Křtitel v prvním století. Byl poctěn předností být předchůdcem Ježíše Krista, budoucího krále, a to v předobrazném splnění proroctví Malachiáše 3:1. (Mar. 1:1, 2) Když Ježíš mluvil o tomto „poslu“, který byl vyslán, aby vyčistil cestu před Jehovou, řekl: „Vpravdě vám říkám: Mezi těmi, kteří se narodili z žen, nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel; ale kdo je menší v nebeském království, je větší než on.“ (Mat. 11:7–11) Dnes, od konce 1. světové války v roce 1918, jedná ostatek pomazaných dědiců nebeského království v roli vyslanců — ne nějaké budoucí královské vlády, ale nebeského království, jež bylo zřízeno v závěru časů pohanů roku 1914, když byl oslavený Ježíš Kristus dosazen na trůn. O nich, ale ve vznešenějším smyslu platí to, co napsal apoštol Pavel. „Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista, jako by Bůh skrze nás snažně prosil. Jako zástupci Krista prosíme: ‚Smiřte se s Bohem.‘ “ — 2. Kor. 5:20.

18. a) Kdo reaguje od roku 1935 na snažnou prosbu, aby se smířil s Bohem, kterou vyjadřuje ostatek ‚vyslanců zastupujících Krista‘? b) Kdo se připojil k mužům v kázání poselství o království a jak to předpověděl Žalm 68:11; 68:12, „KB“?

¹⁸ Od závěru první světové války v roce 1918, a zejména od památného roku 1935, reaguje velký zástup lidí všech národností na tuto snažnou prosbu, kterou šíří pomazaný ostatek dědiců království. Ti, kteří takto reagují, podnikli kroky předepsané Biblí, aby se smířili s Bohem a Otcem našeho Pána Ježíše Krista, a nyní jsou s ním v míru. S oceněním vystupují jako společníci ostatku ‚vyslanců, kteří zastupují Krista‘. Lze na ně pohlížet jako na ‚zplnomocněnce zastupující Krista‘, když předkládají výzvu ke smíření s Bohem dalším lidem, kteří se podobají ovcím. Mužně, odvážně vycházejí i oni — ženy i muži — kázat ‚toto dobré poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví‘. (Mat. 24:14; Zjev. 7:9–17) Právě tak to předpověděl Žalm 68:11; 68:12 „KB“. „Jehova sám vynáší řeč; žen, které vyprávějí dobré poselství, je velké vojsko.“

Buďte jako muži, kteří nebojácně hledí vstříc Har–magedonu

1. Jak se při své zmínce o Armageddonu mýlil Teodor Roosevelt v řazení událostí?

TEODOR Roosevelt prý při své prezidentské kampani ve Spojených státech amerických zvolal. „Stojíme před Armageddonem a vedeme bitvu pro Pána!“ Roosevelt věděl z Bible, že má dojít k rozhodujícímu boji na „místě zvaném v hebrejském jazyce Armageddon“. (Zjev. 16:16, „Překl. krále Jakuba“) Ve svém řízení událostí značně předešel dobu, protože zemřel 6. ledna 1919, tedy necelé dva měsíce po skončení 1. světové války. Tento válečný konflikt ovšem nevyústil ve ‚válku velikého dne Boha, Všemohoucího‘, v Armageddonu.

2. Co rozhodne o tom, zda přežijeme, až přijde tato válka všech válek?

² V tomto bouřlivém roce 1983 však všechno naznačuje, že hledíme vstříc této válce všech válek. To, v jakém vztahu ke všemohoucímu Bohu nás zastihne, do značné míry rozhodne o tom, zda tuto válku či bitvu přežijeme, nebo ne.

3, 4. Vzhledem k postavení, které křesťané v této válce zaujmou, co budou muset projevovat, aby se ‚chovali jako muži‘?

³ Jsou to skutečně neviditelné „výroky inspirované démony“,