Boží vláda — jediná naděje lidstva

1–3. a) Jak velké jsou problémy lidstva? b) Jak je možné poznat budoucnost?

LONI v létě se konala konference vědců a náboženských představitelů v technickém institutu státu Massachusetts a problémy, před nimiž stojí svět, byly popsány jako ‚bezmála apokalyptické‘. Jerome R. Ravetz, profesor filozofie na univerzitě v Leedsu v Anglii, pronesl výstrahu, že neexistuje žádný „plán na přežití“. „Problémy jsou takového rozsahu a tak složité, že pouhý lidský rozum je nezvládne.“

² Co tedy můžeme čekat od budoucnosti? Jeden duchovní Spojené církve kanadské prohlásil: „Nikdo nemůže s důvěrou předpovědět, že přichází lepší doba. Nikdo jistě neví, zda civilizace zmizí nebo zda konečně bude existovat nějaká nová společnost s bohatším životem pro všechny.“

³ Je to však pravda? Není! Ve skutečnosti existuje někdo, kdo ví, jaká je budoucnost, protože má moc a moudrost, aby ji mohl utvářet podle své vůle. Je to náš stvořitel, Jehova Bůh. Vzhledem k tomu, že lidé zřejmě nejsou schopni poskytnout dobrou vládu, nemyslíš, že je načase začít mu naslouchat? Bůh o sobě říká: „Já, který říkám od začátku konečný výsledek a odedávna věci, které nebyly učiněny; já, který říkám: ‚Moje vlastní rozhodnutí obstojí a učiním všechno, co je mým potěšením.‘ “ (Iz. 46:10) A Božím potěšením je poskytnout lidem dobrou vládu.

NÁMĚT BIBLE

4, 5. a) Jaký je hlavní námět Bible? b) Jak je oznamován?

⁴ Kdyby se tě snad někdo zeptal: „Jaký je hlavní námět Bible?“, co bys řekl? Je zajímavé, co bylo řečeno v náboženském časopisu „Modern Churchman“: „V minulém století bylo významným přínosem teologů, že znovu objevili jako hlavní námět Nového zákona Boží království.“ Oznamují však teologové a duchovní toto biblické učení lidem? Povšimni si, jak na tuto otázku odpověděl významný presbyteriánský laik, který do publikace „Křesťanství a krize“ (angl.) napsal:

„Pokud teologové mezi sebou debatovali o významu království a jeho vztahu k našemu světu, já jsem o tom neslyšel. A pokud jde o kázání, skutečně již uplynulo více než třicet let od doby, kdy jsem slyšel, jak se jeden kazatel snažil vysvětlit svým lidem, že Boží království je pro ně realitou. . . Jako laik zapřísahám naše teology a naše duchovenstvo: Řekněte nám o Božím království; vysvětlete nám, co to je a jaký má mít vztah k dnešnímu světu.“

⁵ Ale tito náboženští představitelé to neučinili! Při průzkumu sotva který návštěvník kostela byl schopen vyjádřit, co je Boží království, jak přijde nebo co učiní pro lidstvo. Naproti tomu časopis, který máš v ruce, plní to, co má ve svém titulu „Strážná věž, hlásající Jehovovo království“. Jeho stránky pravidelně zdůrazňují poselství o království. Boží vláda je skutečně hlavní námět Bible.

NÁMĚT OD ZAČÁTKU DO KONCE

6–9. a) Jaký vývoj událostí vedl k tomu, že Jehova učinil opatření pro novou vládu? b) O čem prorokuje První Mojžíšova 3:15? Jak nám 12. kapitola Zjevení pomáhá porozumět splnění těchto slov?

⁶ Bible začíná popisem toho, jak Bůh připravoval zem jako bydliště pro lidi a jak uvedl první lidskou dvojici do nádherného rajského domova nazvaného Eden. Ale předtím, než tato dvojice měla děti, jeden z Božích andělů použil hada, aby promluvil k ženě Evě a zlákal ji ke vzpouře proti Boží vládě. Žena pak mluvila se svým manželem Adamem a přiměla jej, aby se k ní připojil a odmítl Boží vedení. (1. Mojž. 3:1–6; Zjev. 12:9) Jehova pak předvídal, že bude nutné božské zřízení, totiž nová vláda nad lidstvem. Když Bůh mluvil k původci vzpoury, andělu, který ze sebe učinil satana, ďábla, řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ — 1. Mojž. 3:15.

⁷ Snad se však zeptáš: „Kde je v tomto proroctví něco řečeno o nové vládě?“ Rozeberme si je a uvidíme. Tento biblický text říká, že vznikne nepřátelství neboli nenávist mezi satanem a „ženou“ a mezi satanovým „semenem“ neboli dětmi a „semenem“ neboli potomstvem ženy. V prvé řadě musíme zjistit, kdo je „žena“.

⁸ Není to pozemská žena — satan nikdy neměl žádnou zvláštní nenávist k nějaké lidské ženě. Je to symbolická žena. V poslední knize Bible, ve Zjevení, se o ní říká, že je „ozdobená sluncem, stojí na měsíci a na hlavě má dvanáct hvězd“. Abychom mohli zjistit, kdo je tato žena, všimni si, co Zjevení dále říká o jejím dítěti: „Žena přivedla na svět dítě mužského rodu, syna, který měl vládnout všem národům železným žezlem, a to dítě bylo vzato přímo k Bohu a k jeho trůnu.“ Zjev. 12:1–5, „Jeruzalémská bible“.

⁹ Kdo je toto „dítě“, tento panovnický „syn“ — který má „vládnout všem národům“ jako Boží představitel? Jak si později ověříme, je to Boží království v rukou Krista Ježíše. A nebeská žena je tedy Boží organizace věrných andělských tvorů, protože mesiášské království je zrozeno z této organizace. A tak již v době, kdy se Adam s Evou vzbouřili proti Božímu panství, projevil Jehova iniciativu a určil královskou vládu, která měla milovníkům spravedlnosti sloužit jako zdroj inspirace a naděje.

SVĚTLO OHLEDNĚ KRÁLOVSTVÍ ROSTE

10, 11. a) V jaká království nevkládali důvěru Boží služebníci ve starověku? Proč ne? b) Jaké „město“ jim Bůh připravil?

¹⁰ Jehova Bůh postupně odhaloval svým služebníkům poučení o této vládě a poukazoval na ni jako na jedinou, na kterou se lidstvo může s důvěrou spoléhat. Záruku jeho jistého úspěchu poskytuje moc všemohoucího, a proto Boží věrní služebníci nespoléhali na lidská království. Veřejně vyznávali, že očekávají vládu Božího nebeského království. Například apoštol Pavel o tom napsal:

„Ti všichni zemřeli ve víře [tito věrní předkřesťanští Boží služebníci], ačkoli neobdrželi splnění těch zaslíbení, ale viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi. . . Usilují o lepší místo, to jest o to, jež patří k nebi. Proto se Bůh za ně nestydí, aby byl vzýván jako jejich Bůh, protože pro ně připravil město.“ — Žid. 11:13–16.

¹¹ Co je toto „město“, které Bůh připravil pro tyto své starověké služebníky? Je to Boží nebeské království, jeho vláda. Sledujme přípravy, které byly činěny pro zřízení této královské vlády. Jak Pavel řekl ve výše uvedeném dopisu Židům, Boží služebníci ve staré době „neobdrželi splnění těch zaslíbení“ ohledně království. Jaká to byla zaslíbení?

12–14. Jaké sliby ohledně Boží vlády dostal Abrahám, Izák, Jákob, Juda a David?

¹² V První Mojžíšově 22:18 slíbil Jehova Abrahámovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ Apoštol Pavel ve svém dopisu Galatským označil Ježíše Krista jako Abrahámovo semeno, jehož prostřednictvím si budou žehnat národy. (Gal. 3:16) Podobné sliby o budoucím „semenu“ požehnání byly dány Abrahámovu synu Izákovi a jeho vnuku Jákobovi. (1. Mojž. 26:3–5; 28:13, 14) Jak je patrné z těchto slibů, mělo tedy „semeno“ Boží ženy přijít z rodové linie Izákovy a Jákobovy.

¹³ Povšimni si dalšího slibu, který dostal Jákobův syn Juda: „Žezlo se neodvrátí od Judy ani velitelská hůl z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Sílo; a jemu bude patřit poslušnost lidu.“ (1. Mojž. 49:10) Ježíš Kristus, který „povstal z Judy“, byl tím „Sílo“, jemuž „bude patřit poslušnost lidu“. A všimni si, jak je to dále ověřeno v Bibli. — Žid. 7:14.

¹⁴ Téměř 700 let po vydání slibu Judovi řekl Jehova o Davidovi z kmene Juda: „Našel jsem svého služebníka Davida; pomazal jsem jej svým svatým olejem, má ruka bude pevně s ním a má vlastní paže jej také posilní. A jistě dosadím jeho semeno navždy a jeho trůn jako nebeské dny“. (Žalm 89:20, 21, 29; 89:21, 22, 30, „KB“) Bůh mluví o tom, že „semeno“ Davidovo bude dosazeno „navždy“ a „jeho trůn“ že bude existovat tak dlouho „jako nebeské dny“, poukazuje na to, že vláda království bude trvale v rukou jeho jmenovaného panovníka, Ježíše Krista. Jak to víme?

KRÁL BOŽÍ VLÁDY SE OBJEVUJE

15, 16. a) Jak víme, že Kristus je „semenem“ Davidovým? b) Proč mohl Jan Křtitel prohlašovat, že „se přiblížilo nebeské království“?

¹⁵ Uvažuj o tom, co se stalo v prvním století našeho letopočtu. Jehova poslal svého anděla Gabriela, aby řekl panně Marii o dítěti, které se jí má zázračně narodit. Gabriel řekl: „Máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude se nazývat Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude navždy vládnout jako král nad Jákobovým domem a jeho království bude bez konce.“ (Luk. 1:31–33) Při Ježíšově narození řekl „Jehovův anděl“ pastýřům, že to je ten slíbený Mesiáš, zachránce a Pán. — Luk. 2:8–12.

¹⁶ Skutečná podstata Boží vlády tedy začala být patrná v prvním století. Časem začal Jan Křtitel kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mat. 3:1, 2) Proč to mohl Jan říci? Protože ten, kdo byl označen jako král této vlády, byl mezi nimi. Když Jan pokřtil Ježíše, vylil Bůh svého svatého ducha, aby pomazal Ježíše jako toho, kdo se má stát králem nebeské vlády. Potom během tři a půlleté služby dával Kristus najevo, že je způsobilý ke královskému postavení, protože byl Bohu věrný až do smrti, kdy mu had rozdrtil patu. (1. Mojž. 3:15) Kristus byl vzkříšen k životu v nebi, a proto je v takovém postavení, v němž může vykonat vůli svého Otce a ‚zničit a ukončit všechna tato království‘ lidí, aby mohla nastoupit Boží vláda nad světem. — Dan. 2:44; Mat. 6:9, 10.

17. Co bylo dále zjeveno o struktuře Boží vlády?

¹⁷ O této vládě bylo dále zjeveno, že jiní z lidstva budou mít výsadu vládnout s Kristem jako králové. Prostřednictvím svého proroka Daniela ukázal Bůh, že s jeho Synem budou vládnout lidé označení jako „svatí“. (Dan. 7:13, 14, 27) Také Kristus dal takový slib svým věrným apoštolům. (Luk. 22:28–30) Pomazaným křesťanům vysvětlil apoštol Pavel ve svém dopise Galatským: „Jestliže. . . patříte Kristu, jste skutečně Abrahámovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“ Apoštol Pavel tedy ukázal, že zaslíbeným semenem byl sice v prvé řadě Kristus, ale že Bůh vybíral i jiné, aby se s ním účastnili jako „dědicové království“. (Gal. 3:16, 29; Jak. 2:5) V souladu s tím napsal Pavel Timoteovi: „Jestliže vytrváváme, budeme také spolu vládnout jako králové.“ (2. Tim. 2:12) Apoštol Jan později psal o těch, kteří budou „vládnout jako králové nad zemí“ spolu s Kristem Ježíšem, a uvedl jejich počet, totiž 144 000. — Zjev. 5:10; 14:1–3.

NADĚJE, JEŽ SVÍTÍ V TEMNOTĚ

18–20. a) Jak jeden elektrikář velmi pěkně shrnul námět Bible? b) Kdo jedině káže poselství o království?

¹⁸ Není to nádherné, jak Bůh rozvíjel své velkolepé předsevzetí zřídit spravedlivou vládu k věčnému užitku těch, kteří jej milují a důvěřují v něj? Jak bídně však selhalo nevěrné duchovenstvo a teologové křesťanstva, když neoznamovali svým stádům toto předsevzetí! Tak lidé zůstali duševně v temnotě a bez poznání o království a vkládali důvěru v jednu lidskou vládu po druhé, ke své vlastní škodě a zklamání. Chápeš však ty poselství Bible? Jak bys ty odpověděl, kdyby se tě někdo zeptal: „Co je hlavním námětem Bible?“

¹⁹ Před několika lety měl jeden ze svědků Jehovových, elektrikář v jednom obchodním domě v Daytonu, Ohio, znamenitou příležitost k odpovědi. Redaktor novin, jež vydává tento obchodní dům, jej požádal, aby napsal recenzi o nejzajímavější knize, kterou nedávno četl. Napsal:

„Se čtením této knihy nebudu nikdy v životě hotov. Začíná tím, jak byl vzpourou zničen jeden nádherný domov. Pak přišla tragédie, katastrofa, zármutek, vražda a smrt. Jak se rodina rozmnožuje, stále rychleji se prohlubuje beznaděj a temnota. Plynou staletí, národy prožívají svůj vzestup a pád, defilují před námi tisíce postav, setkáváme se se všemi lidskými city, od smrtelné, surové nenávisti až po lásku mučedníka. Naděje, která začíná jako slabá jiskřička, roste v absolutní jistotu. Dokonalá vláda má obnovit ten nádherný domov. Jejím panovníkem je král, Kristus Ježíš. Touto vládou je Boží království. Rodinou je lidský rod. Tato kniha je Bible!“

²⁰ Jak znamenitě svědčil tento elektrikář o Božím království a o tom, co přinese lidstvu! Ano, Boží vláda je jediná naděje na plný život a skutečné štěstí! To je poselství, které svědkové Jehovovi oznamují po celém světě v souladu s Ježíšovým proroctvím: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Ano, brzy skončí všechny lidské vlády, protože nesplnily potřeby lidí. To bude znamenat začátek spravedlivého nového systému pod vedením a dohledem nebeského krále, Ježíše Krista, a jeho spoluvládců. Jak to bude nádherné být poddaným této Boží vlády! Zkoumej chvíli, co říká Bible o požehnáních, jimiž bude zahrnuto lidstvo.

PANSTVÍ, KTERÉ USPOKOJÍ LIDSKÉ POTŘEBY

21, 22. a) Jak na rozdíl od lidského úsilí bude mít království úspěšné výsledky, pokud jde o války, zločinnost a strach? b) Jak Boží vláda zapůsobí na zvířata?

²¹ V Žalmu 46:8, 9 (46:9, 10, „KB“) jsme zváni, abychom zkoumali Jehovovy skutky: „Pojďte, pohleďte na Jehovovy skutky, jak úžasné události způsobil na zemi.“ A co patří k těmto úžasným událostem? „Působí, aby až do končin země přestaly války.“ Lidské vlády bídně selhaly, pokud jde o skončení válek. Ale Bůh neselže a způsobí trvalý mír, neboť žalmista říká: „Sami činitelé zla budou odříznuti, . . . zlý již nebude.“ (Žalm 37:9, 10) V lidské společnosti již nebudou žaláře, policie, zámky ve dveřích, nebude tam strach. Bůh tedy slibuje, že ti, kteří budou žít pod panstvím jeho království, se budou radovat ze života a že „nebude nikdo, před kým by se třásli“. — Mich. 4:4.

²² Již dnes se lidé se zvířecími sklony učí uplatňováním Božího slova v životě žít v míru s jinými. Boží slovo ukazuje, že pod panstvím království budou i zvířata žít v pokoji. „Vlk bude skutečně pobývat s beránkem a s kůzlátkem bude ležet dokonce i levhart a tele a mladý lev s hřívou a dobře živené zvíře, všichni společně; a pouze chlapeček je povede.“ Žádná lidská vláda si nemůže dělat naděje na uskutečnění něčeho takového! — Iz. 11:6.

23. Jaké schopnosti nového panovníka země budou zárukou, že všichni poddaní království budou mít dost potravy?

²³ Dále je životně důležité, aby ve světě, v němž bychom všichni rádi žili, bylo pro všechny dost potravy. Lidským vládám se nepodařilo odstranit nedostatek potravy a hlad, ale panství království neselže. Když byl Ježíš na zemi, ukázal, že s pomocí Božího ducha mohl ovládat vítr i moře, rostliny i ryby. (Mar. 4:39; Mat. 21:19; Jan 21:6) Uvědom si, co to bude znamenat pod královstvím! Po celé zemi bude dokonale ovládáno podnebí, a proto nebude existovat špatná sklizeň. Tím bude zase zaručeno dostatečné množství potravy pro každého. Bible říká: „Bude hojnost obilí na zemi; bude přebytek na vrchu hor.“ — Žalm 72:16.

24–26. Co učiní království pro nemocné, chromé, hluché, a dokonce i pro ty, kteří stárnou?

²⁴ Lidským vládám se nepodařilo zbavit lidskou rodinu chorob a nemocí, což je životně důležité, aby bylo možné radovat se ze skutečně šťastného života. Když však byl na zemi Ježíš, uzdravoval všechny druhy nemocí a všechny druhy tělesných vad. Ukazoval tím, co způsobí na celé zemi, aby všem svým poddaným poskytl zdraví a život. Pod panstvím království se doslova splní biblický slib: „Žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocen.‘ “ (Iz. 33:24) Ano, již nebudou žádné výlohy za lékaře a zubní lékaře! Už nebudou kliniky, nemocnice a nemocniční účty!

²⁵ I stárnutí může dnes patřit k zážitkům, které přinášejí největší sklíčenost. Jedna žena napsala: „Nejsem depresívní typ, ale nyní mne to právě postihuje, a vím proč, stárnu. . . Obvyklé druhy bolestí mne netrápí tak jako můj vzhled. Když jsem byla mladá, bývala jsem hezká, ale teď již nejsem. Objevily se mi rysy a vrásky, které nemůže napravit žádná kosmetická chirurgie, a vlasy mi zešedivěly. . . Jak se mohu zbavit sklíčenosti?“ — „Post“, New York, 23. března 1979, angl.

²⁶ Pravda je, že Boží království je jediným zaručeným lékem na tyto problémy. Pod jeho panstvím dostane stárnutí z Boží moci obrácený chod, takže tělo a mysl se budou omlazovat až k dokonalosti! Lidem bude obnoveno dokonalé zdraví, takže se tělo člověka „stane čerstvějším než v mládí“. (Job 33:25) Poměry se budou podobat stavu popsanému u Izaiáše 35:5, 6: „Tehdy se otevřou oči slepých a otevřou se i uši hluchých. V té době kulhavý vyběhne nahoru jako jelen a jazyk němého vykřikne potěšením.“

27. Jaké jsou důkazy o tom, že bude přemožena dokonce i smrt?

²⁷ Někdo však možná řekne: „Jestliže lidé neonemocní a nebudou stárnout, pak nebudou umírat.“ To je pravda. Právě k tomu dojde. Obstaravatelé pohřbů nebo majitelé pohřebních ústavů si budou muset hledat jiný druh práce, protože Bůh slibuje: „Smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.“ (Zjev. 21:4; Iz. 25:8) Žalmista řekl o Jehovovi: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:16) Uvědom si, co to znamená! Budou uspokojeny oprávněné potřeby a tužby všech lidí, a to bude daleko lepší, než co si kdokoli z nás nedokonalých lidí může nyní představit.

28, 29. a) Jaké vytoužené dobrodiní uskuteční království? b) Jaké jsou důkazy o tom, že mrtví budou vzkříšeni? (Luk. 7:11–15; 8:49–56)

²⁸ Jaká to bude radost! Ve spravedlivých poměrech pod panstvím království budou mít děti příležitost učit se a růst k dokonalosti, nebude nejistota, jež je v tomto světě, a na ulicích jim nebude hrozit nebezpečí. Již nebudou obavy, že by se mohly stát obětí zotročujících drog nebo zhoubného vlivu špatné společnosti! Každý člověk bude mít příležitost plně rozvíjet své schopnosti a nadání, a všichni se budou moci zabývat příjemnou činností, jež jim přinese uspokojení. Prorok Izaiáš znázornil, co může způsobit panství království. Řekl: „Jistě budou stavět domy a budou je obývat; a jistě budou pěstovat vinice a jíst jejich ovoce. . . Protože dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých rukou.“ — Iz. 65:17–25.

²⁹ Zde je tedy slib, že každý muž, žena i dítě budou mít svou důstojnost i smysl života. Vzpomínka na starý život zanikne. Člověk bude stavět, pěstovat a sklízet to, co mu zůstane. Děti budou vychovávány v pokojném a zdravém prostředí. I mrtví budou vzkříšeni! (Jan 5:28, 29) Otcové, matky, bratři a sestry, strýcové a tety, přátelé a sousedé od doby Ábelovy až do této chvíle — všichni budou opět spojeni zde na zemi. Jaký to jen bude den!

30. a) Jakým způsobem bude uskutečněn původní Boží záměr se zemí? b) K jakému jednání tě podněcuje naděje na království?

³⁰ Žádná lidská vláda ani nesní o tom, že by pro své poddané mohla učinit něco takového. Jedině Bůh může zaručit splnění takových slibů. A co více, pod panstvím království bude celé lidstvo sjednoceno v uctívání Jehovy. Pod jeho nebeským dohledem bude celá země postupně přeměňována ve světaširý ráj, zahrada Eden se bude rozprostírat po celé zemi. A všichni, kteří budou žít, se budou pod Božím královstvím těšit z dokonalého zdraví a věčného života. To je skutečně nádherná naděje. A vychází z nejspolehlivějšího zdroje, od samotného Jehovy Boha.

Jsi loajálním poddaným Boží vlády?

1. Jaký druh vlády by si podle tvého názoru každý přál?

KDYBY byl dnes nějaký národ na zemi schopen úplně zbavit své občany nemocí, uzdravit invalidy, vrátit zrak slepým, obnovit sluch hluchým, a dokonce opět vrátit život svým mrtvým, nechlubila by se vláda tohoto národa takovými činy? A nevynaložil by ihned každý člověk na zemi všechny své síly na to, aby si zajistil místo pod takovou vládou? Jistě s tím budeš souhlasit. Dějiny však ukazují, že mnozí lidé mají jiný sklon.

2, 3. Proč v prvním století židovští předáci a jejich poddaní zavrhli Božího krále?

² Zamysli se nad situací v prvním století, kdy takové podivuhodné činy vykonával Ježíš Kristus, ustanovený král Boží vlády. Jak jej lidé přijali? Dali se snadno ovlivnit židovskými vladaři, a pokud jde o věrnost, byli rozdělení. Tito vladaři se horlivěji snažili zachránit své místo a postavení v lidské vládě než sledovat nejlepší zájmy lidu, jak ukazuje Bible:

„Přední kněží a farizeové pak shromáždili sanhedrin a začali říkat: ‚Co máme dělat, když ten člověk [Ježíš] provádí mnoho znamení? Necháme-li ho jen tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.‘ Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, řekl: ‚Nevíte vůbec nic a neuvažujete, že je to k vašemu užitku, aby jeden člověk zemřel ve prospěch lidu, a ne aby byl celý národ zničen.‘. . . Proto se toho dne uradili, že ho zabijí.“ — Jan 11:47–53.

³ Pod vlivem svých sobeckých zájmů židovští předáci neprojevili věrnost Boží vládě, ale ze svého sobectví také ovlivnili lid, aby zavrhl Ježíše. Bible říká, že když římský místodržitel, Pontský Pilát představil Ježíše slovy: „Podívejte se, váš král!“, lid křičel: „ ‚Pryč s ním! Pryč s ním! Na kůl s ním!‘ Pilát jim řekl: ‚Vašeho krále mám přibít na kůl?‘ Přední kněží odpověděli: ‚Nemáme krále, pouze césara.‘ “ Byli to tedy náboženští vůdci, kteří přemluvili lid, aby dali svůj hlas proti Božímu králi a království. — Jan 19:14, 15.

4. Před jakou volbou stojí každý z nás?

⁴ Bez ohledu na to, zda si to uvědomuješ, stojíš i ty dnes před podobnou volbou. Totiž: Buď být loajálním poddaným Boží vlády, nebo stát na straně těch, kteří jejímu panství odporují. Ježíš Kristus a osoby, které s ním budou vládnout, jsou v nebi a jsou neviditelní, ale proto nejsou méně reální. Důkazy jsou přesvědčivé: Kristus byl vzkříšen z mrtvých a již brzy bude se svými spoluvládci jednat podle Božího příkazu, aby odstranil všechny pozemské vlády a jejich podporovatele. (Dan. 2:44; 2. Tess. 1:6–9; Zjev. 2:26, 27) Co si tedy vybereš? Budeš se zastávat lidského panství, nebo vlády Boží.

K TOMU, ABYCHOM SE STALI PODDANÝMI, POTŘEBUJEME POZNÁNÍ

5. Jaký požadavek určuje jedna vláda cizincům, kteří chtějí získat občanství?

⁵ Nemůžeš jednoduše zvednout ruku a říci: „Chci být poddaným Boží vlády.“ Je pochopitelné, že je třeba více. Jestliže si například nějaký cizinec přeje stát se občanem Spojených států amerických, musí splnit určité požadavky. Kniha „The World Book Encyclopedia“ vysvětluje: „Úředníci imigrační a naturalizační služby zkoumají cizince a mluví s ním. . . Musí dokázat, že umí číst, psát a mluvit jednoduchou angličtinou. . . Cizinec musí také ukázat, že ví něco o dějinách Spojených států a o vládní formě.“ — Vyd. 1973, sv. 14, str. 52.

6. Jakému „jazyku“ se musíme naučit, chceme-li být způsobilí stát se poddanými Božího království?

⁶ Chceš-li být poddaným Boží vlády, musíš splnit podobné požadavky. Musíš se v první řadě naučit „jazyk“ těch, kteří budou žít pod vládou Božího království. Jehova ve svém Slově, v Bibli, říká: „Neboť potom způsobím změnu a jazyk národů se stane čistým, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili bok po boku.“ (Sof. 3:9) Tímto ‚čistým jazykem‘ je Boží pravda z Bible, obzvláště ohledně jeho království, které přinese zemi mír. Ježíš a jeho učedníci mluvili tímto ‚čistým jazykem‘, když byli na zemi. Vydávali svědectví o pravdě ohledně království, a toto poselství zdůrazňovali. Ti, kteří se dnes chtějí stát poddanými Božího království, musí jednat stejně. — Jan 18:36; Luk. 8:1; 10:8–11.

7. Uveď některé otázky, jež by poddaný Boží vlády měl umět zodpovědět. Můžeš na ně odpovědět?

⁷ Abys byl způsobilý stát se poddaným Božího království, musíš vědět něco o jeho dějinách a také o jeho panovnících. Můžeš to dokázat tím, že odpovíš například na otázky: Kdy Bůh učinil první přípravy pro vládu svého království? Kdo byli někteří z Jehovových předkřesťanských služebníků, kteří se těšili na to, že budou poddanými jeho spravedlivé vlády? Jak projevili svou víru v tuto vládu? Kolik osob bude sloužit v postavení panovníků Boží vlády? Uveď některé z těch, o nichž je v Bibli jmenovitě řečeno, že se prokázali způsobilými, aby byli spoluvládci s Kristem? Jakými činy dokázali svou věrnost? Jak Ježíš Kristus dokázal, že je způsobilý ke královskému postavení? Jaké poměry budou pod panstvím Božího království a jak z toho bude patrná Boží láska k lidstvu? Je životně důležité, abychom takové věci věděli, protože Ježíš v modlitbě ke svému Otci řekl. „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

VYŽADUJE SE SPRAVEDLIVÉ CHOVÁNÍ

8. Jaký další požadavek určuje jedna vláda cizincům, kteří chtějí získat občanství?

⁸ Stejně jako existují jiné požadavky pro ty, kteří se chtějí stát občany pod pozemskými vládami, tak existují i další požadavky pro ty, kteří se chtějí stát poddanými Božího království. Publikace „The World Book Encyclopedia“ mluví o tom, jaký člověk by splňoval požadavky, aby mohl získat občanství Spojených států: „Musí mít dobrý morální charakter. . . Zákon říká, že cizinec nemá dobrý morální charakter, jestliže je to opilec, dopouští se cizoložství, má více než jednu manželku, živí se hazardními hrami,“ a tak dále. Ti, kteří chtějí být způsobilí jako poddaní Boží vlády, musí také splňovat morální požadavky. Ty jsou vyjádřeny v Bibli.

9. Jaké morální požadavky musí člověk splnit, aby mohl být způsobilý jako poddaný Boží vlády?

⁹ Ten, kdo by chtěl být poddaným království, musí například ve svém životě uplatňovat to, co Bible říká o poctivosti. Nesmí být lhář ani zloděj. (Ef. 4:25, 28; Zjev. 21:8) Musí také respektovat, že Bible zakazuje opilství. (Ef. 5:18; 1. Petra 4:3, 4) Jednání jako smilstvo, cizoložství nebo homosexualita znamená přestupování Božích požadavků a ti, kteří pěstují takové zvyky, nejsou způsobilí k životu pod Božím královstvím. (1. Kor. 6:18; Žid. 13:4; Řím. 1:24–27) Ale lidé, kteří kdysi tak jednali a později takové zvyky opustili, nejsou svým dřívějším nemorálním způsobem života diskvalifikováni. (1. Kor. 6:9–11) Hlavní myšlenka je: Bůh nebude trpět ty, kteří svévolně přestupují jeho zákony; lidé, kteří chtějí dokázat, že jsou způsobilí žít jako poddaní jeho vlády, musí se přizpůsobit morálním požadavkům jeho Slova.

10. Jaké opatření ohledně vedení mají respektovat poddaní Boží vlády?

¹⁰ To znamená, že ti, kteří chtějí žít pod Božím královstvím, se musí dobrovolně přizpůsobit tomu, co říká Boží slovo. Je však třeba ještě více. Je také nutné, aby projevili úctu k radě a rozhodnutím těch, jimž Bůh dává odpovědné postavení v křesťanském sboru. Nemohou to být lidé, kteří chtějí jednat ‚podle svého‘ bez ohledu na vedení, které dostávají od „věrného a rozvážného otroka“, jemuž Kristus svěřil dohled nad zájmy království na zemi. (Mat. 24:45) Apoštol Petr psal o lidech, kteří pohrdali autoritou, a mluvil o nich jako o těch, „kteří jdou dále za tělem s žádostí je poskvrnit a kteří pohlížejí na panství svrchu“. Apoštol je dále popisuje: „Opovážliví, umínění, nechvějí se před slavnými [osobami, jimž byl svěřen dohled v Božím sboru], ale mluví utrhačně.“ — 2. Petra 2:10.

11. a) Jaké příkazy Božího krále musí poslouchat všichni poddaní království? b) Jak se řídíme těmito příkazy? Proč je tak důležité je respektovat?

¹¹ Od poddaných Boží vlády se však vyžaduje více než jen to, aby v životě nejednali neuctivě a nemorálně. Musí se také ujímat iniciativy a prokazovat jiným laskavé skutky. Musí žít podle božského pravidla, jež dal král, Ježíš Kristus: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte stejným způsobem činit jim.“ (Mat. 7:12) Kristus dal příklad tím, jak miloval jiné, vždyť dal dokonce za lidský rod svůj život. A svým následovníkům přikázal: „Abyste se navzájem milovali; stejně jako jsem já miloval vás.“ (Jan 13:34; 1. Jana 3:16) Právě pro takovou obětavou lásku a zájem o druhé se život pod panstvím Božího království stane skutečným potěšením. Dokazuješ svým chováním, že jsi pro takový život způsobilý? Snažíš se skutečně konat pro druhé laskavé skutky?

BŮH VYŽADUJE LOAJÁLNÍ PODPORU

12. Jaký další požadavek určuje jedna vláda cizincům, kteří chtějí získat občanství?

¹² Nemělo by nás překvapit, že Jehova Bůh vyžaduje od svých poddaných, aby věrně podporovali vládu jeho království. Vždyť lidské vlády činí totéž. Publikace „The World Book Encyclopedia“ dále mluví o cizinci, který si přeje stát se občanem Spojených států: „Zaručuje se, že bude podporovat a hájit ústavu a že bude sloužit ve vojsku v zájmu Spojených států.“ Dále „se pod přísahou zřekne všech cizích titulů a věrnosti jakékoli jiné zemi“. Jak ale Bůh vyžaduje, aby lidé loajálně podporovali jeho království?

13. Z čeho je patrné, že křesťané nemají za Boží vládu bojovat tělesnými zbraněmi?

¹³ To se neděje tím, že by měli tělesnými zbraněmi bojovat v zájmu království. Ježíš vysvětlil římskému vladaři Pontskému Pilátovi: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ (Jan 18:36) Předtím, když se apoštol Petr snažil svého mistra bránit, řekl mu Ježíš. „Dej svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou. Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku víc než dvanáct legií andělů?“ (Mat. 26:52, 53) Křesťané nebudou mít podíl na zničení Božích odpůrců; to je dílo Božích nebeských vojsk. Bible ukazuje, že křesťané se nemají účastnit fyzického, tělesného válečného tažení. — Srovnej 2. Korintským 10:3–5; 2. Timoteovi 2:24.

14. a) Účast na jaké činnosti vyžaduje Bůh od poddaných svého království? b) Jak mají projevit svou oddanost Bohu?

¹⁴ Bůh spíše vyžaduje, aby jeho pozemští služebníci byli mluvčími pro jeho vládu — zastánci nebo hlasatelé království. Tak „ústy. . . činí veřejná prohlášení k záchraně“. (Řím. 10:10) Bůh dále vyžaduje, aby mu jeho poddaní projevili oddanost a věrnost. Ježíš Kristus předstoupil, aby dal najevo, že chce konat Boží vůli, a symbolizoval to křtem. (Mat. 3:16, 17; Žid. 10:5–10) Křesťané musí jednat podobně. Nejprve musí přijmout potřebné poznání a přizpůsobit se Božím morálním požadavkům, a pak mu musí oddat svůj život a symbolizovat to křtem ve vodě. Pak je zapotřebí, aby se celým srdcem účastnili velkého oznamovacího díla, které má být vykonáno podle Jehovovy vůle.

15, 16. a) Jaká byla Ježíšova prvořadá činnost na zemi? Jak ukázal svým učedníkům, že to měla být i jejich hlavní činnost? b) Kde mají být podle Ježíšových pokynů navštěvováni lidé?

¹⁵ Jehova si přeje, aby každý věděl, co je jeho království a jak vyřeší problémy lidstva. Božímu srdci je drahá tato vláda, protože je to prostředek, kterým očistí své jméno od veškeré pohany a požehná svému lidu. O prvořadé činnosti Božího Syna na zemi Bible říká: „Ježíš se vydal na cestu všemi městy a vesnicemi, . . . a kázal dobré poselství o království.“ (Mat. 9:35) A Ježíš jednou řekl: „Také jiným městům musím oznamovat dobré poselství o Božím království, protože k tomu jsem byl vyslán.“ — Luk. 4:43.

¹⁶ Ježíš školil své následovníky, aby mohli vykonávat tutéž práci. Nejprve vyslal dvanáct apoštolů a dal jim pokyn: „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘. . . Do kteréhokoli města nebo vesnice vejdete, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží, a tam zůstaňte, dokud neodejdete. Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zasluhuje, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete.“ (Mat. 10:5–14) Aby učedníci splnili tyto pokyny, navštěvovali lidi v jejich domovech a zůstávali s těmi, kteří si to ‚zasluhovali‘, a sdělovali jim poselství o království. Později dal Ježíš pokyn sedmdesáti ze svých učedníků: „Kdekoli také vstoupíte do města a přijmou vás, . . . dále jim říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ “ (Luk. 10:1–11) Ano, Ježíš vyslal své učedníky ve věci království.

17. a) Proč bylo v prvním století zapotřebí odvahy ke kázání království? b) Jak projevili křesťané v rané době odvahu při kázání?

¹⁷ Účast na této činnosti vyžadovala skutečně odvahu. Ježíš byl zavražděn na podnět odpůrců království, a za čas byl zabit i jeho následovník Štěpán a apoštol Jakub. (Sk. 7:54–60; 12:2) Ale Ježíšovi následovníci se nedali zastrašit. Apoštolové byli bičováni, ale Bible říká, že i potom „každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíši“. (Sk. 5:42) O řadu let později dav lidí v Tessalonice obžaloval apoštola Pavla a jeho druhy: „Ti všichni jednají proti césarovým výnosům, protože říkají, že králem je někdo jiný, totiž Ježíš.“ (Sk. 17:7) Přes toto pronásledování však nepřestali kázat. Písmo ukazuje, že Pavel nepřestal ‚oznamovat dobré poselství‘. Dále učil „veřejně a dům od domu“ a dále důkladně svědčil Židům i jiným lidem, kteří měli činit pokání. — Sk. 20:20, 21.

KDE STOJÍŠ TY?

18, 19. a) Co má být dnes podle Boží vůle vykonáváno? b) Vzpomínka na kterou událost nám může pomoci, abychom se účastnili kázání království?

¹⁸ V dnešní době není třeba méně odvahy, chceme-li se zastávat království. Odpor proti poselství o království je v dnešní době stejně velký jako v prvním století. Proto vzniká otázka: Kde stojíš ty? Budeš věrně podporovat Boží království? Boží vůlí je, aby bylo vydáno velké svědectví o království, než přijde konec. Budeš se na něm podílet? — Mat. 24:14.

¹⁹ Snad máš pocit, že je pro tebe obtížné začít mluvit s jinými o Boží vládě. Ale můžeš to činit. Dokážeš tím svou lásku k Jehovovi. (1. Jana 5:3) Vzpomeň si, že Bůh dal Abrahámovi obtížný úkol, když mu přikázal, aby obětoval svého syna. Když Abrahám poslechl, Bůh jej zastavil, aby oběť nevykonal. Řekl mu: „Protože nyní vím, že se bojíš Boha.“ Ano, Abrahám svou poslušností dokázal, že bezpodmínečně důvěřuje Bohu. (1. Mojž. 22:12; Žid. 11:17–19) Podobně i my horlivým kázáním o království dáváme Bohu najevo, že loajálně podporujeme jeho vládu. Takovou podporu on od svých poddaných vyžaduje. Současně projevujeme lásku k lidem a zájem o ně, protože jediný způsob, jak mohou uniknout záhubě v rychle se přibližujícím „velkém soužení“, tkví v tom, že slyší poselství o království a jednají podle toho. — Mat. 24:21; 1. Jana 2:17.

20. Jak nám může Mojžíšův příklad pomoci, abychom zaujali moudrý postoj ve spojitosti s Božími mravními požadavky?

²⁰ Loajální podporu Boží vládě však projevíme také tím, že lpíme na Božích morálních požadavcích. Jaký postoj zaujímáme v této věci? Někteří lidé staví na první místo věci, které se líbí jim samotným, ‚hledí si svého‘. A je pravda, že může být potěšením jít s davem, který se zaměřuje na zábavy a volný způsob života. Je to však potěšení pouze dočasné. Mojžíš jednal moudře, když si nevybral takový způsob života. „Vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl nazývat se synem faraónovy dcery a raději si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, než aby měl dočasný požitek z hříchu, . . . neboť upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ (Žid. 11:24–26) Z toho je patrné, co je nejdůležitější pro nás. Znamená to snad uspokojovat jen své vlastní sobecké sklony? Nebo je třeba činit to, co se líbí našemu stvořiteli, a sloužit zájmům vlády jeho království?

21. a) Jak Ježíš poukázal na to, že si všichni musíme něco zvolit? b) Co jsi rozhodnut zvolit si ty?

²¹ Můžeme si skutečně zvolit jen mezi dvěma směry. Kristus to přirovnal k volbě jedné ze dvou cest. Řekl, že jedna cesta je „široká a prostranná“. Ti, kteří po ní jdou, mají možnost ‚dělat, co chtějí‘. Druhá cesta však je „těsná“. Ano lidé na této cestě se musí řídit Božím vedením. Ježíš poznamenal, že většina jde širokou cestou a jen nemnoho lidí jde cestou úzkou. Kterou cestu si vybereš ty? Když se budeš rozhodovat, uvědom si: Široká cesta náhle skončí — záhubou! Naproti tomu úzká cesta povede přímo do Božího nového systému, kde budeš moci žít navždy jako věrný poddaný království. (Mat. 7:13, 14) Rozhodnutí tedy záleží na tobě! Jaké bude?

Žalmy

Hádanka s potěšující odpovědí

V PRŮBĚHU lidských dějin bylo mnoho lidí zmateno, když viděli, jak se bezzákonným lidem dobře daří. Bezzásadoví lidé často získávají postavení, v němž mají velkou autoritu, a potom vykořisťují a utlačují chudé a sklíčené lidi. Měli bychom se však bát zkažených lidí? Tato otázka je základním prvkem hádanky, která je zodpovězena ve 49. žalmu napsaném Levitou ze „synů Chóreho“.

Úvodní výrok zní: „Slyšte to, všichni lidé, dopřejte tomu sluchu, všichni obyvatelé systému věcí, vy synové lidstva i vy synové muže, společně ty boháči i ty chudáku.“ (Žalm 49:1; 49:2, „KB“) Těmito slovy žalmista vyzývá všechny, aby věnovali pozornost — „syny lidstva“, ‚pozemšťany nižšího životního postavení‘, a také „syny muže“, ty ve vyšším postavení. Ano, všichni, bohatí i chudí, mohou mít užitek z toho, co zde bude předloženo.

Žalmista pokračuje: „Má vlastní ústa budou mluvit věci moudrosti a mé srdce bude uvažovat o věcech porozumění. Své ucho nakloním k příslovečným výrokům, na harfě předložím svou hádanku.“ (Žalm 49:3, 4; 49:4, 5, „KB“) Vyjádření, k němuž se žalmista chystal, vyplývalo z úvahy pod vedením Božího ducha. Nebyla to pouhá lidská moudrost, protože žalmista sám o sobě řekl, že ‚nakloní své ucho k příslovečným výrokům‘, k výrokům z božského zdroje. Když dostal tento inspirovaný výrok, předkládal svou hádanku neboli složitý problém, a činil to za doprovodu harfy.

Potom přichází záhadná otázka: „Proč bych se měl bát ve zlých dnech, až mne obklopí samo provinění těch, kteří mě vypuzují?“ (Žalm 49:5; 49:6, „KB“) Ano, měl by podlehnout hrůze, až na něj přijdou