během tohoto setkání řekne, pro případ, že by musel být učiněn poslední krok.

12. Jaký by měl být podle Ježíše poslední krok?

¹² Jako poslední krok vzhledem k hříšníku uvedl Ježíš: „Jestliže je nevyslechne, mluv ke sboru. Nevyslechne-li ani sbor, ať je pro tebe jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ (Mat. 18:17) Ano, posledním úsilím odvrátit hříšníka od jeho cesty bude to, že je celá záležitost předložena duchovně starším mužům ve sboru. Ti zjistí fakta a vyslechnou výpověď svědků. Budou také schopni provinilce pokárat Božím slovem. Jestliže by se však odmítl kát, jednali by ku prospěchu sboru a potrestali by ho vyloučením, aby sbor ochránili před jeho nebezpečným vlivem.

ŽÁDNÁ NELIDSKOST VŮČI DRUHÝM

13, 14. Jak si můžeme být jisti, že Ježíš neschvaloval nelidskost vůči druhým?

¹³ Když porozumíme Ježíšovým slovům: „Ať je pro tebe jako člověk z národů a jako výběrčí daní“, pomůže nám to určit, jak se máme k takové osobě chovat. V pozdějších stoletích vyjadřovali někteří rabíni skutečně extrémní názory, jako že by Žid neměl pomoci pohanu ani v nebezpečí smrti. Takovou bezcitnost ovšem projevovali nejen vůči pohanům. V Ježíšově podobenství o opravdovém bližním odmítl například levita i kněz pomoc raněnému židovskému spoluobčanu, ačkoli Samaritán to později učinil. — Luk. 10:29–37.

¹⁴ Ježíš ovšem u Matouše 18:17 nemohl mínit, že by jeho učedníci měli zavrhnout skutek lidské laskavosti, jako například v případě nehody nebo zoufalé tísně. Ježíš takovou laskavost některým pohanům projevil. Učinil to například pro jednu Syroféničanku. Ježíš, jeho učedníci i žena sice uznali, že její situace je nezvyklá, protože ona byla pohanka a Ježíš byl poslán k Židům, ale Kristus přesto uzdravil její dceru. (Mat. 15:21–28; Mar. 7:24–30) Podobnou lidskou laskavost projevil Ježíš, když ho římský důstojník snažně prosil, aby uzdravil jeho ochromeného a trpícího otroka. Důstojník připustil, že neočekává, že Ježíš, židovský učitel, vstoupí do jeho domu. Přesto „starší muži ze Židů“ Ježíše prosili, aby prokázal tomuto dobrému pohanu milosrdenství, a Ježíš to učinil. (Luk. 7:1–10; Mat. 8:5–13) Svým výrokem o tom, že někdo je jako „člověk z národů a jako výběrčí daní“, Ježíš nezakázal projevy milosrdné laskavosti. Co měl tedy na mysli?

„JAKO VÝBĚRČÍ DANÍ“

15. Jak Židé pohlíželi na výběrčí daní a jak s nimi zacházeli?

¹⁵ Jak vůbec pohlíželi Židé na výběrčí daní a jak s nimi zacházeli?

„Publikáni [výběrčí daní] z Nového zák[ona] byli považováni za zrádce a odpadlíky poskvrněné častým stykem s pohany a za dobrovolné nástroje utlačovatele. Byli řazeni k hříšníkům. . . k nevěstkám. . . k pohanům. . . Byli ponecháni sami sobě, spořádaně žijící lidé se od nich drželi stranou, a tak jediné přátele nebo společníky nacházeli mezi těmi, kdo byli vyvrženci jako oni.“ — „Cyclopaedia“ od M’Clintocka a Stronga, sv. 8, s. 769, angl.

Ano, Ježíšovi posluchači dobře věděli, že se Židé všeobecně vyhýbají výběrčím daní. Jen neochotně s nimi Židé udržovali obchodní styky, když platili zákonem požadované daně.

16, 17. Jak se choval k některým výběrčím daní Ježíš?

¹⁶ ‚Ale,‘ zeptá se snad někdo, ‚nescházel se snad Ježíš s výběrčími daní?‘ Prozkoumejme tedy fakta.

¹⁷ Jako „Beránek Boží, který snímá hřích světa“ byl Ježíš světlem pro všechny lidi, třebaže se během své pozemské služby soustřeďoval na Židy. (Jan 1:29; 8:12; Iz. 42:1, 6, 7; Mat. 10:5, 6; 15:24) Byl podobný lékaři, když pomáhal hlavně Židům, kteří ho potřebovali nejvíce; patřili mezi ně hříšníci jako nevěstky, opilci a výběrčí daní, kteří často užívali nepoctivých prostředků. Jedním z těch, kteří reagovali na nové poselství o záchraně, jež přinesl Ježíš, byl opovrhovaný výběrčí daní Matouš Levi. Pozval Ježíše do svého domu na hostinu, čímž on sám i jiní výběrčí daní mohli uslyšet více podivuhodných nových pravd. (Luk. 5:27–32; 19:1–10) Byli to muži, kteří ‚hřešili ve své nevědomosti‘, ale kteří byli ochotni učinit kroky, aby byly jejich hříchy „vymazány“. — Sk. 3:19; Žid. 9:7.

18. Proč nebylo Ježíšovo jednání s některými výběrčími daní vzorem pro to, co řekl u Matouše 18:17?

¹⁸ Ježíšova snaha vydat svědectví výběrčím daní, kteří „se k němu přibližovali“ a ‚následovali ho‘, nebyla ovšem vzorem, jak zacházet s nekajícími hříšníky. (Mar. 2:15; Luk. 15:1) Jak si tím můžeme být jisti? Třebaže Kristus s takovými výběrčími daní jedl, nařídil apoštol Pavel, že křesťané ‚nesmějí ani jíst‘ s hříšníkem, který byl vyloučen ze sboru. (1. Kor. 5:11) Ježíš tudíž řekl svým učedníkům, aby s nekajícími provinilci jednali tak, jak přirozeně oni sami pohlíželi na výběrčí daní své doby. Například překlad R. F. Weymoutha zní: „Pohlížej na něho tak, jak se ty díváš na pohana nebo výběrčího daní.“ — Srovnej „Novou mezinárodní verzi“, „Novou anglickou bibli“.

JAK SE POHLÍŽELO NA POHANY A JAK SE S NIMI JEDNALO?

19. Co ukazuje Bible o vztahu mezi Židy a Nežidy?

¹⁹ Apoštolové, kteří slyšeli Ježíšova slova, jež jsou zaznamenána u Matouše 18:17, byli Židé a věděli, že jejich krajané se s pohany společensky nestýkají. Zákon rozlišoval mezi Židy a pohany a tím sloužil k tomu, že udržoval Izraelity oddělené od okolních národů. (5. Mojž. 7:1–4; 4. Mojž. 15:37–41; Ef. 2:11–14) Při pasach roku 33 n. l. nechtěli Židé vejít do paláce římského místodržitele, „aby se neposkvrnili“. (Jan 18:28) A propast mezi Židy a Samaritány, kteří dokonce přijímali Pentateuch, byla tak hluboká, že žena u studny v Samařsku vyjádřila překvapení, že ji Ježíš, ‚ač je Žid‘, žádá o vodu. — Jan 4:9.

20. Co se lze dozvědět z Petrovy zkušenosti s Korneliem o tom, jak Židé jednali s osobami z národů?

²⁰ V roce 36 n. l., když Bůh zamýšlel ukázat, že neobřezaní pohané mohou být přijímáni jako dědici království, vedl apoštola Petra k římskému důstojníku Korneliovi. Ale Petr Korneliovi řekl: „Dobře víte, že je pro Žida nezákonné, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiné rasy.“ (Sk. 10:28) Petrova poznámka ukazuje, jak hluboce si Židé uvědomovali, že by nemělo existovat žádné bratření s člověkem z národů. Když se rozšířilo, že Petr šel ke Korneliovi, někteří židovští křesťané měli velké námitky, že Petr „vstoupil do domu lidí, kteří nebyli obřezáni, a jedl s nimi“. Ano, Židé to považovali za pohoršení, jestliže někdo pobýval a jedl s „člověkem z národů“. — Sk. 11:1–3; srovnej Galatským 2:12.

21. Jak tedy chápeš Ježíšovo prohlášení, že nekající hříšník je „jako člověk z národů a jako výběrčí daní“?

²¹ Tak nám tedy Písmo pomáhá porozumět Ježíšově radě, co znamená zacházet s nekajícím hříšníkem, který odmítl vyslechnout sbor, ‚jako s člověkem z národů a jako s výběrčím daní‘. Uplatňovat dnes Kristovu radu jistě neznamená, že bychom na provinilce měli pohlížet jako na běžného spoluobčana, protože tak učedníci nerozuměli tomu, co Ježíš řekl. Lépe všemu porozumíme, prozkoumáme-li další rady v Křesťanských řeckých písmech, které nám dnes pomohou vyrovnat se se skutečnými životními situacemi, jež se týkají osob vyloučených z křesťanského sboru.

Odnětí pospolitosti — Jak se na ně dívat?

„Jehovo. . . kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost.“ — Žalm 15:1, 2.

1, 2. Jak víme, že Bůh očekává od svých ctitelů, že budou dodržovat jeho měřítka?

JEHOVA je spravedlivý a svatý. Přestože je k nedokonalým lidem milosrdný a chápavý, očekává, že ti, kteří ho uctívají, budou zrcadlit jeho svatost tím, že se budou snažit dodržovat jeho spravedlivá měřítka. — Žalm 103:8–14; 4. Mojž. 15:40.

² Izraelita, který vědomě porušil Boží příkazy, jako třeba o odpadnutí, cizoložství nebo vraždě, měl být odříznut, usmrcen. (4. Mojž. 15:30; 35:31; 5. Mojž. 13:1–5; 3. Mojž. 20:10) Toto neochvějné dodržování Božích rozumných a spravedlivých měřítek bylo k dobru všem Izraelitům, protože pomáhalo udržovat čistotu sboru. Sloužilo k tomu, aby každého odradilo od šíření zkaženosti mezi lidem, který nesl Boží jméno.

3. Jaká byla situace Žida vyloučeného ze synagógy?

³ V prvním století n. l. neměli Židé pod římskou správou autoritu odsuzovat k trestu smrti. (Jan 18:28–31) Žid, který se provinil porušením Zákona, mohl však být vyloučen ze synagógy. Toto přísné potrestání vedlo k tomu, že ostatní Židé se vyloučené osobě vyhýbali a odvraceli se od ní. Říká se, že s ní ani neobchodovali, a prodávali jí pouze to nejnutnější k životu.a — Jan 9:22; 12:42; 16:2.

4, 5. Jak měl křesťanský sbor jednat s nekajícím hříšníkem?

⁴ Když se utvořil křesťanský sbor, nahradil židovský národ jako nositel Božího jména. (Mat. 21:43; Sk. 15:14) Od křesťanů se tedy mohlo právem očekávat, že budou zachovávat Jehovovu spravedlnost. Apoštol Petr napsal: „Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování, protože je psáno: