevypočítává urážky. . . Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává.“ To všechno činí láska, a tak nám pomáhá, abychom nedramatizovali mrzuté záležitosti. — 1. Kor. 13:4–7.

Modlitba také pomůže. Je například správné, jestliže žádáme našeho nebeského Otce o jeho svatého ducha. (Luk. 11:13) S důvěrou se můžeme modlit, aby nám pomáhal pěstovat a projevovat ovoce ducha, totiž sebeovládání, lásku, pokoj, shovívavost, mírnost a další. (Gal. 5:22, 23) Jehova vyslýchá takové pokorné modlitby a poskytuje svého ducha těm, kteří jej milují. Tak obdržíme další pomoc, abychom mohli překonávat jakýkoli sklon k dramatizování mrzutostí.

Dokud jsme všichni nedokonalí, budeme druhé nějak dráždit nebo nás budou dráždit oni. Ale pokora, sebeovládání, nesobecká láska a zejména modlitba o Boží pomoc nám pomohou, abychom se navzájem snášeli, i přes slabosti a nedostatky. Už nebudeme mít takový sklon dramatizovat mrzutosti.

Rodina v pochybujícím světě

BIBLE říká o rodinách mnoho. Říká, že by měly být založeny na lásce a že v tom je zahrnut trvalý závazek dvou osob k sobě navzájem a k jejich dětem. (Mat. 19:4–6) I ve společnostech, které neznaly Bibli a neřídily se jejími zásadami, se v průběhu 6 000 let lidských zkušeností prokázala hodnota rodiny.

Ale mnoho mladých lidí začalo na základě toho, co se objevuje v tisku, v knihách a v televizi, pochybovat o dnešní hodnotě manželství. Někteří se domnívají, že manželství člověka omezuje, a myslí si, že morální věrnost druhé osobě omezuje jejich „svobodu“. Starou morálku uvádějí v pochybnost a schvalují morálku „novou“ — což není ve skutečnosti nic jiného, než jen nové jméno pro starou „nemorálnost“. Žijí s někým, aniž se ve skutečnosti zaváží k celoživotní lásce, důvěře a jednotě.

Čas plyne. Stárnou. Pak, když opravdu potřebují věrnou oddanost a podporu, kterou měli rozvíjet, často zjistí, že byli odsunuti stranou, jsou sami a se zlomeným srdcem. Teprve tehdy si uvědomí, že se ani ten druhý člověk nezavázal a neměl v úmyslu oplatit čas, lásku a oddanost, až jich bude opravdu třeba.

Bůh ví, jak jsme vytvořeni. Ví, co je pro nás nejlepší. Jeho mravní zásady nelze bez vážných následků přehlížet nebo odsunovat stranou. To je skutečnost, bez ohledu na to, co se snad říká v pochybujícím světě.