nalezneš spokojenost a radost v tom, že jsi podobný „šťastnému Bohu“. Udělej si v životě víc času, abys ‚slyšel Boží slovo‘. Pak zakusíš odměnu z dávání, z toho, že pomáháš druhým poznat Jehovu a jeho předsevzetí. Poznáš, jako už milióny jiných, že jsi získal požehnání velikého štěstí. — Žalm 146:5.

Vděčni za svou „šťastnou naději“

„Čekáme na šťastnou naději a slavné zjevení velkého Boha a našeho zachránce, Krista Ježíše.“ — Titovi 2:13.

1, 2. Jakými dvěma způsoby může být vděčnost blahodárná?

JEJÍ spolupracovníci ji znali jako výkonnou, produktivní a šťastnou sekretářku. Možná, že připisovali většinu zásluh jejímu cviku a schopnostem. Když se ale zeptali, obrátila tato vnímavá žena pozornost ke svému zaměstnavateli a jeho vděčnosti. Proč?

² Vysvětlila, že bez ohledu na to, jak malý či běžný je její úkol, její zaměstnavatel otevřeně vyjadřuje upřímnou vděčnost. Proto si připadá užitečná a potřebná a je jako pracovnice šťastnější. Přesto není vděčnost blahodárná jen pro toho, kdo ji přijímá; je dobrá i pro osobu, která ji vyjadřuje, která si vypěstovala ducha uznalosti.

3. Proč bychom měli pěstovat vděčného ducha?

³ Dnes se zdá, jako by se většina lidí zabývala především sama sebou. To je zcela v odporu k duchu vděčnosti, který projevujeme, když myslíme na druhé a pohotově vyjadřujeme ocenění pro to, co dělají. Je ovšem zvláštní, že se stáváš šťastnější, jestliže pracuješ na tom, aby ses naučil mít upřímný zájem o druhé, a otevřeně vyjadřuješ ocenění pro jejich služby, činy a snahy. A navíc, vypěstovat si ducha vděčnosti může mít vliv i na tvůj vztah k Jehovovi Bohu. Může to již dnes ovlivnit tvé životní štěstí i rozsah, v jakém se budeš podílet na „šťastné naději“, kterou nyní Bible předkládá pravým křesťanům. — Titovi 2:13.

„VZDÁVEJTE DÍKY“

4. Jaký je biblický názor na uznalost?

⁴ Bible nás vybízí, abychom pěstovali ducha vděčnosti neboli uznalosti. Apoštol Pavel například napsal: „Ve spojitosti se vším vzdávejte díky. Vždyť je to Boží vůle vzhledem k vám ve spojení s Kristem Ježíšem.“ A Kolossenským radil: „Ať také vládne Kristův pokoj ve vašem srdci, neboť jste k tomu vskutku byli povoláni v jednom těle. A prokažte se jako vděční.“ (1. Tes. 5:18; Kol. 3:15) Přestože se taková rada dotýká především naší vděčnosti k Bohu, měla by nám naznačit, jak důležité je pěstovat ducha vděčnosti v každodenních životních záležitostech.

5. Jak prokázal Pavel vděčného ducha?

⁵ Pavel sám neváhal vyjádřit pochvalu těm, kteří jednali dobře, nebo jim přímo děkovat. Přečti si jeho slova v Římanům 16:1–4. V celé této pasáži vděčně chválí Fébé jako tu, která ‚hájila mnohé‘ — možná tak, že svým vlivem ve společnosti hájila neprávem obviněné křesťany — nebo že projevovala pohostinnost k cestujícím křesťanům. Potom Pavel zvlášť děkuje manželské dvojici Priscille a Akvilovi, že ‚vydali do nebezpečí vlastní hrdlo‘ kvůli němu i jiným. Představ si, jak musela být Fébé, Priscille a Akvilovi příjemná tak otevřeně vyjádřená vděčnost. Bylo však dobré i pro Pavla, že se takovým způsobem vyjadřoval. Mohl tak pocítit štěstí z dávání vždyť rozdával uznání, čest, povzbuzení. I my můžeme získat takové štěstí, když vyjadřujeme vděčnost. — Sk. 20:35; 2. Tim. 1:16–18.

6, 7. Jak můžeš projevit vděčnost?

⁶ Denně máme příležitost ukázat, že jsme vděční. Může to být za něco tak prostého, jako je zdvořilost — třeba nám někdo podrží dveře nebo zvedne něco, co jsme upustili. Přesto by naše „děkuji“ mělo být řečeno nějak jinak, než jen jako formální fráze. Cítíme-li se opravdu ze srdce vděční, druzí to rozpoznají a budou proto šťastnější. My ovšem také.

⁷ Znamenitým krokem k rozšíření svého ducha vděčnosti by mohlo být třeba to, že vyjadřujeme ocenění osobám, jejichž službu běžně pokládáme za samozřejmost. Například prodavači, číšníci v restauraci nebo listonošovi. Tvůj úsměv a upřímné „děkuji“ jim zpříjemní a ulehčí práci. Ale ti, kdo si nejvíce zaslouží naši vděčnost, jsou naši blízcí, jejichž námahu máme sklon přehlížet. Jak často děkuješ své manželce za dobré jídlo, které připravuje, nebo za její trpělivou péči o děti? Kolik manželů den co den pracuje a neslyší ani slůvko ocenění od své manželky, tím méně od svých dětí? Mladí, mohli byste častěji uvažovat o všem, co pro vás dělají rodiče, a vyjádřit jim někdy srdečné ocenění? Čím více budeš vyjadřovat vděčnost, tím bohatší bude tvůj život. Druzí tě budou mít raději a pouta náklonnosti se upevní. Ano, budeš šťastnější.

VDĚČNI BOHU

8–10. a) Proč bychom měli být podle Žalmu 100 vděční Bohu? b) Jaký postoj zaujímá v tomto ohledu většina lidí?

⁸ Máme-li důvod být vděčni za to, co pro nás dělají druzí, máme nezměrně pádnější důvod být vděčni našemu stvořiteli. Stý žalm je písní díkůvzdání, která upozorňuje na to, proč je vhodné děkovat Bohu. Čteme tam: „On nás učinil, a ne my sami sebe.“ (Žalm 100:3) To je velice rozumné. Jak bychom vůbec mohli mít nějakou naději nalézt štěstí, kdyby byl Bůh nestvořil lidský život a nedovolil nám žít? (Sk. 17:26–28) Ano, samotná skutečnost, že žijeme, je důvodem k vděčnosti.

⁹ Žalm 100:5 prohlašuje: „Vždyť Jehova je dobrý.“ To je pravdivé v mnoha ohledech. V neposlední řadě proto, že Bůh opatřil dobré věci, aby nás udržoval při životě a abychom se z nich těšili. Žijeme na Boží zemi a živíme se z jejích štědrých darů. (Iz. 45:18; Sk. 14:15–17) Kdyby ti dal přítel chutné, výživné ovoce, jistě bys řekl „děkuji“. A přece prvotním zdrojem tohoto ovoce a veškeré naší přirozené stravy je Jehova Bůh. (1. Mojž. 2:9, 15, 16; Žalm 104:10–15, 24; 145:15, 16) Jaké pocity máme vůči Bohu v souvislosti s takovými opatřeními? — 1. Tim. 4:3, 4.

¹⁰ Budeme-li vděční Bohu, bude to znamenat, že se zcela lišíme od většiny dnešních lidí. Ti mají sklon přehlížet Boha i to, co vykonal. Dokonce i někteří z těch, jejichž rodinnou zvyklostí je pronést několik slov „díků“ před jídlem, neprojevují svými životy, že jsou hluboce vděční Bohu. Zřídka berou v úvahu Boží vůli, když plánují svůj život. Jsme však jiní? Měli bychom být.

11, 12. Jaký návod k vděčnosti nám dává Kolossenským 3:15?

¹¹ Jak už jsme se zmínili, apoštol Pavel napsal: „Ať také vládne Kristův pokoj ve vašem srdci, neboť jste k tomu vskutku byli povoláni v jednom těle. A prokažte se jako vděční.“ (Kol. 3:15)