měsíce [tišri], den před Dnem smíření. Nato, 10. dne 10. lunárního měsíce (tebet) téhož roku, zahájil císař Nabuchodonozor a jeho babylónské bojové síly obléhání Jeruzaléma. (2. Král. 25:1, 2) Osmnáct měsíců uplynulo, než Jeruzalém v 9. den 4. lunárního měsíce (tamuz) v roce 607 př. n. l. padl. Ve snaze uniknout a tak zmařit Jehovovo proroctví se král Sedechiáš dostal pouze do města Jericha a tam jej babylónští pronásledovatelé chytili. Pak jej přivedli před Nabuchodonozora a do beznadějného vyhnanství v modlářském Babylóně. (Jer. 34:2, 3) V následujícím lunárním měsíci, 7. ab 607 př. n. l. , byl Jeruzalém vypleněn a spálen. Zneuctěný Jehovův chrám jej nezachránil. (2. Král. 25:3–17) Hrůzné zničení Jeruzaléma opravdu způsobilo, že se jiné národy chvěly strachem před podobným zacházením ze strany Babylóňanů.

10. Chvěje se křesťanstvo při vzpomínce na tuto starověkou událost? Jak začne jeho zničení?

¹⁰ Avšak o staletí později již představa Jeruzaléma v troskách nenaháněla křesťanstvu hrůzu. Nechvělo se. Nevidělo ve starých událostech prorocké znázornění, které by je varovalo před rychle se blížícím zničením v celosvětovém měřítku. Toto zničení bude začátkem konce všech falešných náboženství v největším soužení, jaké kdy přišlo na svět, který se protiví Jehovovi. Stane se, jak je předpověděno u Matouše 24:15–22.

11. Kdy se území Jeruzaléma stalo opuštěné, bez člověka nebo domácího zvířete? Byli Jeremiáš a Baruch jediní, kteří z Jehovovy přízně přežili?

¹¹ Jak tedy budou moci někteří lidé přežít takové soužení? Bude to podobně, jako Jeremiáš a jeho tajemník Baruch přežili vykonání Božího rozsudku nad Jeruzalémem, rozsudku provedeného mečem, hladem, morem a požárem! Později, v sedmém lunárním měsíci tohoto nešťastného roku, byl Jeremiáš odveden do Egypta lidmi, kteří propadli panickému strachu, protože se předtím postavili proti babylónské nadvládě. Tak se celé území judského království stalo opuštěné, bez člověka nebo domácího zvířete. (2. Král. 25:22–26) Země se začala těšit z nepřetržitého sedmdesátiletého sabatu. (2. Par. 36:20, 21) Ale kromě Jeremiáše a jeho tajemníka Barucha přežili z Jehovovy přízně i jiní lidé zničení Jeruzaléma a zpustošení judské země. Bylo jim to zaručeno skrze Jeremiáše. Dnes bychom se měli zajímat o tyto přežijící, chceme-li sami přežít přicházející soužení.

PŘEDOBRAZ TĚCH, KTEŘÍ PŘEŽIJÍ PÁD KŘESŤANSTVA

12. Jakými kočovnými cizinci byli předstíněni přežijící přicházejícího soužení? Jak se stalo, že je Jeremiáš nalezl v Jeruzalémě?

¹² Na kom spočinou zraky velkého Zachovatele lidského života během hrozivého soužení, v němž tento odsouzený svět zahyne? Na oddaných, pokřtěných křesťanech, které předstínila jistá skupina cizích usedlíků v Jeruzalémě. Tito přátelé Židů cítili nutnost opustit svůj kočovný život a dočasně se usadit v Jeruzalémě, protože se nechtěli připojit k táboru nepřátel, kteří postupovali pod babylónským králem Nabuchodonozorem, aby oblehli Jeruzalém. Předkem těchto cizích usedlíků byl Jonadab, syn Rechabův. Neříkali jim však Jonadabové, protože král David měl synovce Jonadaba. Byli nazýváni Rechabité, a toto jméno je označovalo jako neizraelity. Jeremiáš je dobře znal.

13. Jak se dalo srovnat dodržování smlouvy Izraelitů s dodržováním slavnostního slibu Rechabitů? Co měl Jeremiáš vzhledem k Rechabitům udělat?

¹³ Po více než 250 let byli věrni slavnostnímu slibu, k němuž se zavázal jejich předek Jonadab. Izraelité se s nimi nemohli srovnávat, pokud šlo o věrnost ke smlouvě Zákona uzavřené s Jehovou Bohem v roce 1513 př. n. l. , do níž vstoupili jejich předkové skrze prostředníka Mojžíše. A tak nyní Bůh, jehož smlouvu porušili, chtěl ukázat rozdíl mezi Izraelity a Rechabity, kteří dodržovali svůj slavnostní slib. Proto byli Rechabité vyzkoušeni na Jehovově svatém místě, v jeruzalémském chrámu. Řekl Jeremiášovi: „Jdi do domu Rechabitů a budeš s nimi mluvit a přivedeš je do Jehovova domu, do jedné z jídelen; a dáš jim pít víno.“ (Jer. 35:1, 2) A to vzdor tomu, že bylo dobře známo, že Rechabité jsou „abstinenti“.

14. Jak vysvětlili Rechabité, proč odmítají pít víno z Jeremiášovy ruky a proč bydlí ve městě?

¹⁴ Jeremiáš učinil, jak mu bylo přikázáno. (Jer. 35:3–5) Rechabité odmítli pít dokonce i z prorokovy ruky. Vysvětlili:

„Nebudeme pít žádné víno, protože Jonadab, syn Rechabův, náš předek, nám uložil příkaz, když řekl: ‚Nebudete pít žádné víno, ani vy, ani vaši synové, na neurčitý čas. A nepostavíte si žádný dům a nezasejete žádné semeno; a nebudete pěstovat žádnou vinici, ani se nestane vaší. Ale budete bydlet ve stanech po všechny své dny, abyste stále žili po mnoho dnů na povrchu půdy, kde přebýváte jako cizinci.‘

Tak posloucháme stále hlas Jonadaba, Rechabova syna, našeho předka, ve všem, co nám přikázal, a nepijeme žádné víno po všechny své dny, my, naše manželky, naši synové a naše dcery, a nestavíme si žádné domy, abychom v nich bydleli, takže ani žádná vinice nebo pole nebo setba se nemá stát naší. A stále bydlíme ve stanech a posloucháme a děláme podle toho všeho, co nám Jonadab, náš předek, přikázal. Ale stalo se, když babylónský král Nabuchodonozor přitáhl proti zemi, že jsme začali říkat: ‚Pojďme a vstupme do Jeruzaléma kvůli bojové síle Kaldejců a kvůli bojové síle Syřanů a bydleme v Jeruzalémě.‘ “ — Jer. 35:6–11.

15. V jakém ohledu byl slavnostní slib uložený Rechabitům pro ně ochranou? Do jaké míry se řídili mojžíšovskou smlouvou Zákona?

¹⁵ Slavnostní slib, který byl uložen Rechabitům, jim byl ochranou. Nutil je, aby vedli prostý život cizinců, stranou od zkaženosti měst. Protože nebyli Izraelity pod mojžíšovskou smlouvou zákona, byli jako cizinci uprostřed izraelských bran a nepůsobili svým hostitelům žádné potíže. Nepřekáželi Izraelitům v plnění jejich smlouvy s Jehovou, ba naopak, řídili se smlouvou Zákona tak dalece, jak ji mohli na sebe uplatnit. Ale nyní, kdy došlo na alkoholické nápoje, podobali se izraelským nazarejcům. Tím, že byli střízliví, zůstali při smyslech. Invaze vojsk krále Nabuchodonozora do judské země ovšem ovlivnila jejich prostý kočovný život. Rechabité přirozeně uprchli do Jeruzaléma, dříve než byli zastiženi Kaldejci.

16. Jak poskytli Rechabité, kteří dodržovali slavnostní slib, Jehovovi možnost použít je jako příklad proti Izraelitům, kteří svou smlouvu porušovali? Co považoval Bůh za nutné na ně uvést?

¹⁶ Jejich umíněné lpění na slavnostním slibu nepít víno — i když byli vyzváni prorokem–knězem Jeremiášem — poskytlo Jehovovi možnost, aby je použil jako příklad proti Izraelitům, kteří svou smlouvu porušovali. Rechabité zachovávali svůj slavnostní slib, ačkoli k němu byli zavázáni pouhým člověkem, svým předkem. Izraelité porušovali smlouvu Zákona, ačkoli byla uzavřena ne s nějakým člověkem, ale s nejvyšším Bohem. Jehova tudíž vhodně řekl Jeremiášovi:

„Jdi, a řekneš judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Nepřijímali jste ustavičně napomenutí, abyste poslouchali má slova?‘ je Jehovův výrok. ‚Vykonávala se slova Jonadaba, syna Rechabova, která přikázal svým synům, aby nepili žádné víno, a oni žádné víno nepili až do tohoto dne, protože poslouchali přikázání svého předka. A já, já jsem k vám mluvil, časně jsem vstával a mluvil, ale vy jste mne neposlouchali. Stále jsem k vám posílal všechny své služebníky proroky, časně jsem vstával a posílal je a říkal: „Odvraťte se, prosím, každý od své špatné cesty a zlepšete své jednání a nechoďte za jinými bohy a neslužte jim. A stále bydlete na půdě, kterou jsem dal vám a vašim předkům.“ Ale vy jste nenaklonili své ucho, ani jste mi nenaslouchali. Ale synové Jonadaba, syna Rechabova, vykonávali přikázání svého předka, které jim přikázal; ale tento lid, ti mi nenaslouchali.‘

Proto tak řekl Jehova, Bůh vojsk, Bůh Izraele: ‚Hle, uvádím na Judu a na všechny obyvatele Jeruzaléma všechno neštěstí, o němž jsem proti nim mluvil, protože jsem k nim mluvil, ale oni nenaslouchali, a stále jsem k nim volal, ale oni neodpovídali.‘ “ — Jer. 35:13–17.

17. Proč musí být odpadnutí Izraelitů považováno za svévolné a čemu nemohli uniknout?

¹⁷ Z tohoto srovnání Rechabitů s Izraelity je jasné, že vysoce poctění Izraelité byli schopni s pomocí Božích proroků dodržet smlouvu se svým Bohem Jehovou. Opatřil chrám a kněžstvo, aby přinášeli oběti k odčinění neúmyslných hříchů, jichž se dopustili pro slabost svého těla. Vzdor tomu si však zvolili další bohy, zejména Baala, a připojili ke svému uctívání všechny druhy špatnosti, které byly zakázány Jehovovým zákonem předaným skrze Mojžíše. Proto bylo jejich odpadnutí od Boží smlouvy Zákona, která vyžadovala čisté uctívání, svévolné. Nedokazovalo úctu ani před jediným, živým a pravým Bohem ani před slavnostními sliby vůči němu. To pro takové odpadlíky znamenalo pouze neštěstí. Z téhož důvodu hrozí neodvratitelné neštěstí i celému křesťanstvu!

JAK UNIKNOUT PŘED ZKÁZOU VŠEHO FALEŠNÉHO NÁBOŽENSTVÍ

18. Z kterých Jeremiášových slov k Rechabitům čerpá „velký zástup“ ujištění, že přežije zničení křesťanstva a jeho přítele světa?

¹⁸ Kdo si však dnes přeje uniknout zničení, jež postihne křesťanstvo a jeho důvěrného přítele, tento Boha zneuctívající systém věcí? „My,“ volá „velký zástup“ předpověděný ve Zjevení 7:9–17. Čerpají pevné ujištění z Jehovova slibu Rechabitům, kteří dodržovali přísahu, jak čteme u Jeremiáše 35:18, 19: „A domácnosti Rechabitů Jeremiáš řekl: ‚Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: „Protože jste poslouchali přikázání svého předka Jonadaba, a dále zachováváte všechna jeho přikázání a jednáte podle všeho, co vám přikázal, proto tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: ‚Od Jonadaba, syna Rechabova, nebude odříznut muž, aby navždy nestál přede mnou.‘ “ ‘ “

19. a) Jaký postoj měl Jonadab k Baalovu uctívání? b) S kým mají spojitost jména Jonadaba a Jazaniáše? Jaký postoj zaujali k pití vína?

¹⁹ A tak Jonadab, syn Rechabův, ačkoli nebyl Izraelita, bude mít potomka, který bude stát navždy před Jehovou ve schváleném postavení zde na zemi. Vzpomeňme si, že tento Jonadab celým srdcem a duší ničil s králem Jehu Baalovo uctívání v odpadlém izraelském království. (2. Král. 10:15–28) Jméno tohoto Rechabova syna, Jonadaba, má spojitost se jménem jediného živého a pravého Boha, protože znamená „Jehova je šlechetný“. Rechabita, jemuž Jeremiáš vyřizoval božský slib, se jmenoval Jazaniáš, a jeho jméno znamená „Jah [to je Jehova] slyší“. (Jer. 35:3–5) Věrni svému slibu, odmítli Jazaniáš a jeho bratři pít v Jehovově chrámu víno z Jeremiášovy ruky. V Jehovově přítomnosti tam projevili ryzost vůči svému slavnostnímu slibu.

20. Čím si můžeme být o Rechabitech jisti, když byl Jeruzalém zničen, přestože nemáme přímý biblický důkaz? Víme, co s nimi bylo později?

²⁰ Jehova si vážil věrnosti Rechabitů a slíbil, že nebudou vyhlazeni za nastávajícího zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Můžeme si být jisti, že Rechabité tehdy nebyli odříznuti od Jehovovy přítomnosti, protože on si váží svého slibu stejně, jako si Rechabité vážili svého slavnostního slibu ohledně vína. Historickým důkazem jejich přežití může být osoba Malkiáše, syna Rechabova, který opravil jeruzalémskou bránu za dnů místodržitele Nehemiáše. (Neh. 3:14) Zda Rechabité přežili až do doby Ježíše Krista a stali se jeho učedníky, o tom v Jehovově Slovu není žádná zpráva. Bylo by to však velice příhodné!

21. Jaké národní neštěstí přežili Rechabité a proč je vhodné, aby jejich novodobý protiobraz přežil?

²¹ Dnes nelze určit totožnost přirozených Rechabitů, ale je zde jejich novodobý protiobraz. Jsou to blízcí druhové duchovních izraelitů znázorněných Jeremiášem. Starověcí Rechabité přežili zničení odpadlého Jeruzaléma. Jelikož znázorňovali „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“, je vhodné, aby tito protiobrazní Rechabité přežili světové „velké soužení“, jehož prvním rysem bude zničení křesťanstva, protiobrazu Jeruzaléma.

22. a) Kdy bylo poprvé vysvětleno, že Jonadab znázorňuje třídu podobnou ovcím, která má přežít „velké soužení“? b) Kam je zvláště zvala „Strážná věž“ z 15. dubna 1935?

²² Třetí svazek „Ospravedlnění“, vydaný v pondělí 18. července 1932 v Brooklynu, N. Y. , poprvé vysvětlil (na str. 77–83, angl.), že starověký Jonadab znázornil třídu bohabojných lidí, kteří pod Boží ochranou projdou živí „velkým soužením“ do nového pořádku pod Kristovým královstvím. („Strážná věž“ z 1. srpna 1932, str. 230–233, angl.) Zajímavý námět „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“ se tedy vztahoval na ně. Proto „Strážná věž“ z 15. dubna 1935 (angl.) oznámila:

„Strážná věž“ opět připomíná svým čtenářům, že sjezd svědků Jehovových a Jonadabů se koná ve Washingtonu od 30. května do 3. června 1935. Doufáme, že mnohým z ostatku a z Jonadabů bude možné tento sjezd navštívit. Až do dnešní doby měli pouze nemnozí Jonadabové přednost účastnit se nějakého sjezdu. Sjezd ve Washingtonu by tudíž pro ně mohl být pravým povzbuzením a požehnáním.

23. Co bylo objasněno těmto Jonadabům na sjezdu ve Washingtonu? Kdo tvořil většinu z těch, kteří byli příští den pokřtěni ve vodě?

²³ Ukázalo se, že tomu tak opravdu bylo, protože v pátek 31. května jim bylo objasněno, že Jonadabova třída je totožná s „velkým zástupem“, který byl předpovězen ve Zjevení 7:9–17. Navíc většina z 840 návštěvníků sjezdu, kteří byli příští den pokřtěni ve vodě, byli Jonadabové neboli protiobrazní Rechabité.

24. Koho také předstínili Jonadabovi potomci tím, že přežili pád Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.?

²⁴ Skutečný Jonadab žil v 10. století př. n. l. a neviděl zničení Jeruzaléma v 607 př. n. l. Ale jeho potomci, Rechabité, které Jeremiáš zkoušel, zda dodrží svůj slavnostní slib, zažili pád Jeruzaléma a na neurčitý čas jej přežili. Protože pocházeli od Jonadaba, předstínili také „velký zástup“, který má přežít pád křesťanstva. — Viz „Můžeš přežít Armageddon do Božího nového světa“, str. 64–67, angl.

25. Jaké povzbuzení je vzhledem k význačným rysům Jonadaba a Rechabitů určeno jejich dnešnímu protiobrazu?

²⁵ Proto vy, oddaní, pokřtění křesťané, kteří jste byli znázorněni starověkými Rechabity, se musíte stejně jako oni zdržovat přílišných požitků, falešného uctívání, a přátelství se světem. (Jak. 4:4; 1. Jana 2:15–17) Napodobujte Rechabova syna Jonadaba v tom, že budete projevovat horlivost pro Jehovu a vzdorovat novodobému uctívání Baala; potom budete svědky toho, jak Jehova prostřednictvím svého většího Jehu, Ježíše Krista, zničí křesťanstvo a všechna ostatní falešná náboženství. S rechabitskou věrností projevujte oddanost svrchovanému Pánu Jehovovi a podílejte se na podpoře zájmů jeho slavného království pod Kristem. To vám pomůže, abyste zůstali i nadále osvobozeni od tohoto odsouzeného světa až do okamžiku, kdy již tento svět nebude. Když budete využívat požehnané svobody podle Boží vůle, nebudete „odříznuti“, až Bůh projeví svůj hněv proti tomuto zlému světu a všem jeho přátelům. Vy však budete před ním stát jako schválení a budete odměněni životem na rajské zemi pod královstvím jeho Syna. Pro ostatek Jeremiášovy třídy budete potom zdrojem velké radosti!

(Úvaha o Jeremiášově proroctví bude pokračovat.)

Žalmy

Vážíš si společenství s Božími služebníky?

JAK by ti bylo, kdybys nemohl být spolu se svými duchovními bratry? Toužil bys po tom, abys mohl s nimi společně uctívat Boha?

V Žalmu 42 je popsána situace, v níž se ocitl jeden Levita, který patřil k potomkům Choreho a žil ve vyhnanství. Jeho inspirovaná slova nám mohou velmi pomoci, abychom si dále také velmi vážili společnosti svých bratrů ve víře a abychom vytrvávali v nepříznivých okolnostech.

Žalmista prohlásil: „Jako laň, která touží po vodních tocích, tak má duše touží po tobě, Bože. Má duše vskutku žízní po Bohu, po živém Bohu. Kdy přijdu a objevím se před Bohem?“ (Žalm 42:1, 2; 42:2, 3, „KB“) Laň nemůže dlouho žít bez vody. Toto zvíře bude hledat tekutinu, která udržuje život, a bude ji pít, i kdyby se přitom vystavila útoku dravých zvířat. Tak jako laň touží po vodě, protože ji bezpodmínečně potřebuje, tak žalmista touží po Jehovovi.

V suché zemi, kde rostlinstvo v době sucha rychle vadne, je voda velmi cenná a není snadno dostupná. Proto žalmista mluví o tom, že „žízní“ po Všemohoucím. Protože mu zůstává odepřena výsada jít ke svatyni, ptá se, kdy se bude moci opět ‚objevit před Bohem‘.

V době pronásledování, jestliže je člověk ve vazbě a nemůže být ve společnosti svých bratrů ve víře, je to snad velmi skličující. Ze třetího verše 42. žalmu (Žalm 42:4, „KB“) poznáváme, že život ve vyhnanství vyvolával u tohoto Levity citové pohnutí. Čteme: „Mé slzy se mi staly pokrmem dnem i nocí, zatímco oni mi po celý den říkají: ‚Kde je tvůj Bůh?‘ “ Nepříznivá situace, v níž je žalmista, jej tak zkrušuje, že ztrácí chuť k jídlu. A tak jsou mu slzy za pokrm. Dnem i nocí mu slzy stékají po tvářích a ústech. Posměvači říkají: „Kde je tvůj Bůh?“ Jinak vyjádřeno, ptají se: „Proč ti nepomůže ten Bůh, na něhož se spoléháš?“ Tento posměch ještě zvyšuje žalmistův zármutek.