Kde prokazuje „velký zástup“ svatou službu?

„Proto jsou před Božím trůnem a prokazují mu božskou službu dnem i nocí v jeho svatyni.“ — Zjevení 7:15, Rotherhamova „The Emphasised Bible“.

1. Co lze říci o „zástupu“ všeobecně vzhledem k náboženství ve světě?

NÁBOŽENSTVÍ je v úpadku. Tím klesá také účast na „bohoslužbách“ v kostelech, katedrálách a chrámech. To je zvláště patrné v zemích, které tvoří takzvané křesťanstvo. Roste počet nevěřících, skeptiků, agnostiků, ateistů a lidí, kteří jsou proti náboženství. Žádná snaha o náboženské oživení jim nepomůže, aby se vzchopili. To je situace těch, kteří mohou být všeobecně označeni jako „zástup“.

2. O jaký „zástup“ se zajímáme? Co o něm předem viděl ve vidění jeden starý muž, jejž římská vláda poslala do vyhnanství na ostrov Patmos?

² My však máme zájem o zvláštní zástup, o „velký zástup“, jejž předem viděl jeden starý muž, kterého vláda římského impéria poslala do vyhnanství na ostrov Patmos. Nejprve viděl ve vidění 144 000 duchovních izraelitů a pak píše: „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který nikdo nemohl spočítat, z každého národa a ze všech kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a v přítomnosti Beránkově, oděný bílými rouchy, s palmovými ratolestmi v rukou; a hlasitě volají: ‚Záchrana ať je přičtena našemu Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ — Zjev. 7:9, 10, „The Emphatic Diaglott“ od Benjamina Wilsona.

3. Proč jsou členové „velkého zástupu“ viděni, jak stojí vhodně oblečeni? Proč se má všeobecně za to, že jsou v nebi?

³ Jaké čestné postavení podle popisu zaujímá tento „velký zástup“ a jak důstojné má vzezření! I v dnešní době je vhodné, jestliže někdo stojí v přítomnosti monarchy sedícího na trůnu. Ale tito členové „velkého zástupu“ jsou viděni, jak stojí před trůnem samotného Boha. Také odpovídá této příležitosti, že jsou oblečeni do neposkvrněných bílých oděvů. Je vidět, že by stáli na nějakém shromaždišti venku? Ne, protože ve Zjevení 7:15 („ED“) je řečeno, že „mu veřejně slouží dnem i nocí v jeho chrámu [v řeckém původním textu naos]“. Znamená to tedy, že ti, kteří tvoří tento „velký zástup“, půjdou nakonec do nebe, kde sídlí Bůh, jemuž přičítají svou „záchranu“? Všeobecně se odpovídá, že ano. Proč? Protože je řečeno, že mu prokazují veřejnou službu neboli „božskou službu“ v jeho „chrámu“ („ED“) neboli „v jeho svatyni“ („Rotherham“).

4. Kterého původního slova se týká tato otázka? V jaké spojitosti je to slovo použito u Jana 2:19–21?

⁴ Odpovídá však tento názor všem skutečnostem, které jsou podrobně vypsány v poslední biblické knize, ve Zjevení? A očekávají ti, kteří se dnes považují za členy „velkého zástupu“, jenž se nyní vytváří, že půjdou do nebe a stanou se duchovními tvory jako andělé? Chtějí vůbec přijít do nebe? Řeknou ti, že ne, a nedomnívají se, že byli zplozeni Božím duchem k takové nebeské naději. Tato otázka se soustřeďuje na původní řecké slovo, které se překládá různě jako „stan“, „chrám“ a „svatyně“. Například v biblické zprávě o tom, jak Ježíš Kristus vyhnal penězoměnce a kupce z Herodova chrámu, je původní použité řecké slovo naos. Čteme tam: „Ježíš odpověděl: ‚Zničte tuto svatyni [naos] a ve třech dnech ji postavím.‘ Židé odpověděli: ‚Trvalo čtyřicet šest let, než byla tato svatyně [naos] vybudována: ty ji postavíš ve třech dnech?‘ On však mluvil o svatyni [naos], kterou bylo jeho tělo.“ (Jan 2:19–21, „Jeruzalémská bible“) Co mínili tito Židé slovem „svatyně“?.

5. a) Jakou stavbu nemohli mít na mysli Židé, když řekli, že byla stavěna 46 let? b) Na co se musí vztahovat slovo naos u Izaiáše 66:6 v podání řecké „Septuaginty“?

⁵ Jistě ne vnitřní svatyni, v níž byla předsíň a oddíly Svatá a Nejsvětější. Měli na mysli chrámovou budovu jako celek, včetně nádvoří, na jednom z nichž obchodovali penězoměnci a kupci. Herodův chrám jako celek zničili Římané v roce 70 n. l. Na rozdíl od dřívějšího Šalomounova chrámu, který byl zničen v roce 607 př. n. l. , nebyl Herodův chrám nikdy obnoven. O jeruzalémském chrámu je u Izaiáše 66:6 prorocky řečeno: „Ta vřava z města, ten rozruch v chrámu [naos v řeckém překladu „Septuaginta“] je zvuk PÁNA, který udílí odplatu svým nepřátelům.“ („Nová anglická bible“) „Slyš! rozruch z města, slyš, vychází z chrámu [naos], slyš! PÁN udílí odplatu svým nepřátelům.“ („Americká židovská vydavatelská společnost“, angl.) Je zřejmé, že chrám, svatyně neboli naos neznamená jen vnitřní svatyni, ale celý chrámový areál se všemi jeho stavbami.

6. Jaké falešné svědectví vydali Židé v noci pasach roku 33 n. l. ohledně Ježíše a jeruzalémského naos?

⁶ V noci pasach 14. nisana roku 33 n. l. svědčili někteří Židé před předními kněžími a před sanhedrinem, ale pokud se tito svědci dožili roku 70 n. l., bylo jim dokázáno, že oné osudné noci svědčili proti Ježíši Kristu falešně. Dosvědčovali: „Slyšeli jsme, jak řekl: ‚Strhnu tento chrám, který byl udělaný rukama, a za tři dny postavím jiný, nikoli udělaný rukama.‘ “ (Mar. 14:58) Dali Ježíše zabít, ale to nezachránilo jejich chrám před úplnou zkázou v roce 70 n. l.

7. a) Jak se Židé posmívali Ježíši, který byl na Kalvárii přibit na kůl? b) Kam nakonec zrádce Jidáš hodil peníze, jež byly úplatkem?

⁷ Později téhož dne, když nepřátelští Židé viděli tohoto Ježíše přibitého na mučednický kůl za Jeruzalémem, měli možná pocit, že mu bylo zabráněno vykonat to, o čem se mylně domnívali, že řekl: „A tak o něm kolemjdoucí začali mluvit utrhačně, potřásali hlavami a říkali: ‚Ty, který jsi chtěl zbořit chrám [naos] a ve třech dnech jej postavit, zachraň se! Jsi-li Syn Boží, sestup s mučednického kůlu!‘ “ (Mat. 27:39, 40; Mar. 15:29, 30) Ale než byl Ježíš přibit na kůl, pokusil se učedník, který jej zradil jeho krvežíznivým nepřátelům za třicet kousků stříbra, získat rozhřešení. Byl to Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti apoštolů. Pokoušel se vrátit úplatek, ale úplatci jej nechtěli vzít zpět. Když se zrádce nemohl tímto způsobem očistit, co udělal? Matouš 27:5 podává zprávu: „Jidáš hodil peníze do svatyně [naos] a nechal je; pak odešel a oběsil se.“ („Bible dobrého poselství“; „Jeruzalémská bible“; Youngův „Doslovný překlad Svaté bible“, angl.) Proč jiné moderní biblické překlady překládají výraz naos jako „chrám“?

8. Proč zde zřejmě mnozí překladatelé Bible používali slovo „chrám“ místo „svatyně“?

⁸ Zřejmě proto, že překladatelé poznali, že řecké slovo zde neznamenalo vnitřní svatyni s jejím krytým vchodem, Svatou a Nejsvětější, kam velekněz přinášel krev obětí ve výročním Dnu smíření. Znamenalo chrám se všemi jeho nádvořími.

9. a) Musí tedy být „velký zástup“ v nebi, aby sloužil Bohu v jeho naos? b) Může mít naos podle Zjevení 3:12 omezený význam?

⁹ Je tedy možno říci, že „velký zástup“ je v Božím „chrámu“ neboli naos a že přece jeho členové nejsou v nebi jako duchovní tvorové společně se 144 000 duchovních izraelitů, kteří tvoří Boží „malé stádo“. (Zjev. 7:1–9, 15; Luk. 12:32) Výraz naos může mít také omezený význam. Ježíš Kristus oslovil maloasijský sbor ve Filadelfii v prvním století a řekl: „Pokud jde o toho, kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámu [naos] svého Boha; bude v bezpečí a nikdy již nevyjde; a napíši na něj Jméno svého Boha, a bude občanem ve městě mého Boha — v Novém Jeruzalému, který sestupuje s nebe od mého Boha; a bude mít na sobě napsané mé nové Jméno.“ — Zjev. 3:12, „The Living Bible“.

10. Jak ukazuje Zjevení 7:9–17, že „velký zástup“ nepatří do sboru v tomto omezeném naos?

¹⁰ Ve Zjevení 7:9–17 není ani zmínka o takovém nápisu na členech „velkého zástupu“ a není o nich také řečeno, že by byli učiněni ‚sloupy‘ v Božím chrámu. Symbolickými ‚sloupy‘ je učiněno 144 000 duchovních izraelitů ze dvanácti kmenů.

11, 12. a) Jak se spočítaná skupina duchovních izraelitů liší od „velkého zástupu“, pokud jde o jména? b) Jak se podle Zjevení 14:1–5 jméno města, jež sestupuje od Boha, hodí na 144 000?

¹¹ Na rozdíl od nespočteného „velkého zástupu“ má tato spočítaná skupina duchovních izraelitů na sobě jméno Ježíšovo a jméno jeho Otce. Také je na nich napsáno jméno Božího města, Nového Jeruzaléma, který sestupuje s nebe od Boha. Jako byla se starověkým Jeruzalémem spojena hora Sión, tak je duchovní hora Sión spojena s tímto Novým Jeruzalémem, který je nebeský. V souladu s tím měl apoštol Jan druhé vidění 144 000 duchovních izraelitů a zaznamenal o tom:

¹² „Hle, Beránek [Ježíš Kristus] stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svých čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. . . A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími osobami; a nikdo se nemohl naučit tu píseň, kromě těch sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří byli koupeni ze země. . . Ti byli koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ — Zjev. 14:1–5.

13. a) Jsou členové „velkého zástupu“ na tom stejně jako 144 000, pokud jde o postavení na nebeské hoře Siónu? b) Jsou „koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“?

¹³ Hodí se toto podrobné líčení také na mezinárodní „velký zástup“ ze Zjevení 7:9–17? Ne, protože nikde není řečeno, že stojí na nebeské hoře Siónu. (Žid. 12:22) Nepatří k původním zpěvákům „nové písně“. Není o nich řečeno, že „byli koupeni ze země“, „koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“. Členové tohoto „velkého zástupu“ tedy očekávají, že zůstanou navždy na zemi a že se budou podílet na tom, aby země byla uvedena do rajského stavu. Nepatří ke společnosti 144 000 koupených, která se začala utvářet v den letnic roku 33 n. l. , v den, kdy židovský velekněz předkládal v jeruzalémském chrámu „prvotiny“ ze sklizně pšenice. V ten den větší velekněz, Ježíš Kristus, zaplatil v nebi Bohu cenu výkupného svou vylitou krví. Bůh jej použil jako sdělovacího prostředku a vylil skrze něj téhož dne svatého ducha na 120 čekajících učedníků a později asi na 3 000 Židů a židovských proselytů, kteří činili pokání a byli téhož dne pokřtěni. — Skutky, kapitola 2; Joel 2:28, 29; Žid. 4:15, 16.

„PEČEŤ ŽIVÉHO BOHA“ OZNAČUJE ROZDÍL

14. Ačkoli je záchrana poskytnuta jak 144 000, tak i „velkému zástupu“, jak činí mezi nimi rozdíl pečeť?

¹⁴ Pozoruhodná věc odlišující 144 000, kteří byli „koupeni“, od „velkého zástupu“ v bílých rouchách, je to, co je označeno jako „pečeť živého Boha“. 7. kapitola Zjevení, která pojednává jak o 144 000 duchovních izraelitů, tak i o „velkém zástupu“, ukazuje, že pouze 144 000 má ‚na svých čelech‘ označení touto „pečetí“, což znamená, že jsou „otroky našeho Boha“. To naznačuje, že je také rozdíl v jejich ustanoveném postavení v Božím konečném uspořádání, pokud jde o nebe a zemi. Je tomu tak, i když všichni jsou uvedeni do stavu, v němž jsou zachráněni, protože jak „velký zástup“, tak i 144 000 přijímá Ježíše Krista jako „Božího Beránka, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29, 36; 1. Jana 2:1, 2) Tak ti, kteří patří k ‚velkému zástupu. . . , vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi‘. (Zjev. 7:9, 14) To jim dává právo uctívat Jehovu v jeho duchovním chrámu, který byl symbolizován nebo předstíněn celou chrámovou stavbou ve starověkém Jeruzalému. — Jan 4:21–24.

15. Čas pro jaké volání o záchranu se přibližuje? Jaká škodlivá vichřice je stále ještě zadržována a proč?

¹⁵ Blíží se čas, kdy lidé v podstatě řeknou dlouho zavedeným povýšeným organizacím pozemské společnosti: „Padněte na nás a skryjte nás před obličejem toho, který sedí na trůnu, a před Beránkovým hněvem, protože přišel velký den jejich hněvu, a kdo je schopen obstát?“ (Zjev. 6:16, 17) Bouře vypukne brzo. To je naznačeno dalšími slovy vidění: „Potom jsem [já, apoštol Jan] viděl čtyři anděly, jak stojí na čtyřech stranách země a drží pevně čtyři zemské větry, aby nevál žádný vítr na zem ani na moře ani na žádný strom. A viděl jsem. jiného anděla [pátého], jak vystupuje od východu slunce a má pečeť živého Boha; a volal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo povoleno, aby škodili zemi a moři, a říkal: ‚Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech.‘ “ — Zjev. 7:1–4.

16. „Velký zástup“ sice není zapečetěn, ale proč mu přece neuškodí vichřice, jež bude rozpoutána jako projev Beránkova hněvu?

¹⁶ O žádném z „velkého zástupu“ se neříká, že by byl zapečetěn touto „pečetí živého Boha“, je to řečeno jen o sto čtyřiceti čtyřech tisících „otroků našeho Boha“. Jak to, že nikdo z „velkého zástupu“ neutrpí škodu v tom prudkém víru, který vznikne, jakmile budou uvolněny „čtyři větry“ ze čtyř stran země? Jak to, že tento nezapečetěný „velký zástup“ nepocítí ‚Beránkův hněv‘, až bude zapečetěno 144 000? Je to proto, že „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. (Zjev. 7:14) Nyní přijímají dobrodiní jeho vykupující oběti a touží po tom, aby byli očištěni od svých hříchů umytím v jeho krvi, jež usmiřuje hřích. Nehledají záchranu v hluboce zakořeněných impozantních institucích slabých lidí, ale vzhlížejí k Jehovovi Bohu a k jeho Synu Ježíši Kristu, který je jako Beránek. Proto vděčně volají: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ — Zjev. 7:9, 10.

17. Komu projevuje „velký zástup“ věrnou oddanost vzhledem ke sporné otázce ohledně univerzálního panství? Kde prokazují svatou službu a komu?

¹⁷ Až do vyřešení nejdůležitější sporné otázky týkající se univerzálního panství jsou věrně oddáni Jehovovu království pod Beránkem, Kristem. „Proto jsou před Božím trůnem a prokazují mu dnem i nocí svatou službu [latreuein, řecké sloveso] v jeho chrámu [naos].“ (Zjev. 7:15) Jsou spojeni s přežijícím ostatkem 144 000 zapečetěných „otroků našeho Boha“.

„Z VELKÉHO SOUŽENÍ“

18. Z čeho vycházejí tito členové „velkého zástupu“? Jaká otázka vzniká?

¹⁸ K „záchraně“, kterou prožívá „velký zástup“, patří, že vycházejí z toho, o čem je prorokováno ve Zjevení 7:14: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ Původní řecký text doslova zní: „Ze soužení toho velikého.“ („Meziřádkový překlad Království“) A co je toto „velké soužení“? Jiné biblické překlady místo slova „soužení“ říkají: „utrpení“a, „tíseň“b, „pronásledování“c, „útlak“d, a „zkouška“e. Ale mnoho jiných překladů uvádí „soužení“.

19. 20. a) Jaký je význam českého slova, z něhož je odvozen výraz „soužení“? b) Co říká Robertsonův komentář o tomto slovu ve Zjevení 7:14? Jak používá tohoto slova Ježíš ve svém proroctví?

¹⁹ Řecké slovo tak rozmanitě překládané je thlipsis. Označuje špatný zážitek. České slovo „soužení“ pochází ze slova zúžiti, též vehnati do úzkých.

²⁰ K výrazu „velké soužení“, jehož je použito ve Zjevení 7:14, podává komentář Robertsonovo dílo „Slovní obrazy v Novém zákoně“ (svazek 6, str. 352, 353, angl.): „Zřejmě je míněna nějaká velká krize (Mat. 13:19 a dále; 24:21; Mar. 13:19), ačkoli jich může být míněna celá řada, což může naznačovat konečný soud.“ Matouš 24:21 se především vztahuje na zničení starověkého Jeruzaléma v roce 70 n. l. a zní: „Neboť tehdy bude velké soužení [thlipsis], jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy ne.“ Marek 13:19 zní: „Protože ty dny budou dny soužení [thlipsis], jaké nebylo od počátku stvoření, jež Bůh stvořil, až do té doby, a jaké již nikdy nebude.“ Toto soužení mělo patřit ke ‚znamení, až budou všechny tyto věci určeny ke skonávání‘. (Mar. 13:4) „Všechny tyto věci“ měly zahrnovat i úplné zapečetění 144 000 duchovních izraelitů. — Zjev. 7:1–8.

21. Jakého důležitého řeckého slova je použito v překladu „Septuaginta“ u Daniela 12:1? Kdo je Michael?

²¹ Řecký překlad Hebrejských písem, „Septuaginta“, používá slova thlipsis v souvislosti se stejnou událostí u Daniela 12:1. Říká: „A v té době povstane Michael, velký kníže, který je nad dětmi tvého lidu, a bude čas soužení [thlipsis]. soužení [thlipsis], jaké dosud nebylo, pokud existoval na zemi nějaký národ, až do této doby.“ („The Septuagint Bible“, od Charlese Thomsona; „The Septuagint Version“, vydal Samuel Bagster a synové, Ltd.) Podle Zjevení 12:7 je Michael oslavený Ježíš Kristus.

22. Je „soužení“ projevem Boží nelibosti proti „velkému zástupu“? Co znamená, že z něj vyjdou?

²² Ze všeho předcházejícího je patrné, že „velké soužení“ není projev Božího hněvu nebo nelibosti proti „velkému zástupu“ a že účelem není, aby byl ukázňován a očišťován od svého spojení s tímto zlým systémem věcí. Předpověděné „velké soužení“ je obtížná doba světa, závěrečné „soužení“, jež přijde na tento odsouzený svět. Je to symbolická vichřice, kterou zadržovali čtyři andělé na čtyřech stranách země do chvíle, kdy budou poslední ze 144 000 duchovních izraelitů zapečetěni jako koupené vlastnictví Jehovy Boha, jako nepostupitelní „otroci našeho Boha“. „Velký zástup“ vyjde z „velkého soužení“, což znamená, že je přežije.

23. Začátek čeho nového bude tvořit přežijící „velký zástup“? Jakou budou mít vyhlídku?

²³ Jaká to pak bude příjemná výsada pro zachráněný „velký zástup“, že budou dále ‚prokazovat [Bohu] dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu‘, na pozemských nádvořích jeho velkého chrámového uspořádání! Nad nimi budou zřízena „nová nebesa“ a oni budou počátkem „nové země“, v níž má nekonečně přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:13) Na očištěné zemi začne vzkvétat nový ráj a nebude zde žádný ďábel, který by se chtěl pokusit obrátit je k nějaké nespravedlnosti. Skutečně šťastná vyhlídka je před „velkým zástupem“, který přežije „válku velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu! — Zjev. 16:13–16.

Svatá služba v tomto „čase konce“

1. Jak víme, že žijeme v „čase konce“? Co o tom říká Daniel 12:4?

VE světle rozpečetěných biblických proroctví bychom měli bez obtíží vidět, že žijeme v předpověděném „čase konce“. O tomto kritickém období říká proroctví u Daniela 12:4: „Ale ty, ó Danieli, zavři ta slova a zapečeť tu knihu až do času konce; mnozí budou pobíhat sem a tam a vzroste poznání.“ („Americká židovská vydavatelská společnost“; „Leeser“, angl.) Překlad řecké „Septuaginty“ zní: „A ty, Danieli, zavři ta slova a zapečeť tu knihu do času konce; dokud mnozí nebudou poučeni a nevzroste poznání.“ („Bagster“; „Thomson“; latinská „Vulgata“; Lamsova „Svatá bible ze starověkých východních rukopisů“, angl.) „Velký zástup“, který je popsán v poslední knize Bible, má užitek z toho, že vzrostlo poznání a porozumění Bibli. — Zjev. 7:9–17.

2. a) Proč je důležité, jak „velký zástup“ prokazuje „svatou službu“? b) Jaký je rozdíl mezi řeckým slovem překládaným jako „sloužit“ a mezi slovem překládaným výrazem „svatá služba“?

² Od roku 1935 n. l. , kdy začal být shromažďován tento „velký zástup“, ‚prokazuje. . . svatou službu‘ Jehovovi Bohu. Je velmi důležité, jak to dělá. Proč? Protože Ježíš Kristus řekl svým jedenácti věrným apoštolům během poslední noci, kdy byl s nimi: „To jsem k vám mluvil, abyste neklopýtli. Lidé vás vyženou ze synagógy. Ano, přichází hodina, kdy se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že Bohu prokázal svatou službu.“ (Jan 16:1, 2) Místo výrazu „svatou službu“ říká „Jeruzalémská bible“ (angl.) „svatou povinnost“; „Nová anglická bible“ (angl.) říká „náboženskou povinnost“; Rotherhamova „The Emphasised Bible“ říká „božskou službu“. Původní řecké slovo, které je takto překládáno, zní latreiain. Slovesná forma od řeckého podstatného jména je latreuein. Liší se od řeckého slovesa diakonein, jež znamená „sloužit“. Užívá se jej i v běžných, obyčejných světských věcech, jež nejsou svaté, například u Matouše 8:15.

3. Proč si Židé, lpějící na smlouvě Zákona, mysleli, že nemohou jednat nesprávně, jestliže zabijí Ježíše a budou pronásledovat jeho učedníky?

³ Saul z maloasijského Tarsu byl kdysi svedeným Židem, který pronásledoval křesťany, dokud se neobrátil. O svých židovských soukmenovcích řekl, že to jsou „Izraelité, jimž náleží přijetí za syny a sláva a smlouva a dání zákona a svatá služba a zaslíbení; jimž patří předkové [Abrahám, Izák a Jákob] a z nichž vzešel Kristus podle těla“. (Řím. 9:4, 5) Nevěřící Židé lpěli na této „svaté službě“ ustanovené ve smlouvě Zákona, a proto si mysleli, že nemohou dělat nic nesprávného, jestliže přibijí na kůl Ježíše Krista a pronásledují jeho věrné učedníky až k smrti.

4. Jak mluví Pavel o službě kněží v odděleních stanu? Co tyto úkony symbolizovaly?

⁴ V době, kdy byla smlouva Zákona v platnosti, tato „svatá služba“ pod ní byla namístě a byla Bohu přijatelná. Proto ji apoštol Pavel vyzdvihuje, když říká: „Pokud tedy jde o dřívější smlouvu, ta mívala ustanovení svaté služby [latreia] a své svaté místo na této zemi. Bylo totiž postaveno první oddělení stanu, kde byl svícen a také stůl a vystavené chleby, a to se nazývá ‚Svaté místo‘. Ale za druhou oponou bylo oddělení stanu nazvané ‚Nejsvětější‘. . . Když byly věci takto postaveny, vcházejí kněží v každé době do prvního oddělení stanu, aby konali svaté služby [latreia].“ (Žid. 9:1–6) Tato obřadná svatá služba byla ve spojitosti s oběťmi obětovanými za izraelský národ. Nevztahovala se na každodenní věci lidu. Jak zdůrazňuje apoštol Pavel, veškerá taková „svatá služba“ pod starou smlouvu Zákona byla symbolická a předstiňovala křesťanské věci.

5. Je činnost, kterou mají vykonávat křesťané podle Pavlova pokynu v Římanům 12:1, něco obyčejného? Jak to nazývá?

⁵ V souladu s tím řekl Pavel ve svém dopise křesťanům v Římě: „Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu [latreia] se svou silou rozumu. A již se přestaňte utvářet podle tohoto systému věcí.“ (Řím. 12:1, 2) Jestliže tedy dělali něco obětního, bylo to něco mimořádného, něco, co nekřesťanští lidé tohoto světského systému věcí všeobecně nedělali.

6. Když Izraelité vstoupili prostřednictvím Mojžíše do smlouvy Zákona, jakou povinnost k Bohu na sebe přijali? Co o tom řekl mučedník Štěpán?

⁶ Když byl izraelský národ vyveden z domu otroctví ve starověkém Egyptě, byla mu dána organizovaná forma svaté služby Bohu. Křesťanský mučedník Štěpán to řekl slovy: „ ‚A ten národ, kterému budou sloužit jako otroci, budu soudit,‘ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou mi prokazovat svatou službu [latreuein] na tomto místě‘ “ (Sk. 7:7) Když Izraelité vstoupili do smlouvy Zákona s Jehovou Bohem skrze Mojžíše jako svého prostředníka, přijali povinnost prokazovat Bohu svatou službu. Později si většina Izraelitů, kteří byli vázáni smlouvou, zvolila uctívání jiných bohů. Štěpán dále řekl: „Bůh se tedy odvrátil a vydal je, aby prokazovali svatou službu [latreuein] nebeskému vojsku, jak je to napsáno v knihách proroků: ‚Nedávali jste přece mně obětní zvířata i oběti čtyřicet let v pustině, izraelský dome?‘ “ — Sk. 7:42.

7. a) Co podle Pavlových slov prokazovali Židé Bohu, aby získali splnění Božího zaslíbení? b) Co prokazoval Bohu svých předků apoštol Pavel, ačkoli jednal podle toho, co Židé označovali jako sektu?

⁷ Mnoho let po tom, kdy Jehova Bůh zrušil svou smlouvu Zákona s přirozeným domem izraelským, řekl apoštol Pavel při soudním výslechu před králem Agrippou v Césareji: „Našich dvanáct kmenů doufá, že dosáhne splnění tohoto zaslíbení tím, že mu [Bohu] vřele prokazuje svatou službu [latreuein] v noci i ve dne. Pro tuto naději jsem Židy obžalován, králi.“ (Sk. 26:7) Protože bylo proti Pavlovi takové obvinění, mohl před římským vladařem Felixem říci za přítomnosti židovských žalobců: „Přiznávám ti však, že podle té Cesty, kterou nazývají ‚sektou‘, takovým způsobem prokazuji svatou službu [latreuein] Bohu svých předků, poněvadž věřím všemu, co je vyložené v Zákonu a napsané v Prorocích.“ — Sk. 24:14; 28:22.

8. a) Co je tato „sekta“, podle které i dnes „velký zástup“ uctívá Jehovu? b) Proč je velké nebezpečí, že by někdo mohl prokazovat „svatou službu“ nesprávným způsobem? Co je podle Pavlových slov ochranou?

⁸ Takzvaná kacířská „sekta“, podle níž Pavel uctíval Jehovu jako Boha, bylo křesťanství. (Sk. 11:26; 1. Petra 4:16) Dnes ti, kteří patří k „velkému zástupu“, veřejně uznávají, že jsou křesťanskými svědky Jehovovými, a proto musí dávat velmi dobrý pozor na to, jak se snaží sloužit Jehovovi svatým způsobem. Od začátku „času konce“ na konci „časů pohanů“ v roce 1914 se rozmnožil počet falešných bohů a falešných pánů. (Luk. 21:24, „KB“) Již před 19 stoletími považoval apoštol Pavel za nutné připomenout „křesťanům“ v hlavním městě římské říše, že židovští odpadlíci „vyměnili Boží pravdu za lež, zbožňovali stvoření a prokazovali mu svatou službu [latreuein] spíše než Tomu, který stvořil.“ (Řím. 1:25) Ukázal, co ho chránilo před tím, aby se ve svaté službě nedal svést. Řekl: „Ačkoli jsou takoví, kteří jsou nazýváni ‚bohové‘, ať v nebi či na zemi, jako jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘, pro nás je skutečně jen jeden Bůh, Otec, z něhož jsou všechny věci a my pro něj; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, jehož prostřednictvím jsou všechny věci a my skrze něj.“ — 1. Kor. 8:5, 6.

JAK JE PROKAZOVÁNA A KDY

9. Kdy začalo být nesprávné snažit se prokazovat Bohu „svatou službu“ podle mojžíšovské smlouvy Zákona? Proč?

⁹ Během 1 545 let, kdy byla smlouva Zákona v účinnosti pro židovský národ, v letech 1513 př. n. l. až 33 n. l. , prokazovali Židé Jehovovi Bohu to, co mu bylo přijatelné jako „svatá služba“. Jakmile však byla tato smlouva Zákona odstraněna v době, kdy oslavený Ježíš Kristus zprostředkoval novou smlouvu v nebi v roce 33 n. l. , nebyla již mojžíšovská smlouva Zákona vhodným prostředkem, jímž by bylo možno prokazovat takovou svatou službu, kterou by Jehova, Bůh nové smlouvy, schválil. (Žid. 8:10–13) Aby byla náboženská služba schválena Jehovou Bohem, museli ji Židé prokazovat skrze prostředníka většího, než byl Mojžíš, skrze Ježíše Krista, Syna Božího, ‚semeno Abrahámovo‘. (Gal. 3:16) O tom byla zmínka onoho jarního dne roku 2 př. n. l. , když židovský kněz Zachariáš prohlásil, že jeho osmidenní syn se má jmenovat Jan.

10. a) Co řekl Zachariáš v den obřízky svého syna o Božím předsevzetí s jeho lidem? Co měli prokazovat Bohu, když byli osvobozeni od svých nepřátel? b) Předchůdcem koho se stal Jan? Jak to odpovídalo smlouvě, která byla potvrzena přísahou?

¹⁰ Inspirovaný Zachariáš tehdy mluvil o tom, že Bůh má předsevzetí, „aby projevil milosrdenství ve spojitosti s našimi předky a připomněl svou svatou smlouvu, přísahu, kterou přísahal našemu předku Abrahámovi, aby nám, když jsme byli vyproštěni z rukou nepřátel, poskytl přednost přinášet mu nebojácně svatou službu [latreuein] s věrnou oddaností a spravedlností před ním po všechny naše dny“. (Luk. 1:59–75) Zachariášův syn Jan se stal předchůdcem Ježíše Krista, toho, kterého Bůh použil k vyplnění smlouvy, již uzavřel s Abrahámem a potvrdil nezměnitelnou přísahou. — 1. Mojž. 12:3; 22:15–18; Gal. 3:8, 16; Žid. 6:13–17.

11. a) Kde se dnes „velký zástup“ snaží prokazovat Bohu „svatou službu“? b) Jaká otázka ohledně „velkého zástupu“ vzniká ve spojitosti s 1. Korintským 10:31?

¹¹ Členové „velkého zástupu“ jako lidé, kteří již mají požehnání prostřednictvím abrahámovské smlouvy, nacházejí se na pozemských nádvořích Jehovova duchovního „chrámu“ a snaží se prokazovat nebojácně „svatou službu“ Abrahámovu Bohu. Ale jak? Je pravda, že slova apoštola Pavla v 1. Korintským 10:31 platí „velkému zástupu“ stejně jako ostatku 144 000 duchovních izraelitů. Je tam řečeno: „Proto ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“

12. Stává se z těchto věcí „svatá služba“ jen proto, že máme odlišný názor a děláme tyto běžné věci jako křesťanští svědkové Jehovovi, nebo to tak není?

¹² Míní apoštol Pavel těmito slovy, že všechno, co nyní děláme jako křesťané, se stává „svatou službou“ (latreia), protože máme jiný názor na tyto věci? Proč by to tak mělo být? Když jíme, pijeme, spíme a děláme věci, jež musí dělat všichni ostatní lidé, aby žili, komu ve skutečnosti sloužíme? Přirozeně sami sobě. Ano, činíme-li nyní tyto věci, máme na mysli Boží slávu. Proto se nepřejídáme tak, že by nám bylo špatně nebo že bychom byli nenasytní; nepijeme alkoholické nápoje do té míry, že bychom se opili; nespíme pravidelně příliš dlouho, takže bychom byli líní nebo loudaví. Když však nyní jíme, pijeme, spíme, a neseme přitom náboženské jméno křesťanští svědkové Jehovovi, činíme totéž, co dělají všichni ostatní lidé pod svými náboženskými jmény; změní to samo tyto základní, podstatné skutky lidského života ve „svatou službu“? Ne; a proč také?

13. Proč je to něco jiného, když pomazaní svědkové Jehovovi slaví každoročně ve správný den Pánovu večeři?

¹³ Něco jiného ovšem je, když křesťanští svědkové Jehovovi, kteří jsou pomazáni jeho svatým duchem, slaví každoročně Pánovu večeři. Tehdy jarní noci 14. nisana jedí nekvašený chléb a pijí červené víno, což činí na příkaz Ježíše Krista. Má to hluboký význam, který Ježíš těmto věcem přisoudil. Je to tedy důležitá část „svaté služby“, kterou tito členové Kristova duchovního těla prokazují Bohu. 1. Kor. 11:20–26; Mat. 26:26–30; Luk. 22:19, 20.

14. Proč je správné jednat podle slov v Římanům 13:1–7? Jestliže to děláme, lišíme se od všech ostatních občanů země, kteří zachovávají zákony?

¹⁴ Když na druhé straně všichni křesťanští svědkové Jehovovi dělají to, o čem jim apoštol Pavel dává pokyny v Římanům 13:1–7, činí jen to, co se vyžaduje od všech ostatních občanů nebo cizích usedlíků v nějaké zemi. Je správné, děláme-li to jako dobří a pořádní lidé, a tak se nedostaneme do těžkostí s „vyššími mocemi“. Činíme to však také s pohnutkou, abychom si zachovali dobré svědomí a ocenění pro to, co je správné a vhodné. Ale to, že nyní jednáme tímto způsobem jako křesťanští svědkové Jehovovi, nemění automaticky naše správné chování v biblickou „svatou službu“. Všichni ostatní občané, kteří zachovávají zákony, dělají stejné věci, i když nemají stejné pohnutky jako my. Čím se tedy od nich v těchto směrech lišíme?

15. Jestliže se vzepřeme lidským zákazům uctívat Jehovu, a tak děláme něco, co ostatní občané nedělají, jakou službou se to stává a proč?

¹⁵ Ale dejme tomu, že úřady v nějaké zemi nám zakáží vykonávat naše uctívání křesťanských svědků Jehovových. Co když nyní uplatníme slova Kristova apoštola: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“? (Sk. 5:29) Děláme-li dále to, co všichni ostatní občané nedělají, abychom poslouchali to, co Bůh přikazuje svým oddaným, pokřtěným svědkům, pak to, co činíme, zůstává svatou službou jemu. To platí i tehdy, jestliže úřady a jiní občané země to označí jako ilegální, nezákonné.

16. Jaký příklad povinné „svaté služby“ je uveden v Židům 10:23–25?

¹⁶ Boží slovo například přikazuje: „Držme se pevně bez kolísání veřejného prohlašování své naděje, protože je věrný ten, který dal zaslíbení. A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ — Žid. 10:23–25.

17. Mění se něco na duchovní podstatě našeho způsobu jednání tím, jak „vyšší moci“ podle svých zákonů označují naši poslušnost božského napomenutí?

¹⁷ Posloucháme-li toto inspirované vybídnutí, i když za to trpíme z ruky lidí, je to nepochybně svatá služba nejvyšší bytosti, Jehovovi Bohu. Ať již to „vyšší moci“ země, jež to nelibě nesou, označí podle svých zákonů, jak chtějí. — 2. Tim. 2:8–10.

18. Jaké vlády se týká ‚veřejné prohlašování naší naděje‘? Která slova Ježíšova příkazu se tedy na ně vztahují?

¹⁸ Vyznání neboli „veřejné prohlašování naší naděje“ má spojitost s Božím mesiášským královstvím, které bude vládnout k požehnání všech rodin země. Když Ježíš prorokoval o „skonávání systému věcí“, řekl o takovém „veřejném prohlašování“ tato přikazující slova: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec [telos].“ (Mat. 24:3, 14) „Budete kvůli mně. . . stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví. Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ — Mar. 13:4, 9, 10.

19. Kdo musí ve skutečnosti plnit tato prorocká slova? Součástí čeho je takové jednání?

¹⁹ Kdo má splnit tato proroctví, aby se prokázala jako pravdivá? Nikdo jiný než oddaní, pokřtění učedníci dárce těchto proroctví, Ježíše Krista, ti, jimž byla proroctví dána. Vidí svou povinnost a účastní se uplatňování těchto proroctví, a to patří ke „svaté službě“, od které nesmějí ustoupit.

20. Co řekl Ježíš svým učedníkům na jedné hoře v Galileji? Jak to dokazuje, že jeho učedníci musí konat tuto „svatou službu“? Co tedy musí činit ti, kteří žijí v době „skonávání systému věcí“?

²⁰ Když se vzkříšený Ježíš objevil asi pěti stům učedníků na jedné hoře v „Galileji národů“, podpořil skutečnost, že jeho učedníci mají pokračovat v této „svaté službě“. Přikázal jim: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání [synteleia] systému věcí.“ (Mat. 28:19, 20; 4:15; 1. Kor. 15:6) Od konce „časů pohanů“ v roce 1914 žijeme ve „skonávání systému věcí“. A proto nám všem oddaným, pokřtěným učedníkům vzkříšeného, zplnomocněného Ježíše Krista platí příkaz, který nám uložil, abychom vykonávali tuto „svatou službu“. Musíme to dělat až do konce tohoto „skonávání systému věcí“ a nikdy nesmíme polevit.

21. a) Jaké výsady budou uděleny těm, kteří se dostanou do nebeského Nového Jeruzaléma? b) Jaká přízeň bude poskytnuta těm členům „velkého zástupu“, kteří prokáží svou věrnost až do konce „velkého soužení“?

²¹ O 144 000 duchovních izraelitů, kteří získávají přístup do nebeského města, Nového Jeruzaléma, je napsáno: „A již nebude žádná kletba. Ale ve městě bude trůn Boží a Beránkův a jeho otroci mu budou prokazovat svatou službu [latreuein]; a uvidí jeho obličej a jeho jméno bude na jejich čelech.“ (Zjev. 22:3, 4) Věrní, poslušní lidé, z nichž se skládá nespočetný „velký zástup“, získají požehnání v podobě „záchrany“ z „velkého soužení“, jímž skončí tento „čas konce“. Pod tisíciletým královstvím Beránka Božího budou dále ‚prokazovat [Bohu] svatou službu‘ na pozemských nádvořích jeho duchovního chrámu. „A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Zjev. 7:9–17.

V 1 685 jazycích

Boží slovo, Bible, je nyní vydáváno na celé zemi v celkem 1 685 jazycích. Ze zprávy Deutscher Depeschen–Dienst (ddp) dále vyplývá, že úplné Bible jsou k dispozici ve 273 řečech a jednotlivé biblické knihy v 940 řečech. „Nový zákon“ je překládán do 472 dalších jazyků. Podle odhadu Světového svazku biblických společností však nejméně 50 miliónů „křesťanů“ nemá žádnou Bibli.

Žalmy

Proč je správné být vděčný

SVATÉ písmo náš vždy znovu nabádá, abychom byli vděční. Duch uznání buduje druhé, podporuje pokoj a zvyšuje naše vlastní štěstí. Jak jiné je to u nevděčných lidí! Jejich mnohé stížnosti a sobectví působí ztrátu odvahy a zraňují city.

Duch vděčnosti, který se máme snažit pěstovat, je popsán v 92. žalmu. Tento žalm také objasňuje, proč je správné a užitečné pěstovat ducha ocenění. Čteme: „Je dobré děkovat Jehovovi a hrát melodie tvému jménu, Nejvyšší; ráno mluvit o tvé milující laskavosti a za