‚Kdybyste vy, lidé, mohli zrušit mou smlouvu dne a mou smlouvu noci dokonce tak, aby den a noc nenastaly ve svém čase, podobně by mohla být zrušena má vlastní smlouva s mým služebníkem Davidem, takže by neměl syna, který by vládl jako král na jeho trůně; také s Levity, kněžími, kteří mi slouží. Tak jako nemůže být sečteno nebeské vojsko a změřen mořský písek, tak rozmnožím semeno Davida, svého služebníka, a Levity, kteří mi slouží.‘ “ — Jer. 33:20–22.

18. Jak dlouho po Jeremiášových dnech udržoval Jehova v platnosti smlouvu o kněžství a do příchodu koho?

¹⁸ Stejně jako by slunce přestalo svítit na naši zemi a Země se přestala otáčet kolem své osy, tak by Jehova zrušil svou smlouvu týkající se Davida a Levitů. Všemohoucí Bůh opravdu během následujících 600 let rozmnožil Davidovo „semeno“, dokud nepřišel trvalý dědic, Ježíš Kristus. Ten se stal protiobrazem velekněze Árona a také se stal na nebeském trůně knězem jako Melchisedech. (Žalm 110:1–4; 1. Mojž. 14:18–20; Zach. 6:13; Žid. 6:20 až 7:3) Tak Jehova působil proti zdánlivému neštěstí Jeruzaléma a jeho chrámu a udržoval v platnosti své smlouvy.

19. Které pravidelné jevy naší země by musely přestat, aby Jehova zrušil s Davidem svou smlouvu o věčném království?

¹⁹ Když například babylónské vojsko pod králem Nabuchodonozorem obléhalo podruhé Jeruzalém, byla zapsána zpráva: „A dále přicházelo Jeremiášovi Jehovovo slovo: ‚Cožpak jsi neviděl, co mluvili ti z tohoto lidu: „Ty dvě rodiny, které Jehova vyvolil, také zavrhne“? A s mým vlastním lidem stále jednají neuctivě, takže by již dále před nimi neměl být národem. Tak řekl Jehova: „Kdyby tomu tak nebylo, že jsem ustanovil svou vlastní smlouvu dne a noci, ustanovení nebes a země, pak bych také mohl zavrhnout dokonce semeno Jákoba a svého služebníka Davida, takže bych nevzal z jeho semene vládce nad semenem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým. Shromáždím totiž jejich zajatce a chci mít s nimi soucit.“ ‘ “ — Jer. 33:23–26.

20. Co se stalo v Jeremiášových dnech, že se zdálo, že Jehova již nebude mít nad zemí své království ani pravé uctívání?

²⁰ Rok po vyřčení tohoto proroctví byl Jeruzalém dobyt a zničen. Židovští přežijící byli zajati a většina z nich odvedena do dalekého Babylóna. Zdálo se, jako by Jehova opravdu zavrhl „dvě rodiny“, které si kdysi vyvolil. Situace se zdála beznadějná pro rodiny Davidových královských potomků i rodinu kněží, která pocházela od Árona, prvního izraelského velekněze. Zdálo se, že v opaku k tomu, co řekl stvořitel nebes a země, zrušil Jehova svou smlouvu, která se týkala královské a kněžské rodiny. Bylo nejisté, zda bude ještě někdy zřízeno Jehovovo království nad zemí nebo zda bude obnoveno jeho pravé uctívání.

21. Jak ukázal Jehova k prospěchu vyhnaných Izraelitů, že je důsledný v dodržování smlouvy?

²¹ Avšak od tohoto národního neštěstí se ještě nepřestaly střídat den a noc a nebylo porušeno uspořádání nebes a země. Nedalo se tedy očekávat, že by stvořitel, který nezrušil smlouvy ohledně těchto neživých věcí vesmíru, zrušil své smlouvy uzavřené s inteligentními tvory ohledně svého království a čistého uctívání. A on to také neučinil! Měl soucit s potomky Abraháma, Izáka a Jákoba. Po 70 letech vyhnanství byli opět shromážděni do svého Bohem daného domova.

22. Jak splnil Bůh tomuto obnovenému lidu smlouvu o „spravedlivém výhonku“ a co to dokazuje o Božím slibu?

²² Z tohoto obnoveného lidu vyšel před 19 staletími „spravedlivý výhonek“ Ježíš Kristus. Jeho mučednická smrt v roce 33 n. l. nezničila Boží smlouvu, protože Bůh oslavil Ježíše v nebesích. Tam, jak sám říká, „žije po celou věčnost“. (Zjev. 1:18) Žil až do doby, kdy jej Jehova dosadil jako krále v zaslíbené světové vládě. Boží slib se prokázal jako spolehlivý!

Osvobozeni s vyhlídkou přežít pád křesťanstva

1, 2, a) Kdy a za čí prorocké služby měli Židé svůj poslední jubilejní rok? b) Co přikazoval Židům ohledně jubilejního roku Jehovův Zákon předaný skrze Mojžíše?

V JEREMIÁŠOVÝCH dnech měl být sabatní rok dobou osvobození židovských otroků. Poslední takový sabatní rok končil 9. tišri 609 př. n. l. , den před židovským Dnem smíření. Od Jeremiášova lidu se vyžadovalo, aby slavil sabatní roky od svého vstupu do kanaánské země v roce 1473 př. n. l. Od té doby každý 50. rok měl být považován za jubilejní rok, jenž měl začínat v Den smíření. Ukázalo se, že 17. jubilejní rok měl být poslední. Skončil v roce 623 př. n. l., během Jeremiášovy prorocké činnosti. Jako kněz v chrámu měl Jeremiáš slyšet troubení trubky, které oznamovalo začátek jubilejního roku, zvláštního roku osvobození. Jehovův zákon daný skrze proroka Mojžíše přikazoval:

² „Posvětíš padesátý rok a provoláš svobodu v zemi všem jejím obyvatelům. Bude to pro tebe jubilejní rok, a vrátíš každému jeho majetek a vrátíš každého jeho rodině. Tento padesátý rok bude pro tebe jubilejním rokem.“ — 3. Mojž. 25:10, 11.

3. Jaký byl Boží zákon o každém sedmém roce mezi jubilejními roky? Jak dlouho mohl mít hebrejský majitel hebrejského otroka?

³ Stejně jako týdenní sabat, měl být i každý sedmý rok mezi jubilejními roky sabatním rokem. (3. Mojž. 25:1–9) Podobně říkal Jehovův zákon: „Kdybys koupil hebrejského otroka, bude otrokem po šest let, ale v sedmém vyjde jako propuštěný bez vyplacení.“ (2. Mojž. 21:2) „Kdyby ti byl prodán tvůj bratr, Hebrejec nebo Hebrejka, a sloužil by ti šest let, pak ať jej v sedmém roce pošleš pryč jako propuštěného.“ — 5. Mojž. 15:12.

4. Co vhodného měli učinit hebrejští majitelé otroků v sabatním roce 610–609 př. n. l. , avšak jak dali Bohu další příčinu k potrestání?

⁴ A tak v Jeremiášových dnech, v lunárním sabatním roce 610–609 př. n. l. , bylo v Jehovových očích dobré, aby židovští majitelé otroků uzavřeli před ním v jeruzalémském chrámu smlouvu a propustili hebrejské otroky. Vzdor mezinárodní situaci, tak nebezpečné pro Jeruzalém, měl Jeremiášův lid učinit tento krok poslušnosti. Avšak ještě než uplynul rok osvobození, dřívější majitelé otroků porušili svou slavnostní smlouvu a přinutili opět k otroctví své služebníky i služebnice. To se nelíbilo Jehovovi, který dodržuje smlouvy, a dalo mu to další příčinu k potrestání. — Jer. 34:8–16.

5. a) Kteří cizinci v Jeruzalémě se na tom nepodíleli, a přesto byli v nebezpečí? b) Z které strany dnes podobně hrozí nebezpečí novodobému protiobrazu Jeruzaléma?

⁵ Na této neúctě ke smlouvě, slavnostně uzavřené před Bohem, se