Vytvoř si dobré jméno u Boha

„Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.“ — Kazatel 7:1, „Ekumenický překlad“.

1. Co si každý vytváří a co někdy působí jiným?

KAŽDÝ vytváří něco kromě toho, co dělá, dokonce i ten, kdo nedělá nic. Nějaký muž vyrábí krásný nábytek, a kromě toho si vytváří jméno jako zručný řemeslník. Nějaká žena vyrábí výborná jídla, a tak si vytváří jméno jako dobrá kuchařka. Třetí člověk nedělá nic, a vytváří si jméno jako lenoch. Každý si vytváří nějaké jméno. A někdy působíme jméno jiným. Saul a jeho druhové svými pomluvami způsobili Davidovi špatné jméno. David svými žalmy způsobil Bohu jméno dobré. Jehova umožnil Davidovi aby si vytvořil dobré jméno. Někteří lidé, kteří tvrdí, že zastupují Boha, působí mu špatné jméno svými náboženskými nepravdami a nemravnými skutky. Praví ctitelé svými slovy a svými skutky působí Bohu dobré jméno a tím si tvoří u Jehovy Boha dobré jméno sami pro sebe. — Žalm 64:1–6; 64:2–7, „KB“; 1. Par. 17:8; Ezech. 36:20–23.

2. Jaký zdánlivě podivný výrok je u Kazatele? Jaká rada po něm následuje?

² V biblické knize Kazatel je jeden verš, který se možná mnoha čtenářům zdá velmi podivný: „Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.“ Jak je to možné? Jak může být den smrti lepší než život? Kdyby sis mohl zvolit, nezvolil by sis raději začátek života, než aby ses blížil k jeho konci? Přečtěme si tyto verše ještě jednou spolu s verši následujícími:

„Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci. Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek. Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.“ — Kaz. 7:1–6, „Ekumenický překlad“.

3. a) O jakém starověkém zvyku v Izraeli se zde mluví? Která myšlenka přináší v takové chvíli největší útěchu? b) Jak víme, že zde zmíněné jméno je dobré?

³ Objasňuje to ten podivný výrok, že den tvé smrti je lepší než den tvého narození? Ano, víš-li, o jakou jde situaci a jaké je pozadí těchto slov. Vztahují se na jeden zvyk ve starověkém Izraeli. Když nějaká domácnost ztratila smrtí milovaného člena, jejich příbytek se stal domem truchlení. Bylo zvykem, že tam přicházeli přátelé a sousedi a vyjadřovali soustrast. Největší útěchu přinášela myšlenka, že den smrti tohoto milovaného byl lepší než den jeho narození — jestliže si předtím vytvořil dobré jméno u Boha. Je pravda, že v původní hebrejštině říká první verš této pasáže pouze „jméno“, a ne „dobré jméno“.a Máme tomu však rozumět tak, že jde o dobré jméno. Na něco podobného se vztahuje Přísloví 22:1: „Lépe je vybrat si jméno než hojné bohatství.“ Někteří překladatelé dodávají přídavné jméno „dobré“ nebo „výborné“, aby ukázali, o jaký druh jména jde.b Jde rozhodně o dobré jméno, a to jak v přísloví, tak i u Kazatele 7:1; jinak by žádný z těchto výroků neměl smysl.

4. Co můžeme mít při smrti, co jsme neměli při narození? Proč?

⁴ Když žijeme, vytváříme si jméno — dobré jméno nebo jméno špatné. Jednáme-li v Božích očích moudře, vytváříme si u Boha dobré jméno. To však vyžaduje čas. V den svého narození jsme ještě nežili natolik dlouho, abychom si vůbec mohli vytvořit nějaké jméno. Kromě toho jsme se narodili pod adamovským hříchem a jsme odsouzeni ke smrti. (Řím. 5:12) Jestliže si tedy o v průběhu dalších let vytváříme u Boha dobré jméno, máme něco, co jsme neměli v den svého narození. Máme jméno, na které si Bůh vzpomene, až pod Kristovým královstvím vzkřísí mrtvé k životu. „Památka spravedlivého vede k požehnání, ale i to jméno zlých zpráchniví.“ — Přísl. 10:7.

TRUCHLÍCÍ MAJÍ UŽITEK

5. O čem může truchlící uvažovat, když sedí v domě, kde se truchlí?

⁵ Když však Izraelita ve starověku šel do domu truchlení, aby potěšil pozůstalé, bylo to užitečné i pro něj. Uvažuj o tom, když si znovu budeme číst některé z těchto veršů. „Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.“ (Kaz. 7:2, „Ekumenický překlad“) Nejenže projevuje laskavé soucítění s pozůstalými, místo aby necitlivě sledoval jen své vlastní radovánky, ale uvažuje také o tom, že v tomto domě někdo zemřel, že to není nic neobvyklého, že smrt přichází na každého člověka a že přijde také na něj. Až se to stane, bude den jeho smrti lepší než den jeho narození? Bude možné říci, že za svého života jednal moudře, takže v den své smrti bude mít u Boha dobré jméno? Živý to musí mít na srdci, dokud má čas se změnit. Dobré jméno si není možné vytvořit v několika minutách pokání na smrtelném loži.

6. Proč je v tomto případě zármutek lepší než smích?

⁶ Zpráva pokračuje: „Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci.“ (Kaz. 7:3, „Ekumenický překlad“) Je lépe neutrácet čas nevázanými zábavami, a místo toho zkoumat svůj život, uvědomovat si chyby v minulosti a být zarmoucen nad nesprávným jednáním, jehož jsme se dopustili. To zlepší tvé srdce a přiměje tě, abys změnil svůj způsob a začal jednat moudře, místo aby ses smál a chichotal životem jako nezodpovědný blázen. „Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.“ — Kaz. 7:4, „Ekumenický překlad“.

7. a) Do jakého myšlenkového rozpoložení to může přivést truchlícího? b) Proč je smích blázna přirovnán ke zvuku trní pod hrncem?

⁷ Kromě toho „lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků“. (Kaz. 7:5, „Ekumenický překlad“) Přijít do styku se smrtí, například při pohřbu, je zážitek, který člověka vede ke střízlivosti a měl by vést k uvažování nad vlastním způsobem života. Může také uvést člověka do rozpoložení, v němž bude naslouchat moudrým rádcům. Není snadné přijímat kritiku, i když je poskytována laskavě, ale je to lepší než naslouchat opěvování nebo ‚chvále od bláznů‘. („Nová anglická bible“) Uslyšíme-li moudré přísné napomenutí, jež najdeme na stránkách Bible, a budeme-li ho dbát, umožní nám to, abychom si vytvořili dobré jméno u Boha. Promarnit čas nasloucháním pošetilému lichocení je marnost: „Neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.“ (Kaz. 7:6, „Ekumenický překlad“) Užívá-li se pod hrncem na vaření trní jako paliva, ničeho se tím nedosáhne. Plamen vyšlehne s hlasitým praskotem, ale brzy zhasne, jakmile se trní změní v popel. Trní nemá dost hořlavých látek, aby mohlo hořet tak dlouho, než se uvaří maso. Jeho hlučný praskot je stejně neužitečný jako smích hlupáka. Ani jedno není k ničemu dobré.

JEŠTĚ PODIVNĚJŠÍ VÝROK

8. Jaké poučení se nyní rozebírá s hlubším porozuměním?

⁸ A nyní se s tímto hlubším porozuměním vraťme k výroku, že „den smrti je nad den narození“. Vidíme, že to již není podivný výrok, ale že to je silné poučení o tom, jak bychom měli žít, abychom si vytvořili u Boha dobré jméno. Potom bude den naší smrti lepší než den našeho narození. Ovšem jen tehdy, přijde-li vůbec někdy den naší smrti. ‚Cože?‘ zvolají někteří. ‚Přijde-li vůbec kdy den naší smrti? Myslíte, že by nemusel přijít? Vždyť to je ještě podivnější výrok než slova, že smrt je lepší než narození!‘

9. Jaké poměry vidí tvé oči? Co by měly skutečně vidět?

⁹ Zde opět záleží na tom, rozumíme-li době, v níž žijeme. Máš oči, které vidí, které opravdu vidí? Jistě vidíš, že tu jsou kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnávat, že mnozí lidé jsou sobečtí a pyšní, že se hroutí manželství a rozpadají rodiny, že se všude podvádí a lže a násilnické zločiny jsou denním zjevem, že je dokonce mnoho lidí, kteří tvrdí, že jsou křesťané, ale prokazují se jako pokrytci. Vidí však tvé oči, co to znamená? Druhá Timoteovi 3:1–5, 13 nám říká význam toho:

„Věz však že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha, kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej. Ale zlí lidé a podvodníci budou postupovat čím dál hůř a budou svádět a budou sváděni.“

10. Co slyší tvé uši? Co by si měly dále uvědomit?

¹⁰ Máš uši, které slyší, které skutečně slyší? Jistě jsi slyšel o válkách, hladu, o zemětřeseních a o nákazách, které postihují svět od roku 1914. Víš o morálním zhroucení, které postihuje celý svět. A slyšel jsi o tom, že svědkové Jehovovi káží po celém světě dobré poselství o Kristově království, slyšel jsi o vlnách pronásledování, které se proti nim valily, protože oznamují, že toto tisícileté království je blízko. Slyší však tvé uši význam toho všeho? Uvědomují si pravdu, že tyto věci předpověděl Ježíš jako znamení konce, když se jej učedníci ptali: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ — Mat. 24:3.

11. Co říkají posměvači? Co tím poskytují?

¹¹ Je tvé srdce citlivé k tomu, co to vše znamená, nebo je ucpané zátkami, takže říkáš: „To všechno se dělo i dříve“? Ti, kteří se posmívají, vytvářejí jinou část znamení, že jsme v „posledních dnech“. Jejích přítomnost byla předpověděna ve 2. Petrově 3:3, 4: „V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních žádostí a říkat: ‚Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně tak jako od začátku stvoření.‘ “

NĚCO NOVÉHO

12. Co je nyní nového ve světových dějinách?

¹² Tvé srdce však jistě při úvaze o celosvětovém znečišťování naší planety cítí, že ‚všechno nepokračuje přesně tak jako od počátku stvoření‘. Ještě nikdy neměli lidé moc zničit zem jako obyvatelnou planetu. Tuto moc mají nyní a právě k tomu ji nyní používají! Vědci dali průmyslu a technice to, co mělo být požehnáním celému lidstvu, ale toto požehnání se změnilo v prokletí, protože se tak znečišťuje životní prostředí a zemi postihují smrtelné nemoci. Vzduch, který dýcháme, je otrávený, půda, z níž nám roste potrava, je plná toxických látek, mnohé řeky a jezera, které nám poskytují pitnou vodu, odumírají, a oceány se stávají mezinárodní stokou.

13. O jakém rysu znamení nemohou posměvači říci: „To se dělo i dříve“?

¹³ Uvědomuje si tvé srdce, že je ohrožena schopnost země udržovat život, že to se dosud nikdy nestalo a posměvači to nemohou přehlížet jako historii, která se opakuje? Rádi by to asi přehlíželi, protože toto ničení země bylo také předpověděno jako část znamení „posledních dnů“. Biblická kniha Zjevení to ukázala téměř před 19 stoletími, a to v 11. kapitole, ve verši 18: „Národy se rozhněvaly a přišel tvůj vlastní hněv a ustanovený čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána odměna. . . těm, kteří se bojí tvého jména, . . . a aby byli zničeni ti, kteří ničí zem.“

14. Proč většina lidí v Ježíšově době stejně jako většina v dnešní době nedbala výstrahy?

¹⁴ Jestliže tvé oči skutečně vidí a tvé uši skutečně slyší a tvé srdce není necitlivé, pochopíš, že žijeme v „posledních dnech“ a že konec tohoto zlého systému věcí se blíží. Ale většina lidstva tomu nerozumí, stejně jako v Ježíšově době většina lidí nepochopila jeho varovné poselství. Proto slova, která jim Ježíš tehdy řekl, když citoval Izaiášovo proroctví, platí pro dnešní lidstvo:

„Hledí a hledí marně; slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou; a plní se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‚Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte; a pohledíte a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte. Vždyť srdce tohoto lidu ztloustlo a poslouchali ušima rozmrzele a zavírali oči; aby nikdy neviděli očima a neslyšeli ušima a aby smysl toho nepochopili svým srdcem a neobrátili se zpět, abych je neuzdravil.‘ “ — Mat. 13:13–15.

15. Kdo se nyní může radovat? S jakou nadějí?

¹⁵ V dalším verši dodává Ježíš tato slova pro své následovníky: „Šťastné jsou však vaše oči, protože vidí, a vaše uši, protože slyší.“ V dnešní době mohou být skutečně šťastní lidé, kteří mají oči a uši a srdce, jež vidí a slyší a chápou, že žijeme v „posledních dnech“. „Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše vysvobození.“ (Luk. 21:28) Některé z těch, kteří žijí v „posledních dnech“, nikdy nepotká den jejich smrti. Ježíš srovnal tuto dobu s dobou Noemovou. Stejně jako byl Noe se svou rodinou zachráněn a přežil potopu, která zničila zlý svět, tak ani ty, kteří dnes jednají moudře a vytvářejí si u Boha dobré jméno, nepostihne smrt, až Jehova Bůh zničí zlý systém věcí v armageddonské válce. Říkáme-li tedy, že se někdo vůbec nedožije dne své smrti, není to vyjadřování něčeho nemožného. Je to naděje od Boha.

16, 17. Čemu se lidé vyhýbají? Co je pro nás nyní rozhodující?

¹⁶ Ve starověkém Izraeli si někdo mohl myslet, že mu ještě zbývá něco z jeho přirozeného života, aby si vytvořil u Boha dobré jméno. Člověk utíká před skutečností, že by mohl zítra zemřít. Ví, že ostatní mohou zemřít, ale jemu se to nestane. Jiní, mladší než on, zemřou, ale on ne. Stále vidí před sebou několik let života. Takové uvažování je lidská chyba, je to nebezpečná chyba. I někdo ve starověkém Izraeli tak mohl smýšlet, ale pro nás dnes je to chyba ještě daleko nebezpečnější. Nežijeme v normálních dobách, kdy bychom mohli očekávat, že se dožijeme nějaké normální délky života, šedesáti nebo sedmdesáti či osmdesáti let. Jsme v „posledních dnech“. Smrt jednoho systému věcí se blíží. Je pro nás životně důležité, abychom dbali slov v Efezským 5:15–17: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou zlé. Z toho důvodu přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“

¹⁷ Nyní, dokud žiješ, před dnem tvé smrti, je čas, aby sis vytvořil u Boha dobré jméno.

Vytvářej si dobré jméno nyní!

„Všechno, co chce činit tvá ruka, to konej celou svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrosti v šeolu, v místě, kam jdeš.“ — Kazatel 9:10.

1. Kdy si musíme vytvářet dobré jméno u Boha?

NĚKDO snad řekne: ‚A co když konec nepřijde za mého života? Po celá staletí si lidé mysleli, že konec přijde za jejich života, a nestalo se to.‘ I když se jejich očekávání neuskutečnilo, čas života byl pro mnohé z těchto lidí přece dobou, kdy si u Boha vytvářeli dobré jméno, věřili v Božího Syna, takže budou moci být vzkříšeni k věčnému životu „v posledním dnu“. (Jan 6:40; 11:24) Dlouho před dnešními „posledními dny“ mohl apoštol Pavel říci: „Od nynějška je pro mne přichystána koruna spravedlnosti.“ Ať člověk žije v kterékoli době, je to čas, kdy si může vytvořit dobré jméno, ať je konec světa blízko nebo daleko. — 2. Tim. 4:8; Žid. 11:4–38.

2. a) Můžeme si při smrti vzít s sebou něco po hmotné stránce nebo nějak jinak? b) Jaké upozornění je proto vhodné?

² „Stejně jako člověk vychází z lůna své matky nahý, tak opět odejde, jak přišel; za svou tvrdou práci nemůže si nic odnést, co by mohl vzít do ruky.“ (Kaz. 5:15) Po hmotné stránce není nic, co by mrtvý člověk mohl „vzít do ruky“. Může si však odnést jedinou věc, která má trvalou hodnotu a pro kterou tento život stojí za to — dobré jméno u Boha. Dokud každý z nás žije, máme čas vytvořit si u Boha dobré jméno. Využij tohoto času! Vyplať si jej! Vykupuj jej! „Všechno, co chce činit tvá ruka, to konej celou svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrosti v šeolu, v místě, kam jdeš.“ Obzvláště nyní, při konci tohoto systému věcí, kdy mnozí z žijících lidí nikdy nezemřou, je doba, kdy bychom měli z plných sil zapojit své ruce do křesťanské činnosti. — Kaz. 9:10.

3. Jaké přesné poznání je nezbytně nutné? Co může způsobit?

³ Chceme-li si vytvořit u Boha dobré jméno, musíme o sobě uvažovat ve dvou směrech: Co je nesprávné a co je správné. Musíme přestat činit nesprávné a začít konat správné. Pavel řekl: „Již se přestaňte utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se obnovením své mysli.“ (Řím. 12:2) Toto pravidlo opakuje v Efezským 4:23: „Máte být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl.“ A tato síla je ukázána v Kolossenským 3:9, 10: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“ Síla, která podněcuje tvou mysl, přetváří ji a vede tě k Boží přízni, je přesné poznání jeho Slova, Bible.

4. Proč nestačí jen přestat s nesprávným jednáním? Co ještě je nutné udělat?

⁴ Zatnout zuby a rezolutně se rozhodnout, že přestaneš dělat zakázané věci, to vždy nepomáhá. Co když se ti podaří přestat s tím jen na čas? Ještě nejsi v bezpečí. Ježíš to ukázal podobenstvím. Nějaký nečistý duch opustil člověka, svůj „dům“, a později se vrátil. Našel dům prázdný, a proto se do něj nastěhoval se sedmi jinými duchy, „a konečné poměry toho člověka budou horší než první“. (Mat. 12:43–45) Nestačilo dům vyprázdnit, aby tam nebyl zlý duch; bylo třeba jej naplnit něčím dobrým, aby zlí duchové nemohli znovu vstoupit. Nestačí jen přestat dělat to, co je nesprávné, a zanechat nějakou prázdnotu — musíme začít dělat to, co je správné. Zbav se nesprávného jednání tím, že se zaměstnáš dobrou činností. Jakub řekl: „Postavte se proti ďáblu a uteče od vás. Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:7, 8) Nečinnost je pozváním pro satana; naplnit mysl pravdami je ochranou. — Fil. 4:8, 9.

VEDENÍ JE NUTNÉ

5. Proč je pro mnohé lidi obtížné číst Bibli? Jak se tento problém vyřešil pro jednoho muže před devatenácti stoletími?

⁵ Dnes panuje v náboženském a filozofickém světě směs vzájemně si odporujících názorů na to, co je správné a co nesprávné. Někteří se při svém hledání snaží číst Bibli, ale shledávají, že je to obtížné. Nejsou první, kdo docházejí k takovému závěru. Před devatenácti stoletími jeden etiopský muž jel na svém voze a četl si z Izaiášovy knihy. „[Evangelista] Filip běžel vedle a slyšel ho číst nahlas proroka Izaiáše a řekl mu: ‚Skutečně rozumíš tomu, co čteš?‘ Řekl: ‚Opravdu, jak bych jen mohl, ledaže by mne někdo vedl?‘ “ Filip vstoupil do vozu a jel s ním a poskytl mu vodítko. — Sk. 8:26–35; 21:8.

6. Kde můžeme najít novodobé ‚Filipy‘, a kde ne?

⁶ Kde jsou dnešní ‚Filipové‘, kteří by byli způsobilí vést jiné, aby mohli z Bible zjistit, který způsob jednání jim přinese dobré jméno u Boha? Nejsou v oficiálních, respektovaných, ortodoxních náboženstvích křesťanstva, jak by to snad někdo očekával. Filip nebyl váženým znalcem Písma ani to nebyl farizeus, ale byl to jeden z pohrdaných, pomlouvaných, pronásledovaných křesťanů. Z dějin získáváme poučení, že oficiální, uznávané náboženské systémy se často stávají obětí lidských filozofií a proviňují se tím, že nečestným způsobem zacházejí s Božími slovy.

7. a) Jakým způsobem poskvrňoval starověký Izrael Boží slovo? b) Do jaké míry některé moderní církve a členové církví křesťanstva napodobují Izrael? Které biblické texty přitom porušují?

⁷ Izraelský národ měl Jehovův zákon, ale poskvrňoval své uctívání tím, že k němu přidával zkažené modlářství Baalova uctívání sexu, jež pěstoval v hájích a na vyvýšených místech. O této směsici se zmiňuje 2. Paralipomenon 33:17: „Lidé. . . stále obětovali na výšinách, jenže Jehovovi, svému Bohu.“ Právě ohledně této směsice pravého a falešného pronesl Eliáš Izraeli výzvu: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma odlišnými názory? Jestliže Jehova je pravý Bůh, jděte a následujte jej; jestliže je to však Baal, jděte a následujte jej.“ (1. Král. 18:21) Mnohé dnešní církve a členové církví jsou tolerantní k pornografii, k nedovoleným sexuálním filmům, předmanželskému sexuálnímu životu, k cizoložství a homosexualitě — až do té míry, že omlouvají a pěstují tyto věci, které Bůh zakazuje. — Řím. 1:26, 27, 32; 1. Kor. 6:9, 10; Zjev. 21:8.

8. Když se judský národ vrátil z babylónského zajetí, jak poskvrňoval a znevažoval Boží slovo?

⁸ Za takové nemorální jednání se obyvatelé Judy dostali do babylónského zajetí. Když se vrátili, opět cizoložili vůči Božímu slovu tentokrát ne modlářským sexuálním uctíváním, ale tím, že k němu přidávali lidské tradice a filozofie. Ježíš za to odsoudil jejich náboženský systém, znalce Písma i farizey: „Proč také vy přestupujete Boží přikázání pro svou tradici? Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izaiáš, když řekl: ‚Tento lid mne ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je to marné, že mě ustavičně uctívají, neboť jako nauky učí lidské příkazy.‘ “ — Mat. 15:3, 7–9.

9. Jak výstižně srovnává Pavel podvádějící obchodníky s vínem s nevěrnými náboženskými představiteli?

⁹ Pavel odsuzoval znečišťování Božího slova lidskými filozofiemi, když řekl: „Zřekli jsme se postranních věcí, za které je nutno se stydět, a nechodíme v úskočnosti ani nefalšujeme slovo Boží.“ V tehdejší době podváděli obchodníci s vínem a přidávali ke svému vínu laciné alkoholické nápoje, nebo dokonce vodu, aby ho bylo více a aby získali více peněz. Podobně někteří náboženští představitelé přidávali k Božímu slovu lidské tradice a filozofie, aby bylo světským lidem přijatelnější. Ale Pavel tak nejednal! Prohlásil: „Nejsme podomními obchodníky se slovem Božím, jako mnozí lidé, ale v upřímnosti, ano jako od Boha poslaní, před Božíma očima, mluvíme ve společenství s Kristem.“ — 2. Kor. 4:2; 2:17.

10. Jakou výstrahu dal apoštol Pavel? Jak se ukázalo, že to nebylo zbytečné upozornění?

¹⁰ Pavel varoval, že v křesťanství dojde k odpadnutí, a ve čtvrtém století n. l. je skutečně hrubě poskvrnil římský císař Konstantin. (Sk. 20:29, 30) Tak došlo ke spojení křesťanství s démonskými naukami, jež pocházely z Egypta a z Babylóna — s naukou o trojici, o nesmrtelné duši, o pekelném ohni, očistci, o modlitbách za mrtvé, o používání růžence a jiné. Tyto nauky nejsou v Bibli, ale byly zařazeny do vyznání víry takzvaných křesťanských církví. Zůstávají tam dodnes. Dnešní moderní církve křesťanstva kromě toho znečišťují Boží slovo ještě dále: připojily k tomu vyšší kritiku, která se snaží podkopat věrohodnost Bible, a nevědeckou teorii o evoluci, která popírá, že Bůh je stvořitelem nebe a země i života!

11. Jaké odlišné vlastnosti a názory dnešních ‚Filipů‘ ukazují, že jsou bezpeční průvodci?

¹¹ Kdo tedy jsou novodobí ‚Filipové‘, kteří poskytují spolehlivé vedení? Ti, kteří věří, že Bible je Boží inspirované slovo, kteří ji přijímají jako lampu pro své nohy a světlo pro svou stezku, kteří k ní nic nepřidávají a nic z ní neodnímají, kteří si přejí, aby se prokázala pravdivost Boží a pravdivost jeho Slova, i když se tím stává ‚každý člověk lhářem‘; a kteří se činně podílejí na veřejném ‚kázání tohoto dobrého poselství o království po celé zemi na svědectví‘. (2. Tim. 3:16; Žalm 119:105; 5. Mojž. 4:2; Řím. 3:4; Mat. 24:14) Používají jako své autority Bible a povzbuzují své posluchače, aby ji zkoumali a aby za autoritu nepovažovali jejich vlastní slovo, ale jedině Slovo Boží. (Sk. 17:11) Chceš-li si vytvořit u Boha jméno, měl by ses snažit, abys byl takovým věrným průvodcem, ‚vždy připraveným k obhajobě před každým, kdo od tebe žádá důvod pro naději, která je v tobě, ale čiň to s mírností a hlubokou úctou‘. Nebo, jak to řekl Pavel: „Abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ — 1. Petra 3:15; Kol. 4:6.

JACÍ BYCHOM MĚLI BÝT

12. Co je ještě důležitější, než abys jen studoval Boží slovo a kázal je jiným?

¹² Chceme-li si vytvořit u Boha dobré jméno, nestačí, abychom studovali a naučili se odpovídat. Musíme v první řadě uplatňovat toto poznání sami na sebe. Chceme-li z něho mít osobně užitek, musíme je brát osobně. Jako ten člověk, který byl ve starověku v domě truchlení, musíme si to i my „vzít k srdci“. (Kaz. 7:2, „Ekumenický překlad“) „Ty však, který učíš jiného, sám sebe neučíš? Ty, který kážeš: ‚Nekraď ‘, ty kradeš? Ty, který říkáš: ‚Necizolož‘, ty cizoložíš?“ I apoštol Pavel prohlásil: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych po tom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (Řím. 2:21, 22; 1. Kor. 9:27) Je něco důležitějšího, než co děláme. Totiž: Co jsme? Jaký je ten „skrytý člověk srdce“? „Jakými lidmi byste měli být?“ — 1. Petra 3:4; 2. Petra 3:11.

13. Jak usměrnil Jehova Samuelovo smýšlení ohledně posuzování lidí?

¹³ O tom, co jsme, nerozhoduje naše vzezření. Prorok Samuel byl poslán k Izaiovi, aby pomazal jednoho z jeho synů za krále Izraele. Na Samuela velmi zapůsobil statný prvorozený syn, ale Jehova řekl Samuelovi: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho postavy, protože já jsem jej zavrhl. Neboť způsob, jak vidí člověk, není způsob, jak vidí Bůh, protože pouhý člověk vidí to, co se jeví očím, ale Jehova vidí, jaké je srdce.“ — 1. Sam. 16:7.

14. Jaké máme další důkazy, že vnější vzezření může být klamné? Co je rozhodující?

¹⁴ Vnější vzezření je klamné. Ježíš řekl, že znalci Písma a farizeové se zevně jevili jako spravedliví, ale uvnitř byli zkažení. (Mat. 23:3, 27, 28) Židé v Pavlově době si mysleli, že vnější znamení obřízky je zachrání, ale Pavel řekl: „Židem totiž není ten, kdo jím je zevně, ale ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale ten je Žid, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce.“ (Řím. 2:28, 29) A Pavel vypočítal velké věci, které by snad mohl vykonat, a potom dodal: „Ale lásku [kdy]bych neměl, nic mi to neprospěje.“ Všechno, co děláme, abychom si u Boha vytvořili dobré jméno, by mělo vycházet z lásky v srdci. „Já, Jehova zkoumám srdce.“ — 1. Kor. 13:1–3; „Ekumenický překlad“; Jer. 17:10.

15. Jakými lidmi bychom měli být?

¹⁵ Jakými lidmi bychom tedy měli být? Apoštol Pavel nám důrazně vyjmenovává věci, které jsou přikázány a věci zakázané:

„Vaše láska ať je bez pokrytectví. Mějte odpor k tomu, co je zlé, lněte k tomu, co je dobré. V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Předcházejte se navzájem v projevování úcty. Neloudejte se v tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu. Radujte se v naději. Vytrvávejte v soužení. Stále se modlete. Se svatými se dělte podle jejich potřeb. Jděte cestou pohostinnosti. Nadále žehnejte těm, kteří vás pronásledují. Žehnejte a nezlořečte. Radujte se s těmi, kteří se radují, plačte s plačícími. Smýšlejte o druhých stejně jako o sobě. Nemyslete na povýšené věci, ale přidržujte se skromných. Nestaňte se rozumnými ve svých vlastních očích. Nikomu neoplácejte zlé zlým. Starejte se o to, co je správné v očích všech lidí. Je-li to možné, pokud to záleží na vás, žijte v pokoji se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, ale poskytněte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má, já odplatím, říká Jehova.‘ Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ — Řím. 12:9–19, 21.

16. Čeho bychom se měli vyvarovat? Co bychom měli hledat?

¹⁶ Takovými lidmi bychom měli být! Bylo by hrozné, kdyby Bůh neposkytl milosrdenství tam, kde my ve své slabosti selháváme. Zde je velký zdroj pomoci: pěstuj společenství s lidmi, kteří mají stejné cíle. „Kdo chodí s moudrými, stane se moudrým, ale kdo má co činit s hloupými, špatně pochodí.“ „Nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ Vyvaruj se cizoložné světové říše falešného náboženství, která poskvrňuje Boží slovo. „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších.“ Její svědomí je otupené, takže necítí vinu, ačkoli se její hříchy nakupily až k nebi. Je tomu stejně jako s doslovnou nevěstkou: „Taková je cesta cizoložné ženy: najedla se, otřela si ústa a řekla: ‚Nedopustila jsem se ničeho nesprávného.‘ “ Proto je důležité získat sílu tím, že pěstujeme společenství s lidmi, kteří se snaží vytvořit si u Boha dobré jméno, a ‚nevzdáváme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku‘. — Přísl. 13:20; 1. Kor. 15:33; Zjev. 18:4; Přísl. 30:20; Žid. 10:25.

TEĎ JE TVŮJ ČAS!

17, 18. Nač bychom se nyní měli soustředit? Proč to nemáme odkládat?

¹⁷ Konec satanova zlého systému věcí se přibližuje, a proto se soustřeďme na to, ‚jakými bychom měli být lidmi‘, na to, abychom přeměnili svou mysl, svlékli starou osobnost a oblékli novou a abychom si vytvořili u Boha dobré jméno, aby tak ‚den naší smrti byl lepší než den našeho narození‘. (Kaz. 7:1) Nebo v případě těch, kteří doufají, že zdědí pozemský ráj, aby den smrti vůbec nikdy nenadešel!

¹⁸ Snad si však myslíš, že konec již měl přijít. Domníváš se, že Pán se ve svém příchodu opozdil? Začínáš být nedbalý v životně důležitém díle oznamování Božího království, nebo se dokonce odkláníš a začínáš se chovat nesprávně? Bez ohledu na to, kdy přijde konec, právě teď je čas, abys dělal to, co je třeba dělat, aby sis vytvořil dobré jméno. Kdokoli z nás tu zítra nemusí být. Jsme jako květ, který vadne, jako mlha, která mizí, jako stín, který pomíjí. (Job 14:1, 2; Jak. 4:14) Kazatel 9:12 varuje: „Člověk také nezná svůj čas. Jako ryby, které jsou chytány do neblahé sítě, a jako ptáci, kteří jsou chytáni do pasti, tak jsou sami lidští synové chytáni do léčky v nešťastné době, když na ně náhle přijde.“

19, 20. a) Co se ještě vyžaduje kromě toho, že máme nyní žít mravně čistým životem? b) Proč je naléhavé, abychom jednali právě nyní?

¹⁹ Musíme dělat více než ten mladý muž, který přišel k Ježíši a ptal se jej, jak může získat věčný život. Zřejmě žil morálně čistým životem, ale to nestačilo. Ježíš mu k tomu řekl: „Pojď a buď mým následovníkem.“ Ježíš je vzorem. (Mat. 19:16–22; 1. Petra 2:21) Nejenže ve svém osobním životě uplatňoval Boží předpisy o chování, ale také oznamoval jiným „dobré poselství o království“. Prohlásil: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mat. 4:17; 9:35) Když zástupy chtěly, aby s nimi zůstal dále, a snažily se jej zdržet, řekl: „Musím oznamovat dobré poselství o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ Když viděl zástupy lidí, kteří byli duchovně „sedření a byli zmítáni sem a tam“, ‚pojala ho lítost k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je vyučovat mnoho věcí.‘ (Luk. 4:43; Mat. 9:36; Mar. 6:34) Vyslal své apoštoly kázat a dal jim pokyn: „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ — Mat. 10:7, 8.

²⁰ Nyní žijeme v kritických posledních dnech tohoto satanského systému. „Zbývající čas je zkrácen.“ Je naléhavé, abychom oznamovali „dobré poselství“. (1. Kor. 7:29; 9:16) Nyní je předpověděný čas, kdy má být ‚toto dobré poselství o království kázáno po celé obydlené zemi na svědectví, než přijde konec‘. (Mat. 24:14) Ať Jehovův čas ke skončení tohoto zlého systému přijde kdykoli, nikdy nezapomeň: NYNÍ, dokud žiješ, NYNÍ, než tě může postihnout nepředvídaná smrt, NYNÍ je čas, aby ses účastnil kázání „dobrého poselství“ a vytvářel si u Boha dobré jméno!