9. Jaké poučení je zde obsaženo pro „jiné ovce“? Nač proto musí dávat pozor?

⁹ Je v této výstraze pomazaným křesťanům nějaké poučení pro dnešní křesťany, kteří nejsou duchovními izraelity? Rozhodně ano. Ačkoli nepatří k duchovnímu semeni, které vytváří abrahámská smlouva, a proto nejsou „z tohoto ovčince“, přece tyto „jiné ovce“ rozhodně patří k „národům země“, jež si mohou žehnat prostřednictvím semene. (Jan 10:16a; 1. Mojž. 22:18) Vyplývá z toho, že musí mít víru jako Abrahám, který má také pozemské vyhlídky na život, a že musí chodit „spořádaně ve stopách té víry“. (Řím. 4:11, 12, 16) Musí dokazovat, že jsou poddáni znamenitému Pastýři, Kristu, prvotnímu Semeni Abrahámovu. Musí také spolupracovat s ostatkem druhotného Abrahámova semene a stát se s ním „jedním stádem“ pod „jedním pastýřem“. (Jan 10:14, 16b) Jestliže pomazaní křesťané, kteří nezůstanou v Boží laskavosti, jsou v nebezpečí, že budou „odťati“ od stromu abrahámské smlouvy, neměly by být i „jiné ovce“ velmi opatrné, aby neučinily nic, co by je mohlo připravit o Jehovovu dobrou vůli? — Řím. 11:22.

„JESTLIŽE NEZŮSTANOU“ BEZ VÍRY

10. Co se mohlo stát, jestliže nějaký Žid nezůstal bez víry, a co to pro něj znamenalo?

¹⁰ Podobenství o olivovníku obsahuje ještě další všeobecné poučení, které může platit na pomazané křesťany i na „jiné ovce“. Nacházíme je v Římanům 11:23, kde je řečeno: „Také oni [Židé bez víry], jestliže nezůstanou ve svém nedostatku víry, budou naroubováni; Bůh je totiž schopen opět je naroubovat.“ Zde vidíme další hledisko Boží laskavosti. Když psal Pavel tento dopis (kolem roku 56 n. l.), byl židovský národ jako takový již dávno podťat jako neplodný „fíkovník“. Nebo, abychom se vrátili k podobenství o olivovníku, většina „přirozených ratolestí“ již byla „odťata“ pro nedostatek víry v Ježíše, Mesiáše. Kdyby však některý jednotlivý Žid nezůstal ve svém nedostatku víry, byl Jehova Bůh ochoten jej naroubovat zpět na symbolický olivovník a učinit jej členem duchovního semene Abrahámova. Jestliže Jehova přijal takového kajícného Žida zpět, znamenalo to pro takového člověka „život z mrtvých“. — Řím. 11:14, 15.

11. Co se stalo některým z „jiných ovcí“, ale co by měli dělat?

¹¹ V dnešní době se někteří z „jiných ovcí“ stali samolibými a z nedostatku víry přestali sloužit Jehovovi. Odřízli se od aktivního společenství s jeho lidem. Někteří z nich se dostali do úzkých a ‚přistihla‘ je varování obsažená v Božím slově. Měli by mít pocit, že jsou nenávratně ztraceni? Boží slovo říká: „Budete-li odtud [mimo „zemi“ Božího lidu] skutečně hledat Jehovu, svého Boha, pak jej jistě najdeš, protože po něm budeš pátrat celým svým srdcem a celou svou duší. Až budeš v úzkých a na konci těch dnů tě přistihnou všechna tato slova [výstrahy], pak se budeš muset vrátit k Jehovovi, svému Bohu, a naslouchat jeho hlasu. Jehova, tvůj Bůh, je totiž Bůh milosrdný.“ — 5. Mojž. 4:29–31.

12. a) Jak projevil ‚věrný otrok‘ starost o takové „jiné ovce“, jež zabloudily? b) Jaké příklady můžeš vyprávět, z nichž je patrné, že se někteří vděčně vrátili do stáda?

¹² Jako sjednocená skupina ratolestí přinášejících ovoce na stromu abrahámské smlouvy je si „věrný a rozvážný otrok“, totiž zbývající z Kristových pomazaných bratrů na zemi, velmi dobře vědom toho, jak je nezbytně nutné, aby se někteří z „jiných ovcí“ probudili ze své samolibosti a opět se stali křesťany, kteří přinášejí ovoce. (Mat. 24:45–47) Proto činí „otrok“ opatření, aby vycházely články, jako ‚Vraťte se k pastýři svých duší‘, jenž vyšel ve „Strážné věži“ z 1. května 1982 (angl.). Od ledna 1982 vycházel v „Naší službě království“ (angl.) seriál článků se stejným námětem. Přineslo toto pevné vedení ze strany Pánova „otroka“ plodné výsledky? Vrátili se někteří k Jehovovi, svému Bohu? Mnozí se vrátili. Povšimni si typických příkladů nahoře.

‚NEUSTÁLE PŘINÁŠEJTE MNOHO OVOCE‘

13. Co by nyní měli dělat všichni, kteří se stali samolibými? Kterými slovy to Ježíš ukázal?.

¹³ Ano, všichni ti pomazaní křesťané nebo jejich druhové z „jiných ovcí“, kteří se stali samolibými a neplodnými, by si měli povšimnout výstrahy, reagovat na Jehovovu laskavost a přijmout pomoc, aby se opět stali plodnými křesťany. V jednom podobenství, jež se v několika ohledech liší od podobenství o olivovníku i o planém fíkovníku, přirovnal Ježíš sám sebe k vinnému kmeni a své pomazané učedníky k ratolestem vinné révy. Řekl: „Já jsem pravá réva a můj Otec je pěstitel. Odstraňuje na mně každou ratolest, která nenese ovoce, a čistí každou, která ovoce nese, aby nesla více ovoce . . . Můj Otec je oslaven tím, že neustále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ — Jan 15:1–8.

14. a) V jakých dvou směrech musí všichni křesťané ‚neustále přinášet mnoho ovoce‘? b) Jaký jiný požadavek pro pomazané křesťany je patrný z podobenství o „pravé révě“?

¹⁴ „Jiné ovce“ nejsou ratolestmi na „olivovníku“ abrahámské smlouvy ani na „pravé révě“, Kristu Ježíši, ale musí dokazovat, že jsou Kristovými učedníky. Jako všechny pomazané křesťanské „ratolesti“ musí také oni ‚neustále přinášet mnoho ovoce‘. Činí to tím, že vytvářejí vlastnosti nové osobnosti, vlastnosti podobné Kristovým, k nimž patří „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23; Mat. 28:19, 20; Kol. 3:5–14) Aby však byli skutečně plodní, projevují aktivně tyto vlastnosti svou účastí na kázání „tohoto dobrého poselství“. (Mat. 24:14) Stejně jako pomazané „ratolesti“ „pravé révy“ musí zůstat ve spojení s Kristem, tak musí i „jiné ovce“ zůstat v těsném spojení s „věrným a rozvážným otrokem“, Kristovými pomazanými „bratry“. Jedině tak mohou doufat, že zdědí ‚království připravené pro ně od založení světa‘. — Mat. 25:31–40.

„NÁRODY ZEMĚ“ SI JIŽ ŽEHNAJÍ

15. Jaký další význam nabývají slova v Římanům 11:12, když abrahámská smlouva již přestává vytvářet slíbené „semeno“?

¹⁵ Olivovník abrahámské smlouvy, se svou svatou „tučností kořene“ (Jehovou) a se svým pevným kmenem (Kristem) končí s vytvářením plného počtu židovských a pohanských „ratolestí“ a bohatá požehnání již tryskají „lidem z národů“, kteří nejsou duchovními izraelity. Pavel to předvídal a napsal: „Jestliže pak jejich [přirozených Židů] chybný krok znamená bohatství pro svět a jejich úbytek znamená bohatství pro lidi z národů, oč mnohem více to bude znamenat jejich [židovských pomazaných křesťanů] plný počet!“ — Řím. 11:12.

16. a) Jak znamenal „chybný krok“ ze strany Židů „bohatství pro lidi z národů“? b) V jaké fázi je nyní dílo roubování?

¹⁶ Již jsme viděli, že „chybný krok“ židovského národa jako celku znamená velké duchovní bohatství pro pohany. Ale to, že se ratolesti planého olivovníku staly členy duchovního semene Abrahámova, nevyloučilo ze symbolického olivovníku přirozené ratolesti — věrné židovské křesťany — kteří buď byli na stromu ponecháni, nebo byli ‚opět naroubováni‘ po roce 36 n. l. A tak počet těchto 144 000 ratolestí zahrnuje „plný počet Židů“ a „plný počet“ Nežidů. (Řím. 11:12, 25) Skutečnosti ukazují, že toto roubování probíhalo až do poloviny třicátých let dvacátého století. Dnes, v této pokročilé době, máme důvody k víře, že již byl naroubován „plný počet“ jak židovských, tak i pohanských ratolestí. Všechny ratolesti naroubované od roku 1935 by logicky byly náhradou za židovské nebo nežidovské ratolesti odťaté proto, že byly neplodné.

17. V jakém směru znamená dovršení počtu členů semene další bohatství pro „lidi z národů“?

¹⁷ Pavel nyní říká, že dosažení plného počtu členů Abrahámova semene „znamená bohatství pro lidi z národů“. Oč více to platí proto, že takové duchovní bohatství a požehnání se dotýká nejen několika desítek tisíc nežidovskýoh pomazaných křesťanů (ve splnění první části Římanům 11:12), ale doslova miliónů „lidí z národů“, kteří nejsou symbolickým olivovníkem.

18. Co lze říci o slibu abrahámské smlouvy a která její část se již určitě začala splňovat?

¹⁸ To nás přivádí zpět k abrahámské smlouvě. Prvotní Semeno, Kristus Ježíš, je nyní dosazen na trůn v nebesích. Shromáždil členy druhotného semene do rodiny abrahámské smlouvy. Je připraven ‚ujmout se brány svých nepřátel‘ tím, že zničí světovou říši falešného náboženství, Veliký Babylón, a zbytek satanovy viditelné organizace. (1. Mojž. 22:17, 18) Nepřekvapuje tedy, že se již začíná splňovat závěrečná část abrahámského slibu: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“

19. a) Jak si začínají žehnat lidé ze ‚všech národů země‘? b) Jakou mají naději?

¹⁹ Ano, „velký zástup . . . ze všech národů“, včetně nemalého počtu přirozených Židů, si již žehná. S plnou vírou ve většího Abraháma, Jehovu Boha, se připojili k ostatku duchovního izraele a „prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“ s vyhlídkou na věčný život na zemi. (Zjev. 7:4, 9–17) Kéž na sebe stále prostřednictvím semene uvádějí požehnání, až do nového systému věcí.

Jaké modlitby vyslýchá Bůh?

ZNÁŠ možná tu scénu, kdy se Ježíš modlí v Getsemanské zahradě. Nedaleko spí jeho apoštolové Petr, Jakub a Jan. Ježíš ví z biblických proroctví, že bude usmrcen spolu se zločinci. A přece se modlí: „Otče, jestliže si přeješ, odejmi tento kalich [Boží vůle, aby Ježíš utrpěl pohanu a zemřel] ode mne. Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ — Luk. 22:42; Iz. 53:12.

Pro Ježíše to byla velmi těžká noc. Bible říká: „Když se dostal do smrtelné úzkosti, modlil se ještě vážněji; a jeho pot se stal jako kapky krve, které padaly na zem.“ (Luk. 22:44) Byly modlitby vyslyšeny?

Bezpochyby na tuto situaci myslel apoštol Pavel, když napsal: „Kristus předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ — Žid. 5:7.

Ano, Bůh slyšel Ježíšovy modlitby. Povšimni si, proč: ‚Pro jeho zbožnou bázeň.‘ Ježíš měl pravou bázeň neboli strach, aby se neznelíbil Bohu. Řekl: „Vždy dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:29) Ano, Ježíš miloval svého nebeského Otce a vždy činil jeho vůli. Jak říká Bible: „Slyší [nás], ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ — 1. Jana 5:14.

Jak Bůh vyslyšel Ježíšovu modlitbu? Ježíše z této situace nevyvedl. Ježíš byl zatčen, zacházeli s ním jako s bídným zločincem a byl hrozným způsobem usmrcen. Ale Ježíš byl posílen, aby v této situaci obstál. Bible říká, že když se modlil, „tehdy se mu objevil anděl z nebe a posílil ho“. — Luk. 22:43; 1. Kor. 10:13.

Z této biblické zprávy můžeme vytěžit důležité poučení: přejeme-li si, aby Bůh slyšel naše modlitby, musíme činit jeho vůli; musíme poslouchat jeho zákony. Bible to říká jasně: „O cokoli prosíme, od něho dostáváme, protože zachováváme jeho přikázání a děláme věci, které se líbí jeho očím.“ (1. Jana 3:22) To znamená, že musíme pracovat na tom, oč prosíme. Musíme ukazovat Bohu svými činy, že svá slova myslíme vážně. Jednáme tak?